Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Keyllah píše:
si může změnit jméno a nemusí se vnucovat. On evidentně zájem nemá a v tom případě bych neměla zájem ani já. A sama požádat jeho? když vím, že on nechce? trochu masochismus...…..
Já s tebou souhlasím, jen zakladatelka se chce za něj provdat tak by tváření se, že ho nechce nebo změna jmelna asi situaci neřešila no.
@Anonymní píše:
@Kriss Tina pochopila jsi to správně. Bavili jsme se o tom teď nedávno, kdy mi řekl, že to chce do dvou let.
Tak pak nechápu ten problém, když to teda přislíbil teď že to bude za 2 roky tak přece nic neporušil
když už o tom víš, sama si s tím přišla, máte dítě atd, tak nějaké překvápko s prstynkem je stejně akorát komedie kolem. Prostě si domluvte nějaké datum třeba za rok a půl a tečka.
@Anonymní píše:
Určitě bych ho nežádala o ruku sama. Já bych se taky ráda vdávala, brzy se nám má narodit miminko. Ovšem bylo neplánované, chodili jsme spolu předtím jen 3/4 roku, teď spolu ofiko bydlíme 3 měsíce, ale už předtím u mě byl skoro denně. A tak chci počkat. Řekla jsem příteli, že bych ráda počkala tak 2 roky, abysme zjistili jak spolu umíme fungovat jako rodiče. Chytl se toho a tak to dříve jak za 2 roky nečekám. Nic to ale nemění na tom, že doufám, že to opravdu do těch 2 let proběhne, abysme mohli být rodina. Jen já teda malé nedám příjmení po něm, ale po sobě. Ovšem ne z důvodu, aby si mě chtěl vzít, ale protože mi přišlo hrozně zvláštní, že by má dcera měla jiné příjmení než já. Kdyby to byl chlapec, asi by dostal příjmení po příteli, tam by mi to tak divné nepřišlo
Chápu, že chceš počkat, měla bych to na tvém místě asi stejně. My jsme spolu 4 roky a miminko má 4 měsíce. Když se nás rodiče ptali na sňatek /když jsem byla těhu/, tak jsem řekla, že se těhotná vdávat nechci. Tak si třeba za ty posunutí můžu sama ![]()
@free333 ví, že velkou svatbu nechci, na tom jsme se shodli i když on si jí představuje větší než já. Říkal mi, že počítal počet hostů a jenom za „svou část“ napočítal přes 20 lidí.
@Anonymní píše:
Milá zakladatelko, mám to dost podobně jak ty, malé dítě, příjmení po tátovi a slib když jsem byla těhotná, pořád jsem ho v duchu omlouvala a mlčela, ale nic se neděje a ani se k ničemu nemá. Chová se k nám moc pěkně, což je nejdůležitější, ale toto mě mrzí… Taky proč by to dělal, nic mu nechybí… Budiž to varováním pro ostatní holky. Nicméně Ti přeju, aby překvapil
A kolik má dítko?
A děkuji, taky přeji aby překvapil! ![]()
Všem děkuji za komentáře.
S tou žádosti jsem nemyslela, že před něj pokleknu. Spíš že bych za ním přišla, zeptala se, jestli si mě vezme a zda teda stanovíme datum. Komedii dělat jsem opravdu v plánu neměla, protože by se cítil akorát trapně jak on tak i já.
Když nám nedávno oznamovali zásnuby přátele, tak se kamaráda ptal, jak to udělal atd. Když pak odešli, tak se mě zeptal co na to říkám… na takovou žádost o ruku ![]()
@Anonymní píše:
Když pak odešli, tak se mě zeptal co na to říkám… na takovou žádost o ruku
Ses mela hned zeptat, jestli uz ma vybrany termin
Zadat te nemusi ![]()
Zakladatelko, jste spolu několik let, máte dítě, takže to, že potřebuje koupit prstýnek za několik tisíc je pouze výmluva, jak to posunout o dva roky. Do dvou let najde jinou výmluvu. Sedla bych si s ním a na rovinu si promluvila o svatbě (ne o žádosti o ruku, ta je podle mě jen zbytečným gestem, když už jste tak jako tak rodina). A rozhodně to není nátlak. Když to tady čtu, tak si tady některé udělají těch děcek několik, jsou s chlapem mraky let a bojí se otevřít pusu a říct na rovinu, co chtějí, aby se panáček nelekl nátlaku. Trochu sebevědomí, ženy.
