Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Mišanila píše:
Souhlasím s holkama, fyzický trest zastavuje, ale přínos pro dítě je často sporný a má to mnoho záporů. Ono to má přece mnohem víc rovin, než jen tu bolest, strach a to, že dítě to už neudělá, i když ani to někdy nefunguje.
Co se týče bití a výchovy, tak to vidím podobně, co se píše v knížce Rabr, je to tam na víc stran, nechce se mi to tu vše rozepisovat.Každopádně já to mám tak, že někoho koho miluju nemůžu bít ani v nějakém zájmu jeho „dobra“ a výchovy, nechci předávat dál ten vzor, že silnější, dospělý, autorita může vztáhnout ruku na slabšího a neznamená to, že nemám autoritu nebo že jsem si s dítětem snad rovni.
Sama si navíc dobře pamatuju, co jsem jako dítě cítila jen při vyhrožování důtkama a bití nechci to dopřávat svým dětem a to jsem byla poddajné dítě, takže jsem nedostávala nějak často, ale mám to v hlavě dodnes.
Ahojky, tak ve své podstatě s tímto názorem souhlasím, jen bych tě chtěla poprosit, jestli máš děti a něco špatného udělají, mají dejme tomu do dvou let - jak jim vysvětlíš, že to co udělaly je špatné v ten daný okamžik a ne až za hodinu? A pokud se ti to podaří ten den dítěti vysvětlit a neudělá to, co pak když to udělá následující den tudíž opakovaně a pak zase a zase neposlechne na to samé. Jak mu to vysvětlit, aby to bez plácnutí pochopilo a vědělo, že se to nemá… Co když třeba dítě bude někoho opakovaně plácat na hřišti(myslím tím jiné dítě), to mě přijde jako zásadní… taky neplácnout, když ani na potřetí neposlechne, že se to nemá? Děkuji za tvůj názor, myslím si, že je pro mě přínosný.
@dada1511 já jsem spíš měla na mysli mezilidské vztahy v dospělosti, čtu tady tolik diskuzí o problémech v partnerství, nevěrách…kdy chlap přijde s pugétem a myslí si, že je hned vše ok… a teď to prosím neber osobně na konkrétně tvého malého syna…je to jen obecná úvaha… že tak někteří lidé fungují, že když udělají něco, co se nedělá, ublíží…a pak si myslí, že se to hned smaže a mohou vyvádět dál…možná právě proto že to takhle fungovala celé jejich dětství? jen úvaha… ![]()
@Alca99 situace s tím hřištěm…napadá mě použít přirozené důsledky…děti se neplácají, tudíž nemůžeme být s dětmi a tedy odcházíme (i za mohutného dětského řevu, vzteku, protestu) z hřiště. tečka. A není to můj rozmar jako rodiče ale zavedený způsob chování, že se neplácá… ale je důležité co a jak se řekne…takže to musí být hlavně ze strany rodiče bez emocí. ale doufám, že ti odpoví nějaký zkušený rodič..u mě jsou to pouze hypotézy, já mám děti pouze v práci. pro rýpaly neučím v žádném školském zařízení, pracuji s dětmi a rodiči individuálně přímo v rodině. Přesto to, že vlastní děti nemám, mé názory a zkušensoti v očích některých diskutujících devalvuje…ale přesto přispívám se svou troškou do mlýna ![]()
Příspěvek upraven 13.04.12 v 09:31
@dada1511 píše:
Mě se zase ale nikdy nestalo,že by na mě dvouleté dítě po ty-ty-ty,zvedlo prst,a udělalo na mě totéž,a s pocitem viny to opravdu noc společného nemá,spíš s tím uvědoměním,toho co může a nemůže,kde jsou hranice.Což je dost rozdíl.
No, u nás není „ty, ty, ty“ hrozba. Takže mi vůbec nevadí, když to na mě dělá. Říká tím, že se jí něco nelíbí a jsem ráda, že to nemusí říkat řevem. Je hodná, mám štěstí, nebo dobrý přístup k ní, nevím, čím to je. Nehrozím na ni, když dělá něco nežádoucího, řeknu jí co má dělat. Nedávno si chtěla sednout na naši kočku jak na koně, stačilo říct, udělej kočičce malá, malá, pohlaď ji. Poslechla hned. Neplácám taky proto, že ji to nechci naučit, starší děti se dost pošťuchovaly, až praly a strkaly, když jsem byla plácací. Proč by to nedělaly, když to dělají rodiče?
@zolycka To ale nemůžeš srovnávat,muži jsou myšlením uplně jinak nastavení než ženy.To nemá s tresty v dětství nic společného.To by pak vědčina žen dělala totéž,ne?
