Bojíte se?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Ahoj 
ja ti verím, nič také sa síce v mojej prítomnosti nikdy nestalo, ale myslím že existujú ľudia ktorí tieto veci vnímajú viac. Mne sa zase stáva niečo podobné v inom smere. Niekedy, keď sa má niečo zlé stať alebo by sa mohlo stať, začnem sa cítiť zle, až na zvracanie mi býva, trasú sa mi ruky atď, no hnus. Pre príklad, raz sa mi stalo že som počas dňa zaspala a vstala som večer, bolo mi strašne, musela som si hneď ísť zapáliť, vravela som sestre že budem asi zvracať..no keď som išla na balkón, prechádzala som obývačkou a zacítila som hrozný smrad, akoby niečo horelo. V obývačke vtedy spávala mama s bratom, mali sme tesne pred sťahovaním, tak som ju zobudila a začali sme hľadať a nakoniec sme našli za pohovkou spálenú zásuvku, aj pohovka bola od nej horúca. Mohli sme vyhorieť 
po nejakej polhodine ma nevoľnosť prešla. Lenže toto nie je jediný zážitok, bolo toho plno len si to už nepamatám.. tiež si možete povedať že je to zhoda náhod, lenže najčastejšie sa mi to stáva pri šoférovaní. Viem, keď mám dávať viac pozor, pretože na ceste bude zviera (mnohokrát začnem v noci žmúriť na okraj cesty a to zviera sa fakt objaví, a keď sa mi šoféruje úplne v pohode, tak nikdy žiadne zviera do cesty neskočí), raz sa mi dokonca stalo, že sme išli s priateľom zo Slovenska a ja som to vzala lebo bol unavený. Hovorila som mu asi 10 minút alebo 15, že sa mi strašne zle šoféruje, neviem sa sústrediť a trasú sa mi ruky. A naraz sme išli do kopca, plná čiara a do protismeru predbiehal nejaký idiot…Keby som nestrhla volant tak je po nás… 
takže, každý má nejaký šiesty zmysel alebo čo, len to nie každý vidí a vie ho použiť…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak já musím anonymně protože jsem přesný opak holek co jsou tady, na tyto věci jsem nikdy nevěřila. Pořád myslím že se všechno dá logicky vysvětlit, a když ne dnes tak v budoucnu určitě. Ale musím se přiznat že začínám mít pochybnosti o tom že možná něco je, říkám tomu šestý smysl, možná proto že se to dá částečně logicky vysvětlit a to se až tak nekříží s mou povahou.
Duchy jsem niky neviděla, nic nadpřirozeného se mi nestalo a nevím jak to vysvětlit, asi fakt ten další smysl, ale už víckrát se mi stalo že jsem poznala na člověku smrt. Zní to blbě a sama mám problém tomu uvěřit, pořád se snažím to nějak logicky vysvětlit, ale nějak prostě na některých lidech poznám že zemřou, není to vždycky a není to pravidlo, jednoduše někdy mám takovej pocit.
Například někde sedím a koukám kolem, vždycky jsem ráda pozorovala lidi, zastaví se mi zrak na nějakém člověku já na něj jen chvíli koukám, ani na nic nemyslím. Manžel se mě zeptal na co koukáš, a ze mě vypadla věta- ten už tady dlouho nebude. On říká jak to víš a já na to- já nevím. Tohle je jen příklad, stalo se to před měsícem a ten chlap nedávno opravdu nečekaně zemřel, byl mladej a nemocnej, ale o jeho nemoci nikdo nevěděl, já ho neznala, nikdo to nečekal.
Když se to stalo párkrát za mlada tak jsem to přisuzovala náhodě, teď už se mi to stalo mockrát, někdy prostě dlouho nic a pak najednou se na někoho podívám něco mi říká že zemře. Manžel o tom neví jen říkal že to byla teda fakt divná náhoda když jsem řekla že ten chlap zemře a pak opravdu zemřel.
