Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem nespolečenská, asi jsem divná, co vy?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.4.12 20:13
Koukaly jste na seriál Sherlock? Nejsem psychopat, jsem vysoce funkční sociopat! 
Jako mně nevadí popovídat si s lidma - když maj něco na srdci, ať se klidně svěřej. Jen je mi jich vždycky líto, protože mám pocit, že je znervózňuje, jak jsem mimo. Tuhle jsem sousedce obdivovala vnučku a nezeptala jsem se, jestli už má zuby! Chápete to? (Přitom ona naši malou poctivě kontroluje.)
Jinak samotářky mají imho dobrou výhodu v tom, že dokážou být samy se sebou. Takže je menší riziko, že se budou držet nějakého blba jen proto, „aby nebyly samy“ - to je vždycky argument, který mě dokáže vytočit.
Zatím se psychicky připravuju, jak budu chodit s naší - zdá se, že velice společenskou - princeznou na cvičení s dětmi od 1,5 roku. Doufám, že vesnické společenství jednoho obecního magora ustojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.12 20:14
@hartiepa ale mě kupodivu nevadí se vykecávat na eM 
i když bych to v reálu nikdy nedělala…
@Easinka jj, před týdnem jsem prckovi pořídila toho správného tatínka i papírově 
děkuju za přání. a ano, nemá to nic společnýho s tématem, ale to moje demence taky nee tak bych se měla omluvit taky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Larr
23.4.12 20:57
U mě to není tím, že bych byla raději sama doma 
Máme psa - takže s tím minimálně 3× denně musíme. A to je právě to, co mi stačí. Tři hodiny venku se psem, počumíme, projdeme se a jdeme domů 
A lidi mám kolem sebe v MHD a v práci. Ale vždycky, když se blíží víkend, tak se mě má kolegyňka (zlatá velkoměstská mládež, je o 10 let mladší a to je moc znát) ptá, co podnikáme o víkendu, kam jedeme Zkrátka ona prahne po zážitcích, protože to dneska mladí často vyhledávají. To mně stačí tak nějak přízemnější zážitky - vycházka se psem, žehlení košil od chlapa, upečení buchty. Pravda, já mám domácnost, ona žije s rodiči, tak má na zážitky asi více času, ale i kdybych ten čas měla já myslím, že i tak mi stačí čumenda na řeku a vítr ve stromech. Vlastně o přízemnější zážitky vůbec nejde
- Citovat
- Upravit
LouLou
24.4.12 13:35
Knihomys…chacha…to znam…ja se tedy zajimam o deti kamaradek, tech znamych…tak navzajem, jako ony..ale kdyz moc otravujou lidi s kteryma se bavit nechci, sousedka, a podobne…taky se na nic neptam, jen s usmevem zdvorile odpovidam…no je jasne ze zajem o dalsi vykecavani se nemam.Pekne to funguje
- Citovat
- Upravit
Larr
24.4.12 19:48
Jo a v kterém domě bydlíš, určo ne u nás My tu máme sousedy, co mluví i když se neptám ba ani nemluvím 
@LouLou píše:
Knihomys…chacha…to znam…ja se tedy zajimam o deti kamaradek, tech znamych…tak navzajem, jako ony..ale kdyz moc otravujou lidi s kteryma se bavit nechci, sousedka, a podobne…taky se na nic neptam, jen s usmevem zdvorile odpovidam…no je jasne ze zajem o dalsi vykecavani se nemam.Pekne to funguje
- Citovat
- Upravit
LouLou
Mišanila
25.4.12 08:01
Tak se taky hlásím k divným
Jsem introvert a nespolečenská, nemusím pařby, diskotéky, zábavy apod. Ale zase dětské akce mi nevadí, chodíme do MC, do místního sokola s dětma cvičit a na dětské hřiště a najdou se tam i některé sympatické maminky. Ale mě to seznamování nějak nejde, nejsem moc ukecaná. Pár kámošek mám, ale všechny bydlí někde dál a už pracují, tak se vídáme málo. Tady na vsi nemám za 4 roky ještě žádnou, jen tady občas chvíli pokecáme s ženskýma s baráku, ale kromě „dětí“ nemáme moc společných témat.
