Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Byt vs Dům
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.8.18 21:39
Sla bych klidně do domečku ale ne k jeho rodičům a ani do stejne vesnice!!!
Jako chápu ze bydlet v domě je fajn hlavně jaro až podzim…ale kdyby jste byli u nich budou kafrat do všeho a přijde rozchod
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.18 21:41
Máš dost velký problém s přítelem.
Nic jiného k tomu říct ani nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.18 21:42
Tak ja jsem sama zvyklá bydlet v domě, takže chápu, že se příteli těžce zvyká na byt. Zároveň chápu tebe, že se ti nechce na vesnici, kde nic není. Nešlo by najít kompromis? Malý domek ve městě, třeba i v jiném, než jste teď - doktory lehce prehlasite - který byste si mohli dovolit? Nebo naopak zůstat ve vašem městě a najít tam byt s malou zahrádkou? V našem městě se takové byty celkem rozmáhají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.18 21:45
Tak uvidíš až budeš mít dítě, třeba ti začne vadit, že jste v bytě. Dá se na to zvyknout, ale mě to hlavně vadilo, když jsem byla na MD. Než jsme se dostali ven a neustále vymyslet kde do večera být když je pěkně. Nehledě na to, že když jsou vedra, můžeš si dát na zahradu bazének a vegetit s dětma tam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.18 21:50
Mně trošku přijde,že až teď přicházíš na to,jaký partner je. Tobě vše odkýve a u své rodiny tě pomluví? Jak můžeš takovému člověku důvěřovat,když o tobě vypráví takovéhle věci, vůbec si ho vážit. Člověka,který nemá vlastní názor a když na tebe řvou jeho příbuzní,ani se tě nazastane. Já jsem,snad kromě kočáru a pár jiných věcí,nakupovala vše z druhé ruky,žiju v Německu a je to tu úplně normální. Dokonce i u těch,kteří si opravdu můžou říkat bohatí. Klidně bych do domu šla,ale dál od jeho rodiny,protože se tím poženete do neštěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.18 21:52
@Anonymní píše:
Tak mi začíná připadat, že bydlení v bytě je záležitost pouze chudiny.Partner žil celý dosavadní život v baráku, já v bytě a později několik let též v baráku.
Chtěli jsme společnou domácnost za kterou jsme se oba více jak rok modlili a několikrát jsem slyšela, že by se mnou žil snad i ve stanu v lese, jen abysme měli svůj klid a soukromí. Splnilo se nám to; našli jsme si ve městě menší byt, zrekonstruovaný a nastěhovali se. Já byla nadšená ale přítele radost začala postupem času opouštět. Primárně díky jeho rodině která se na něho slétla jako sršně, že přeci nebudeme žít v bytě, proč jsme tak de*ilbí a nešli bydlet k jeho rodičům, že žijeme jako socky a podobné zvěsti.Každý týden slyším něco ve spojitosti se stěhováním a už mám chuť mu říct, ať si sbalí a jde si někam jinam. Jeho drahá maminka sem nakráčela a se zhnuseným výrazem říká; no doufám že tady nebudete dlouho, taková klec…
To je tak strašné a potupné žít v bytě? Je tu klid, sousedi do jednoho skvělý, ohleduplní, čistě a moderně zařízené, nájem není nijak extrémní - proč tedy vlastně souhlasil se stěhováním? To mi stále vrtá hlavou a když se zeptám, tak čučí jako bacil do lékárny a nic. Bohužel mě nenapadlo, že na něho bude mít rodina takový vliv. Cokoliv mu vytknou, to mám na talíři i když to viděl předchozí den jinak. Dokonce za mnou naběhl jeho strýc, proč dělám takové zle a ničím mu život. Stála jsem jako opařená a vůbec nevěděla o co jde. Můžu marně vysvětlovat, že jsme při výběru bydlení koukali do toho stejného telefonu, ve stejné místnosti. Další poprask přišel, když přítel provalil že jsem koupila kočárek z druhé ruky a oblečky taktéž. Stejný případ, jak byl nadšený a jak se mu vše líbilo, tak najednou nebylo nic dost dobré a kočárek skončil málem v kontejneru kdybych tentokrát prvně nezačala ječet a nepřeskočilo mi. Nevím, já prostě vidím jako zbytečné nakupovat nové věci, když i ty druhé vypadají jako nové. Asi jsem sociální případ.