Prostě mám pocit že ta blízká smrt je z člověka tak nějak cítit, má to v očích, je to z něj cítit nevím jak to logicky vysvětlit, manžel to taky neví nikdomu jsem to neřekla jen mému nej. příteli je to lékař a ten říká že to má někdy taky, že prostě jednou za čas se stane že se jen podívá na člověka(pacienta) a ví že zemře. Prý to má tak hodně lidí, akorát o tom nikdo nemluví. U něj to přisuzuji vzdělání a zkušenostem, že to nějak pozná když je člověk nemocný, ale na druhou stranu přece ani doktor nemůže bez vyšetření a diagnózy vědět že ten člověk zemře. Říkal že zatím se nikdy nespletl, že ta smrt je prostě na člověku vidět, je z něj cítit a vnímavý lidé to cítí. Neumím si to vysvětliti a pořád doufám že se najde nějaké logické vysvětlení. Je pro pořádek dodám že mi to kupodivu vůbec nenahání strach, mám pocit klidu a takovou zvláštní vyrovnanost, vůbec se nebojím a nic mi to nedělá.
Jsem vzdělaný člověk a ne nějaký senzibil, nikdy bych nevěřila že zrovna já co na tohle vůbec nevěřím, budu mít takovéto pocity, jen mě štve že to neumím vysvětlit.
Nemůžu uvěřit že jsem to sem napsala. Doufám že mě nebudete mít za cvoka.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Tak já musím anonymně protože jsem přesný opak holek co jsou tady, na tyto věci jsem nikdy nevěřila. Pořád myslím že se všechno dá logicky vysvětlit, a když ne dnes tak v budoucnu určitě. Ale musím se přiznat že začínám mít pochybnosti o tom že možná něco je, říkám tomu šestý smysl, možná proto že se to dá částečně logicky vysvětlit a to se až tak nekříží s mou povahou.
Duchy jsem niky neviděla, nic nadpřirozeného se mi nestalo a nevím jak to vysvětlit, asi fakt ten další smysl, ale už víckrát se mi stalo že jsem poznala na člověku smrt. Zní to blbě a sama mám problém tomu uvěřit, pořád se snažím to nějak logicky vysvětlit, ale nějak prostě na některých lidech poznám že zemřou, není to vždycky a není to pravidlo, jednoduše někdy mám takovej pocit.
Například někde sedím a koukám kolem, vždycky jsem ráda pozorovala lidi, zastaví se mi zrak na nějakém člověku já na něj jen chvíli koukám, ani na nic nemyslím. Manžel se mě zeptal na co koukáš, a ze mě vypadla věta- ten už tady dlouho nebude. On říká jak to víš a já na to- já nevím. Tohle je jen příklad, stalo se to před měsícem a ten chlap nedávno opravdu nečekaně zemřel, byl mladej a nemocnej, ale o jeho nemoci nikdo nevěděl, já ho neznala, nikdo to nečekal.
Když se to stalo párkrát za mlada tak jsem to přisuzovala náhodě, teď už se mi to stalo mockrát, někdy prostě dlouho nic a pak najednou se na někoho podívám něco mi říká že zemře. Manžel o tom neví jen říkal že to byla teda fakt divná náhoda když jsem řekla že ten chlap zemře a pak opravdu zemřel.Prostě mám pocit že ta blízká smrt je z člověka tak nějak cítit, má to v očích, je to z něj cítit nevím jak to logicky vysvětlit, manžel to taky neví nikdomu jsem to neřekla jen mému nej. příteli je to lékař a ten říká že to má někdy taky, že prostě jednou za čas se stane že se jen podívá na člověka(pacienta) a ví že zemře. Prý to má tak hodně lidí, akorát o tom nikdo nemluví. U něj to přisuzuji vzdělání a zkušenostem, že to nějak pozná když je člověk nemocný, ale na druhou stranu přece ani doktor nemůže bez vyšetření a diagnózy vědět že ten člověk zemře. Říkal že zatím se nikdy nespletl, že ta smrt je prostě na člověku vidět, je z něj cítit a vnímavý lidé to cítí. Neumím si to vysvětliti a pořád doufám že se najde nějaké logické vysvětlení. Je pro pořádek dodám že mi to kupodivu vůbec nenahání strach, mám pocit klidu a takovou zvláštní vyrovnanost, vůbec se nebojím a nic mi to nedělá.
Nemůžu uvěřit že jsem to sem napsala. Doufám že mě nebudete mít za cvoka.
Jsem vzdělaný člověk a ne nějaký senzibil, nikdy bych nevěřila že zrovna já co na tohle vůbec nevěřím, budu mít takovéto pocity, jen mě štve že to neumím vysvětlit.
