Čtyři děti

lumáťa píše:
Také bych klidně měla víc dětí, jenže jsem realista. Nejsme milionáři a když nechci, aby děti trpěly a strádaly, že nemůžou se školou jet nahory i když všichni jedou, že jim nemůžu koupit pc nebo mobil… tak zůstaneme u počtu 2. Chci se každému dostatečně věnovat, chci, aby kluci byli vzdělaní, chodili na angličtinu, třeba na flétnu a sportovali. Nedovedu si představit kupovat 4×kolo, 4× lyže, 4× in-liny, mobily, mhd, poplatky za školky, školy.., kroužky. Chci s nima chodit do aquaparků, moci dovolit si jim koupit zmrzlinu… Chceme je brát k moři… Do auta by se nevešli, doma do pokojíčku také ne… Ono tohle všechno stačí se dvěma dětma
My bychom na to prostě neměli prostředky.

Chci jen reagovat na „trpěly a strádaly“!
To jsou slova, která by spíš seděla k dětem v Africe  .

Nechci Ti absolutně vymlouvat Tvůj pohled a ve své podstatě jsem ráda, že jsou lidé realisté a pakliže ví, že by pro ně byl větší počet dětí problém to prostě neuskuteční.

Nejsme taky Rockefelerové a děti navštěvují koužky, chodí do bazénu, jezdíme na dovolené a co se týče telefonů .
Jsem v tomhle směru staromódní a nemám potřebu na první zahalekání dítěte v druhé třídě pořizovat telefon, protože ho má už půlka třídy.
Mobil má jen ta nejstarší, protože se musíme domluvit na určitých přesunech ze školy a třeťák ho nemá vůbec, protože by ho využil jen k tomu, aby mě informoval, co dobrého měl v jídelně k obědu !
Dozajista by ho měl, kdyby šel na nějaký kroužek sám a já ho chtěla „monitorovat“, ale i bez toho si myslím, že pořídíš dítěti telefon za 1000,–Kč. 

Můj názor je trochu dvojsměrný.

Mám děti 2, sama bych chtěla minimálně ještě jedno, ale můj zdravotní stav to nedovoluje a nevím, jestli bych měla tu odvahu ještě do toho jít. Myslím, že v tomto směru můžu děkovat, že mám 2 zdravé děti, nekomplikovaná těhotenství a že jsem teď sama zdravá a můžu se o ně starat, naplno se jim věnovat bez pomoci ostatních.

Já jsem ze 4 dětí a takové podmínky, v jakých jsem vyrostla já, bych pro své děti nechtěla. Je jedno, jestli jsou 2, 4 nebo 10.
Neříkám, že jsem strádala, jako nějaké chudé dítě v africe, ale jako dítě jsem prostě šťastná nebyla. A nebylo to o závisti a srovnávání toho, co mají ostatní. Jako malá jsem si toho prožila dost - pobyty v nemocnici, operace, tyto otázky mám v sobě dávno vyřešené. O penězích to není a taky nepořizuju dětem vše nejdražší, ve spoustě věcí slevím.

Žili jsme v zapadé vesnici ve starém rodinném domě. Mamka s námi sice byla doma 13 let, ale naplno se nám věnovala jen když jsem byla já malá, možná ještě druhý sourozenec.
Jak nás už bylo víc, do toho hospodářství se vším všudy, pole, dřevo z lesa, tak nebyl na nějaké věnování se nám, rozvíjení čas. Nebyl dokonce čas ani na běžné denní činnosti - úklid, vše se podřizovala jen tomu, že o víkendu půjdeme makat do lesa na dřevo, protože nemáme na zaplacení plynu
Takových příkladů bych našla víc.

A upozorňuju, nejsem žádný lempl, který by odmítal pomáhat při domácích pracech. Naopak, ze svých sourozenců jsem byla ta nejposlušnější, která vždy všechno udělala, jen aby byl klid, všechno obs.rala.
Umýt nádobí, uklidit si věci, to pro mě bylo běžné, bez remtání. V 10 jsem uměla uvařit rodině oběd, troufnu si říct, že hodně dnešních desetiletých děvčátek má problém s tím, aby si ten oběd v mikrovlnce ohřála 

Navíc u nás nebyl ani zájem ani čas přihlásit nás na nějaké kroužky. Do hudební školy na flétnu jsem chodila až od druhé třídy. Ze své vlastní iniciativy. Viděla jsem to u starší kamarádky, chtěla jsem taky. Za pár let jsem si doslova „vybrečela“ kytaru,abych na ni mohla hrát.
Veškeré naše záliby se odvíjeli od toho, jak jedou autobusy, protože pro naše bylo „něco navíc“ pro nás nezjištně přijet.

