Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Mango_Lassi píše:
Já porod nevnímám jako věc pocitů, je pro mě spíš vědomíý fyziologický proces a je pro mě spíš záležitost racionální, proto na důvodech určitě záleží. Určitě by pro mě bylo důležité, co na to říká chlap, takže si neumím představit situaci, že o tomto rozhodnu sama bez něj.
nechápeme se, tak to necháme na jindy ![]()
@Keyllah píše:
nechápeme se, tak to necháme na jindy
Ne nedokážu se do této situace vůbec vcítit, protože pro mě není CS otázkou první volby. CS na vlastní přání nechci a neumím pochopit důvody, které někoho k tomu vedou. Což neznamená, že někdo jiný si to nemůže vybrat.
@Keyllah píše:
ani tak nejde o to, jestli o nich chceš rozhodovat, jako o to, že kdyby jsi se rozhodla pro A a tvůj chlap chtěl B, tak jak by se to pak řešilo
Já bych tam chlapa vůbec nesnesla, natož, aby tam ještě do něčeho krafal
@Mango_Lassi píše:
Ne nedokážu se do této situace vůbec vcítit, protože pro mě není CS otázkou první volby. CS na vlastní přání nechci a neumím pochopit důvody, které někoho k tomu vedou. Což neznamená, že někdo jiný si to nemůže vybrat.
ale mě nejde primárně o cs, ale o to, že když se v něčem nějak rozhodneš a rozhoduješ o svém těle, tak se rozhoduješ podle svých přesvědčení. Máš pro své rozhodnutí nějaký důvod. A najednou ti do toho začne mluvit někdo úplně jiný a chce, aby jsi to udělal úplně jinak. Takže tvé dřívější rozhodnutí, které jsi neučinila jen tak z plezíru, okamžitě hážeš z okna a ve věci vlastního těla poslechneš někoho jiného? To je jako, když máš šílenou migrénu a víš, že jediné, co ti pomůže od bolesti je Ibalgin. Chceš si ho dát, ale dojde za tebou chlap a řekne ti, že někde četl, že vhodnější než ibalgin je pro tebe Valetol. ty víš, že ti Valetol nepomůže a uděláš co? poslechneš chlapa?
@Venetia píše:
Já bych tam chlapa vůbec nesnesla, natož, aby tam ještě do něčeho krafal
já jsem přístupná argumentům, ale za situace, kdy je to moje tělo, můj důvod proč něco nějak chci, tak mám poslední slovo. Když se nechám přesvědčit a pudu do něčeho proti svému vnitřnímu přesvědčení a něco se pak pokazí, kde si co na někom vezmu? nikde, všem budu ukradená a budu s tím muset žít já...……...
@Keyllah píše:
já jsem přístupná argumentům, ale za situace, kdy je to moje tělo, můj důvod proč něco nějak chci, tak mám poslední slovo. Když se nechám přesvědčit a pudu do něčeho proti svému vnitřnímu přesvědčení a něco se pak pokazí, kde si co na někom vezmu? nikde, všem budu ukradená a budu s tím muset žít já...……...
Tohle já říkám vždycky taky. Doktoři jsou sice odborníci, ale s následky nebudou žít oni, ale já.
@Keyllah píše:
ale mě nejde primárně o cs, ale o to, že když se v něčem nějak rozhodneš a rozhoduješ o svém těle, tak se rozhoduješ podle svých přesvědčení. Máš pro své rozhodnutí nějaký důvod. A najednou ti do toho začne mluvit někdo úplně jiný a chce, aby jsi to udělal úplně jinak. Takže tvé dřívější rozhodnutí, které jsi neučinila jen tak z plezíru, okamžitě hážeš z okna a ve věci vlastního těla poslechneš někoho jiného? To je jako, když máš šílenou migrénu a víš, že jediné, co ti pomůže od bolesti je Ibalgin. Chceš si ho dát, ale dojde za tebou chlap a řekne ti, že někde četl, že vhodnější než ibalgin je pro tebe Valetol. ty víš, že ti Valetol nepomůže a uděláš co? poslechneš chlapa?
Ještě trochu přitlač, aby změnila názor, šlápni do toho víc… ne ona jen není blbá.
@Keyllah píše:
já jsem přístupná argumentům, ale za situace, kdy je to moje tělo, můj důvod proč něco nějak chci, tak mám poslední slovo. Když se nechám přesvědčit a pudu do něčeho proti svému vnitřnímu přesvědčení a něco se pak pokazí, kde si co na někom vezmu? nikde, všem budu ukradená a budu s tím muset žít já...……...
víš kolik maj lidi vnitřního přesvědčení a je to úplná kravina
@pohledzdruhestrany píše:
Ještě trochu přitlač, aby změnila názor, šlápni do toho víc… ne ona jen není blbá.
Zato ty ale jsi. A ještě úchyl.
Nečetla jsem celou diskuzi, ale zeptala jsem se manžela na názor. Jeho vyjádření bylo asi v duchu: „Kdyby mi ženská řekla dopředu, že přirozený porod rozhodně nechce, tak bych asi po jedné delší debatě s ní byl schopen odhadnout, jestli jde vyloženě o fóbii, nebo jen obyčejný strach. V případě fóbie bych chtěl vidět vůli ji zvládnout (za pomoci psychoterapie, psychiatra apod.) V případě obyčejného strachu bych se ji snažil podpořit a rozehnat chmury sám (možná, zdůrazňuju "možná“ bych i doporučil poradu s tchyní). Kdyby trvala na tom, že jinak než císařem odmítá rodit, tak bych asi opravdu zvažoval, jestli je to ta správná žena, se kterou mít dítě. Stejně tak si neumím představit žít se ženskou, která dopředu řekne „já nebudu kojit, nechci to ani zkoušet, mám pro to svoje důvody, je to hnusný, napíšu si to do požadavků do porodnice a běda jak mě budou v porodnici nutit to zkusit“. Příroda něco nějak zařídila, a pro mě je odmítnutí porodu a kojení odmítáním mateřského pudu, a jako chlap bych byl frustrovaný tím, že ten otcovský cit tohle pro dítě zařídit nemůže, a matka se toho vzdává bez boje. A její postoj bych bral jako ultimátum proti mně, a s tím by se mi špatně žilo."
