Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
No to je asi jiné téma vyřvávací metoda.. Ale já si spíš myslím, že bití tělesné ubližování - bití jako bití a tato metoda je psychické ubližování..
Jako to dítě neví, proč se mu to děje, než teda rezignuje a a usíná.. Ale každého věc, chápu, že když člověk několik měsíců nespí, tak udělá cokoliv, jak je vyčerpaný..
„Vyřvávací metodu“ považuju za psychické týrání dítěte ![]()
Než bych správně podle knížek „pochválila“ dceru, že se vyčurala do nočníku, mám dojem, že by měla zase čurání. Myslím, že je jí jedno, jestli slyší šikulka, nebo metodicky správnou formulaci a popis toho, co udělala dobře. Začíná si říkat sama, použije nočník a jde si po svých.
Ono existuje x metod, studií , teorií atd., ale každý si stejně musí ke svému dítěti najít tu svou individuální cestu.
Nemám ráda žádné extrémy v přístupu k dítěti a jsem pro přirozenost a citlivost. Také jsem zastánce toho, že se nemá nikam spěchat - např. v učení na nočníček apod. Když totiž dítě psychicky a fyziologicky dozraje, jde to vše celkem snadno.
Láskou se dítě nerozmazlí. nechat miminko hodinu plakat je stejně hloupé, jako bít batole, protože se počůralo.
Holky já mám jenom pocit, že v dnešní době vyžaduje mateřství, rodičovství nějaké studie a prostě dřív bylo pouze mateřská láska a ne pořád něco, jak podle této a oné metody…
Mám jedno dítě jsem ročník 81, takže nevím jak dřív, ale prostě vím, že dřív děti měly štastné dětství a nikdo našim mámám nemusel dávat sto brožur co a jak..
Tak to jsem jenom chtěla, že mi dnešní doba přijde strašná, že člověk každé slovo, každý krok musí srovnávat s nějakou knihou
@Dueliola napíšu později ohledně těch příkladů.Ráda si nechám poradit,páč víc než to respektování řeším jejich vztahy a to jak se stavět ke rvačkám a řevu.A moc mi to nejde nebo nefunguje,co používám.Tak by mě hodně zajímal jiný názor.Páč nereagují na nějaké věty typu: vy chcete oba jednu věc,to je oříšek,napadne vás jak to vyřešit apod.Reakcí je stejně jenom řev… Šikuly taky používám,ale třeba teď se začínají sami oblékat a chtějí pochvalu za oblečení tílka,trička,tepláků,tak jim zas na všechno nechci říkat,ty jsi šikovná(ý).
Holky a jaké teda jiné slovo používáte jak šikovný mě nic nenapadá ![]()
@kvaček píše:
Holky a jaké teda jiné slovo používáte jak šikovný mě nic nenapadá
ty jsi úužsná,no vidíš jak ti to jde,zapleskám,ukážu palec na horu,úsměv…vše toto dítě pochopí jako pochvalu
…nebo jen řeknu že je šikulka moje.
No to používám, ale jiné sloveso jako šikovný neznám ![]()
Malý si te´d zvykl říkat, jako pochvalu dělám to jak táta ![]()
@kvaček píše:
Holky a jaké teda jiné slovo používáte jak šikovný mě nic nenapadá
Ty jsi tááááááák soběstačný ![]()
@tetes píše:
@Dueliola napíšu později ohledně těch příkladů.Ráda si nechám poradit,páč víc než to respektování řeším jejich vztahy a to jak se stavět ke rvačkám a řevu.A moc mi to nejde nebo nefunguje,co používám.Tak by mě hodně zajímal jiný názor.Páč nereagují na nějaké věty typu: vy chcete oba jednu věc,to je oříšek,napadne vás jak to vyřešit apod.Reakcí je stejně jenom řev… Šikuly taky používám,ale třeba teď se začínají sami oblékat a chtějí pochvalu za oblečení tílka,trička,tepláků,tak jim zas na všechno nechci říkat,ty jsi šikovná(ý).