Teeda 
dúfam, že sa s tebou nikdy nestretnem ja, ani nikto z mojich blízkych alebo že sa na mňa aspoň nikdy nezadívaš…v každom prípade to musí byť ťažké, žiť s tým, že vycítiš keď má niekto zomrieť, a ja si ale nechcem robiť srandu, ale rozmýšlala si už o tom, že sa radšej prestaneš obzerať po ľuďoch? 
Ja viem, že ľudia síce neprestanú umierať, to nie, ale na tvojom mieste by som sa asi nejak začala obávať, že to sposobujem ja (moje myšlienky)… v žiadnom prípade tým ale nechcem nič povdať, aby ma tu zase niekto nezačal naháňať že som krutá atď a moje poznámky sú nemiestne, len som sa tak zamyslela… 
A mimochodom, začiatok príspevku mi prišiel divný - to, že si presný opak, alebo máš iný názor/postoj predsa neznamená, že musíš písať anonymne, nie? 
edit: Ešte by som chcela dodať k tým doktorom - niektorí to nevedia, ani keď človeka vyšetria, občas sú choroby dosť nevyspitateľné, takže sama diagnóza nestačí…je to smutné, ale je to tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Tak já musím anonymně protože jsem přesný opak holek co jsou tady, na tyto věci jsem nikdy nevěřila. Pořád myslím že se všechno dá logicky vysvětlit, a když ne dnes tak v budoucnu určitě. Ale musím se přiznat že začínám mít pochybnosti o tom že možná něco je, říkám tomu šestý smysl, možná proto že se to dá částečně logicky vysvětlit a to se až tak nekříží s mou povahou.
Duchy jsem niky neviděla, nic nadpřirozeného se mi nestalo a nevím jak to vysvětlit, asi fakt ten další smysl, ale už víckrát se mi stalo že jsem poznala na člověku smrt. Zní to blbě a sama mám problém tomu uvěřit, pořád se snažím to nějak logicky vysvětlit, ale nějak prostě na některých lidech poznám že zemřou, není to vždycky a není to pravidlo, jednoduše někdy mám takovej pocit.
Například někde sedím a koukám kolem, vždycky jsem ráda pozorovala lidi, zastaví se mi zrak na nějakém člověku já na něj jen chvíli koukám, ani na nic nemyslím. Manžel se mě zeptal na co koukáš, a ze mě vypadla věta- ten už tady dlouho nebude. On říká jak to víš a já na to- já nevím. Tohle je jen příklad, stalo se to před měsícem a ten chlap nedávno opravdu nečekaně zemřel, byl mladej a nemocnej, ale o jeho nemoci nikdo nevěděl, já ho neznala, nikdo to nečekal.
Když se to stalo párkrát za mlada tak jsem to přisuzovala náhodě, teď už se mi to stalo mockrát, někdy prostě dlouho nic a pak najednou se na někoho podívám něco mi říká že zemře. Manžel o tom neví jen říkal že to byla teda fakt divná náhoda když jsem řekla že ten chlap zemře a pak opravdu zemřel.Prostě mám pocit že ta blízká smrt je z člověka tak nějak cítit, má to v očích, je to z něj cítit nevím jak to logicky vysvětlit, manžel to taky neví nikdomu jsem to neřekla jen mému nej. příteli je to lékař a ten říká že to má někdy taky, že prostě jednou za čas se stane že se jen podívá na člověka(pacienta) a ví že zemře. Prý to má tak hodně lidí, akorát o tom nikdo nemluví. U něj to přisuzuji vzdělání a zkušenostem, že to nějak pozná když je člověk nemocný, ale na druhou stranu přece ani doktor nemůže bez vyšetření a diagnózy vědět že ten člověk zemře. Říkal že zatím se nikdy nespletl, že ta smrt je prostě na člověku vidět, je z něj cítit a vnímavý lidé to cítí. Neumím si to vysvětliti a pořád doufám že se najde nějaké logické vysvětlení. Je pro pořádek dodám že mi to kupodivu vůbec nenahání strach, mám pocit klidu a takovou zvláštní vyrovnanost, vůbec se nebojím a nic mi to nedělá.
Nemůžu uvěřit že jsem to sem napsala. Doufám že mě nebudete mít za cvoka.
Jsem vzdělaný člověk a ne nějaký senzibil, nikdy bych nevěřila že zrovna já co na tohle vůbec nevěřím, budu mít takovéto pocity, jen mě štve že to neumím vysvětlit.
Ahoj, já si určitě nemyslím, že ty jim tu smrt způsobuješ, jak bylo napsáno výše! To je blbost! 