@dada1511 tak některé to dělají
a některé si s prominutím nechají sr** na hlavu, protože jejich muž je pro ně autoritou a bojí se být na vše samy…a ano myslím si, že to je důsledek přílišné autořitářské výchovy a že sebedůvěra, sebepojetí a smysl pro odpovědnost se utváří v dětství. ![]()
Já byla vychovávána tak, že když jsem něco provedla, tak můj taťka mě začal absolutně ignorovat. Vydržel se mnou klidně dva, tři dny nemluvit. To pro mě byl šílený trest a vždycky mě to strašně mrzelo. Byla bych raději, kdyby mi jednu fláknul a byl klid… Ale on prostě děti nebije…
Mamka je pravý opak. Fackovala mě, osočovala, ponižovala (sebevědomí jsem měla dlouho do dospělosti na bodu mrazu), když jsem se nechtěla rozejít s přítelem (nynějším manželem) sešvihala mě kabelem od vysavače, nikdy neměla daleko pro vařečku - nebyla jsem zlobivé dítě a pubertu jsem zvládla celkem dobře. Ovšem moje mamka (máma 4 dětí) měla nervy v kýbly a často prostě své emoce neudržela na uzdě. Mám mámu ráda, ale mnohem lepší vztah mám k taťkovi. A dodneška, když vidím, že mamka má tendenci používat svou výchovu i na mé děti, tak ji zarazím, protože se mi to nelíbí. Nejsem svatá, i já svým dětem občas nějakou plácnu. A dokonce jsem dcerku asi před čtvrt rokem seřezala tak, že se mi z toho počůrala
. Utekla mi ze školky domů, když jsem jí šla vyzvednout. Já ji hledala po celé školce, po zahradě a našla ji až doma. Cesta okolo v té době dost frekventované silnice. Prostě jsem o ní měla takový strach, že mi ruply nervy a udělala jsem to, na co asi nikdy v životě nezapomenu. A co si z toho odnesla ona? Každý den mi opakuje „maminko, já už ti nikdy neuteču, protože bys o mě měla strach a protože by mě mohlo přejet auto…“ Ponaučení? Občas je výprask mnohem účinnější než hodiny vysvětlování.
Pokud děti mluví sprostě, nebo odmlouvají, jsou naučení, že se samy plácnou přes pusu, řeknou mi za co se plácly a omluví se s tím, že už se to nebude opakovat. Účinek téměř 90%, obě děti mluví slušně, odmlouvají minimálně a tím pádem se nemusím ponižovat ani já a hlavně ani oni.
Můj manžel byl jako dítě převážně u babičky a u dědy, tam si mohl dělat co chtěl. Máma vychovávala tak průběžně,spíše hodně kamarádsky a jeho otec nikdy nešel pro ránu daleko. Jejich dnešní vztah? Do jedné velké rodinné krize to byl maminčin mazánek a vždycky pro něj byla máma nejdůležitější na světě (do jeho téměř čtyřiceti let
), poté přišla velká hádka a od té doby už mámě moc nevěří a vztah už takový není. Ale nebýt té hádky, tak by byl mamánek do dnes. A s tátou nemá vztah vůbec žádný, nevyhledávají se, vidí se tak 2×, 3 x do roka a to spolu prohodí jen pár slov (bydlíme od sebe cca 5 minut). Bohužel tento vzor po otci přebral na sebe a myslí si, že bitím ze svých lidí vychová slušné lidi. Ovšem vychovávám převážně jen já a on si jen dokazuje svou sílu. Umí si s dětmi hrát, miluje je, dělají blbiny, ale pak to na něj vleze a on se chová stejně jako jeho otec. Když mu jednou za čas připomenu, že jednou dopadne úplně stejně jako tchán - tzn. že ho děti budou odmítat, ignorovat a že na starý kolena zůstane sám, tak mi odvětí, že on se přeci chová úplně jinak, než táta
. On to prostě nevidí, takže jeho chování k dětem se snažím korigovat já. Né vždy je to úspěšné, ale je to o 50% lepší, než kdybych to ignorovala.
@Alca99 píše:
Ahojky, tak ve své podstatě s tímto názorem souhlasím, jen bych tě chtěla poprosit, jestli máš děti a něco špatného udělají, mají dejme tomu do dvou let - jak jim vysvětlíš, že to co udělaly je špatné v ten daný okamžik a ne až za hodinu? A pokud se ti to podaří ten den dítěti vysvětlit a neudělá to, co pak když to udělá následující den tudíž opakovaně a pak zase a zase neposlechne na to samé. Jak mu to vysvětlit, aby to bez plácnutí pochopilo a vědělo, že se to nemá… Co když třeba dítě bude někoho opakovaně plácat na hřišti(myslím tím jiné dítě), to mě přijde jako zásadní… taky neplácnout, když ani na potřetí neposlechne, že se to nemá? Děkuji za tvůj názor, myslím si, že je pro mě přínosný.
