Všechno, jen ne pohodový porod
- Porod
- Jadala
- 14.09.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když se vše vyvíjí jinak, než byste si přáli...
Nikdy jsem nepatřila k ženám, které se bojí porodu. Dokonce jsem se na něj i těšila. Tušila jsem sice, že mě s největší pravděpodobností nečeká procházka růžovou zahradou, ale ta odměna na konci přece stojí za to. Růžový vonící uzlíček v mé náruči. Co může být víc než toto veledílo dvou lidských bytostí, které se milují.
Vždy jsem toužila po klidném a hlavně přirozeném porodu. Ó, jak vzdáleny realitě byly mé představy.
Když jsem objevila dvě čárky, nejásala jsem tak hlasitě jako při prvním těhotenství, které dopadlo špatně. Jak se říká - nechval dne před večeří. Když jsem začala špinit (prakticky ve stejném termínu jako minule), bylo mi do pláče. Moje doktorka tentokrát naštěstí ordinovala, a tak jsem s malou dušičkou brala za kliku její čekárny. Přítele jsem nechala sedět tam a sama se vydala vstříc svému osudu. Nikdy nezapomenu na tu chvíli, kdy jsem poprvé spatřila to kmitající se malé nic. Úleva byla obrovská. S receptem na Utrogestan a s předepsaným klidovým režimem jsme opouštěli ordinaci jako ten nejšťastnější pár pod sluncem.
Těhotenství probíhalo bez komplikací a já se po měsíci odpočinku, plna nadšení a elánu, vrátila do pracovního procesu. Při OGTT mi byla zjištěna těhotenská cukrovka. První komplikace. Hodnoty však byly spíše hraniční a vše se zvládlo pouze s dietou. V té době k nám nikdo nechtěl na návštěvu. Fascinována svým glukometrem jsem nabízela každému příchozímu, zda nechce zjistit hodnoty svého cukru v krvi. Světe div se, zájem nebyl valný.
O dovolené jsme navštívili spoustu krásných míst a já měla díky dietě takovou kondičku, kterou mi záviděl i, v tu chvíli, již můj manžel.
Měsíce utíkaly rychlostí blesku a termín porodu, stanovený na 16. prosince, se nezadržitelně blížil. Aby nebylo vše jen růžové, objevila se další mírná komplikace - pozitivní streptokok. No co, má to každá druhá. U porodu dostanu antibiotika a vše bude v nejlepším pořádku, neztrácela jsem optimismus. Na Vánoce jsem se ten rok těšila víc než leckteré děcko. Představa naší malé rodinky pod vánočním stromečkem byla pro mě kouzelná.
Na poslední poradně jsem se dozvěděla, že se to k porodu zatím nechystá, ale s cukrovkou nemohu přenášet, a tak mám druhý den nastoupit k hospitalizaci. Pokud se přes víkend porod nerozjede, v pondělí přistoupí lékaři k vyvolání.
Moje představa porodu dostala první trhliny. Měla jsem na něj přece čekat v teple rodinného krbu s manželem po boku a ne ve sterilní porodnici. Miminko se neodhodlalo, proto jsem v pátek ráno stála před porodnicí s taškou v ruce.
Hned na příjmu mi byl, bez jakéhokoliv dotazu, proveden Hamiltonův hmat. Nevím, jestli bych souhlasila, kdybych dostala na výběr. Na porod to stále nevypadalo.
V sobotu v jedenáct hodin jsem si šla vyzvednout oběd. Ohnula jsem se pro tác a lup ho. Všude kolem byla plodová voda. Hurá, už to začíná, byla má první myšlenka. Přeložili mě na porodní box a uvítali parádním klystýrem. Následoval telefonát manželovi, aby dorazil, že zanedlouho budeme tři.
Kontrakce se začaly rozjíždět. Když dorazil manžel, musel na mě být vskutku skvostný pohled. Kontrakce se totiž rozjely do té míry, že přicházely co dvě minuty a bolely jako jedno krásné růžové zvířátko. Leč neplnily svůj účel. Po pěti hodinách jsem byla otevřená na pouhopouhé dva centimetry. To mi sdělil po vyšetření doktor. Měla jsem sto chutí prohodit ho oknem, u kterého se znuděným výrazem stál a datloval sms.
Začali do mě pumpovat oxytocin. Po dalších dvou hodinách jsem byla stále otevřená na dva centimetry a měla vtíravý pocit, že můj život je u konce. Nabídka epidurálu zněla mým uším jako rajská hudba. Píchli mi ho a vypuklo to pravé rodeo. Porodní asistentka začala hystericky nahánět doktora, po kterém jakoby se slehla zem. Slyšela jsem jen: „Kde je sakra doktor, padají nám ozvy, musíme akutně na sál.“ Z posledních sil jsem běžela na operační stůl po vlastních nohou, protože pojízdné lehátko zmizelo neznámo kam jako doktor. Ten se naštěstí objevil záhy s tím, že musel nutně na WC. Poslední slova, která mi zněla hlavou, než jsem upadla do milosrdného spánku byla: „Dělej, nemůžu najít ozvy.“
Probrala jsem se po šesti dlouhých hodinách. Sestra mi přišla změřit tlak a já sbírala odvahu k zásadní otázce: „Žije moje dítě? “ „Proč by nežilo,“ dostalo se mi empatické odpovědi. Nic víc jsem se nedozvěděla. Nikdo za mnou nepřišel a já umírala strachy.