Nikdy jsme s našimi nebyli na pořádném výletě, na chalupě nebo snad někde na dovolené. Jediné naše společné rodinné akce bylo občasné koupaliště, ze kterého jsme museli být už v 17 hodin doma, k vůli tomu, že se muselo dát najíst králíkům, slepicím
Nikdy neměli naši snahu nebo spíš peníze nás o prázdninách poslat na tábor apod.Ani na školní akce kromě výletů jsme nejezdili. U mě se vždy vymlouvali na můj zdravotní stav - že nemůžu Skutečnost však byla jiná. I pro dítě s omezením se už tehdy daly vybrat nějaké činnosti, záliby, které může. Zdraví sourozenci taky nikde pořádně nebyli. Sestra až na střední škole našla ze své vlastní iniciativy zálibu v keramice. Dřív na výtvarku ji naši nepřihlásili, protože by pro ni museli dojíždět.

Závidím vám všem, co máte 4 děti a žijete úplně normální život, vaše děti navštěvují kroužky, jedou s rodiči na chalupu a nemusí doma přehnaně pracovat a ještě jim není vyčítáno, že je to všechno „k vůli nim“.

Co se týče vztahy se sourozenci, mám svoje sourozence ráda, ale výše popsaným životem naše vztahy dost utrpěly Každý žijeme někde jinde, vidíme se málo, navíc moji sourozenci jsou ještě částečně závislí na našich - studenti, jsou ovlivněni jejich názorem,možná trochu závidí, že já už jsem pryč, těžko k sobě někdy najdeme cestu.
Když byli malí, musela jsem je neúměrně hlídat, přesto jsem vztah k dětem neztratila.

Snažím se nezacházet do extrémů, kromě zdravotního stavu vím, že naše finanční situace není nejlepší, ale zároveň vím, že další dítě by se u nás uživilo Netrvám na značkových věcech, taky netoužím po drahých dovolených ani nepotřebuji předškolní dítě dávat na tréningy hokeje nebo tenisu.
Ale na druhou stranu, v budoucnu bych na zájmech a zálibách svých dětí nechtěla šetřit. Když ho bude něco doopravdy bavit, jsem ochotná to financovat a už teď s tím počítáme
Nechceme sedět doma na zadku a věnovat se jen práci, chci, aby děti měly nějaký volný čas pro sebe, aby bylo v našich možnostech poslat je třeba na hudební tábor, když po tom budou toužit.Abychom mohli jet na nějakou dovolenou, tím nemyslím Kanáry, skutečně stačí chata na Slovensku,cokoliv „obyčejného“.
A dovedu si to představit i ve větším počtu dětí, než 2 

Takže můj názor je takový, že nějaké trpění a strádání není o počtu dětí, ale o tom, jak to rodina celkově pojme, jak rodina žije
4 děti jsou fajn 

Alice19761 píše:

lumáťa píše:
Také bych klidně měla víc dětí, jenže jsem realista. Nejsme milionáři a když nechci, aby děti trpěly a strádaly, že nemůžou se školou jet nahory i když všichni jedou, že jim nemůžu koupit pc nebo mobil… tak zůstaneme u počtu 2. Chci se každému dostatečně věnovat, chci, aby kluci byli vzdělaní, chodili na angličtinu, třeba na flétnu a sportovali. Nedovedu si představit kupovat 4×kolo, 4× lyže, 4× in-liny, mobily, mhd, poplatky za školky, školy.., kroužky. Chci s nima chodit do aquaparků, moci dovolit si jim koupit zmrzlinu… Chceme je brát k moři… Do auta by se nevešli, doma do pokojíčku také ne… Ono tohle všechno stačí se dvěma dětma
My bychom na to prostě neměli prostředky.

Chci jen reagovat na „trpěly a strádaly“!
To jsou slova, která by spíš seděla k dětem v Africe  .

