Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Asi se chci vdávat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
cernaselma
2.1.22 00:12
- Citovat
- Upravit
2.1.22 00:13
Ty jo, mně přijde, že když neumí říct “miluji tě”, tak Vás nemiluje, protože “mám tě rád” říct dokáže a říká často, podle toho, co jste napsala.
Soudím podle sebe. Kdysi dávno jsem to zažila… Nedokázala jsem říct miluji tě, protože jsem nemilovala, přitom jsem si toho člověka HODNĚ vážila a byl to skvělý člověk! Mám tě ráda jsem mu říkala pořád. On mi podržel dveře a jak jsem si v tu chvíli uvědomovala jak je skvělý, že takových lidí je málo, který pro milovanou osobu udělají první poslední, tak jsem říkala “já tě mám tak ráda!!!” Dodnes na něj vzpomínám jako na anděla strážného. 
Další věc je, že člověk se neustále mění. Názor, který jsem měla před 10 lety dnes už nemám (třeba ohledně rodinných hodnot). Dnes koukám na svatbu, rodinu, děti úplně jinak (v dobrém smyslu slova).
A tak jedině můžu poradit říct mu, že dřív jste byla jiná a viděla svět jinak, dnes chcete svatbu a být jeho manželkou… Říct to a nechat to být, byť na dlouhou dobu. Určitě bude potřebovat hodně času, aby to dokázal zpracovat.
Mluvila bych o sobě, o svých pocitech. A aby Vaše vyprávění nekončilo tím, že on musí odpovědět ano/ne.
Příspěvek upraven 02.01.22 v 00:31
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
cernaselma
2.1.22 00:14
@cernaselma píše:
Muzes si zalozit s. r.o. a podnikat na nej.
Aha, pardon, ted jsem docetla zbytek diskuze o pojistnem.
- Citovat
- Upravit
2.1.22 00:24
@Lily Evans píše:
Dočti co jsem dopsala - odeslalo se mi to brzy.
Hele, v takovým vztahu já bych třeba bejt nechtěla. Jedna z nejcennějších kvalit mýho manželství je, že přesně takhle můžu s manželem komunikovat, že nemusím „nechtít ho zatěžovat“, můžu si svůj postoj ujasňovat za pochodu a za jeho účasti.
Ale stejně nakonec chlap potřebuje vědět co po něm chceš Aby ti to mohl splnit. Jestli tu případnou svatbu, nebo cokoliv skutečně chceš, nebo ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.22 00:44
@Honza 12 Ale když mě připadá pro ženu ponižující, říkat i o svatbu. To by měl ten muž zkusit sám od sebe, i s tím rizikem, že uslyší ne. Pořád to není tak trapný, než když slyší to NE ženská. Nemusí to být klasická žádost s prstýnkem. Ale tu řeč na svatbu by měl začít chlap. Jsem konzerva no 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.22 00:44
@Anonymní píše:
Jj, dočetla jsem. My spolu normálně o všem mluvíme, jen tohle téma mi dělá nějaký problém. Mně, jemu nejspíš ne. Asi se za sebe v tomhle ohledu trochu stydím, vždy jsem byla hodně nezávislá a tahle „vdavekchtivost” mi přijde prostě trochu … ponižující. Navíc nechci, aby to vyznělo jako že ho do svatby tlačím, k tomuhle by měl chlap dojít tak nějak sám a jestliže nechce, já ho nutit nemůžu a nechci. Jak říkám, tohle je čistě můj problém.
