Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@eviliska píše:
1- nikdy bych své dítě nepřirovnala ke psovi
2- urazila jsi snad všechny psy na světě, rptože to jsou podle mě velmi inteligentní zvířata
3- pokud dám psovi / dítěti za poslechnutí odměnu, nebo novou hračku, neučím ho poslušnosti, ale vychcanosti. Poslušnost by měla být samozdřejmostí a né jen něco za něco
Mně fascinuje, jak dokážete v textu vidět něco, co tam vůbec není. ![]()
A sebe (i kohokoliv jiného) klidně přirovnám k žížale.
![]()
@dianda píše:
Jako bití mi přijde nějaká facka,pohlavek,nebo bití za trest,typu-Máš pětku,rozbil jsi okno,dones pásek,dones vařechu a dostaneš…To snad už nikdo neprovozuje,ne?
Bohužel provozuje. ![]()
@alifie píše:
Bohužel provozuje.
No,ale to už je úplně mimo,a jsme u týrání dětí,ne?
@dada1511 píše:
@zolycka Když nebude mít dítě autoritu k rodičům,nebude ji mít ani ke starším lidem,ani tam kde je to vhodné.A nevím jak se takoví člověk v životě uplatní?
Autoritu? Na co to je, to nepotřebujeme. Potřebujeme ohleduplnost a zdravý respekt, ne tupou poslušnost. Člověk má používat mozek a umět se rozhodnout, zda pokyn „autority“ splní nebo ne. Pokud nesplní, tak musí umět počítat s důsledky které to bude mít, stejně jako musí počítat s důsledky, které bude mít splnění příkazu.
@dada1511 píše:
@Dueliola No,vidíš,u nás je to s kocourem tam,že malej na něho nasedl jednou,zjistil,že se mu to nevyplatí,kocour ho škrábl,tak už to nedělá,a nedělá to ani za rohem,když si „hrajou“Když měl maloch rok,byla jsem s ním na hřišti.Víš jaké to,dítě teprve drží rovnováhu,není rozchozené,tak jsem s ním byla stranou,aby se dětem neplantal pod nohy.Přišel 2.5 letý agresor,kterého jen tak napadlo,že malého praští bábovkou,což jsem samozřejmě nečekala,tak že měl bouli a přepald na zadek - ještě že tak ,můj syn začal řvát,on v momentě taky,rodiče tuto situaci řešili tak,že přišli k jejich synovi a ptali se ho,proč to udělal a podobné keci.No,v ten moment jsem myslela,že jim vyliskám všem.To mělo opravdu výchovný efekt
Kdyby moje dítě na hřišti někoho bouchlo, jdeme hned pryč. Ještě bych příště před odchodem toto pravidlo připomněla, půjdeme na hřiště, kde si budeš hrát, nikoho nebudeš bouchat. A pořádně bych ho hlídala.
@dada1511 píše:
No,ale to už je úplně mimo,a jsme u týrání dětí,ne?
Myslím, že nejsme mimo, a ano jsme i u týrání.
Nemyslím si, že jedno občasné plácnutí rukou je týrání, ale pokud někdo bouchne dítě vařečkou, takže brečí, tak to týrání už je!
@Dueliola píše:
Kdyby moje dítě na hřišti někoho bouchlo, jdeme hned pryč. Ještě bych příště před odchodem toto pravidlo připomněla, půjdeme na hřiště, kde si budeš hrát, nikoho nebudeš bouchat. A pořádně bych ho hlídala.
Přesně. Protože kdybych syna zbila, tak následující věc bude, že půjde cíleně zmydlit někoho dalšího. (Několikrát experimentálně ověřeno.
)
@zolycka píše:
@Alca99 situace s tím hřištěm…napadá mě použít přirozené důsledky…děti se neplácají, tudíž nemůžeme být s dětmi a tedy odcházíme (i za mohutného dětského řevu, vzteku, protestu) z hřiště. tečka. A není to můj rozmar jako rodiče ale zavedený způsob chování, že se neplácá… ale je důležité co a jak se řekne…takže to musí být hlavně ze strany rodiče bez emocí.Příspěvek upraven 13.04.12 v 09:31
Já si myslím, že dát najevo emoce není špatné. Aspoň dítě ví, že se mamince odchod taky nelíbí. ![]()
@alifie píše:
Autoritu? Na co to je, to nepotřebujeme. Potřebujeme ohleduplnost a zdravý respekt, ne tupou poslušnost. Člověk má používat mozek a umět se rozhodnout, zda pokyn „autority“ splní nebo ne. Pokud nesplní, tak musí umět počítat s důsledky které to bude mít, stejně jako musí počítat s důsledky, které bude mít splnění příkazu.