Nechci Ti absolutně vymlouvat Tvůj pohled a ve své podstatě jsem ráda, že jsou lidé realisté a pakliže ví, že by pro ně byl větší počet dětí problém to prostě neuskuteční.

Nejsme taky Rockefelerové a děti navštěvují koužky, chodí do bazénu, jezdíme na dovolené a co se týče telefonů .
Jsem v tomhle směru staromódní a nemám potřebu na první zahalekání dítěte v druhé třídě pořizovat telefon, protože ho má už půlka třídy.
Mobil má jen ta nejstarší, protože se musíme domluvit na určitých přesunech ze školy a třeťák ho nemá vůbec, protože by ho využil jen k tomu, aby mě informoval, co dobrého měl v jídelně k obědu !
Dozajista by ho měl, kdyby šel na nějaký kroužek sám a já ho chtěla „monitorovat“, ale i bez toho si myslím, že pořídíš dítěti telefon za 1000,–Kč.

To není o mobilech. To jsi vypíchla jen jednu věc, kterou nemusí mít prvňák (i když tady na diskuzích zaznělo, že vlastně kvůli bezpečnosti ano). Mobil nemusí mít ani páťák, ale už by byl asi poslední. Teď i když koupíš mobil za tisícovku (dítě bude nešťastné), tak si to vše vynásob 4. A k tomu kredit x4. Atd atd.
Ani nejde o značkové oblečení. Já to vidím, jak je náročné normálně obléct děti dvě. Jen si vem zimní kombinézu, kolik stojí. Kroužek flétny pro 4letého na pololetí stojí 700,– a to jsme na nejlevnějším. Angličtina na pololetí stojí 1250,– a to jsme taky na nejlevnější. Prostě když si to vynásobím 4, tak bychom to neuživili ani z našich obou platů, natož jen z jednoho. Museli bychom 4 děti šidit, třeba právě na zájmových aktivitách. A nejenom na nich. Na dovolenou ani na Slovensku bychom neušetřili.

lumáťa píše:

Alice19761 píše:

lumáťa píše:
Také bych klidně měla víc dětí, jenže jsem realista. Nejsme milionáři a když nechci, aby děti trpěly a strádaly, že nemůžou se školou jet nahory i když všichni jedou, že jim nemůžu koupit pc nebo mobil… tak zůstaneme u počtu 2. Chci se každému dostatečně věnovat, chci, aby kluci byli vzdělaní, chodili na angličtinu, třeba na flétnu a sportovali. Nedovedu si představit kupovat 4×kolo, 4× lyže, 4× in-liny, mobily, mhd, poplatky za školky, školy.., kroužky. Chci s nima chodit do aquaparků, moci dovolit si jim koupit zmrzlinu… Chceme je brát k moři… Do auta by se nevešli, doma do pokojíčku také ne… Ono tohle všechno stačí se dvěma dětma
My bychom na to prostě neměli prostředky.

Chci jen reagovat na „trpěly a strádaly“!
To jsou slova, která by spíš seděla k dětem v Africe  .

Nechci Ti absolutně vymlouvat Tvůj pohled a ve své podstatě jsem ráda, že jsou lidé realisté a pakliže ví, že by pro ně byl větší počet dětí problém to prostě neuskuteční.

Nejsme taky Rockefelerové a děti navštěvují koužky, chodí do bazénu, jezdíme na dovolené a co se týče telefonů .
Jsem v tomhle směru staromódní a nemám potřebu na první zahalekání dítěte v druhé třídě pořizovat telefon, protože ho má už půlka třídy.
Mobil má jen ta nejstarší, protože se musíme domluvit na určitých přesunech ze školy a třeťák ho nemá vůbec, protože by ho využil jen k tomu, aby mě informoval, co dobrého měl v jídelně k obědu !
Dozajista by ho měl, kdyby šel na nějaký kroužek sám a já ho chtěla „monitorovat“, ale i bez toho si myslím, že pořídíš dítěti telefon za 1000,–Kč.