A ženské kolektivy teda taky moc nemusím, ty drby, pomluvy, hledání někoho, koho můžou nesnášet a tepat, to mi vadí a hledám si kamarádky jiného typu, ale tady jich je hrozně málo…
Jen teda závidím těm z diskuze, co jim taková povaha nevadí, já se s tím asi nikdy nesmířím, chtěla bych být extrovertní, společenská, v kolektivu oblíbená
No tak třeba v příštím životě
- Citovat
- Upravit
25.4.12 08:39
Jojo tak tohle všechno znám, jsem asi totálně nespolečenská a asociální. Nejradši mám chvilku kdy malej spí, a já se můžu rýpat na zahrádce uprostřed lesa kde nikdo není. Jinak nepřijde mi že trpím samotou, mám dva psy, slepice né vážně, tak jsem často spolu s mojím, navíc mám docela velkou rodinu. A dvě kámošky, jednu vidím častěj, druhou už míň. (Akorát ještě nemaj děti no) No a tátova přítelkyně má o půl roku mladší dceru jak je náš mladej, takže vyhrát si chodíme k nim. Když k tomu započítám častý kontakt se sousedkou co maj taky malé děti a chlapečka co se k nám s babičkou chodí koukat na slepičky tak jsem z toho dokonce až společensky unavená
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.8.12 13:02
Ahoj no holky, co tu píšete mám úplně asi odlišný problém, nebo potkávám nebo vás. Já jsem asi přirozeně nesympatická, odpudivá a divná. 
Jako dítě jsem byla šikanovaná od většiny, ale vždy jsem měla několik dobrých kamarádek a fajn partu kteří mě měli rádi. A byla jsem vždy takovej člověk kterej toho moc neřekne, ale když něco řekne tak to stojí za to. Vlastně než jsem potkala svého ex. neboli tatínka mých dětí. Byla jsem první z kamarádek která má děti, dneska už je mají téměř všechny Ale za ten rok co jsem byla s malím, a přestěhovali jsme se do Prahy, kvůli příležitostem hlavně pracovním tak se ze mě stal asociál… 
Neměla jsem štěstí na kamarádky, kamarádku se kterou bych si sedla. Jsem takovej zvláštní člověk a málo kdo mě hned pobere 
a teď po té 1,5roční téměř samotce se už asi vůbec nedokážu normálně bavit. Na hřištích a všude se snažím být co nejsympatičtěší, jakože usměvavá a v pohůdce. Ale maminky, lidi se na mě pořád ksichtí jak na nevím… takové pohledy jako že radši na mě nemluv Už asi nikdy nenajdu sama sebe, bavič party a kamarádka do nepohody. Se starýma kámoškama se bavím, ale jsou daleko a po dlouhé odmlce už to není takové.. Snažím se si najít někoho tady, přizpívám ale většinou jsem přehlídnuta nebo uzemněna 
Já už nevím.. jak se znova naučit komunikovat pořádně… Kdyby mi tak někdo dokázal říct co dělám špatně. Nenavrhujte mi prosím psychology , pro mě je to sice člověk se kterým si pokecáš. Ale člověk se s tím stejně musí poprat sám… nejhorší je pro mě že už nemám ani toho ex. kterej mě hodně držel nad vodou, bylo to s ním moc fajn, bohužel ten člověk už neni. Změnil se v někoho, koho bych nechtěla znát :'( On je jedinej kterej mě zná detilně, ale najednou začal žít jak puberťák a nějaká stálá přítelkyně a děti je pro něj zátěž. Víkend který má volný je krátká doba na rodinu když musí stihnout sedět u PC, obrážet hospody a flirtovat s holkama. 
Třeba zase jednou obrátí, ale já už k mání nejsem a nebudu. Po tom co jsem si od něj zažila po rozchodu… a vlastně i před ním. Když mi přišla sms od jedné holčiny:proč mu nepůjčuju syna. -to bylo v době těsně před rozchodem tehdy se začlo všechno ukazovat v pravém světle. A jakmile začal být až agresivní i na synka tak to nešlo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.8.12 13:02
Ahoj no holky, co tu píšete mám úplně asi odlišný problém, nebo potkávám nebo vás. Já jsem asi přirozeně nesympatická, odpudivá a divná. Jako dítě jsem byla šikanovaná od většiny, ale vždy jsem měla několik dobrých kamarádek a fajn partu kteří mě měli rádi. A byla jsem vždy takovej člověk kterej toho moc neřekne, ale když něco řekne tak to stojí za to. Vlastně než jsem potkala svého ex. neboli tatínka mých dětí. Byla jsem první z kamarádek která má děti, dneska už je mají téměř všechny Ale za ten rok co jsem byla s malím, a přestěhovali jsme se do Prahy, kvůli příležitostem hlavně pracovním tak se ze mě stal asociál… Neměla jsem štěstí na kamarádky, kamarádku se kterou bych si sedla. Jsem takovej zvláštní člověk a málo kdo mě hned