Proč je pro vás ponižující představa, že chcete svatbu? A je pro vás stejně ponižující představa, že vám muž zpívá serenády, že za vás pokaždé platí, že vám drží dveře, pomáhá vám do kabátu, že za vás vymění žárovku? Mě se totiž zdá, že on by problém ještě mohl být ve vašem postoji k ženskosti. Jako byste ženskost vnímala jako slabost a tak ji potlačovala. Ono by tomu odpovídalo i to, že vám chlap ani nevyzná lásku a tak. Možná kdybyste přestala na chvíli být samostatným mužem, ale pustila svou ženskost ven, ta vyznání by vás vyloženě zadusila… Z nějakého důvodu vám asi vadí vaše vlastní esence, vaše podstata… Ženskost není slabost. Je to síla, která jen není na první pohled vidět. Emancipace neznamená, že musíme být za každé situace nezávislé a že musíme smazat rozdíly mezi námi a muži. Znamená, že máme na výběr. Klidně můžete být v práci chlap a doma Marylin Monroe… Dovolte si být občas slabá, pokud vás to udělá šťastnou. Pokud jste si jistá, že jste silná a zvládnete všechno, tak kde je problém? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
cernaselma
2.1.22 00:52
@DeeDee.518
Problem je v tom, ze to proste nejde. Nejde jen tak se otevrit, ukazat zranitelnost a slabost. Nekdo uz ma treba negativni zkusenost z detstvi, z jineho vztahu. Tak ted uz to nejde a ten clovek to nedokaze. Ne hned, nebo mozna nikdy.
- Citovat
- Upravit
2.1.22 00:58
@cernaselma Přesně. Tohle je hrozně citlivé. Když se do toho vžiju, jak neohrabaně partnerovi říkám, že bych si přála svatbu a on mi vysvětlí, proč je svatba blbost, tak bych si už v tom vztahu následně připadala jak trubka, s vědomím, jak jsem se znemožnila, že to s tou láskou z jeho strany asi nebude tak žhavé. A postupně by to u mě asi zvadlo, časem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.22 01:03
@Erinne píše:
@cernaselma Přesně. Tohle je hrozně citlivé. Když se do toho vžiju, jak neohrabaně partnerovi říkám, že bych si přála svatbu a on mi vysvětlí, proč je svatba blbost, tak bych si už v tom vztahu následně připadala jak trubka, s vědomím, jak jsem se znemožnila, že to s tou láskou z jeho strany asi nebude tak žhavé. A postupně by to u mě asi zvadlo, časem.
Já taky, nepřenesla bych ne.. 
Ale nějak to zakladatelka říct musí. Mě napadlo mluvit o sobě, o tom, že jsem se změnila, změnila pohled na svatbu, že teď ji chci. Ale neptat se jeho, co on si o tom myslí. Mluvit jen o sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.22 01:08
@Lelya_Ley Jenže, když se na to konto nezeptá na jeho názor, pochopí to muž, že by se k tomu měl taky vyjádřit 
Protože ze všech stran slyším, že muži se musí vyjádřit přání jasně a srozumitelně, jinak to prý nemusí pochopit 
Spíš myslím, že chápou dobře, jen u některých věcí dělají, že ne. A tohle bude asi jedna z nich. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.22 01:16
@Erinne Také si myslím, že některé věci chápou, ale dělají, že ne-e. Asi by to chtělo čas. Já osobně bych to nevydržela, ale znám holky, co jsou hodně trpělivé. Dokáží čekat roky na odpověď. Vždy jednou za čtvrt roku nahodí téma, mluví o sobě a pak mlčí, a takhle to opakují, dokud nedostanou, co chtějí. Pokud je zakladatelka taková, tak se třeba vezmou.
Prý se člověku musí jedna informace opakovat až 8 krát (ne každý den za sebou), aby ji člověk zpracoval a přijal jako samozřejmost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.22 10:48
@Anonymní píše:
On se paradoxně tváří (a chová) tak, že když má se mnou dítě, tak je to přece závazek navždy. Dokonce mi jednou řekl, že „žena, se kterou máš dítě, se neopouští” a tvářil se u toho tak vyjeveně, co že si to proboha o něm můžu myslet. Tohle mi úplně nezralé nepřipadá, ale co já vím. Ten odpor ke svatbě mi u něj v tomto kontextu nedává smysl.Nicméně tohle není o něm, ale o mně. Já jeho postoj respektuju, donedávna jsem měla stejný. Nebo furt mám, nevím. Nepočítám s tím, že bych jeho postoj nějak mohla či měla změnit, já VÍM, že si mne nikdy nebude chtít vzít, prostě to tak má a je to v pořádku. Já řeším výhradně sebe a svůj postoj ke sňatku.
