Asi se chci vdávat

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
1.1.22 16:40

Asi se chci vdávat

Poprosím o zachování anonymu, sama v sobě nemám jasno a potřebuji si spíš urovnat myšlenky… no a netřeba kvůli tomu vířit vodu mezi příbuzenstvem.

Věc se má takhle: Mám partnera, s ním 10měsíčního potomka. Máme fakticky super vztah, máme se rádi, po narození dítěte se to ještě zlepšilo, já si vážně vlastně nemám na co stěžovat. Partner se o nás ukázkově stará, na péči o potomka se podílí jak jen může a opravdu rád, plus se stará, aby já si mohla co nejvíc odpočinout, když mi není dobře, přebírá péči bez keců naplno i přes noc, opravdu skvělý partner i otec. Nehádáme se, protože ono není o čem. Dovede mi dát prostor i mne podpořit, tohle máme vzájemné, i v posteli to klape.

Jako malá (a pak jako mladá kolem dvacítky) jsem brala jako hotovou věc, že prostě jednoho dne budu vdaná. Ale běžel čas, já byla dlouho sama, soustředila se na kariéru, takže ta tím pádem pěkně běžela… no když jsem potkala svého současného partnera, už jsem nebyla nejmladší a pravda je taková, že svatba (resp. vznik SJM) by pro mne za současných okolností byla bez nějaké úpravy SJM zřejmě velmi nevýhodná. Byť partner není žádný loser, já jsem prostě ta zámožnější z nás s větším potenciálem růstu. Takže jsme více méně od počátku měli jasno v tom, že brát se nebudeme. Věděla jsem a vím, že partner má ze svatby extrémní vítr, ale protože já se (už) vdávat nechtěla, nevadilo mi to.

Jenže: o letošních Vánocích se kolem nás strhla hotová smršť žádostí o ruku „pod stromeček.” Jako opravdu asi patnáct lidí, šílený. Jedna z mých kamarádek se vdávala loni a letos pod stromeček ohlásili těhotenství. A mně najednou přišlo strašně líto, že ona to má „správně,” nejdřív svatba, pak dítě, že všechny ty holky těm svým chlapům stály za to si je vzít… a že já tomu svýmu za to nestojím. Vím, že je to úplně na hlavu postavený, proto sem píšu, abych si to nějak utřídila v hlavě. Prostě mi najednou přišlo líto, že i když jsem partnerovi dala vytouženého syna… ten prstýnek si zjevně prostě nezasloužím nebo co. Asi potřebuju nějaké jasné vyznání lásky, partner s tím má problém, neumí říct „miluju tě,” navíc má tendence to dost blbě „házet do vtipu,” kdy je schopný říct „té pravé lásku klidně vyznám” a na (dost nepříjemné, uznávám) dotazy příbuzných, kdy už bude svatba, odpovídat „až potkám tu pravou.” Já vím, že mne opravdu má rád hodně, nejspíš mne miluje, činy mi to dokazuje každý den, jen to prostě neumí verbalizovat.

Mám prostě hromadu racionálních a logických argumentů pro to se nebrat (kdybychom zužovali SJM, proč se vlastně brát, kvůli byznysu bych si stejně nechala své příjmení) a pak jeden velký, absolutně iracionální argument pro: prostě bych chtěla zažít ten pocit, jaký to je, když vás někdo natolik miluje, že je ochoten si vás vzít.

Protože jak už jsem psala výš, partner má jistý nesoulad mezi slovy a činy. Akorát naopak, než je to obvyklé: činy vyjadřuje lásku, ale slovy to vždycky nějak pitomě zazdí. A já mám prostě strach, že i když mne má opravdu hodně rád (a tohle mi říct dovede, i sám od sebe a docela často, jen ne to „miluju tě”), že pořád svým způsobem čeká na „tu pravou lásku, ze které se mu pohnou nebesa a slunce zřítí na hlavu.” Což je postavený na hlavu na druhou, protože ani deset svateb tomu nezabrání, má-li se to stát.

A já nevím, já dopudele nevím, co teď s tím, je mi to hrozně líto a zároveň vím, že k němu nejsem fér, v tomhle jsme přece měli od začátku shodu. Já nechci začínat nějaký zásadní debaty o svatbě, někam ho tlačit, když sama nevím, co se se mnou děje a co vlastně chci. Navíc ten problém není v něm, je ve mně… Mezi svátky jsem to několikrát jemně nakousla a reakce byla, no, řekneme velmi vlažná. Myslím, že vůbec nepochopil, co mu chci říct, v jeho vesmíru žádné svatby nepřipadají absolutně v úvahu.

Kdo jste to dočetli až sem, díky. Že dostanu čočku, s tím tak nějak počítám.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1969
1.1.22 16:47

Dělá to na mě dojem: Máš to, co z tebe vyzařuje.

