Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jéjda a pokud má kriminální minulost, tak bych ho opustila už ze strach.. ![]()
@Anonymní píše:
Jistě že nejsem hloupá do rodneho listu bych ho napsala ale přijmení by muselo mít po mě a ponevač nejsme manžele a dítě by mělo občanství po matce tak by neměl šanci ho někam odvést ( a poněvač ma za sebou kriminální minulost nemá tu nikde ani trvalý pobyt na uzemí česka a po celých dlouhých 8 let co tu je žil po ubytovnách tak by asi velké šance neměl a bezemě by neměl ani práci tudíž ani peníze takže by neměl ani na alimenty a stím by u žádného soudu neuspěl byl byl ve velké nevýhodě).
Tak sem přečetla všechno a nemůžu to prostě pochopit… ![]()
Mám podobnou zkušennost: první byl opilec, hrubiján, troufal si jen na mě jako na svou manželku, ale chapovi by se nikdy nepostavil, takový to byl zbabělec.
Druhý se nechal živit, nechodil do práce, jen seděl u počítačových her a kouřil jednu za druhou.
Třetí mě trápil psychicky, byla jsem ta neschopná, nemožná, tlustá, ošklivá… Pořád sem je omlouvala, že se změní a ono nic. Bylo to čím dál horší.
Promarnila jsem tolik let (s prvním 6, s druhým 2 a 1/2 a se třetím rok) a zbytečně, bo jsem stále na něco čekala, co jsem věděla, že nepřijde.
Nakonec jsem odešla od prvního, druhého i třetího. Ale přesto intervaly už se zkracovaly. Stále jsem zkoušela najít toho pravého a nakonec jsem ho našla. ![]()
Nyní jsem se čtvrtým mužem a jsem šťastná. Máme roční holčičku a teprve teď si můžu říct, že žiju, nepřežívám. Jak krásný je to pocit. ![]()
Někdy si říkám, že jsem ty tři před ním musela potkat, abych poznala pak toho pravého.
Ty píšeš, že snad kdyby přišel někdo jiný… Čekáš na prince, který tě vysvobodí a odvede pryč. Ale musím ti říct, že žádný princ nepřijde, nežijeme v pohádce. ![]()
Pokud mu sama nevykročíš vstříc a neoprostíš se od chlapa, který tě má (promiň za upřímnost) jen jako služku a děvku, u které jen bydlí, má veškerý servis (opráno, navařeno, uklizeno) a bavit se chodí jinam (a možná s jinýma), když neposlechneš řve po tobě nebo tě propleskne…
Myslíš, že to je život? Ne není. Čekáním na to až se změní, si jen ničíš svoje roky života, kdy už bys mohla být s někým, kdo si tě bude vážit.
Musíš si sama srovnat priority, co vlastně od života chceš? Chceš život jen promarnit s blbem nebo být šťastná po boku milujícího muže. ![]()
@Anonymní píše:
Jistě že nejsem hloupá do rodneho listu bych ho napsala ale přijmení by muselo mít po mě a ponevač nejsme manžele a dítě by mělo občanství po matce tak by neměl šanci ho někam odvést ( a poněvač ma za sebou kriminální minulost nemá tu nikde ani trvalý pobyt na uzemí česka a po celých dlouhých 8 let co tu je žil po ubytovnách tak by asi velké šance neměl a bezemě by neměl ani práci tudíž ani peníze takže by neměl ani na alimenty a stím by u žádného soudu neuspěl byl byl ve velké nevýhodě).
plánuješ dítě s kriminálníkem kterej tě občas profackne?
no každý svého štěstí strůjcem tedy
@jdukolem píše:
plánuješ dítě s kriminálníkem kterej tě občas profackne?
no každý svého štěstí strůjcem tedy
Pokud ho neopustíš či dokonce s ním počneš přes to vše dítě, pak jsi úplně blbá a nezasloužíš špetku soucitu. Já už nevím, jak Ti to jinak napsat, abys pochopila.