A proč nechce svatbu? Ptala jsem se už na začátku, ale odpověď asi ještě nepadla.
Jedna blízká kamarádka má stejnou profesi jako ty. Je racionální, city musí v práci stranou, postupem času ztrácí ideály (když vidí, co denně řeší). Vdaná je už dlouho, manželství mají šťastné, ale pořád se vlastně podvědomě připravuje na to, že může přijít zničehonic rozvod. Myslím, že je dost negativně ovlivněná prací a promítá se jí to do života. Neumí to nechat v práci. Např. psychoterapeut si taky nemůže brát problémy svých klientů domů, protože jinak by se zbláznil.
Ty působíš trochu podobně jako ta kamarádka, možná je to profesní deformace. A neženskost v jednání v tom taky trochu je (pozor, vůbec nemluvím o neženskosti ohledně vzhledu či sebepéče).
Vzhledem k tomu, jak jsi racionální a taky umíš dávat emoce stranou, asi by bylo lepší si to nastavit tak, že svatbu nechceš. Nebudou žádné komplikace ohledně SJM či s. r.o. a nebudeš muset řešit jeho emocionální zastydlost či to, jestli je nebo není si jistý, zda jsi ta pravá. Šla bych asi radši cestou „samostatnosti“.
Pokud ti je ale tato cesta proti srsti a začínáš v sobě (možná v souvislosti s mateřstvím) objevovat ženu a přiznávat si taky potřebu lásky a jistoty (nemyslím materiální), sdílení ve vztahu apod. tak to začni rozvíjet. Možností seberozvoje je spousta, knížky, kurzy, koučové.
Jenomže je otázka, jestli můžeš být „citlivá žena“ a zároveň dělat práci, jakou děláš. Asi se to nevylučuje, ale budeš muset to opravdu umět oddělovat jako ti psychoterapeuti. Ty v té práci určitou otrlost a odstup potřebuješ.
- Citovat
- Upravit
2.1.22 11:46
Mozna, kdyby ti muz rekl, ze si te klidne vezme hned, ze by te nejaka touh po svatbe zase presla.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.22 13:00
@Anonymní píše:
A proč nechce svatbu? Ptala jsem se už na začátku, ale odpověď asi ještě nepadla.Jedna blízká kamarádka má stejnou profesi jako ty. Je racionální, city musí v práci stranou, postupem času ztrácí ideály (když vidí, co denně řeší). Vdaná je už dlouho, manželství mají šťastné, ale pořád se vlastně podvědomě připravuje na to, že může přijít zničehonic rozvod. Myslím, že je dost negativně ovlivněná prací a promítá se jí to do života. Neumí to nechat v práci. Např. psychoterapeut si taky nemůže brát problémy svých klientů domů, protože jinak by se zbláznil.
Ty působíš trochu podobně jako ta kamarádka, možná je to profesní deformace. A neženskost v jednání v tom taky trochu je (pozor, vůbec nemluvím o neženskosti ohledně vzhledu či sebepéče).
Vzhledem k tomu, jak jsi racionální a taky umíš dávat emoce stranou, asi by bylo lepší si to nastavit tak, že svatbu nechceš. Nebudou žádné komplikace ohledně SJM či s. r.o. a nebudeš muset řešit jeho emocionální zastydlost či to, jestli je nebo není si jistý, zda jsi ta pravá. Šla bych asi radši cestou „samostatnosti“.
Pokud ti je ale tato cesta proti srsti a začínáš v sobě (možná v souvislosti s mateřstvím) objevovat ženu a přiznávat si taky potřebu lásky a jistoty (nemyslím materiální), sdílení ve vztahu apod. tak to začni rozvíjet. Možností seberozvoje je spousta, knížky, kurzy, koučové.
Jenomže je otázka, jestli můžeš být „citlivá žena“ a zároveň dělat práci, jakou děláš. Asi se to nevylučuje, ale budeš muset to opravdu umět oddělovat jako ti psychoterapeuti. Ty v té práci určitou otrlost a odstup potřebuješ.
Proč nechce svatbu: Ono je to složitější. On vlastně nikdy na nic neříká „ne.” Říká „možná” a znamená to „ne,” nebo říká „nevím” a znamená to „ne.” Poznám to z jeho velmi pečlivě modulovaného neutrálního tónu, který v takových případech nasazuje.
Takže na otázky, zda si dovede představit, že by se jednou oženil, odpoví „nejspíš jo.” A na otázku, zda se mnou, odpoví „nevím.” Což tedy znamená ne. Plus na dotazy co má proti svatbě, odpoví, že „z toho má vítr.” Obecně si myslím, že opravdu (jak už tu bylo zmíněno) tak trochu po očku kouká, jestli by pro něj osud/život neměl někde ještě něco lepšího.
Pravda je taková, že máme trochu zmatení pojmů. To, čemu on říká „mám ji rád, ale nemiluju,” já říkám „milovat,” zatímco tomu, čemu on říká „pravá láska,” já říkám zamilovanost a poblouznění. On opravdu může čekat na tu „pravou lásku,” podobnou té, kterou prožil v pubertě. Ale on už hodně dávno není puberťák a je otázkou, zda je vůbec ještě takového poblouznění schopen a zda i kdyby k němu došlo, by nakonec nepromluvil hlas rozumu a on by stejně nezůstal se mnou. Nemá smysl obávat se nějaké hypotetické femme fatale, pokud má přijít, přijde. Ale do té doby můžeme pořád žít velmi šťastný vztah. Já si možná trochu fandím, ale já opravdu nejsem špatná partnerka a on je se mnou viditelně šťastný.
Včera jsme o tom mluvili. Ptala jsem se, co kdybych se chtěla vdávat. Prý: „A ty by ses chtěla vdávat?” Odpověděla jsem, že nevím, že jsem si myslela, že ne, ale že teď mi to kolem Vánoc přišlo hrozně líto… nechali jsme to otevřené, reakce nebyla vysloveně negativní, ani obvyklé "ale prosímtě.”
- Citovat
- Upravit
4.1.22 19:29
@Anonymní píše:
Proč nechce svatbu: Ono je to složitější. On vlastně nikdy na nic neříká „ne.” Říká „možná” a znamená to „ne,” nebo říká „nevím” a znamená to „ne.” Poznám to z jeho velmi pečlivě modulovaného neutrálního tónu, který v takových případech nasazuje.Takže na otázky, zda si dovede představit, že by se jednou oženil, odpoví „nejspíš jo.” A na otázku, zda se mnou, odpoví „nevím.” Což tedy znamená ne. Plus na dotazy co má proti svatbě, odpoví, že „z toho má vítr.” Obecně si myslím, že opravdu (jak už tu bylo zmíněno) tak trochu po očku kouká, jestli by pro něj osud/život neměl někde ještě něco lepšího.
Pravda je taková, že máme trochu zmatení pojmů. To, čemu on říká „mám ji rád, ale nemiluju,” já říkám „milovat,” zatímco tomu, čemu on říká „pravá láska,” já říkám zamilovanost a poblouznění. On opravdu může čekat na tu „pravou lásku,” podobnou té, kterou prožil v pubertě. Ale on už hodně dávno není puberťák a je otázkou, zda je vůbec ještě takového poblouznění schopen a zda i kdyby k němu došlo, by nakonec nepromluvil hlas rozumu a on by stejně nezůstal se mnou. Nemá smysl obávat se nějaké hypotetické femme fatale, pokud má přijít, přijde. Ale do té doby můžeme pořád žít velmi šťastný vztah. Já si možná trochu fandím, ale já opravdu nejsem špatná partnerka a on je se mnou viditelně šťastný.
Včera jsme o tom mluvili. Ptala jsem se, co kdybych se chtěla vdávat. Prý: „A ty by ses chtěla vdávat?” Odpověděla jsem, že nevím, že jsem si myslela, že ne, ale že teď mi to kolem Vánoc přišlo hrozně líto… nechali jsme to otevřené, reakce nebyla vysloveně negativní, ani obvyklé "ale prosímtě.”
Pokracovala ta diskuze nejak dal s pritelem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Muzes si zalozit s. r.o. a podnikat na nej.