Na boje o hračky nám RaBR moc nefunguje - ještě jsem nevymyslela, jak na to jít správně. Od té doby, co mám pocit, že jsou oba kluci v podstatě stejná váhová kategorie, tak pokud to psychicky zvládnu, tak odcházím z místnosti a nechávám je, ať si to vyřeší, jak chtějí. Pokud se začnou příliš mlátit, tak hračku zabavuji a následuje DVOJITÝ řev. ![]()
Pokud se jen tak symbolicky pobijí, pak za mnou přijde ten, který „bitvu“ prohrál a já mu pofoukám neviditelné „bebino“. ![]()
Uvítám návrhy lepšího řešení.
@kvaček píše:
Holky já mám jenom pocit, že v dnešní době vyžaduje mateřství, rodičovství nějaké studie a prostě dřív bylo pouze mateřská láska a ne pořád něco, jak podle této a oné metody…
Mám jedno dítě jsem ročník 81, takže nevím jak dřív, ale prostě vím, že dřív děti měly štastné dětství a nikdo našim mámám nemusel dávat sto brožur co a jak..
Tak to jsem jenom chtěla, že mi dnešní doba přijde strašná, že člověk každé slovo, každý krok musí srovnávat s nějakou knihou
Já myslím, že nemusíš s knihama srovnávat vůbec nic ![]()
Je spousta rodičů, co nic neřeší a žádné knížky o výchově nečtou. Hodně lidí vychovává podle toho, jak byli vychováni sami, pak jde ale o to, kolik a jaké chyby dělali jejich rodiče, takže opakovat výchovu svých rodičů může být buď průser, něšco mezi a nebo úspěch. Záleží jak schopné a dobré rodiče máš a jaká byla tvoje rodina.
A jinak šťastné dětství všichni určitě neměli, pár dětí bylo vychováváno na hranici týrání, protože výprask se bral jako normální věc. Když občas čtu, co někdo píše o výchově svých rodičů, tak se mi ježí všechny chlupy.
Můj názor na autoritativní výchovu našich rodičů a prarodičů(obecně, někdo vychovával jinak) je spíš negativní. Jako děti byly možná některé vycepované, bály se ceknout, ale to sebevědomí, to bylo často na štíru. Když jsem po revoluci viděla mladé lidi ze západu a mladé čechy, tak to byl takový rozdíl, že mně to dost překvapilo.
Psychické problémy v mojí generaci taky nejsou žádná vyjímka a původ je hodně často v rodině.
Takže já to nevidím tak, že dřív to bylo dobré a teď se to moc řeší. Pokud se to nepřehání, tak je jen dobře, že se nad tím lidi zamýšlejí a snaží se to dělat jinak.
Když jsem četla Respektovat a být…překvapilo mě kolik věcí z té knížky používala naše máma ![]()
Přestala jsem číst a řídím se vlastním rozumem, citem a s láskou.
Tetes, neměla jsem v úmyslu ti radit jak máš řešit konflikty mezi dětma, jen vím, že na moje moc poučky z knížek nefungovaly. Asi nejvíc se mi osvědčilo začít si „hrát“, jít k dětem na jejich úroveň, vcítit se do nich a „do jejich nepřekonatelného problému, kvůli kterému se za chvíli zhroutí celý svět“.
Zastavit se na chvíli. Ne vždy to jde, jasně, ale s radostí a klidem mým přichází i ten dětský.
Nafukovací balonky, nosím je s sebou, děti je mají rády, odvedou pozornost…nějaká drobná hračka, kterou mám já, běžně si s ní nehrajou…
Spíš než lpěním na pravidlech RaBRu a trápením se tím, že mi to nejde se zabývám vymýšlením ptákovin, zpíváme si, vymýšlíme nesmyslné říkanky…hádanky. Číst knížky je dobré, ale není to návod na použití dítěte.
Jo,řeší se to moc,hlavně že je dostatek dobrých pramenů ke studiu..... dle mě všechno začíná u „vyřvávací metody“,u miminka,kterou jsem naštěstí nikdy nepoužila zase já,protože to mi přijde horší,než občasné plácnutí,nebo sem tam vařečka u dítěte.