Nepožádá tě a má blbý řeči proto, protože máš (měla) ke svatbě zvláštní postavení.

Navíc proč? Je to dost ponižující rozdělovat si SJM (zvlášť když máte dítě a RODINU) a ještě aby sis nechala svý příjemní.

Dělá pro tebe dost, nechtěj, aby pro tebe ze sebe ještě dělal ňoumu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.1.22 16:50

Proč má tvůj partner strach ze svatby?
Přijde mi, že ty toužíš hlavně být milovaná a slyšet to od něj, včetně toho, že příbuzným řekne, že ty jsi ta pravá nejpravější, že se nebude bát to přiznat a říct klidně celému světu (což vlastně by svatbou taky řekl).
A když mu řekneš, že bys chtěla, aby ti aspoň občas řekl, že tě miluje a že ti je líto, že to zahrává do vtipu „až poznám tu pravou“, že tě to zraňuje a znejisťuje, tak ti na to řekne co?
Není nejistý kvůli tomu, že víc vyděláváš a máš větší potenciál v kariéře? Tohle chlapi uvnitř můžou nést možná dost těžce.
Kdyby se ho někdo zeptal: „Čeho si na tobě váží tvá partnerka? Proč je s tebou?“ Uměl by na to odpovědět?

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
1.1.22 16:53

Nepůsobíš náhodou moc sebejistě? Nemá s tebou chlap pocit, že ho na nic nepotřebuješ? Protože si vlastně všechno dokážeš zařídit sama.

  • Citovat
  • Nahlásit
825
1.1.22 16:56
@Modra1 píše:
Dělá to na mě dojem: Máš to, co z tebe vyzařuje.

Nepožádá tě a má blbý řeči proto, protože máš (měla) ke svatbě zvláštní postavení.

Navíc proč? Je to dost ponižující rozdělovat si SJM (zvlášť když máte dítě a RODINU) a ještě aby sis nechala svý příjemní.

Dělá pro tebe dost, nechtěj, aby pro tebe ze sebe ještě dělal ňoumu.

To jo, lépe to vystihnout nešlo :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.1.22 16:57
@Modra1 píše:
Dělá to na mě dojem: Máš to, co z tebe vyzařuje.

Nepožádá tě a má blbý řeči proto, protože máš (měla) ke svatbě zvláštní postavení.

Navíc proč? Je to dost ponižující rozdělovat si SJM (zvlášť když máte dítě a RODINU) a ještě aby sis nechala svý příjemní.

Dělá pro tebe dost, nechtěj, aby pro tebe ze sebe ještě dělal ňoumu.

Rozdělovat SJM hlavně proto, že celým svým majetkem odpovídám za každou chybu, kterou profesně udělám. Jsem pojištěna, nicméně pojistka má řadu výluk a kdyby se mi náhodou povedl průšvih, není fér ho potápět sebou.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
1.1.22 16:59
@Anonymní píše:
Nepůsobíš náhodou moc sebejistě? Nemá s tebou chlap pocit, že ho na nic nepotřebuješ? Protože si vlastně všechno dokážeš zařídit sama.

Já nevím, žila jsem dlouho sama, umím se o sebe postarat, objektivně chlapa opravdu nepotřebuji. Ale CHCI potřebovat jeho, rozhodla jsem se pro něj a on (aspoň myslím) pro mne. Ani on ženu nepotřebuje.

  • Citovat
  • Nahlásit
1108
1.1.22 17:00

Já moc nechápu jednu vec: když jste řešili svatbu (kdysi), tak hlavní téma byl majetek a jeho rozdělení? Protože my jsme se brali mladí, takže jsme neměli nic a neřešilo se to vůbec.
Pokud bych se třeba před 40-tkou měla znovu seznamovat a bavit o svatbě a chlap by řešil hlavně majetek, tak bych svatbu asi ani nechtěla, vadilo by mi to zaměření na finance a rozdělení, prostě by to pro mě asi ztratilo ten symbol spojení dvou lidí a zbylo by jen spojení dvou majetku… Možná to na něj zapůsobilo stejně, že pro tebe ze svatby vychází jen negativa: ztráta majetku, známého příjmení a tak to vlastně ztrácí přitažlivost.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1104
1.1.22 17:02
@Anonymní píše:
Já nevím, žila jsem dlouho sama, umím se o sebe postarat, objektivně chlapa opravdu nepotřebuji. Ale CHCI potřebovat jeho, rozhodla jsem se pro něj a on (aspoň myslím) pro mne. Ani on ženu nepotřebuje.

Co to takto říci? Říci mu, že chlapa nepotřebuješ a ani tu svatbu nepotřebuješ. Ale, že ho chceš a chceš s ním mít svatbu a že v tom možná jsou hormony, ale najednou chceš to hřejivé objetí rodiny.

