Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím Vás… Mám dotaz… Trpím depresemi.. Beru antidepresiva… a kvůli psychickým problémům jsem se dost změnila. Vyhýbám se lidem.. nebaví me s nimi se bavit. Radsi jsem sama a treba si čtu.. Lidi mi prostě lezou na nervy většinou. Ale Ti lidé když uz nekdo prijde na navstevu.. mi kolikrat vyčítají, ze se jim nevenuji, skoro se nebavím. Vyčítají mi, ze uz se mnou není sranda a že je se mnou nuda. A já si to pak vyčítám.. Zažil jste to někdy někdo? Jaký na to máte nazor… A jak se k Vám chovali blízcí když věděli, že máte psychické problemy?
Kolik ti je? A je to návštěva přímo tvá nebo rodinných příslušníků? (Souvislost s tím, kolik ti je, jestli žiješ třeba s rodiči). Osobně netrpím na deprese a návštěvy taky nemám ráda. Má návštěva je má, mnou pozváná, což se nestává moc často. Jinak sama za sebe zastávám názor, že nejsem povinná dělat animátora návštěvám, které jsem si nepozvala.
Je mi 30 a žiju sama, ale občas když se někdo hodně blízký zastaví, tak ho pozvu dál. Ale pak toho právě skoro vetsinou lituju
Tak ono záleží, zda návštěvu pozveš ty sama a následně se jim nevěnuješ, nebo jestli je pozvána někým jiným.
Tak v tom vidím značný rozdíl. A nepozvaný návštěvy vracím domů. Naštěstí v mém okolí se to lidi naučili rychle. Osobně taky
k nikomu nelezu neohlášená. Byla jsem tak vychovaná.
Pokud přijde návštěva neohlášeně a ty se na to nebudeš cítit, slušně je pošli domů. Ale jinak by měli brát v úvahu, že se tvůj zdravotní/psychicky stav změnil a tak nebudeš stejna jaká jsi byvala.
Mám kamarádku, vlastně je to celá rodina, co i když tě pozvou na návštěvu a jsou milí do telefonu, tak pak mlčí. A nechají celou návštěvu na tom, kdo přišel. A musím říct, že je to opravdu hrozné. Poslední dobou mě lidé, co s nimi trávím čas a oni o sobě nic nesdělují, ale přitom se vidět chtějí, docela štvou.
Pokud je pozveš dovnitř a neřekneš, že se necítíš dobře, tak by ses jim měla věnovat.
Asi nemusíš být úplně stejná, ale fakt je ten, že pokud se uzavřeš do ulity, tak se tvůj stav asi nezlepší.
V každém případě by ale okolí mělo brát určitý ohled, což ale neznamená toleranci čehokoli.
@1010 píše: Více
Navíc v dnešní době telefonů není problém cinknout předem, že tudy třeba projíždím, jestli je doma, má náladu a tak. V dnešní době si ani nedokážu představit, že bych jen tak někde zazvonil a čekal, jestli mi přijde někdo otevřít. Ani si nedokážu představit lidi, kteří to tak dělají, tedy krom Jehovistů i když, ty už jsem také dlouho neviděl. I v dobách, kdyby byla maximálně pevná linka jsme se domlouvali dopředu.
Tak proč návštěvy zveš, když o jejich společnost vlastně nestojíš? Pak se nedivím, že je jim průběh návštěvy nepříjemný.
Asi chápu i tebe, že se nejspíš chceš občas cítit méně sama, ale není to vůči nim moc fér. Je potřeba to komunikovat a příkladně najít způsob, jak společně strávený čas zužitkovat tak, aby byly spokojené obě strany - napadá mě třeba koukat společně na nějaké filmy, u toho si povídat nemusíte, ale ty zároveň budeš mít společnost blízkých.
Klíč je v komunikaci
Příspěvek upraven 03.04.26 v 09:35
@mokkk píše: Více
Ale to nemusí být úmysl. Nikdo neví, co se druhému v životě (ne)děje. Mlčení rozhodně neznamená, že vás rádi nevidí.
@Neboj píše: Více
Ale v depresích ta komunikace nemusí být vůbec jednoduchá a mnoho nemocných se za svůj stav stydí, pak je to celé v troskách. Zkrátka jednoduše se řekne, ale mnohem hůře se udělá.
@Vodnář-u-Topolu píše: Více
I v těch nejhorších depresích jsem byla schopná třeba napsat stručnou zprávu. Pokud okolí třeba ani neví, že se něco děje, pak je těžké tady cokoliv řešit.
![]()