Jediný co mě napadá, tak to, že jsi hodně senzitivní, vnímavá k auře ostatních a tvoje tělo vycítí na druhých, že s ním není něco v pořádku. Ale těch teorií může být víc. Možná je to dar, možná prokletí a nebo vždy sakra velká náhoda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No právě proto že mě tady všichni znají jako realistku a ráda bych si tady ten obraz zachovala. Navíc sem chodí i pár známých a nerada bych před nimi vypadala jako cvok. O tom co píšeš jsem taky přemýšlela, ale jsem si jista že já lidem smrt tím že na ně koukám nezpůsobuji, ale logicky se tato myšlenka vtírá, chápu to, ale není tomu tak. Já koukám na spoustu lidí, jen se mi prostě občas stane že mám ten divnej pocit. Není to vždycky a u každého, jako že bych věděla po příchodu do místnoésti kdo zemře a kdo ne, jen z některých lidí někdy to je prostě cítit. Nevím proč to tak je a proč je to jen někdy, spíš je to zřídkavá situace, ale za ty leta jich už bylo dost.
- Citovat
- Upravit
Anonymní - oni ti co jsou vážně nemocní nebo tak jsou „cítit“ Mají charakteristický zápach..v některých knihách popisován pach smrti..třeba máš opravdu 6.smysl 
- Citovat
- Upravit
Díky všem za odpovědi, každopádně jsem ráda že si nemyslíte že jsem cvok. S tím pachem mi to podobně popisoval i můj již zmíněný kamarád doktor. Tělo prý nejspíš vylučuje nějaké látky, ale není to nijak zdokumentováno. No snažím se si to nějak logicky vysvětlit, třeba na to jednou někdo příjde a popíše to podrobněji v nějaké publikaci.
- Citovat
- Upravit
Anonym- dělám v nemocnici a opravdu jsou lidé před smrtí cítit takovým jakoby sladkým pachem 
Zejména ti s rakovinou
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Anonym- dělám v nemocnici a opravdu jsou lidé před smrtí cítit takovým jakoby sladkým pachem
Jsem ráda že nejsem sama kdo to cítí.
Anonymka x (z prvního příspěvku na stránce).
- Citovat
- Upravit
Anonymka x - opravdu to tak je jen musí být člověk vnímavější asi..
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Brrrr, na duchy já věřím! ale naštěstí jsem s nima ještě neměla tu čest… ani s jiným nadpřorozenem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Úplne chápem, je to to isté ako mne ľudia hovoria, že si to privolávam sama, preto som to napísala. Často keď niekomu totiž poviem, že viem, že sa má niečo stať alebo že mi niečo vbehne do cesty, keď sedím za volantom, tak pčúvam priblblé názory typu: keby si na to nemyslela nestalo by sa to… Ako to tí ľudia vedia? Keď mi je dobre, tak sa nič nestane a keď letím 110-120 po polnej ceste, ani ten zajac mi do cesty neskočí, nie preto že by som na to nemyslela, ale jednoducho necítim potrebu žmúriť do tmy a čakať že sa niečo stane..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Aj mne sa stalo dvakrát, že ma navštívili duchovia mŕtvych. Raz to bol starý otec, presne v tej chvíli ako zomrel, som ho videla pri mojej posteli. Bolo to neskoro večer, už som takmer zaspávala a cítila som, že na mňa niekto pozerá. Tak som zdvihla hlavu a uvidela tieň muža ako stojí pri posteli ale nie celkom blízko a pozerá na mňa. Vystrašilo ma to, tak som nahlas povedala nech odíde, že sa ho bojím. A on naozaj zmizol. Schovala som sa pod perinu a potom som zaspala aj napriek strachu. Na druhý deň prišiel telegram, že dedko zomrel. Druhýkrát to bol kamarát, ktorý zomrel po páde pod vlak. Odohralo sa to v podstate veľmi podobne, tiež som ho požiadala aby odišiel a on naozaj zmizol. Potom som sa na druhý deň dozvedela, že zomrel vtedy keď som ho videla. Stalo sa mi to v puberte, vtedy som bola citlivá na nadprirodzené veci. Teraz už tomu nemám čas venovať pozornosť, ale je pravda, že mám nejaké schopnosti mimo bežného vnímania.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Naše kočka
Asi před 15lety jsme měli doma perského kocoura, byl to nádherný kocour který měl špatný zlozvyk, drápat si neustále drápky o kuchyňskou linku nebo o ty dvířka. Pak kocourek zemřel bohužel na ošklivou nemoc, jenže my dlouho po tom slyšely v noci občas to drápání dál…
Hlasy
Jednou sedící v obýváku odpoledne a koukám se na televizi a čekám kdy přijde moje mamča z práce, slyším jak někdo za dveřmi říká moje jméno dvakrát, v domnění že je to moje mamča a že nemá klíče tak jí jdu otevřít, ale bohužel tam nikdo. V klidu jsem zavřela ale až po té mi došlo co se to stalo, že jsem to svoje jméno opravdu slyšela ale nikdo tam nebyl zamrazilo mne a až když po půl hodině přišla moje mamča opravdu z práce vše jsem jí řekla. Nesmála se, jen mi potvrdila že je to možné neb nám to nikdy nechtěla říkat, ale že i ona měla podezření a tak nechala byt vysvětit, ale asi to moc nepomohlo.