Nenačínat velké rozhovory, jen ať se nad tím zamyslí. Ten největší závazek už stejně máte.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.1.22 17:03
@Anonymní píše:
Proč má tvůj partner strach ze svatby?
Přijde mi, že ty toužíš hlavně být milovaná a slyšet to od něj, včetně toho, že příbuzným řekne, že ty jsi ta pravá nejpravější, že se nebude bát to přiznat a říct klidně celému světu (což vlastně by svatbou taky řekl).
A když mu řekneš, že bys chtěla, aby ti aspoň občas řekl, že tě miluje a že ti je líto, že to zahrává do vtipu „až poznám tu pravou“, že tě to zraňuje a znejisťuje, tak ti na to řekne co?
Není nejistý kvůli tomu, že víc vyděláváš a máš větší potenciál v kariéře? Tohle chlapi uvnitř můžou nést možná dost těžce.
Kdyby se ho někdo zeptal: „Čeho si na tobě váží tvá partnerka? Proč je s tebou?“ Uměl by na to odpovědět?

Tohle to asi přesně vystihuje. Ano, řekla jsem mu, že mne to zraňuje, my nemáme problém spolu mluvit… on mi řekl, že přece vím, že to tak nemyslí a že žertuje…a příště to udělá znovu. On na „citový” záležitosti prostě takhle reaguje.

Věřím, že odpovědět by uměl, my si mezi sebou tyhle věci říkáme, co na sobě oceňujeme, co se druhému povedlo, na co jsme pyšní a tak… já teda víc, ale on se to se mnou postupně nějak naučil…

  • Citovat
  • Nahlásit
825
1.1.22 17:03
@Anonymní píše:
Rozdělovat SJM hlavně proto, že celým svým majetkem odpovídám za každou chybu, kterou profesně udělám. Jsem pojištěna, nicméně pojistka má řadu výluk a kdyby se mi náhodou povedl průšvih, není fér ho potápět sebou.

Nezlob se, ale na mě působíš jako velká individualistka, a když si to po sobě přečteš, je to pořád jen já já já.
Chlap je jen v tvém vleku a moc se mu nedivím, že se do svatby nehrne.
Možná se pletu, nechci se tě teda dotknout, ale takto to na mě působí :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.1.22 17:04
@řeřicha píše:
Já moc nechápu jednu vec: když jste řešili svatbu (kdysi), tak hlavní téma byl majetek a jeho rozdělení? Protože my jsme se brali mladí, takže jsme neměli nic a neřešilo se to vůbec.
Pokud bych se třeba před 40-tkou měla znovu seznamovat a bavit o svatbě a chlap by řešil hlavně majetek, tak bych svatbu asi ani nechtěla, vadilo by mi to zaměření na finance a rozdělení, prostě by to pro mě asi ztratilo ten symbol spojení dvou lidí a zbylo by jen spojení dvou majetku… Možná to na něj zapůsobilo stejně, že pro tebe ze svatby vychází jen negativa: ztráta majetku, známého příjmení a tak to vlastně ztrácí přitažlivost.

Ano! Protože přesně tohle to znamenalo pro mne - majetkovou alianci. Až doteď.

  • Citovat
  • Nahlásit
279
1.1.22 17:05

Chceš po něm něco, co mu sama nemíníš dát. Také neustoupíš ze svých postojů a podmínek, proč by to měl dělat on, když ty tomu navždy také nevěříš (SJM atd.)?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.1.22 17:08
@jamik1416 píše:
Nezlob se, ale na mě působíš jako velká individualistka, a když si to po sobě přečteš, je to pořád jen já já já.
Chlap je jen v tvém vleku a moc se mu nedivím, že se do svatby nehrne.
Možná se pletu, nechci se tě teda dotknout, ale takto to na mě působí :nevim:

To je pochopitelný. Mluvím o svých emocích a čistě mém „problému”. Individualistka jsem zcela určitě, ale nemyslím si, že by on byl v mém vleku. U nás není nikdo dominantnější, jsme vyrovnaní. Kdyby bylo nutno, asi bych se spíš podřídila já, ale zatím jsme se na všem shodli.

  • Citovat
  • Nahlásit
379
1.1.22 17:08

Tak je otázka, jestli se skutečně chceš vdávat a žít v manželství (což v zásadě je minimální rozdíl od partnerství, dítě už stejnak máte, takže rodina jste), nebo ti jen vadí, že všichni kolem to manželství mají a ty jim bezdůvodně závidíš, že mají něco navíc (to je už takový povahový rys, u podnikatelek celkem běžný, a v zásadě jim prospěšný, takže nic ve zlém)… Na zúžení SJM nic špatného nevidím, zejména v případě, že vydělávají oba, lépe se tak ochrání majetek pro děti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat