Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chybí mi opravdová kamarádka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.11.10 15:43
tak nedavno me napadlo to same a koukam, ze je nas takovych vic. Asi je to tou rodinou a detmi, s bezdetnymi se nemam o cem bavit mam jine starosti, domacnost. A jeste k tomu jsem se odstehovala do Anglie, tak ze tady uz nemluvim s nikym. Popovidam si jedine tady na emiminu.
A co myslite chlapi, ti to tak asi nemaji?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.10 15:45
Zakladatelko moc ti rozumím…u mě se to stalo tak, že mám dítě a ostatní „kamarádky“ ne, takže ony už nechápou moje starosti (a to nejsem nějakej maniak, že se musím bavit jen o dětech), už se vídám tak jednou za půl roku…děsný 
Další velká kamarádka se mi odstěhovala, takže si budem tak telefonovat a vidím to také na 2 návštěvy za rok a další kamarádku mám z dětství u našich a tu vídám tak jednou za měsíc, ale už to stejně není ono. Opravdu mi chybí spřízněná duše…s manželem se všechno opravdu probírat nedá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.10 15:48
No, možná že i já jsem asi moc náročná nebo spíš sobecká. Seznámila jsem se s jednou fajn holkou, vím, že se jí můžu svěřit s čímkoliv, máme spoustu společných témat, ale zároveň vím, že má i další kamarádky, se kterými si rozumí ještě víc než se mnou (má je už z dřívějška, takže je to pochopitelné). A mně to prostě přijde trochu líto. Kolektiv v práci se rozpadl a nastoupily tam samé mladé svobodné holky, které řeší pařby, oblečení a podobné problémy, takže ani tam nehrozí, že bych si (až se tam vrátím) našla nějakou spřízněnou duši. Aspoň že vidím, že nás takových je víc a není tedy chyba ve mně.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
QQQQ
23.11.10 16:06
Zakladatelko a holky ja jsem na tom stejne, uvedomila jsem si to minuly tyden kdy k nam prisla kamoska na kafe. Mluvila a mluvila a kdyz jsem neco zbleptla ja tak mi hned skocila do reci a mluvila o sobe(uvedomila jsem si ze je to takto kazdou navstevu). Ma sice ted tezke obdobi ale JA si chci taky povidat o sobe! A nemuzu za to, ze jsem si zivot zaridila jak se mi libi a ona to neumi, mozna ani nechce. Mela jsem to z byvalym hodne tezke, to se aspon zeptala jak se dari, ale ted uz ne. Jsem prece stastna tak ji uz nezajimam. A mi je pred ni trapne se pochlubit jaky mam nadherny vztah z pritelem. Ale ja se nekomu potrebuji pochlubit, protoze po tom, co mam za sebou si toho vazim mnohem vic a neprijde mi samozrejme, ze se muz k zene chova galantne… Uvazuju ze si tu budu psat denicek, aspom se z toho stesticka co mam vypisu. Ptala jsem se partnera jestli ma opravdoveho pritele, mi odpovedel: „Nejvetsi a jediny pritel jsi pro me ty.“ On se totiz stehoval za mnou a stratil tim kontakty. Proste potrebuji kamaradku ktera je stastna a ktere se moje vypravneni nedotkne. Aaaach jo.
- Citovat
- Upravit
23.11.10 16:26
Tak zrovna toto téma jsme řešili o víkendu s manželem 
Nejbližší známí se nám postupně odtěhovávají nebo řeší jiné problémy nebo mají polovičky, ze kterých rosteme a my zjistili, že nějak nemáme s kým něco podniknout 
Mrzí mě to dost…
I když mám díky e-mimču spoustu úžasných kamarádek, tak žádná není poblíž… Ale jsem za ně strašně ráda! 
