červenec 2009

Holky, tak už jsem myslela, že dneska vyrazim taky do porodnice. Odpoledene když přijel Honza z práce, tak mě najednou chytly křeče do břicha - no děs, jestli tohle je jen slabý odvar toho co budou kontrakce při porodu, tak potěž koště Chvíli jsem se kroutila na gauči a pak jsem si šla lehnout, po probuzení to bylo v pohodě, ale měla jsem už nahnáno… Zítra jdu na kontrolu a monitor, tak uvidim co pan doktor vyřkne za ortel… 

klystýr nějak neřešim, prostě když mi ho šoupnou tak mi ho šoupnou…

ZDRAVÍM NOVÉ TĚHULKY

AHOJ KOČIČKY MOJE ZLATÝ !!!!!!!

Dneska je mi už líp, tak jsem to nevydržela a zalítla na chvíli na internet.
Moc moc vám děkuju za gratulace a za to, že jste na nás myslely!!
Moc děkuju všem, které jste mi psaly smsky!

Tak ale předem vás musím malinko vyvést z omylu, protože Vojtíšek neměl porodní váhu 2600g ale 2300g, koukala jsem i na tu smsku, jestli jsem to nenapsala špatně a nenapsala, Jíťa se prostě překoukla… 

Nicméně to nic nemění na tom, že i za 2300 ho chválili a hlavně, že se stihly dát kortikoidy - byl na CPAPU jen asi 2 hodiny po porodu, pak už se rozčiloval, že ho nechce
CPAP jsou takový brejličky na nosánek, podporují dýchání…

Takže malý report o porodu:
Začnu pátkem v noci - dostala jsem šílenou klepavku, lomcovalo to i s postelí, hořely mi tváře, teplota 38,6… Prý alergická reakce na kapací magnézium.
Takže mi ho vy:,–(ili a dostala jsem infůzi proti horečce.
V sobotu v 10h mě vyšetřovali, nález zase maličko poskočil
(z 1cm hrdla pro prst těsně prostupnýho je zbytek hrdla volně pro prst).
Od 11h cítím pravidelné tvrdnutí celé dělohy po 5 minutách, někdy bez bolesti, někdy mě chytají řezavé bolesti vpravo v podbřišku a vlevo jakob ve vazech. Řezavé bolesti se stupňují, volají mi chirurga na konzilium (ale až do večera se neráčil vůbec přijít!!!)
Stahy pořád cca po 5minutách.
2× jsem byla na monitoru, jenže sestřička mi málo utahovala sondu na kontrakce, takže nebyly moc vidět a asi si mysleli, že si vymýšlím
Nicméně večer, když jsem pořád skálopevně trvala na tom, že mám od 11h pravidelný tvrdnutí břicha, tak mě vyšetřili a zjistili, že asi nekecám,
protože už tam byl zbytek hrdla pro 2 prsty.
a na monitoru, který mi sestřička konečně pořádně na:,–(ila, se psaly jasný kontrakce po 5ti minutách. šla jsem na sál na čekatelský pokoj, okdud jsem voll Milanovi, aby přijel, aspoň na 2hodiny - do půlnoci, že pk pojede domů a přijede kdybych šla do přípravy.
Rozhodli se totiž, že už mě nebudou tlumit, ale že to nebudou ani urychlovat, aspoń zatím.
Jo zapomněla jsem napsat, že v poledne mi brali krev na CRP (známky zánětu v těle) a bylo 108 (v pátek jsem měla ještě 6,1, norma je 1,5).
Na sále mi natočili monitor, nabrali krev opět na krevní obraz a CRP.
Přijel Milan , tak jsme poslouchali, jak prďolkovi tluče srdíčko…
Jenže za chvíli přišel doktor (mj. sloužil Peťo, se kterým si tykám, ten, se kterým jsem byla původně domluvená, že se o mě bude starat od 35tt a odrodí mě, vše na homeopatikách)… … no a Peťo mi povídá „Jani půjdeš do přípravy, to CRP ti vyskočilo nahoru, a po přípravě pustíme vodu…“ Říkám, kolik mám - prý 200 - za 9hodin elevace jak svině, začala jsem brečet (ohrožení intraamniální infekcí, tzn. že by mohlo být infekcí ohrožený miminko)…
Tak mi říká, ať nepláču, že to zvládnem a bude to ok…