To není o mobilech. To jsi vypíchla jen jednu věc, kterou nemusí mít prvňák (i když tady na diskuzích zaznělo, že vlastně kvůli bezpečnosti ano). Mobil nemusí mít ani páťák, ale už by byl asi poslední. Teď i když koupíš mobil za tisícovku (dítě bude nešťastné), tak si to vše vynásob 4. A k tomu kredit x4. Atd atd.
Ani nejde o značkové oblečení. Já to vidím, jak je náročné normálně obléct děti dvě. Jen si vem zimní kombinézu, kolik stojí. Kroužek flétny pro 4letého na pololetí stojí 700,– a to jsme na nejlevnějším. Angličtina na pololetí stojí 1250,– a to jsme taky na nejlevnější. Prostě když si to vynásobím 4, tak bychom to neuživili ani z našich obou platů, natož jen z jednoho. Museli bychom 4 děti šidit, třeba právě na zájmových aktivitách. A nejenom na nich. Na dovolenou ani na Slovensku bychom neušetřili.

Lumáťo,

o nějaké „vypichování“ nemůže být ani řeč.Psala jsem o výletech, bazénech, dovolených …

Možná jsi si všimla toho mého druhého odstavce, ve kterém jsem objasnila tvůj i můj pohled  .

Jen jsem Ti chtěla na mých zkušenostech ukázat, že se člověk nemusí válet v tisícikorunách, aby mohl děti zabezpečit a dopřát jim nějaké ty koníčky.

Když už jsi psala o těch mobilech, řekni mi, kdo z rodičů, kteří mají i dvě děti si dovolí koupit dítěti telefon třeba za 5.000,–?To riziko, že se ve škole ztratí mi za to nestojí.
Nevím, jak máš staré děti, ale určitě Ti všichni naráz nedozrají do věku, kdy mají mít telefon.
Kredit má dcera nastaven na 200,– měsíčně, když přesáhne má smůlu.Od klevetění má fabebook nebo školní klub  .

Ošacení řeším z velké části na netu nebo s kamarádkama handluju  !

Kroužky mají některé ve škole, jiné v DDM.
Platíme ročně od 1000,– - 1500,– za každého.

Dovolenou se snažíme užít v létě i v zimě.

Trochu mi přišlo, že se semnou chceš přetahovat o výhodách a nevýhodách tolika dětí, ale jako já jsem ráda, že je to tak, jak to je, tak Ty jsi šťastná v tom co je příjemné Tobě  !

Měj se pěkně !

lumáťa píše:
Alice, já jsem odpovídala zakladatelce na téma mít 4 děti ? a o mém pohledu na věc. Nemíním se s nikým přetahovat, jak jsi psala, ale psala jsem svůj názor. Chci se každému dítěti věnovat a dopřát mu co nejlepší vzdělání i zábavu. Chci, aby mezi sebou měli hezké vztahy a nemuseli na sebe žárlit, protože díky většímu počtu dětí, bych automaticky na každého z nich neměla tolik času. Atd atd atd atd. A o financích je to především !!!Měj se také hezky

Každá máme na věc jiný pohled a je to tak správně, byla by nuda, kdybychom se ve všem shodly!  

Auto bych neviděl jako největší problém - máme sedmimístný Opel Zafira, náklady na něj nebyly dramaticky vyšší než na „normální“ auto (mluvím tedy o ojetinách). Pro sedm dospělých by to asi nebylo, ale děti se vejdou v pohodě

Ani čtyři děti nemusí mít poděděné oblečení nebo se oblékat v second handech - my nakupujeme šaty obyčejně na rok dopředu ve slevách, takže děti jsou oblečené kvalitně a hezky, i když z loňské kolekce. Značkové oblečení je přitom stejně drahé, jako oblečení ze stánku od Vietnamců (mikina od Zary za stovku, například). Auto jsme neměli bez dětí ani s jednímn dítětem a nemáme ho ani se čtyřmi, nechybí nám. Do akvaparků jezdíme, počítač má u nás každé dítě starší pěti let vlastní (starší notebook jim na hraní na tu chvílku denně zatím úplně stačí, a ten se dá pořídit už za dva tisíce), výlety nás také zatím ještě nezruinovaly, do věku kroužků taky nedorůstají všechny děti najednou a když už v něm jsou všechny, ze dvou platů se to podle mě i tak utáhnout dá.
Vztahy v rodině nezáleží na počtu členů, ale na lásce; naše děti se žárlivě neprojevují (na rozdíl od toho, co jsem viděla u některých míň početných rodin), spíš se snaží pohněkam uklidit z dohledu, aby měly od těch prudících rodičů, co nechápou srandu, pokoj . Že by strádaly, to mi to tak nepřipadá.