Když někdo poradí, co s tím a jak najít někoho do party, tak to jen uvítám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.10 16:38
Přidávám se taky do klubu bez kamarádky, přestěhovala jsem se na konec světa, nikoho tu neznám, jen lidi z práce a žádná z holek nebydlí nikde poblíž, ale dojíždí. No byly jen tři, teď už dvě, jedna šla na mateřskou, navíc mají své kamarádky mimo práci. Kamarádky z dětství, ze školy bydlí strašně daleko, občas si napíšeme, ale není to ono, sem tam nějaká slíbí, že dojede, ale pak skutek utek (ona k nám teda nebyla zatím schopna ani dojet moje rodina, asi to mají strašně daleko ). Chybí mi nějaká sdílní duše, která se mnou pojede třeba na kafe nebo nakupovat, přijde na návštěvu a tak..
Přítel je na tom lépe, kluci z práce bydlí poblíž, dva dokonce přímo s náma v domě, takže se má kde vyblbnout.
No až budu na mateřské, tak se tady asi z těch čtyř stěn zblázním
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.10 16:44
Tak koukám,že je nás takových více. Já mám jednu kamarádku dobrou,ale vídáme se strašně málo.Ona je bezdětná ale snaží se o mimi,nejde jim to.Vidíme se tak jednou za 2 měsíce a to se to musí ještě poštěstit.Občas si písneme email.Pak mám kamarádku co jsem si našla přes seznamku mamin,bydlí od nás 20 minut,ale pořád nemá čas.Staví barák,teď dokončují interiér tak to pořád někam lítá zařizovat a kupovat,takže jí nezbývá čas a mají stejně starýho syna.Rozumíme si s nima,ale je nám líto že nemají pořád čas.Zrovna jsme to s manželem probírali,že s těma lidma co jsme se stýkali se skoro nevídáme a ani nevíme proč.Asi mají každý svý starosti.A když se snažíme něco domluvit i třeba aby se nás sešlo víc tak každý to pak ruší nemají čas,vlezlo nám do toho něco.A už nás to nebaví se někomu vtírat.
A já bych teda docela brala někoho s kým bych mohla pokecat,probrat všechno možný.Zavolat si sejít se třeba ještě ten den a né to domlouvat na týden dopředu.Prostě takovou kamarádku po ruce.Nevím proč je to tak těžké
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kathrina
23.11.10 17:02
ahoj, já třeba svou kamarádku „ztratila“ když jsem se vdala a porodila…ona děti nemá ráda, žije takovej zvláštní život, je svá a už se moc nestýkáme
- Citovat
- Upravit
23.11.10 17:05
Anonymní píše:
Připadá mi, že čím jsem starší, tím víc kamarádek ztrácím. ............................., ale kamarádka prostě chybí. Jak to děláte vy? Máte tu pravou „na život a na smrt“? Nebo je to normální koloběh života, že přátele ztrácíme a nacházíme?
Asi je to normální. Bohužel. Vypadneme z jednoho života do jiného života. Na všechno se díváme jinak.
Měníme i své názory, hodnoty a priority.
Tu pravou a nejlepší jsem měla - je v Anglii. A jinou nehledám. Mám to samé jako ty. Prostě nezapadám do zajetého vlaku, do zajetých kolejí. Jsou dny, kdy mě to neskutečně se*e, jsou dny, kdy jsem ráda.
Radu asi nemám, jen asi tu, že ty pocity o vtírání se někomu - budeš muset asi překousnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.10 17:26
Ahoj,koukam kolik Vas je 
.Nemyslim si,ze se kamaradstvi vytrati s narozenim deti,se zalozenim rodiny,pokud to kamaradstvi je opravdove.
Ja kamaradku mam a opravdu NEJLEPSI(uz 19let)!Ja mam rodinu,ona taky,ale nikdy nas nic nerozdelilo,mam ji strasne moc rada,vime o sobe vsechno do uplnych detailu a za nic na svete bych nechtela jinou,radsi bych zustala sama,bez kamaradky.Muzu se ji sverit se vsim,poradi,pomuze,hodne se zasmejeme,no proste perfektni holka.
