Vodácký výlet na Sázavu
Byl překrásný letní den a manžel jakožto skalní vodák se ještě se třemi kamarády domluvil, že by si mohli sjet Sázavu. Vody bylo dost, lodě měli své, tak na co čekat.
Ještě se můj drahý ptal, jestli mi to nebude líto, protože jsme tenkrát měli doma 3měsíční miminko a žádné hlídání. Já jezdím vodu už více než 10 let, tak mi to líto bylo. I dostali jsme bezva nápad, že bych mohla jet aspoň jako doprovodné vozidlo. Aspoň se ušetří čas a jízdné za vlak.
Přemluvili jsme ještě těhotnou manželku jednoho z kamarádů, že pojede jejich autem. Já, nezkušená mamina jediného dítěte, patřičně naivní, jsem si to představovala jako děsnou romantiku. Jak v každé druhé zatáčce na ně zamáváme, budeme se s kočárkem procházet po lese, pít kafíčko v restauracích a ve zbytku času si budeme opalovat šunky.
Ráno se však valila mračna, tak já nabalila bundy, mikiny, na sebe dlouhé rifle. Vysadili jsme vodáky, zamávali jim na rozloučenou a chtěli se odebrat k autu. Když už byli asi 200 m pryč, náš pes se rozhodl, že pojede raději taky. Začal zběsile plavat po proudu řeky. Chudáček, neměl šanci. Všichni jsme dostali záchvat smíchu a nakonec byl tedy naloděn. Pak tedy vyjela i obě doprovodná vozidla. Sraz byl v Kamenném Přívozu. Bohužel naprosto selhala moje orientace v mapách a nemohla jsem najít trasu podél řeky. Takže místo romantického mávání v zatáčkách jsem bloudila v Posázaví.
Konečně jsme po spoustě odboček a vracení dorazili se dvěma auty na místo, kde jsme chtěli jít na procházku a pak konečně na kafe. Dítě mi chvilku před tím usnulo v autosedačce. Bohužel, sotva jsme ho přeložili do kočáru (čímž se samozřejmě vzbudil a řval), kluci volali, že Ti druzí dva mají díru v lodi, tudíž končí a potřebují, abychom se vrátili zpět a předali jim auto!
Vyslala jsem kamarádku samotnou, a když už dítě řvalo, rozhodla to s procházkou nevzdat. Říkala jsem si, že určitě zase usne. Bohužel jsem si doma na stole zapomněla turistickou mapu, takže jsem sice vyrazila po červené, ale ta vedla celou cestu po rušné silnici a do veeelmi prudkého kopce. Po 20 minutách dítě splavené, ze mě taky lilo – ranní mračna byla dávno ta tam. Ve stínu bylo snad 40° C, já na sobě rifle. Zpocená jsem byla snad i na zadku… Koukala jsem, jestli by přece jen nevykoukla někde cestička po rovině, ale nikde nic. Jen ty hrozné kopce. Asi po 2 km jsem to vzdala a otočila, že půjdu raději do hospody na pivo.
Ještě chvíli jsem jezdila po okolí a hledala v roští kolem kousek lesa, kam by vedla nějaká cesta, abych mohla malého alespoň nakojit. Až jsem vyčerpaně zastavila před nějakou chatovou osadou. Tam jsem padla do trávy i s mrňousem, který chudák sál jak o život a pak usnul. A v tom mi volal manžel, že už toho mají plný brejle, že to balí a čekají v Kamenném Přívoze, až je vyzvednu! Takže jsem zase vzbudila prcka, který zase plakal, a jeli jsme domů.
Ale pozor, jestli si myslíte, že se nám výlet nelíbil, tak omyl. Přijeli jsme domů a náš syn byl tak neuvěřitelně spokojený, že si celý večer broukal, chechtal se na nás, a když jsem ho dala do postýlky s očekáváním řevu z přetažení a hodinové uspávání, zavřel jen oči a chrněl jak dudek. To stejné pes. Spokojeně se vyložil do pelíšku, vystrčil bříško a normálně se ze spánku usmíval. A my s manželem na to dodnes vzpomínáme, chechtáme se tomu a už sháníme pro našeho syna vodáckou vestu s malým pádlem. Tak někdy na nějaké řece Ahoooj!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1595
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1633
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20605
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Jsme vodáci a zmíněný úsek Sázavy znám poměrně dobře, už si ho sjela i dcerka (tedy s námi 
Jinak trasu kolem Medníku samozřejmě znám, jeli jsme to 2× z Poříčí do Pikovic.
A mimochodem, po 10 letech ježdění na vodu ještě někdo leze do kempů? 
, jsou totiž kritický situace, kdy i na klidné vodě s lodí ani smečka chlapů rychle nic nenadělá. Jediné vázání dítěte, které je pro mě ještě přijatelné pro relativně klidnou vodu, je vázání dítěte šátkem nebo ergonomickým nosítkem na tělo dospěláka plavce.