Dostala jsem klasický klystýr (1litr vlažný vody), báječně jsem se po něm vyprázdnila, můžu jen doporučit!
Milan byl pořád se mnou, a byla jsem strašně ráda, že tam je, ani ne tak, že bych potřeboval, aby mě nějak držel co se týká stahů, ale spíš psychiky…
Po přípravě jsem lezla na porodní postýlku, měla jsem báječnou porodní asistentku, fkt strašně moc milou a úžasnou… Říkám jí, že mám pořád pocit, žeto musí být nějaký omyl, vůbec jsem to nedokázala pochopit…

Napojila mě na monitor, Vojtíškovi naštěstí naprosto krásně ťukalo pořád srdíčko, stahy jsem měl pořád takový ty stejný po 5ti minutách, trošku víc začínaly po tom klystýru bolet, už jsem měla tendenci je prodýchavat…
V 1hodinu přišel Peťo, vyšetřil mě - přechod hrdla v branku, 2 prsty (cm) a trošku do mě víc šťoural, bylo to dost nepříjemný, ostrý píchání uvnitř. A při kontrakci protrhnul takovým háčkem vyklenující se vak blak, odtekla mi čirá voda… potom jsem si lehla na bok a odpočívala a pocídala jsem si s Milanem a za chvíli to začalo - stahy začaly být postupně intenzivnější a delší, a přicházely čím dál častěji…

Upřímně - když jsem stah neměla, potřebovala jsem, aby mě hladil a dával mi najevo, že je se mnou, ale jakmile byl stah, zavřel jsem oči, dýchala rychle a povrchně jak ufuněný psisko, aby měl malej dost kyslíku při stahu a nesnesla jsem, aby se mě v tu chvíli Milan dotýkal.
Za cca 3/4 hodinu „mírnějších“ stahů mě Peťo vyšetřil, branka 4cm, dohodli jsme se na epidurálu.
Trvalo, než áráci přišli, pak než pan doktor našel místo kam mě píchnout (mám trochu blok v bederní páteři) - milan musel být vedle, protože by se tam nevešel.
To už jsem ale měla stahy čím dál horší a častější, asi tak po minutě až dvouch ? a vždycky jsem jen doufala a myslela na to, že už MUSÍ brzo skončit. A pak přijde ale další… a to už budu mít epidurál
Jenže jak jim to trvalo min. půl hodiny, tak jsem pak začala mírně panikařit, že už mě to dost tlačí, cítila jsem, jak hlavička sklesla níž do pánve, ale ne jako na konečník, ale jako na sponu (pořád jsem byla na levým boku)…
Konečně mě zalepovali hotový epidurál a dali mi bolusovou dávku, já už jim říkala, dejte mi tam už něco, to strašně bolí a tlačí!!
Přišl peťo, ať se otočím na záda, že mě vyštří, tak jsem to zkusila říkám mu „že to teda asi nedám "
No jasně že jsem musela, vyšetřil mě a volá na holky "zavolejte na dětskou jipku!“ říkám kolik tm je? a on - no zašlo! (jakože zašlá brnka - 10cm - může se začít tlačit…)
Tak jsem ještě rychle sháněla Milana… vlastně na ty nejhorší bolesti tam se mnou nebyl, ale já bych ho stejně nevnímala a tak ani nepostrádala…