Odpovedela sis sama, na otazku, proc se tedy stehoval. Protoze je hodne ovlivnitelny tobe chtel udelat radost, jenze se to nelibi matince. A ta samozrejme vi, jak na nej
Jinak pocitej s tim, ze to takhle bude uz porad protoze pritel se nikdy nezmeni a vzdy bude pod vlivem rodiny. Pokud partner nerekne dost, tezko s tim neco vzmuzes. A tipuju, ze se nezmeni…Preber si to, jak chces
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.18 21:54
Ja myslim, ze tady neni hlavni problem bydleni, ale vas vztah, potazmo vztahy v rodine 
Jednou vadi tchanovcum vase bydleni, priste to bude co? A tvuj partner je vul Tak bud chce zit s tebou nebo at se vrati k mamince
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.18 21:55
Jo a navic tady nejde o dum vs byt ale diskuzi bych prejmenovala. Vy mate uplne jinej problem. A takovyho mamanka. No to dekuju pekne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.8.18 21:56
@levandule23 píše:
Tak ja jsem sama zvyklá bydlet v domě, takže chápu, že se příteli těžce zvyká na byt. Zároveň chápu tebe, že se ti nechce na vesnici, kde nic není. Nešlo by najít kompromis? Malý domek ve městě, třeba i v jiném, než jste teď - doktory lehce prehlasite - který byste si mohli dovolit? Nebo naopak zůstat ve vašem městě a najít tam byt s malou zahrádkou? V našem městě se takové byty celkem rozmáhají.
Já jsem otevřený člověk schopný kompromisu jenže on trvá vyloženě na jedné vesnici - samozřejmě poblíž rodiny kde se domky pohybují cenově v rozmezí od 3 do 4 milionů. Kdybych vyloženě měla pocit nebo mi alespoň řekl, že chce bydlet v domě tak bych se tomu nebránila jenže on nic špatného proti bytu nikdy neřekl, na začátku měl radost z prostředí, dostupnosti všeho možného ale jak mile nastoupila rodina, tak otočil a vehementně chce do baráku jako chtěl před tím sem. Je celé dny v práci, domu chodí akorát jíst a spát tak co by z něho vlastně měl? Mě přijde, že by z toho měla akorát lepší pocit jeho rodina. Než se na 30 let zadlužíme tak bych zkrátka jen chtěla vědět, že je to opravdu jeho přání a ne nátlak okolí. Jenže jak to má člověk zjistit když názory mění jako ponožky.
- Citovat
- Upravit
5.8.18 21:59
@Anonymní píše:
Já jsem otevřený člověk schopný kompromisu jenže on trvá vyloženě na jedné vesnici - samozřejmě poblíž rodiny kde se domky pohybují cenově v rozmezí od 3 do 4 milionů. Kdybych vyloženě měla pocit nebo mi alespoň řekl, že chce bydlet v domě tak bych se tomu nebránila jenže on nic špatného proti bytu nikdy neřekl, na začátku měl radost z prostředí, dostupnosti všeho možného ale jak mile nastoupila rodina, tak otočil a vehementně chce do baráku jako chtěl před tím sem. Je celé dny v práci, domu chodí akorát jíst a spát tak co by z něho vlastně měl? Mě přijde, že by z toho měla akorát lepší pocit jeho rodina. Než se na 30 let zadlužíme tak bych zkrátka jen chtěla vědět, že je to opravdu jeho přání a ne nátlak okolí. Jenže jak to má člověk zjistit když názory mění jako ponožky.
Nezlob se, ale to chces s takovym clovekem zit? On at se nastehuje do baraku a ty zustan v byte. Blbec…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.8.18 22:03
Máte všechny pravdu v tom, že je pod vlivem rodiny a mamánek. Jenže bohužel to se nedalo absolutně poznat za ty roky, kdy jsme spolu nebydleli. Vše se vyhrotilo až s bytem, potažmo jeho úplným odstěhováním z RD. Nyní když vidí, že začíná být kolem toho zle tak už s částí rodiny přestal komunikovat ale maminka je maminka a nebýt jeho táty který řekl, ať si dělá co chce tak by bylo ještě hůř než je. Mrzí mě, že jeden den diskutujeme naprosto v klidu, rozumně, v pohodě a další den když maminka řekne jinak, tak začíná mít pochybnosti a měnit názory. Jenže s tím jak říkáte, nic neudělám…
- Citovat
- Upravit
5.8.18 22:03
@Pajka89 píše:
Ja myslim, ze tady neni hlavni problem bydleni, ale vas vztah, potazmo vztahy v rodine
Presne tak. Problem bydleni je jen zastupny… mate mnohem vetsi problem vztahovy. Doporucuju nejdriv vyresit partnerske problemy, jinak v tom byte zustanes brzo i s mimcem sama.
Jinak nevim jestli je bydleni v byte jen pro socky… my se pro koupi bytu rozhodli vedome. Obcas me nejaky znamy/kamarad v CR co me dlouho nevidel, kdyz mu vypravim, ze jsme koupili byt polituje, ze mame „jen“ byt 
Ale ja jsem spokojena. Byt mame na dobre adrese v mestecku kousek id Mnichova a stal nas dvakrat tolik co by nas stala vilka v nasem okresnim meste V moji rodne vesnici bych si za tu sumu postavila palac s venkovnim i vnitrnim bazenem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.18 22:10
No nevím já bych do vesnice kde nic není a nemají pomalu chodníky ani nešla. Můj ex mě taky táhl do baráku a nešla sem ani omylem. Když si dnes vzpomenu co to bylo za ruinu 
Dle ex tchýně pomalu palác a co si stěžuju. V podstatě komplet průchozí pokoje kromě posledního 
podlaha ani nevím z čeho a tak bych mohla pokračovat. Takže já bych zůstala radši v bytě a pokud tě potenciální tchýně s.re tak bych se k ní vůbec nestěhovala. Já sem třeba v bytě spokojená ale my máme chalupu, takže přes léto můžu být tam a v zimě trasách hezky do bytu 
Ale co by mi vadilo to, že se tě partner nezastane. To by teda slyšel co bych mu od plic řekla a za rámeček by si to rozhodně nedal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Tak mi začíná připadat, že bydlení v bytě je záležitost pouze chudiny.
