Zázraky se dějí každý den
- Porod
- MartinaIrena
- 01.11.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsme přenášeli, nakonec nám pomohlo hroznové víno, a na loňskou Velikonoční neděli se nám narodil syn Vojtěch.
Po miminku jsme velmi toužili, a když se mi po nějakém čase podařilo otěhotnět, byla jsem neskonale šťastná. Měla jsem to štěstí, že těhotenství probíhalo bez problémů a mohla jsem si jej užívat. Ovšem když jsem začala přenášet a lékaři mě strašili vyvoláváním porodu, měla jsem z toho obavy. Na oxytocinovém testu syn spal, asistentka mi musela třást břichem, aby monitor vůbec něco ukázal. Zkoušeli jsme všechny zaručené tipy – mýt okna, chodit na dlouhé výlety a sexovat až do aleluja atd. Nic nepomáhalo.
Kamarádka mi vyprávěla humornou příhodu, jak její maminka v den porodu snědla asi kilo hroznového vína a pak si říkala: „Safra, to mě bolí břicho, asi mám z toho větry.“ A on už to byl porod! Tak manžel mazal koupit víno (dalo to fušku, ho sehnat) a já jsem ho snědla na posezení. Ráno, den před nástupem do porodnice jsem se v půl třetí vzbudila křečemi v břiše, které se po dalších půl hodinách podezřele opakovaly. Říkala jsem si hurá, to by mohlo být ono. V osm ráno jsem si ještě vysmátá dávala poctivou snídani na zahrádce s manželem, který měl naštěstí ten den volno. V poledne začalo přituhovat. Křeče sílily a interval se začal z dopoledních deseti zkracovat na 7,6 a 5 minut.
Ve 14 hodin jsem se již nemohla soustředit na nic jiného a musela je opravdu poctivě prodýchávat. Nejvíc mi pomáhalo být na zemi v poloze kočky a opírat se rukama o pohovku. Když mi manžel přikládal nahřátý gelový polštářek na záda, vždy mi to trochu ulevilo od křížových bolestí. Zkoušela jsem průběžně teplou sprchu, ale ta situaci nijak nezlepšila, takže jsme o půl třetí vyjeli. Napojili mě na monitor, kde po 4 minutách lítaly kontrakce jako na horské dráze. Vyšetřili mě se závěrem, že jsem těsně uzavřená na 1 prst, že to jsou poslíčky a ať přijedeme druhý den ráno na to vyvolávání. Cesta domů byla smutná, nemohla jsem věřit tomu, že tohle jsou „jen poslíčky“. Prodýchávat kontrakce vsedě připoutaná pásy bylo čím dál těžší. Velkou oporou mi byl můj manžel, který mě celou dobu povzbuzoval.
Doma jsme napustili vanu, ale poslíčky to neuklidnilo, v horké vodě mi bylo zle na zvracení. Nakonec jsem o půl páté skončila na posteli, ze které mi manžel vždy po třech minutách pomohl vymrštit se a zakleknout. Musela to být groteska, jak jsem tam tak cvičila a divoce dýchala. Začalo se mi chtít tlačit a tak manžel rozhodl, že jedeme zpět. Cesta autem opět hrůza, chytli jsme kolonu, a tak trvala hodinu. Dorazili jsme něco před sedmou. Porodní asistentka nás uvítala slovy. „To jste zase vy?“, ale znovu mě vyšetřila a zbledlá hlásila doktorce, že tentokrát jsem otevřená na 7 prstů.
Na monitoru kontrakce po 3 minutách, takže bez přípravy rovnou na sál. Chvíli nás tam nechali s manželem o samotě, prodýchávala jsem si kontrakce a cítila obrovský tlak na konečník. Tělo si už miminko vypuzovalo samo, nešlo s tím nic dělat. Pak jsem se otevřela na 8 prstů, píchli mi vodu a konečně jsem směla začít tlačit. Personál mě velice chválil, jak jsem hezky na 3× využila každou kontrakci, konečně vykoukla hlavička, za ní ramínka a pak už byl Vojtíšek na světě, nejkrásnější mezi miminky. Narodil se v osm večer, venku zpívali ptáci a voněl vzduch jarem.
Když jej, dnes už ročního a půl, držím v náručí, stále si říkám, že zrození nového člověka je malý zázrak. Přeji všem lidem, kteří touží po dětech, aby jim byl tento zázrak z nebe poslán!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1637
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20619
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Jo, holt příroda je mocná čarodějka. A v tomto bych řekla, hraje určitou roli i genetika. Moje máma i ségra to měly podobně. Furt to nemělo žádný spád, 7 hodin se kroutily jak hadi a během posledních 2 hodin to byl pak fofr.
gratuluji k miminku 
otravuj otravuj otravuj!!! 
Chytrý sestry a doktory co nepravidelné kontrakce vždy! označí za poslíčky bez ohledu na pocit rodičky, bych kopla do hlavy 
. Takze dojezd do porodnice se nekonal a prvni, kdo maleho drzel v naruci byl muj manzel u nas doma v obyvaku 
tak ctu i dalsi. Hroznove vino-hm. Skoda, ze ctu denicek az ted. Mozna sem se mohla vyhnout sekci. Jinak souhlasim dite je zazrak. 