Bohuzel jsem ted od ni hooodne daleko a nemam moc casu sedet na pc a povidat si,ale verim,ze se vse casem napravi a budu s ni kecat alespon pres pc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.10 19:01
Taky mám podobný pocit 
Na základce jsem kolem sebe měla spoustu lidiček nejen ve třídě, ale i v místě bydliště. Na střední jsem byla na intru a tam byla taky spousta dobrých kamarádů, se kterými jsme něco podnikali Na vejšce už jsem začala bydlet v podnájmu, ale s dalšími vysokoškoláky. Je ale pravda, že to byli vždycky kamarádi, se kterými jsme měli něco společného co nás dalo dohromady - škola, ubytování, zájmy. Teď žiju s manželem, který je zároveň i můj nejlepší přítel a pokud to nevadí jemu bavíme se úplně o všem. Pokaždé když něco skončilo(škola, …) tak se ztratili i kontakty s lidmi-scházíme se jen vyjímečně třeba na srazech. Teď máme s manželem společné zmáné, které ale vídáme tak jednou za měsíc. Až se nám v březnu narodí mimísek myslím, že už se toho moc nezmění. Akorát třeba konečně začne mít příbuzenstvo zájem o návštěvu Někteří u nás ještě nikdy nebyli a to už jsme je i zvali a nemají to tak daleko 
Kamarádku na život a na smrt jsem ještě nepoznala a pokud se známým neozvu já, tak se většinou ani moc nesejdeme (mají taky svoje známé a kamarády).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.10 19:19
moji novou kamaradkou je ted emimino, muzu si tu popovidat, vypovidat se, zanadavat i se pohadat. Parada. Tak diky vsem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.10 19:21
Abych to ještě upřesnila, jak jsem psala výš, že mám teď novou kamarádku, jsem strašně ráda, že jsme se poznaly, protože ona je moje krevní skupina, máme podobné názory, rozumíme jedna druhé a já ji beru jako svoji nejlepší kamarádku. Vážím si jí. Ale nejsem si jistá, jestli i ona to má podobně. Vídáme se na můj vkus málo, ale zase chápu, že nemá tolik času (ani já ho nemám na rozdávání). Nevím, jak to napsat, trochu se do toho zamotávám. Ale chci tím říct, že já ji beru jako svoji nej a přitom vím, že ona má tu svoji nej zase někde jinde. Jé, píšu to jako nějaká žárlivka 
Většinou, když jsem měla nějakou dobrou kámošku, rozdělil nás přechod na jinou školu, stěhování,jiné povolání nebo nový život, postupně jsme se vždycky odcizily a pak už to nešlo vzít zpátky.
Nevím jak to mají chlapi obecně, ale ten můj už se taky skoro nevídá s kámošema, které měl dřív, prostě mají jiné starosti, a tak si našel zase nové, se kterými může řešit svoje aktuální problémy.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
23.11.10 20:54
Tak se taky hlásím…
Mám takový pocit, že už mám jen „známé“. Obrečela jsem si to ale ještě před mateřstvím. Nejdřív to bylo tím, že jsem se přestěhovala, nová práce - noví známí, pak jsem zůstala na nemocenské a na rodičovské, holky děti nemají (a chtěly by), takže je to divné. Navíc nejsem úplně seznamovací typ a hlavně nejsem na kočárkování třeba v pěti lidech (počet vybrán náhodně 
), fakt by mi stačila jedna kámoška. No zatím jsem se setkala spíš se srovnáváním dětí, oblečení a já nevím čeho a to mne nebaví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.10 21:43
Alichi píše:
Navíc nejsem úplně seznamovací typ a hlavně nejsem na kočárkování třeba v pěti lidech (počet vybrán náhodně
Mluvíš mi z duše
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