Když jsem otěhotněla, tak chlap pokleknul a vzali jsme se, když jsem byla těhotná. Svatbu jsem brala, ze budeme rodinou a řeči typu, ze si to tak neuzijes, jsou kravina. Užila jsem si to skvěle. Manžel věděl, ze já jsem ale co se příjmení syna naprosto striktní a pokud nebudeme manžele, nebude příjmení. Rozhodne bych se neponizovala. Smutné je, ze jste rodina a nemůžete se o tom ani normálně pobavit a resis to na netu. Proste bych si s nim sedla a zeptala se, jestli proti svatbě neco má, ze prsten je pro tebe nedůležitý a jak to vidí do budoucna. Normálně bych řekla, ze pro mě to důležité je, byt pro nej to tak být nemusí. Každopádně situaci ti nezávidím a tak trosku sis nahazela klacky pod nohy. Držím palce, ať to vyjde k tvoji spokojenosti…
@Anonymní píše:
Chápu, že chceš počkat, měla bych to na tvém místě asi stejně. My jsme spolu 4 roky a miminko má 4 měsíce. Když se nás rodiče ptali na sňatek /když jsem byla těhu/, tak jsem řekla, že se těhotná vdávat nechci. Tak si třeba za ty posunutí můžu sama
Samozrejme, ze si za to muzes sama. Kdo jinej by za to mohl. Jen davej velky pozor, aby za 2 roky jsi nemela s nim dalsi dite a nezakladala jsi uplne stejnou diskuzi.
Nekteri jsou totiz nepoucitelni…
@Verurizeckova my jsme se o tom bavili několikrát a mluvíme upřímně, ale dřív jsem jenom naznačovala a neřekla to napřímo a to on /dle jeho slov/ nepochytil. Teď jsem mu to řekla přímo, že si ho chci vzít a být rodina oficiálně a on mi řekl, že mě do dvou let požádá
jenom přemýšlím jestli to není výmluva. Proti svatbě nic nemá nebo si to alespoň myslím ale nechápe kam já tak strašně spěchám… já zase nechápu co mu tak trvá… každopádně děkuji.
Dám mu nějaký čas jak tady někdo radil a když nic tak si s ním sednu a na přímo budu chtít vědět kdy se vezmeme a jak to uděláme. Pokud cukne, tak je to pro mě jasné a není se tedy o čem bavit, manželem být prostě nechce.
@Purple Rain možná máš pravdu, že je to výmluva ![]()
@cecetka jestli bude o něčem takovém zase mluvit tak se zeptám ![]()
Do dvou let te sice o ruku pozadat muze, to ale neznamena, ze do dvou let bude svatba ![]()
Čím viac naňho budeš tlačiť, tým to bude mať opačný efekt a tým skôr od teba odíde. Asi si ťa nechce vziať. Možno to tak necíti. Možno ťa má rad aj je mu s tebou fajn, možno ťa považuje za skvelú matku, ale asi necíti že je o to pravé.
Jojo, jasně chlapi jsou nesvéprávní volové, kteří vlastně nikdy nic nepochopí. Věř mi, že naznačovaní okolo svatby, chápe každý chlap.To je přece pro ně nátlak ![]()
Můj mi taky slíbil svatbu, dohodli jsme se, že se vezmeme, žádost jsem už teda považovala za formalitu-měla jsem za to, že se jen koupí prsten. S radostí jsem se pochlubila mamce, že se teda asi do dvou let vezmeme, že jsme se dohodli ![]()
Když jsem se teda ptala po té formalitě, tak už jsem se jaksi nedočkala
![]()
Takže moje zkušenost je asi taková, jako slíbit ano, slibem přeci nezarmoutíš. A to jsem s ním vedla dle mého normální rozmluvu, že bych si to takto přála než příjde dítě-což pro něj evidentně až takový problém není
![]()
Prosím o zachování anonymu, nemusí všichni jaak moc jsem blbá a trapná
![]()