@LUCIPERKA-ddub píše:
Tak sem přečetla všechno a nemůžu to prostě pochopit…![]()
Mám podobnou zkušennost: první byl opilec, hrubiján, troufal si jen na mě jako na svou manželku, ale chapovi by se nikdy nepostavil, takový to byl zbabělec.
Ty píšeš, že snad kdyby přišel někdo jiný… Čekáš na prince, který tě vysvobodí a odvede pryč. Ale musím ti říct, že žádný princ nepřijde, nežijeme v pohádce.
Druhý se nechal živit, nechodil do práce, jen seděl u počítačových her a kouřil jednu za druhou.
Třetí mě trápil psychicky, byla jsem ta neschopná, nemožná, tlustá, ošklivá… Pořád sem je omlouvala, že se změní a ono nic. Bylo to čím dál horší.
Promarnila jsem tolik let (s prvním 6, s druhým 2 a 1/2 a se třetím rok) a zbytečně, bo jsem stále na něco čekala, co jsem věděla, že nepřijde.
Nakonec jsem odešla od prvního, druhého i třetího. Ale přesto intervaly už se zkracovaly. Stále jsem zkoušela najít toho pravého a nakonec jsem ho našla.
Nyní jsem se čtvrtým mužem a jsem šťastná. Máme roční holčičku a teprve teď si můžu říct, že žiju, nepřežívám. Jak krásný je to pocit.
Někdy si říkám, že jsem ty tři před ním musela potkat, abych poznala pak toho pravého.
Pokud mu sama nevykročíš vstříc a neoprostíš se od chlapa, který tě má (promiň za upřímnost) jen jako služku a děvku, u které jen bydlí, má veškerý servis (opráno, navařeno, uklizeno) a bavit se chodí jinam (a možná s jinýma), když neposlechneš řve po tobě nebo tě propleskne…Myslíš, že to je život? Ne není. Čekáním na to až se změní, si jen ničíš svoje roky života, kdy už bys mohla být s někým, kdo si tě bude vážit.
Musíš si sama srovnat priority, co vlastně od života chceš? Chceš život jen promarnit s blbem nebo být šťastná po boku milujícího muže.
Prosím tě, jak se ti podařilo si 3× tak blbě vybrat??? ![]()
@nepř.G12 píše:
Prosím tě, jak se ti podařilo si 3× tak blbě vybrat???
Ani nevím, prostě pokaždy to bylo stejný. Pán se mohl přetrhnout a změna přišla, když jsme se sestěhovali. Asi si mysleli, že už se nemusí snažit, že mě mají jistou.
Ale důležité je, že teď už mám toho pravého muže, který si mě váží a má mě rád, kterého si i já vážím, máme krásnou holčičku a jsme spokojení.
Člověk prostě musí hledat a ne se spokojit s prvním blbem co se namane a být s ním třeba už jen ze zvyku.
