Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
ta výchova je teda pěkně těžký a odpovědný zaměstnání
uuufff, to bude větší makačka než na děti zadělávat ![]()
Náhodou, já si teď už nemůžu stěžovat - pro mě byly nejnáročnější první tři roky. A v podstatě čím jsou děti starší, tím je to s něma jednodušší. (Nebo možná s praxí mi jde lépe zvládat respektující výchova a děti lépe plní moje přání.)
Tenhle týden, jsem slyšela, jak mladší říká staršímu: „To musíš dělat takhle.“ Dřív by starší dostal hysterák, a ječel, že nemusí. Ale včera šestileťák zcela klidně odpověděl: „Ale to jsi na omylu.“ Takže konečně ty zatracené emoce začíná zvládat.
Příspěvek upraven 13.04.12 v 13:06
@zolycka píše:
ta výchova je teda pěkně těžký a odpovědný zaměstnáníuuufff, to bude větší makačka než na děti zadělávat
No je to občas na palici
Trochu závidím lidem, kteří to neřeší, jedou podle toho, jak byli vychováni sami, nic nečtou a jsou si jistí, že to jak vychovávají oni je prostě to jediný správný.(a tím nemyslím nikoho zde
).
Já teda často pochybuju, tápu, hledám a dává mi to zabrat, ale zatím musím zaťukat, že nemám doma žádný hajzlíky. Uvidíme ale jak zvládnem pubertu ![]()
čaute všichni, mám bezmála 20-ti letého syna a 5,5 měs. dceru a můžu všem zodpovědně napsat, že je to občas fuška. Syn má před maturitou, v pololetí donesl tři pětky na vysvědčení a ještě dělá frajera. Dvacet let diskutujem a vysvětlujem a většinou s pocitem, že je to zbytečné a jen plýtvání energií… Moje babička vždycky říkala, kdybys víc plácla, než domlouvala a řvala, udělala bys líp. Nezdá se vám, že i na tomto něco je? Teď se modlím, abysme přežili dobu k maturitě, on odmaturoval a našel práci a ani tak není všem dnům konec…A stejně bude jen tak, jak on bude sám chtít ![]()
Alca99
Ještě k těm malým batolatům do dvou let jak jsi psala. Já to mám tak, že těm nechávám větší volnost, než starším, kteří už mají víc rozumu a jsou schopni pochopit proč po nich něco chci a metoda důsledků už na ně funguje.
Já nečekám, že tyhle prcci budou poslouchat jak hodiny a na třetí výhrůžku udělají vždycky co chce maminka. Nechci aby byli absolutně poslušní, chci aby chápali, že něco nesmí a když už jde o život, tak poslechli.
Takže minimalizuju množství situaci, aby pořád neslyšeli nesmíš, nedělej a tím je pak potřeba třeba zvýšit hlas a být důrazný jen vyjímečně. Pak to spíš zabírá, než když člověk furt tepe a cepuje.
Hranice jim nastavuju a co nechci, aby dělali, tak v tom zamezím. Někdy je to o neustálém opakování, že tohle ne, takže trochu pakárna a jednodušší by bylo bouchnout, ale to já nechci.
@alifie píše:
A umět si nechat vlastní názor pro sebe, pokud jeho vyslovením ničeho prospěšného nedosáhnu.
Teď jsem se opravdu rozesmála ![]()
@svatuše píše: čaute všichni, mám bezmála 20-ti letého syna a 5,5 měs. dceru a můžu všem zodpovědně napsat, že je to občas fuška. Syn má před maturitou, v pololetí donesl tři pětky na vysvědčení a ještě dělá frajera. Dvacet let diskutujem a vysvětlujem a většinou s pocitem, že je to zbytečné a jen plýtvání energií… Moje babička vždycky říkala, kdybys víc plácla, než domlouvala a řvala, udělala bys líp. Nezdá se vám, že i na tomto něco je? Teď se modlím, abysme přežili dobu k maturitě, on odmaturoval a našel práci a ani tak není všem dnům konec…A stejně bude jen tak, jak on bude sám chtít
No tak to držím pěsti, ať se synek zmátoří.
Těžko říct, jestli by pomohlo víc bití a řvaní, třeba by to bylo dnes ještě horší a ten jeho vzdor by byl mnohem silnější, to už teď nezjistíš. Možná jste dělali jiné chyby a nechali mu příliš volnosti, to musíte vědět jen vy sami.