Přesně tak, nemám ráda už jen to slovo autorita. Myslím, že syn, když odmlouvá, tak je to proto, že nesnáší autoritativní přístup mého muže a dělá schválnosti, možná neuvědoměle, ale něco v něm se bouří proti.
Kde není důvěra ve správnost a oprávněnost požadavků rodičů, učitelů,… nastupuje autorita.
Když 10 letá kamarádka namluvila synovi, ať vleze na led, ten se prolomil a on si namočil nohy? Byla bych určitě raději, kdyby uměl říct ne, já tam nevlezu, mohl bych se probořit. Stát si na svém proti názoru jiných, podle mě nejde naučit uplatňováním autority, vzbouzením pocitu viny-to podle mě snižuje sebevědomí, což si pak dotyčný nahrazuje machrováním, provokováním a upoutáváním pozornosti negativním způsobem.
Dělá to syn, nic proti vašim dětem
@zolycka píše:
@dada1511 tak některé to dělajía některé si s prominutím nechají sr** na hlavu, protože jejich muž je pro ně autoritou a bojí se být na vše samy…a ano myslím si, že to je důsledek přílišné autořitářské výchovy a že sebedůvěra, sebepojetí a smysl pro odpovědnost se utváří v dětství.
@alifie píše:
Přesně. Protože kdybych syna zbila, tak následující věc bude, že půjde cíleně zmydlit někoho dalšího. (Několikrát experimentálně ověřeno.)
Zajmavé
,tím že ho paní nepotrestala,do dneška když se kluk k nám přiblíží,musím být já ve střehu
,protož pro ní bylo v zen momen důležíté co se stalo,a proč se to stalo ![]()
Dobře,neříkejme autorita,říkejme respekt,protože to je překvapivě to samé ![]()
A evidentně se vám tohle slovíčko líbí daleko víc ![]()
Mám osobní zkušenost s dítětem, které neustále někoho napadalo. Moje známá má chlapečka a holčičku. Holka je už prvňák a chlapec je mladší. Je starší o 7 měsíců než náš kluk. Když byli maličký oba kolem dvou let. Hodně jsem jim ho hlídala. Ze začátku to bylo v pohodě, ale po nějaké době začal být jejich klučina strašně agresivní, ale fakt až hrůza. Po našem klukovi házel kostky, boouchal ho a pořád něco. Takže když ke mě přijeli tak už to bylo tak, že můj syn mi celou dobu seděl na klíně a jejich si hrál a měl u nás vysloveně volnost. Když se k němu náš kluk přiblížil hned něčím dostal. No a jeho mamina to ani nijak ze začátku neřešila, že si to mají kluci vyřídit sami. Já se nedala a řekla, aby si ho zkrotila. Jenže pak jsem zjistila, že když odešla a nechala mi ho doma s náma, tak byl úplně jiný, hodňoučký. A když se vrátila, hned vzal kostku a jak když do něho píchne, byl zase takový malý agresor. Nakonec to stejně dopadlo tak, že už jsem ho hlídat nechtěla. Proč se tak choval nevím. Je fakt, že používala pro mě až nepřiměřené tresty vařečkou, ale její věc. Na zadek dám rukou, ale vařečku či jiný nástroj k bití, považuji za nepřiměřený dítěti. To je fakt, že tohle je i na mě moc, i když tělesné tresty občas používám.
@alifie píše:
Já si myslím, že dát najevo emoce není špatné. Aspoň dítě ví, že se mamince odchod taky nelíbí.
jasně, ale ne „vydírací“ emoce..
@dada1511 píše:
Dobře,neříkejme autorita,říkejme respekt,protože to je překvapivě to samé
A evidentně se vám tohle slovíčko líbí daleko víc
Asi něco jako to plácání a bití ![]()