Já myslím, že víš co musíš udělat… Najdi sílu a jednej… Nic horšího už tě snad potkat nemůže
Život je tak krátkej na to, aby se člověk bál, nebo byl línej ![]()
@Anonymní píše:
S přítelem jsem dva roky vše začalo velkou láskou a končí po přistěhování před cca: rokem do jiného města kde se přítel změnil začal pít a ukazovat své pravé já!! Ani nevím co tu začít psát je toho tolika pro přiblížení přítel je cholerik je hodně vznětlivý a pro sprostá slova si nejde daleko pro facku do obličeje si nebral servítky jednou a pro strkání nesčekrát. Do práce chodíme oba peníze vydělám větší já ale ne o více jak 3 tisice jinak sme na tom stejně ale přítel co si vydělá de si propít, prohrát do automatu na benzín ruzně. Já kupuji jídlo a protože příteli docházejí věčně peníze sem jeho kasičkou (nájem máme 4500 stoho 3800 dávám já zbytek přítel). Náš den ja příjdu domu jdu nakoupit, uklidit, vařit. Přítel :koupel a ven víc ho nezajímá. Po příchodu večer musí byt hotová večeře a uklizeno to že se to nevykouzlilo samo ho nenapadne. V baráku máme velke problémy od stěžování od sousedu protože přítel hodně křičí (policie tu byla jednou). Jsem ted nemocná dostala jsem boreliózu a není mi zrovna OK (přítel se nezepta jak mi je či chci pomoct nebo čaj cokoliv-stačilo by mi jen ty slova) dneska po celém dnu co se vráti s práce sme se viděli asi 10 minut a přítel nezklamal.. kuře prý moc slané, brambory suché at dělám že nemá čas že kuli mě nepude na pivo v osm no prostě total nezájem být semnou nebo jak se mam. Pak seřvání že chrápu do odpoledne a hvno sem udělala (přitom já pnda naklidila, vyprala, uvařila ani si nevšim a kuli čmouhanci na skříni se mu ste špíny chce udajně blít. Po připomenutí že mi je zle a mam ležet se zasmál at nedělám chudinku… Tak to bylo pro přiblížení jak tu zhruba žijeme!A ted přítel je cizinec bydlíme v bytě v podnájmu který je na mě pracujeme ve firmě mých rodiču takže nevím co by sním bylo po našem rozchodu rodinu tu žádnou nemá. Já sem soběstačná celkově.
Jsem na přítele ale hodně zvyklá a to je kámen urazu a to velkej i přesto jak vidím jak je zlí na mě jak by takhle vztah fungovat neměl tak se bojím toho odejít opustit ho. Zní to asi divně ale ženy v mě podobné situaci pochopí. Čtu diskuse tu každý den jak odešli ženy od násilníka, cholerika atd a ted jsou štastně vdané a mají děti věřim že já bych dopadla snad podobně ale dokopat se k tomu Konci. Naivita opadla že se změní jen si říkám proč dit vše bylo tak krásné má všechno co chce peníze, práci chtěl psa i toho sem mu koupila chtěl auto i na to sme mu pučili tak co eště víc nejsem jistě dokonalá a mam určitě své chyby ale už nevím co víc lepšího ze sebe dostat. A tak se ptám co bylo pro vás poslední kapkou? Kdy ste si řekli tak takhle už važně ne! Kdy jste dospěli k názoru odejít ikdyž to bude bolet?
Prosím rejpalky at se zdrží komentářu jak sem blbá, naivní atd atd (z duvodu že už tak je toho na mě moc děkuji!
no priznavam, ze mi to hlava nepobira! To chces slouzit jako rohozka do konce zivota? tohle uz vypada jako provokace!
Tak milí děvčata
přesto že se umě situace nezměnila chci vám napsat že žiji! Hádky se neuklidnili a po usouzení že už na to muj hlas nemá se nehádám a myslim si něco o p*rdeli. Dala jsem na vaší radu a napsala kamarádovi z dávných dob (pocit chvilku provinění nejsem zvyklá si psát od té doby s žádným jiným mužem
) ale muj dávný přítel se zatím neozval takže vyčkávám nic horkého to nebylo.. jen jestli si na mě pamatuje a jak se má a prostě tak!!.. držím palce těm co jsou na tom podobně jako já a stále nenešli sílu bojovat stim a díky těm co nás podporují a radí i přesto že naše hloupé mozečky zustávájí ![]()
Milý, milá, milé… milá děvčata, hádky se neuklidnily…Hloupé mozečky… mluví za vše. Zejména však doporučuji přemýšlet alespoň zbytkem toho, co se nachází v lebce a hodně vybírat hlavou a rozumem a ne spodkem.
Ja teda chapu, ze k debi*um zase tihnou vesmes narusene typy.. takze vykrocit ven ze sra c ek da potom jednomu dost prace..
sama jsem toho prikladem..
Ale jeste to takhle ostentativne prezentovat..
zakladatelko, byt tebou tak vyhledam odbornou pomoc pro sebe..
pokud se takto masochisticky cilene neuspokojujes tedy.. ![]()