Nedávno jsem četla zkušenosti jedné holky, co měla naopak klasickou autoritativní výchovu a v pubertě vzdorovala snad i počasí. Měla neustálé střety s matkou, souboje kdo z koho, matka zakazovala, přikazovala, až jednoho dne prostě změnila styl. Začala se domlouvat, dělat kompromisy, důvěřovat, prostě najela na respektující výchovu a najednou to šlo…
Takže to je fakt těžké říct, co by bylo kdyby, každopádně podle mě každý extrém špatný, příliš volnosti stejně jako moc autoritativní výchova s bitím.
@zolycka píše:
@dada1511 to natrefí na mnoho lidí, co jí nesednou… a myslíš, že zákazy se naučí respektu k nepříjemné osobě?…hlavně nevím, proč bych měla mít v dospělosti respekt k nepříjemné osobě…jde o to jen ji vystát, v případě že nemám jinou možnost a nebát se ozvat, když nebudu souhlasit a umět se bránit příkoří a ponižování.
No,jenže víš,co,spoléhala jsem na to,že když poznámku dostane,právě to bude pro ni horší jak nějaký zákaz,což byl velký omyl,ona se s učitelkou smířit nehodlá tak pro ti ní bojuje tím,že nedělá úkoly,nenosí učebni apod.,s čím se zase teda učiteka nehodlá smířit,že.Takže někdo s tím něco dělat musí /já/ jinak mi bylo řečeno,že dostane důtku tř. učitele - ve druhé třídě
a pak se to sní potáhne,že a až bude opravdu nějaký průser,bude hned na ráně.Takže jsem jí řekla,že chápu,že jí paní učitelka nesedne,ale vycházet s ní musí,a že pokud bude potřeba postavím se za ni,ale musí první ona sama dokázat,že učitelka nemá důvod se po ní vozit,tz. že bude mít úkoly,učebnici atd. Což teda vzala,a najednou je po problému.Takže i bez čtenářského kroužku si myslím,že jsem to vyřešila troufám si říct excelentně
Ale jestli něco ještě zapomene,nebude TV měsíc!to zabere tutově
Jistota je jistota.
@dada1511 já myslela, podle příspěvků, že máš starší dítě
učitelka rozhodně musí být kravka, když dokáže znechutit tak malé dítě
jak jsem pochopila domluva a vysvětlení zabrali…nakonec ještě tomu respektu propadneš
a třeba už ty zadní vrátka v podobě zákazů nebudeš potřebovat ![]()
@svatuše píše: čaute všichni, mám bezmála 20-ti letého syna a 5,5 měs. dceru a můžu všem zodpovědně napsat, že je to občas fuška. Syn má před maturitou, v pololetí donesl tři pětky na vysvědčení a ještě dělá frajera. Dvacet let diskutujem a vysvětlujem a většinou s pocitem, že je to zbytečné a jen plýtvání energií… Moje babička vždycky říkala, kdybys víc plácla, než domlouvala a řvala, udělala bys líp. Nezdá se vám, že i na tomto něco je?
Nikoliv. Dostávala jsem hojně (i vařechou a řemenem) a výsledek byl můj naprostý nedostatek sebedůvěry, se kterým jsem se vyrovnala v podstatě až po dosažení 30 let (o čtverkách na vysvědčení na gymplu pomlčím). Protože na mě se rodiče vysílili a zjevně kýžených výsledků nedosahovali, můj o šest let mladší bratr NEDOSTAL NIKDY na zadek a nikdy na něho neřvali. A vystudoval elektrofakultu s červeným diplomem. (Není to důsledek jeho vyššího IQ - odpovídá pouze průměrnému vysokoškolákovi. Můj manžel, kterého mlátili v dětství ještě víc než mně a jehož IQ překračuje hranici pro vstup do MENSY se k červenému diplomu ani nepřiblížil.)
Příspěvek upraven 13.04.12 v 13:31
@dada1511 aaha, ty já nemám zapnuté, protože pak mám diskuzi dlouhou ajk tejden ![]()
@zolycka píše:
tak jsem zaracha nedostala, do práce musím…tak zatímn
Co máš s toho,já se hodlám jít teď věnovat dětem ![]()