Partner žil celý dosavadní život v baráku, já v bytě a později několik let též v baráku.
Je dost ovlivnitelný a začaly díky tomu konflikty. V té době jsem samozřejmě všude byla za špatnou já, že jsem ho do toho zatáhla chudáka pětatřicetiletého chlapečka a myslím si, že neměl příliš snahu jim to vymlouvat. Naopak vím o jednom případu, kdy řekl, že se mu tady nelíbí. Vše jsme zařizovali spolu, více než měsíc jsme se o tom téměř každý den bavili a měli radost oba, vyloženě jsem se ptala jestli to tak chce. Naposledy když jsme stáli před domem a měli podepsat smlouvu a s úsměvem, natěšený vše odkýval. Říkám, radost opadla s nelibostí okolí. Teď tady do března být musíme kvůli smlouvě, jenže já bych tady chtěla zůstat. Nemám řidičák a mám po ruce market, všelijaké obchody, pár kroků nemocnici, poštu a on by rád někam na vesnici. Jenže s miminkem kdy už bude mít v té době bydliště, lékaře tady, stejně jako mám já už to pro mě nepřipadá v úvahu. Je od rána do večera v práci, nemůžu se tím pádem na něho ani spolehnout co se nákupů, lékařů, úřadů týče. Tady si můžu dělat dlouhé procházky s kočárkem, na vesnici kam by chtěl jít bych mohla chodit tak maximálně u krajnice. 
Každý týden slyším něco ve spojitosti se stěhováním a už mám chuť mu říct, ať si sbalí a jde si někam jinam. Jeho drahá maminka sem nakráčela a se zhnuseným výrazem říká; no doufám že tady nebudete dlouho, taková klec… 
Jenže já jsem z toho celkem nešťastná. Mě říká něco jiného a rodině poté tvrdí zase něco jiného a já vypadám, jako hysterka která mu držela vidle u zadku při podpisu smlouvy a tahala mu peníze z kapsy na nájem. Rozhodně se mi ani nelíbí varianta hypotéky na 30 let za cenu, že on stejně přijde mezi prací akorát přespat a pro mě bude všechno komplikovanější. Ale hlavně, že budeme bydlet v baráku. 
To je tak strašné a potupné žít v bytě? Je tu klid, sousedi do jednoho skvělý, ohleduplní, čistě a moderně zařízené, nájem není nijak extrémní - proč tedy vlastně souhlasil se stěhováním? To mi stále vrtá hlavou a když se zeptám, tak čučí jako bacil do lékárny a nic. Bohužel mě nenapadlo, že na něho bude mít rodina takový vliv. Cokoliv mu vytknou, to mám na talíři i když to viděl předchozí den jinak. Dokonce za mnou naběhl jeho strýc, proč dělám takové zle a ničím mu život. Stála jsem jako opařená a vůbec nevěděla o co jde. Můžu marně vysvětlovat, že jsme při výběru bydlení koukali do toho stejného telefonu, ve stejné místnosti. Další poprask přišel, když přítel provalil že jsem koupila kočárek z druhé ruky a oblečky taktéž. Stejný případ, jak byl nadšený a jak se mu vše líbilo, tak najednou nebylo nic dost dobré a kočárek skončil málem v kontejneru kdybych tentokrát prvně nezačala ječet a nepřeskočilo mi. Nevím, já prostě vidím jako zbytečné nakupovat nové věci, když i ty druhé vypadají jako nové. Asi jsem sociální případ. 
No asi na to není co poradit, jelikož vliv jeho rodiny zde stále bude ale naštěstí se štítí vstoupit do bytu. 
Tak děkuji, že jste mě nechali se svěřit a dočetli. 
Chtěli jsme společnou domácnost za kterou jsme se oba více jak rok modlili a několikrát jsem slyšela, že by se mnou žil snad i ve stanu v lese, jen abysme měli svůj klid a soukromí. Splnilo se nám to; našli jsme si ve městě menší byt, zrekonstruovaný a nastěhovali se. Já byla nadšená ale přítele radost začala postupem času opouštět. Primárně díky jeho rodině která se na něho slétla jako sršně, že přeci nebudeme žít v bytě, proč jsme tak de*ilbí a nešli bydlet k jeho rodičům, že žijeme jako socky a podobné zvěsti.