Ráno přinesly sestřičky miminka na kojení ostatním maminkám, zeptala jsem se, kde je to moje. Bylo mi řečeno, že leží na dětské jipce. Okamžitě jsem se tam začala plazit, neb pohyb, kterého jsem byla schopná, nelze nazvat chůzí. Tam jsem poprvé uviděla můj milovaný poklad, jak odpočívá v inkubátoru. Zjistila jsem, že se mi ve tři čtvrtě na sedm večer narodil chlapeček. Bohužel ho museli křísit (Apgar skóre 4 - 7 - 9). Naštěstí vše zvládl na výbornou. Dokonce i následnou streptokokovou infekci. Přestože jsem byla zajištěna antibiotiky a neprocházel porodními cestami, nakazil se ode mě.
Svého malého bojovníčka jsem si odvezla domů pět dnů po dnu Štědrém. Ten jsem mimochodem prožila úplně jinak, než jak jsem si ho vysnila. Stejně, jako porod.
Přečtěte si také
Tchyně ze mě dělá neschopného chlapa. A moje žena jí začíná věřit
- Anonymní
- 24.06.26
- 1553
Jsem manžel a táta, který se snaží postarat o rodinu, děti i domácnost. Jenže matka mojí ženy je u nás pořád a do všeho mluví. Kritizuje, jak vychováváme děti, shazuje mě před ženou a nenápadně jí...
Nechala jsem syna (3m) manželovi a odjela pryč. Opravdu jsem tak špatná máma?
- Anonymní
- 24.06.26
- 1652
Myslela jsem, že největší problém bude odloučení od miminka. Nakonec byly mnohem horší reakce lidí kolem.
„Ještě jednou a dítě vyřadím!“ Ředitelka na mě křičela kvůli zpoždění v zácpě
- Anonymní
- 24.06.26
- 1129
Být pracující mámou znamená žít v neustálém napětí. Každý den je to závod s časem – odpracovat své hodiny, bleskově nakoupit a utíkat pro dítě do školky dřív, než se zavřou dveře. Většinou tenhle...
Deset let po svatbě spíme odděleně. Ticho je hlasitější než hádky
- Anonymní
- 24.06.26
- 799
Sedím v obýváku, za oknem už je tma a z vedlejšího pokoje slyším jen klapání klávesnice. Manžel zase sedí u počítače, jako každý večer. Naše dítě už dávno spí, já jsem ho uložila, přečetla mu...
Dopis pro ni: Dnes by ti bylo šest let. Pořád jsi moje dcera
- Anonymní
- 24.06.26
- 608
Tolik let už uplynulo, ale bolest v srdci zůstává...
„Vždyť kojí úplně špatně,“ zaslechla jsem tchyni. Pomohla až laktační poradkyně
- Anonymní
- 23.06.26
- 1994
Největší tlak, který na novopečenou mámu přichází, je ten zvenku, z vašeho okolí. Dobře míněné rady, které ale občas šíleně bolí. A blbý je, že často se jedná o vaše nejbližší lidi. Jako v mém...
Vzala jsem si muže s dítětem. Teď mám doma pocit, že jsem tam navíc
- Anonymní
- 23.06.26
- 2193
Vzala jsem si muže, který má dceru z předchozího vztahu, a od začátku jsem se snažila být trpělivá, laskavá a nebrat jí tátu. Jenže ona mě odmítá, provokuje, shazuje a dává mi najevo, že v jejich...
Devět týdnů bez školy, bez babiček a bez řidičáku. Jak to mám zvládnout?
- Anonymní
- 23.06.26
- 4774
Mám dvě děti na prvním stupni, chodím do práce a letos jsem prázdniny zřejmě úplně podcenila. Bydlíme v malém městě v pohraničí, příměstských táborů je málo, babičky nemáme a já navíc nemám...
Tchyně vtrhla po mém císaři do porodnice. Musela ji vyhodit až sestřička!
- Anonymní
- 23.06.26
- 2412
Porod je pro každou ženu jedním z nejintenzivnějších a nejnáročnějších zážitků v životě. Když navíc neprobíhá podle plánu a skončí akutní operací, žena potřebuje klid, bezpečí a čas na to, aby se...
Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna
- Vilma1897
- 23.06.26
- 675
V čem je její kouzlo? Třikrát vyprodala Eden a spousta lidí se vracela znovu. Včetně mě. Na první koncert jsem měla lístek na sobotu. A hned když skončil, bylo mi jasné, že v úterý chci být v Edenu...
nakonec vubec nezalezi na tom, jaky byl porod 
zazila jsem neco hodne podobneho a jedine, co jsem resila, zda je mala v poradku 
hezký den a děkuji za reakci 
me to nemrzelo, proste jsem to brala jako fakt, ze slo male o zivot a musela ven. Bylo mi v tu chvili uplne jedno jak, jen at je v poradku (ona byla spatne narotovana hlavickou, ja porad na 9,5 cm dle dr, tlacit jsem nesmela a zacaly padat ozvy)…na neurologii take chodime a Vojtovku necvicime, mala ma zatim vyvoj v poradku (jsou ji 3 mesice) 
Zlatíčko mělo 3000g a 46cm, narozený 39+6. Hezký den 
a to už jsem na pokraji zoufalství o císaře prosila,měla jsem křížový bolesti po minutě a bylo to k nevydrzeni, epidural mi dali dvakrát a oxytocin mi pumpovali taky. Naštěstí jsme oba v pořádku,ale já skončila potrhaná pres 30 stehů… 
přeji už jen a jen vše dobré. Mám pocit, že to špatné již bylo vybráno 
Neptají se na hamiltona,doktor lítá kdo ví kde a sestra ti pak neřekne ani jak je na tom miminko? 
