Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Vodnář-u-Topolu píše: Více
To sice mas pravdu, ale úplně stejně si ta navsteva muze postezovat, ze ji toto chovani vadi. ![]()
@Dendy2017 - tohle řeš s psychologem. A přátelům řekni v tu chvíli, kdy to jde na tebe, že ti začíná být špatně ne? Zas úplně se zavřít před světem není dobrý
@Dendy2017 píše: Více
Bereš AD, tedy jsi zřejmě v péči psychiatra a měla bys to probrat s ním.
Dá se tomu poměrně snadno pomoci např. tak, že - pokud nechceš působit jako nevychovanec - si domů nebudeš návštěvy zvát. Pokud se budeš chtít s někým vidět, sejdete se v kavárně, vypijete spolu kafíčko a až toho začneš mít dost, zdvořile se rozloučíš a odejdeš.
Všechno se dá kompromisně řešit - stačí se snažit to řešení hledat a neomlouvat neslušnost a nezdvořilost automaticky depresí.
@Dendy2017 píše: Více
Chápu, zakladatelko, nejsem odborník, ale věřím, že tvůj ex se na tobě dost podepsal.
Zhoršil se tvůj stav v době, kdy jsi byla s ním? Pak by to dávalo smysl. Vypadá to, e by ses měla vykašlat na návštěvy a probrat vše s doktorem, dát se do pořádku. Máš aspoň jednu dobrou kamarádku, která, i když ví, že to s tebou nebude jednoduché, se s tebou sejde a zkusí ti pomoci dát se dohromady? Jak bylo řečeno, zalézt na věky do ulity ti úplně také neprospěje. S těmi, co se chceš vídat, zkus jim vysvětlit svoji situaci, buď se holt vídat nějakou dobu nebudete, ale to by se ty vaše vztahy mohly definitivně přetrhat, anebo tu tvou situaci musí nějak pochopit. Jednoduché to není. Hlavně si nic nevyčítej, to ti neprospěje.
To chápu, že bys ráda byla lepším společníkem, také jsem to tak míval, ale prostě nemůžeš udělat víc, než ten svůj zdravotní stav v první řadě zlepšit.
A snad se to pak celé časem zlepší.
Hodně štěstí. ![]()
Blízcí mi nepomohli a nepomáhají. Naopak, když jsem otevřené řekla, že mám psychické problémy, část nich se ke mně obrátila zady, a část mě začala litovat. Oboje nepomůže. Často volne dny prostě prolezim v posteli, jsem doma sama, máme střídavou péči…
Člověk si stejně musí pomoct sám, nikdo druhý to za tebe neudělá.
Takže chodím k Drm, beru denně léky, chodím do práce normálně na plný úvazek, ale po práci si částo musím lehnout.
Stojí to hodně sil, ale snažím se fungovat.
K
@D. C.
To není o tom, že by člověk chtěl zalézt do ulity, ale prostě na nic jiného nemá sílu…
Zdravý to nepochopí…
K
@Anonymní píše: Více
Ale chapes, ze i ten zdravy si nemusi chtit hrat na terapeuta a pokud je pozvan na navstevu, tak ocekava alespoň základně normální konverzaci.
@j.a.n.i1
To je jasný, očekávat může.
Terapeuta po něm nikdo nechce.
Já když mám tyto dne, prostě nereaguju na mobil a nikoho sem rozhodně nezvu.
K
@Dendy2017 píše: Více
neznám a nechápu, nemám deprese, ale ještě nikdy se mi nestalo, že by přišla nějaká návštěva bez ohlášení
![]()
a to bydlím u silnice, ale takovou nezdvořilost by si asi nikdo z mých blízkých nedovolil, takže asi tak, neohlášeným návštěvám bych ani neotevřela
@j.a.n.i1 píše: Více
Jistěže, ale už nemůže očekávat, že to přinese kýžený efekt, který od stížnosti očekává. Spíše kvůli tomu vznikne diskuze na emiminu.
@Vodnář-u-Topolu píše: Více
Tak jemu to efekt přinese, uleví si, diskuze na emiminu ho trapit nebude.
Děkuji všem za názory ať jsou jakékoliv. Ale každopádně když si čtu vsechny komentáře, tak si vlastně uvedomuji, že jsem to měla asi víc přiblížit.. Víte takhle.. Já nemám ráda neohlášené návštěvy a taky si posledních pár let takové návštěvy domů nezvu.. Nemám to ráda ani u vlastní rodiny. Ale za posledni 1-2 roky jsem se právě od lidí odřízla. Zůstalo mi jen pár lidí a tech je tolik, že je spočítám na prstech jedné ruky. Ti nejbližší prostě. A i těm jsem se zacala vyhýbat. Ale mám kamaráda.. ten mi skoro furt volal a já mu vzdy rikala, že nemám čas atd.. A tak se začal stavovat nečekaně bez ohlášení, protože jinak dle jeho slov by jsme we vůbec neviděli, jelikož jsem mu vše odrikala. A i když jsem mu rikala ať mi da vzdy predem vědět.. tak i když to zase zkoušel tak ja to zase odříkala. A tak zacal chodit bez ohlášení, jelikož vedel, že kdyz uz přijde osobně, tak, že ho neodmítnu.
Ale pár dní před tímto Silvestrem jsem onemocněla.. on se zastavil a ja mu vzkazala po synovi, že tentokrát opravdu ne, ze je mi zle, že se omlouvám, ale ani na chvilku to prostě nepujde a ani dveře se neotevřeli. Tenkrát se kamarád strašně urazil. Nedokázal to pochopit. Což ja nechápala to, že on to nechápe.
.. To je jeden příklad pro přiblížení třeba.. Proc jsem sem napsala.. Jelikož i když jsem svým blízkým rekla, že mám deprese uz před delší dobou.. Tak většinou jsem se setkala s nepochopením. A tak jsem to skoro vůbec už s nikým neřešila. Já jsem sem nepsala proto, že bych nevěděla co je slušnost a co ne.. Ale proto, že nevím jak se zachovat v takové určité situaci když mám problémy s psychikou a zároveň jsem se já sama dost změnila a tak se nepoznávám.. tudíž občas mám v plno věcech zmatek. Nepíšu to ani proto, ze se chci litovat nebo vzdychat.. Já byla od mala vychovávaná v tom, že člověk nesmí ukazivat své slabosti. A treba i to, že slzy jsou treba ta slabost… A že se nesmim litovat. Takže ne.. neknouram.. jen jsem se chtěla poradit. A to i proto, ze ty lidi mám ráda.. Takže.. zkráceně.. asi tak..