Začala jsem tlačit, tak mi bezvadně pak pomáhl, držela jsem se pod kolenama a on mě držel za zádama a hlavu na prsách…
Na každou kontrakci jsem tlačila 3× a prdel to teda nebyla, to ne, ale nechci vás strašit - v tu chvíli víte, že budete mít drobečka už brzo na světě a nejdůležitější je, abyste se neflákala, povolila pánevní dno a tlačila jako na velkou zácpu, a ne do obličeje…
Nicméně upřímně - bolí to jak svině a máte pocit, že se vám roztrhne prdel.
Radši s tím počítejte, může vás to pak leda mile překvapit.
A prý vůbec nezáleží na tom, jak má miminko velkou hlavičku!
Ale holky, fakt se to dá vydržet!
A to nepíšu proto, že jsem měl epidurál, protože ten mi ani nestihl zabrat
prostě jsem asi já nevím na 6 kontrakci porodila Vojtíškovu hlavičku, trošku mě nastřihl, aby to neměl Vojtíšek tak těžký…
Vůbec to nebolelo. koukala jsem na tu hlavičku s černými vlásky a na ten pohled nikdy nezapomenu… byla jsem v tu chvíli šťastná a nic mě nebolelo…
Pak jsem musela na chvíli přestat tlačit a on porodil ramínka a pak jsem přitlačila a Vojtíšek vylezl celý…
Hnedle začal bublat a brečet, vzaly si ho dětský sestřičky hlavou dolů a ještě než došly na boxík, kde ho ošetřly, tak řval jak malej tur kráááásnější řev jsem nikdy neslyšela!!!
Po 2 hodinách regulérních porodních kontrakcí se nám narodil náš brouček Vojtíšek!!!! Byla jse strašně šťastná a věděla jsem, že je v pořádku!!

Milan běžel za nimi je zkontrolovat… přinesli mi ho na chvilinku ukázat, byl tak krásnej, upřímně!!!
Ale pak s ním pospíchali na oddělení.

My zatím čekali až se odloučí placenta, jenže ta se flákala
Nakonec po hodině volali ARO, že mi jí vyndají v narkoze - árák přišel, maličko si pohrál s epidurálem, něco mi přidal a hup, placenta se pustila nojenže měli podezření na to, že není celá, tak mě stejně na půl hodinky uspali a vyčistili, aspoň teď moc nekrvácím… a zašili mě pod nrkozou, taky dobrý…
mj. nástřih mám tak mailčký, normálně sedím a moc to ani nebolí, akorát tuším, že velká strna bude krušná, jsem pořád ještě oteklá a při kšlání třeba to není moc příjemný…

No a pak už jsme jen s Milanem byli sami, Milan byl strašně dojatej, úplně naměkko, že je to zázrak… 

Pak jsem samou euforií na oddělení nemohla spát a těšíla jsem se, až odpoledne půjdem s Milanem za Vojtíškem…
Tak krásný miminko, holky, škoda, že vám nemám jak poslat fotky z mobila… Musím to nějak vymyslet 

Je sice maličký, ale přitom největší na celém nedonošeneckém oddělení
Hlavně si vede moc dobře, dýchá od začátku sám, je čipernej, rozčiluje se, když se mu něco nelíbí… Když jsem si ho vzala do náručí, tak se ke mě stulil a určitě věděl, že jsem jeho maminka, i na sále se uklidnil, když jsem na něj začala mluvit 

Je to mrnísek nádhernej, všichni z něj jsou poprděný, i sestřičky na dětským jipu
Vypadá jak panenka, ale je vidět, že je to chlapeček.
Teda aspoň myslím 

