Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
ahoj, stat se to muze bohuzel kazdemu, ale moje prvni reakce by byla nejspis takova, ze bych na nej zarvala, starala bych se jestli se male nic nestalo, nejspis bych mu jeste potom vynadala (ted v sestinedeli mi fakt staci malo)…pak by se mi to rozlezelo v hlave a doslo by mi, ze jsem to prehnala ![]()
Jé, to je diskuze.. teda jak se rozjela myslím..
![]()
Já si tolikrát říkala, že mi dítě přece nemůže spadnou, kor, když jsem u něj, že, to je přece nesmysl
no syn poprvé spadl z gauče,když jsme s mužem seděli vedle něj na gauči a každý z nás čekal, že dítě chytí ten druhý.. výsledek? Dítě na zemi a řev a my čuměli
a nebyl to poslední pád, ani zdaleka!
Takže pokud si myslíš, že Ti dítě nikdy nespadne, tak si (i nám) vnitřně lžeš, to přece nemůžeš takhle dopředu předvídat
![]()
Druhá věc je vyjet hned na manžela - jak by asi bylo Tobě, kdybys věděla - že Tobě spadlo miminko a ještě na Tebe chlap hned začne řvát?(Jistě, na Tebe ne, Tobě se to přece nikdy nestane…
)
A ještě mu rovnou říct, že je debil, to Ty bys pak byla za krávu taky ráda viď..
No sranda prostě..
no já myslim ,že já bych taky vyjela a to bez přemýšlení v tom leknutí …a pár debilů by taky padlo ,ale potom bych se určitě omluvila ..
stalo se mi to i mě i chlapovi,chlap byl zakřiknutej,když se mu to stalo a já jsem mu povídala miláčku,netrap se s tím,když mimi je v poho.Tím nechci zlehčovat situci,neboj bude pádů více,až začne lozit,chodit…Ani nebudeš stačit hlídat
,jinak si manža dal už pak pozor,takže i tvůj si dá už pozor myslím,pokud miminečko není ukradené
Jinak vím,že je to MÁŠ MALÉ MIMINKO,stalo se stalo,bohužel,nedá se s tím svítit,hlavně jestli je ok,pokud je ok tak je to to hlavní
![]()
To mi připomnělo včerejší akci. Manžel utíral nádobí a když uklízel skleněnou zapékací misku tak se s ní otočil a vzal našeho malého po hlavě, šel se podívat co děláme a on si ho nevšiml. Já na něj, zařvala proč nedává pozor a on na mě taky vyjel ať nehysterčim. Naštěstí z toho je jen velká modřina hrající všemi barvami, ale v první chvíli jsem myslela že nebudu,plakal a naříkal že ho bolí hlava ještě hodinu po.
Stát se může cokoliv, mohlo se to stát mě, manžel z toho byl špatnej, prostě jsme oba ventilovali ten stres
.
BohunkaP píše:Anonymní píše:
Je fakt dobré vidět, že českým ženám přijde normální, že chlap udělá chybu, seřve druhého a vy to schvalujete a omolouváte ho.To docela nechápu. A ne, mě by se to stát nemohlo, když mám v ruce miminko, koukám na cestu.
Neschvaluji, že udělá chybu a někoho seřve… To už je o vzájemné komunikaci.
Ale ano, mně připadá úplně normální, že někdo udělá chybu. Já je dělám taky.
Zklidni hormony a neplácej nesmysly. Samozřejmě že by se Ti něco podobného stát mohlo - a taky se Ti to v životě párkrát stane, jako každému. Nejsi Superman a některé věci neovlivníš.
Souhlasím, nikdo není dokonalý. Nám taky 2× spadl syn z gauče, byli jsme u něj a byl to mžik.
U nás by asi bylo, že se doma všechno válí, a že o něco zakopl, takže nakonec by z toho bylo, že kdybych na zemi uklidila, tak by nezakopl…
Tak by to asi vypadalo u nás kdyby
Ale naštěstí, my něco vyhrotíme, a za 15 minut o tom nevíme
nejsme na sebe nafouklí celý den
PETRUCHA píše:
Ale tak jsaně, mě to prostě jen tak z toho příspěvku vyplynulo. Třeba se jen špatně vyjádřila. A jestli řeší opravdu to, že chlap spadnul s děckem na postel a co bysme mu jakože za to udělali, tak se ztotožňuju s ostatníma. Stát se to může každýmu. Já například, to tady taky někdo psal, malýmu drnkla hlavičkou o futraNo a takových karambolů nejspíš ještě bude.
Jsem si myslela, že dítětem o futra třískám jenom já
, to mě „těší“, že je nás víc.
Zakladelce - ano, vyjela bych (a klidně nějaké ostřejší slovo, na nemehla se u nás nehraje
), ale vzápětí starost o mimino, o chlapa, omluva, usmíření.
Mi málem vysypal malou z kočárku na eskalátorech… Si vyslechl. I když to nebyla jeho chyba… ale nějak jsem ten stres vyventilovat musela.
Ahoj,
určitě bych zařvala a prvně se starala o dítě, nejspíš bych v šoku nadala i chlapovi a on mě. Ten tvůj se nejspíš lekl víc než ty a proto tě ještě seřval. Pak bych se omluvila a nakonec bysme se tomu zasmáli.
Jinak mě poprvé spadl syn z gauče a to jsem ho měla vedle sebe a koukala na něj, pak už se to jen stupňovalo. O futra už jsem vzala oba dva, omylem samozřejmě. Manželovi zase spadla malá ze schodů a syn zakopl a vzal to na pískovišty hlavou o rantl. DO dnes má na čele rýhu, když se mračí. A takhle bych mohla pokračovat dál. Těch pádů ještě bude.
Neudělala bych nic, zkoukla, jestli je vše ok a jedeme dál. To že Ti zakladatelko manžel vynadal může být třeba následek z toho šoku, každý to prostě ventiluje jinak a mu třeba ruply nervy. Taky to pro něj nebylo lehké a lekl se, nejenom Ty se bojíš o dítě, on je rodič stejně jako Ty.
Podle mě prostě relativně normální reakce (zvlášť u chlapa - nebo mýho určitě
) je, že když já bych na něj vyjela, že je debil (což jsem si jistá, že bych v takové situaci něco takovýho vybafla, prostě bych se fakt lekla a primárně měla strach o malýho), líbit by si to nenechal a seřval by mě taky, protože by se lekl ještě víc, než já…
Prostě je to blbej pocit vědět, že má člověk mimino v ruce a najednou ztratit rovnováhu (párkárt se mi to stalo, byť jsem to teda ustála, ten člověk, kterýmu se to stane je podle mě víc v šoku, než „jen“ divák a jedno mu to určitě není, vždyť je to taky jeho dítě…
)
Takže ano, reakce tvýho manžela mi přijde adekvátní vzhledem k tomu, jak stresující situace to pro něj musela být… ![]()