Spaní v pokoji
Moje tříletá dcera nechtěla spát ve své posteli, pořád mluvila o tom že je tam duch, brečela a tak jsem jí nechala spát v ložnici a sama si šla lehnout do její postele a co se mi stalo? Možná tomu nebudete věřit, ale cítíla jsem potom co jsem usnula jak mne někdo tahá za nohy ven z postele, probudila se s bušícím srdcem… Od toho večera jsme postel přestěhovali a pokud dcera chce spát v ložnici nijak jí to nevyvracim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky patřim mezi ty, kteří si všechno snaží nějak logicky odůvodnit, ale je pravda, že už se mi stalo tolik věcí, který mi prostě vysvětlit nejdou, že na tom asi něco bude…
Třeba v mém rodném domě..byla to vila 120let stará, s lesíkem a velkou zahradou..takovou tou strašidelnou..scházeli jsme se děti z okolí u nás a všichni jsme si dohromady hráli…jednoho dne mojí celkem senzitivní sestru ( dodnes se zabívá kartama apod) napadlo, že bysme za bílého dne mohli vyvolávat duchy..tak jsme si sedli ( bylo nás asi 8 dětí) do zimní zahrady a vyvolávali..všichni prdelky chacha já skeptik jak poleno a pak to začlo..verandala měla místo celé zdi prosklená okna..která se začla bez jakéhokoliv větru venku zavírat a otevírat a to i okna, která byla sazená proti sobě jako okenice..takže kdyby to byl průvan tak se zavře jen jedna strana a druhá zůstane otevřená..a u všech těch zavřenejch se začaly hejbat ty zavírací kličky… 
v tu chvíli jsem myslela, že zemřu..všichni začli příšerně řvát a utekli, ségra marně řvala, nikam nechodtě musíme ho odvolat samo, že jsem byla norálně po raná až za ušima..odmítala jsem být sama i na záchodě..seděla jsem třeba v pokoji a prosila sestru ať je tam se mnou, že mam hroznej strach a ona,,prostimtě čeho se bojíš, nic tu neni, okno zavřený, dveře otevřu..a šla …ve chvíli kdy se blížila ke dveřím tak se to okno normálně rozlítlo taková rána, záclona až u stropu.. 
Kdybych to nezažila tak tomu fakt nevěřim..dodneška z toho mam husí kůži…od té doby se tam dělo pořád něco..třeba přijel bratranec na víkend a šel se vysprchovat do předělaného bytu po prababičce a jak sahal po klice, tak se ta klika přednim stiskla až se úplně otevřeli dveře..nikdo zanima..jeho řev si pamatuju dodnes Nebo jsme se sérou spaly a najednou uprostřed noci mňoukání kočky, tenkrát jsme žádnou kočku neměli, utíkali jsme pro mámu prohledali celej byt a nic..a ráno kokukáme a normálně na naší šatní skříni asi 2m nad zemí bahnitý ťapky od kočky..bylo to ve druhym patře asi 6m nad zemí za 4 zavřenejma dveřma..nemohla byse tam nijak dostat… Máma tam pak přivedla, nějakou pani, nevim co byla zač a ta nám říkala, že v tom lesíku máme na stromě křížek s ježíšem ( táta ho tenkrát našel ulomenej někde na hřbitově a přišlo mu to líto tak ho dal na ten strom..křížek jsme vrátili a pak už jsem si ničeho podobnýho nevšimla…časem jsme barák prodali a jeho nynejší majitel ho nechal zbourat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