Dostává sondičkou přes nosánek do žaludku mateřinu, stříkačkou 5ml, postupně víc a víc,
aby byl silný.
Dnes poprvý viděl moje prso (ještě nemám nalitý, ale prý bradavky mám dobrý) ale teda nijak ho to nenadchlo, jenže je maličký, na to prý má nárok, sací reflex se vyvíjí až ve 34tt, my byli 33+3 (šťastný číslo, že jo) 

nicméně už na další návštěvě mu dali mlíčko do stříkačky, čekala jsem, že ho nasondují, ale ne, dli na ní takový speciální dudlík, nejdřív teda ukázka mýho prsa, ze kterýho opět nadšený nebyl, pak dudlík teda vůbec nechtěl vzít do pusink, tak jsme po chvíli přestali, by si odpočinul, dala jsem si ho na holý hrudník, to je tak nádherný pocit!!!
a za chvíli jsem to zkoušela sama a holky, on se přichyt a začal regulérně sát a vycucnul včechno a nechtěl to pustit, že by si dal asi i víc! 

No mám eufórku, jsem strašně šťastná a už mě strašně bolí záda, šíleně jsem se rozepsala 

Nechcii nikoho strašit, ale určitě si umíte spočítat samy, že bez bolesti to nejde, a hlavně -. já jsem na ní zapomněla opravdu už na sále, když už jsme jen odpočívali po porodu !
Stojí to za to, to si pořád opakujte, i když uznávám, že rodit 2 hodiny jako já asi každá z vás nebude, ale musíte tomu věřit jako já a třeba pak budete 

Moc vám všem držím palce, zase se na chvíli odmlčím asi, uvidím, jak mi otrnulo, tak už po vás mám absťák 

Papa, upovídaná a šťastná Janina, MAMINKA broučka Vojtíška 

Teda holky, člověk tu chvilku není a vy toho tolik nakecáte…

Jsme s přítelem byli pryč, ale už jsem doma…

SMS od káti: ahojky, tak mi dali něco silnějšího, museli jsme přitvrdit. Ale dr říkal, že když to půjde, tak to nebude hrotit. UTZ dobrý, jizva taky, tak snad bude normální porod. Už chci domů. Moc děkuju za palečky. Do teď mi bylo dobře, jak celé těhu ne, ale dokapalo magnézko a začíná bolet.

Tak snad do rána nebudem mít další miminko:)

No, a já teď zapoměla, co jsem ještě chtěla napsat 

Hm, tak snad jen to, že čajík z maliníku piju asi 3 dny…:)

Uf, tak jsem dočetla román od Obrázka … nejprve ještě jednou obrovská gratulace k Vojtíškovi… já ani nemám slov po tom, co jsi napsala, upřímně se mi udělalo trošku šoufl, ale tak nějak hezky, jsi mně tou eufórií úplně nakazila… úplně cítím, jak se mi zvedla hladina adrenalinu
Musím si jít lehnout, jinak to se mnou sekne.

Obrázku , maminko, to je tak krásné… Tolik lásky a štěstí Moc vám to přeju 

Obrázku, ještě jednou velká gratulka a moooooooc velké dík za ten skvělý popis, aspoň víme, co nás čeká!!!!!

Jejda, holky, já už chci taky!!!!!!!!!!!!!!!

Jéé, tak nakukuju a vidím román od obrázka, to je supééér Fakt nádhera, taky se do mě dala nějaká euforie, musí to bejt fakt hrozně krásný porodit svýho broučka, já už se tak těším, holky Jinak obrázku, díky moc, žes nám písnula a takhle krásně nám to popsala, já teda mám samozřejmě strach, ještě potom, co nám dneska v Motole povídala ta PA, moc se s tím nesrala a všecko hezky upřímně. Ale stejně si říkám, že to určitě všechny nějak zvládnem, ať už budem rodit přirozeně nebo císařem a ať už ty porody budou trvat dlouho, jak chtěj. Opravdu ti závidím, že už máš Vojtíška u sebe, ale zároveň ti to samozřejmě hrozně moooc přeju. Tak ať vám jde brzo kojení a pustěj vás co nejdřív domů A až to půjde, tak se nám zase ozvi.

káťa , tak to skoro vypadá na další miminko No ať tak či tak, rozhodně držím palečky, ať jsou oba v pořádku.