pobere a teď po té 1,5roční téměř samotce se už asi vůbec nedokážu normálně bavit. Na hřištích a všude se snažím být co nejsympatičtěší, jakože usměvavá a v pohůdce. Ale maminky, lidi se na mě pořád ksichtí jak na nevím… takové pohledy jako že radši na mě nemluv Už asi nikdy nenajdu sama sebe, bavič party a kamarádka do nepohody. Se starýma kámoškama se bavím, ale jsou daleko a po dlouhé odmlce už to není takové.. Snažím se si najít někoho tady, přizpívám ale většinou jsem přehlídnuta nebo uzemněna Já už nevím.. jak se znova naučit komunikovat pořádně… Kdyby mi tak někdo dokázal říct co dělám špatně. Nenavrhujte mi prosím psychology , pro mě je to sice člověk se kterým si pokecáš. Ale člověk se s tím stejně musí poprat sám… nejhorší je pro mě že už nemám ani toho ex. kterej mě hodně držel nad vodou, bylo to s ním moc fajn, bohužel ten člověk už neni. Změnil se v někoho, koho bych nechtěla znát :'( On je jedinej kterej mě zná detilně, ale najednou začal žít jak puberťák a nějaká stálá přítelkyně a děti je pro něj zátěž. Víkend který má volný je krátká doba na rodinu když musí stihnout sedět u PC, obrážet hospody a flirtovat s holkama. Třeba zase jednou obrátí, ale já už k mání nejsem a nebudu. Po tom co jsem si od něj zažila po rozchodu… a vlastně i před ním. Když mi přišla sms od jedné holčiny:proč mu nepůjčuju syna. -to bylo v době těsně před rozchodem tehdy se začlo všechno ukazovat v pravém světle. A jakmile začal být až agresivní i na synka tak to nešlo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.8.12 13:14
@TereuliJa No, pokud jsi z okruhu devítky a nevadí ti značně šiblá, introvertní a lehce nespolehlivá osoba obklopená spoustou hlučných příšer, tak si můžem někdy dát spicha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.8.12 13:16
Kotyk: Fajn popis, něco takového mi nevadí. Já mám jednu hlučnou příšerku, když se rozkouká =). Ale jsem z 10tky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.8.12 13:18
Tak tady o tom bych mohla povídat i já. Jsem doma nikam nechodím, nemám s kým ale najednu stranu mi to vyhovuje protože vím že nejsem typ co by musel někde pořád být pryč. Ikdyž holky chodí na disco a nebo pořád někam tak mě to tam prostě nebaví a hlavně se tam necítím dobře tak jsem se zařekla že už na žádnou zábavu nepůjdu. Já jsem třeba pro si jít někam sednou a nebo popovídat ale na tkaový velký akce to jako ne. Celkem se bojím jak s přítelem to budeme řešit aby to nebyl velkej problém protože já nejraděj bych byla jen s ním a nikoho jiného nepotřebuju. Já jsem z vesnice a tím že nikam nechodím tak jsem asi pro okolí opravdu divná ale oni asi nechapou že každej je jinej
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.8.12 13:20
@papavlinka33 píše:
Fakt to funguje dokonce ani prodavaci se me uz neptaji jestli mam nejake prani. Nejlepsi zbran jak se zbavit otravu.
nemohla bys ten „ksicht“ nafotit? Já bych ho taky občas potřebovala, tak že bych ho potrévnovala… 
Jsem pořád vytlemená a tak má hodně lidí pocit, že se mi musí přimlouvat… Já to jinak nevím a pak se strašně divím jak mě návštěva školy, nebo obchodu šíleně vyčerpá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.8.12 13:47
Já jsem taky zvláštní případ. Když jsem ve společnosti, jsem normálně komunikativní, společenská, extrovert ale jsem líná jak prdel 
teď jsem doma na neschopence, kvůli těhu a vůůbec se mě nikam nechce. Chvástala jsem se, jak budu chodit do práce na pokec s klienty a s kolegyněmi ale prd! A to mám práci 10min od baráku.
Nebo mám mít sraz s kamarádkou a najednou zjišťuju, že se mě vlastně nechce, že nemám nic na sebe, mám nízkej tlak(to je pravda), no a spousta další komplikací Asi mě dělá dobře, být doma, v klidu, kde mám pohodu, není to tak dávno co jsem pořád někde pařila, a vracela se nad ránem domů. Ale pak přišel můj nynější vztah a přítel na to paření moc není, tak jsem se hodně rychle přizpůsobila a užívali(užíváme) si domácí pohody. Ale stejně jsem líná a izoluju se sama, asi mě stačí být na internetu 
No aspoň už mám dobrou průpravu na to, až se mimi narodí. Tak mě snad nebude ani líto, že nikam nemůžu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