Manžel mi zdůraznil, že už dál reagovat na připomínky typu „ale je to ženy tělo…“ nechce, takže případné vysvětlení jeho postoje neposkytnu.
@Raduna-Raduna píše:
Zato ty ale jsi. A ještě úchyl.
Nějaká agresivní slečinko, dlouhodobě neo. šukaná? Ale dobře hledáš tady, máš naději ![]()
@zrcadlo píše:
Nečetla jsem celou diskuzi, ale zeptala jsem se manžela na názor. Jeho vyjádření bylo asi v duchu: „Kdyby mi ženská řekla dopředu, že přirozený porod rozhodně nechce, tak bych asi po jedné delší debatě s ní byl schopen odhadnout, jestli jde vyloženě o fóbii, nebo jen obyčejný strach. V případě fóbie bych chtěl vidět vůli ji zvládnout (za pomoci psychoterapie, psychiatra apod.) V případě obyčejného strachu bych se ji snažil podpořit a rozehnat chmury sám (možná, zdůrazňuju "možná“ bych i doporučil poradu s tchyní). Kdyby trvala na tom, že jinak než císařem odmítá rodit, tak bych asi opravdu zvažoval, jestli je to ta správná žena, se kterou mít dítě. Stejně tak si neumím představit žít se ženskou, která dopředu řekne „já nebudu kojit, nechci to ani zkoušet, mám pro to svoje důvody, je to hnusný, napíšu si to do požadavků do porodnice a běda jak mě budou v porodnici nutit to zkusit“. Příroda něco nějak zařídila, a pro mě je odmítnutí porodu a kojení odmítáním mateřského pudu, a jako chlap bych byl frustrovaný tím, že ten otcovský cit tohle pro dítě zařídit nemůže, a matka se toho vzdává bez boje. A její postoj bych bral jako ultimátum proti mně, a s tím by se mi špatně žilo."
Manžel mi zdůraznil, že už dál reagovat na připomínky typu „ale je to ženy tělo…“ nechce, takže případné vysvětlení jeho postoje neposkytnu.
Perfektní, velmi rozumný muž ![]()
Jediné co bych se snažil rozmluvit (a to velmi), je porod doma. Pokud by se nepodařilo, vynaložil bych nesmysl prostředků, abychom byli doma co nejpřipravenější.
Jinak je to snad všechno na ženě. Jediné co můžu je snažit se být oporou, neomdlít na sále, pokud mě tam žena chce a pokud je nutné, uplatit sestřičky a všecky čokoládama a vším možným, aby byli všichni zrovna na mou ženu jen a jen milí ![]()
@pohledzdruhestrany píše:
Nějaká agresivní slečinko, dlouhodobě neo. šukaná? Ale dobře hledáš tady, máš naději
Ty jsi opravdu ubožák s malym, kterýmu se asi holky v mládí smály, takže teď jim to jako chlapák vracíš na netu. Chtěla bych vidět, jaká jsi ve skutečnosti zapšklá zrůdička, která je silná jen za klávesnicí. Úchyle.
Mimochodem, vám tu nikomu nevadí, že tu je na ženským serveru pár takových nicků, kteří evidentně ženy nenávidí a jenom si tu vylévají svoje jedy? Je tu i pár chlapů, kteří se chovají slušně, ale tohle je fakt nemožný ![]()
Příspěvek upraven 13.09.19 v 17:00
@zrcadlo píše:
Nečetla jsem celou diskuzi, ale zeptala jsem se manžela na názor. Jeho vyjádření bylo asi v duchu: „Kdyby mi ženská řekla dopředu, že přirozený porod rozhodně nechce, tak bych asi po jedné delší debatě s ní byl schopen odhadnout, jestli jde vyloženě o fóbii, nebo jen obyčejný strach. V případě fóbie bych chtěl vidět vůli ji zvládnout (za pomoci psychoterapie, psychiatra apod.) V případě obyčejného strachu bych se ji snažil podpořit a rozehnat chmury sám (možná, zdůrazňuju "možná“ bych i doporučil poradu s tchyní). Kdyby trvala na tom, že jinak než císařem odmítá rodit, tak bych asi opravdu zvažoval, jestli je to ta správná žena, se kterou mít dítě. Stejně tak si neumím představit žít se ženskou, která dopředu řekne „já nebudu kojit, nechci to ani zkoušet, mám pro to svoje důvody, je to hnusný, napíšu si to do požadavků do porodnice a běda jak mě budou v porodnici nutit to zkusit“. Příroda něco nějak zařídila, a pro mě je odmítnutí porodu a kojení odmítáním mateřského pudu, a jako chlap bych byl frustrovaný tím, že ten otcovský cit tohle pro dítě zařídit nemůže, a matka se toho vzdává bez boje. A její postoj bych bral jako ultimátum proti mně, a s tím by se mi špatně žilo."
Manžel mi zdůraznil, že už dál reagovat na připomínky typu „ale je to ženy tělo…“ nechce, takže případné vysvětlení jeho postoje neposkytnu.
Ty máš taky slušnýho dárečka. Gratuluju.