Já zas nejsem takový odborník
, ale pokud by mé děti na hřišti opakovaně plácaly jiné děti (což se teda naštěstí neděje, nejsou zatím agresivní), tak bych jim řekla, že se nikdo neplácá, protože to druhého bolí. A jestli to budou opakovat, tak si nebudou smět hrát s jinými dětmi a musíme jít domů. A samozřejmě dodržet, což je teda opruz i pro matku, pokud zrovna přišli a je to vždycky velká výprava, ale jestli to dítě neustále opakuje, tak nic jiného nezbývá.
Dát dítěti na zadek za to, že ono bije jiné děti mi přijde jako hodně kontraproduktivní. Vlastně tím říkáš, že ty jako autorita, velký, silnější můžeš někoho bít, ale dítě nesmí, což je trochu postavené na hlavu a výsldek může být ten, že dítě pak využije příležitosti a bude plácat ty slabší, když nebude v dosahu trestající autorita. Efekt fyzického trestu je v tomhle případě podle mě hodně sporný.
@dada1511 píše:
No,ale to je v pořádku svím způsobem,když někoho zabiju,taky mě zavřou.I v dospělosti jsou za nevchodné chování tresty,přímo od společnosti nebo si je neuvědomujete?
Odpustky se, pokud vím, platily církvi za hříchy, věřící tak ze sebe hřích sejmul a mohl zvesela pokračovat v hřešení, pak zas zaplatit…
Vrazi a zloději zaslouží trest a patří do vězení, od toho jsou soudy.
Své děti nesoudím, ale vychovávám.
Když nesoudím, netrestám.
Jak chcete své děti naučit neplácat na hřišti jiné děti, když jim svým chováním dáváte najevo, že se to může?
Děti nežijí v pojmech, nemají chápání dospělého, nevědí, že by měl mít autoritu, že by ho měly poslouchat, napodobují, učí se na příkladech, není to ze dne na den, budou takové, co do nich vložíme a co přidáme ke genetice.
@Dueliola Máš koukám takovou tu obecně přijímanou pravdu o tom, co jsou odpustky…Opravdu to není tak, že by si člověk koupil odpustky a hřešil vesele dál.
Se zbytkem tvého příspěvku souhlasím.
A jinak u malých batolat považuju určitou úroveň agresivity za normální a přirozenou a nic co by se mělo nějak razantně trestat.
ALe vždy bych důrazně slovně reagovala a vždy bych tomu zamezila třeb atím, že dítě z hřiště odnesu a řeknu, že si tam hrát bude až nebude druhé plácat.
A hlavně bych ukázala na jiné způsoby chování. Třeba když někoho plácnou, že chtějí jeho hračku, tak říct, že takhle se hračky neberou, že se musí zeptat jestli můžou a nebo počkat až si dítě dohraje atd.....
Dítě nezvládá své emoce, pokud ho začnu bít, tak je nezvládám taky, ale to dítě má na rozdíl ode mě na nezvládnutí svých emocí ve svém věku ještě nárok.
Bít větší děti - např. za známky, je vůbec ubohost.
Netvrdím, že co jsem napsala o odpustcích je pravda, je tam „pokud vím“. V církevních věcech se nevyznám. Ráda se nechám poučit. Ale to sem nepatří ![]()
@Dueliola No,vidíš,u nás je to s kocourem tam,že malej na něho nasedl jednou,zjistil,že se mu to nevyplatí,kocour ho škrábl,tak už to nedělá,a nedělá to ani za rohem,když si „hrajou“
Když měl maloch rok,byla jsem s ním na hřišti.Víš jaké to,dítě teprve drží rovnováhu,není rozchozené,tak jsem s ním byla stranou,aby se dětem neplantal pod nohy.Přišel 2.5 letý agresor,kterého jen tak napadlo,že malého praští bábovkou
,což jsem samozřejmě nečekala,tak že měl bouli a přepald na zadek - ještě že tak ,můj syn začal řvát,on v momentě taky,rodiče tuto situaci řešili tak,že přišli k jejich synovi a ptali se ho,proč to udělal a podobné keci.No,v ten moment jsem myslela,že jim vyliskám všem.To mělo opravdu výchovný efekt ![]()
@Dueliola píše:
Netvrdím, že co jsem napsala o odpustcích je pravda, je tam „pokud vím“. V církevních věcech se nevyznám. Ráda se nechám poučit. Ale to sem nepatří
Já si to vzala spíše s pohledu výchovného,že když je akce,vyvolá zákonitě nějakou reakci,a pokud né,je to chyba, ale reakce nemusí být nutně tělesný trest.
Příspěvek upraven 13.04.12 v 10:08