Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zaměstnání a chronicky nemocné dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.4.26 11:04
Já mám děti zdravé, mám teda o jedno víc a vím že mám taky kariérně na víc než to co teď dělám. Ale taky kolem děti zařizuji většinu provozních věci já plus domácnost tak teď na víc nemám kapacitu. Až vyrostou a budou samostatnější tak to bude zase o něčem jiném a chci se víc zaměřit na kariéru. Teď to prostě je tak jak to je a jsem s tím smířená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.26 11:12
Já odešla z vedoucí pozice, z práce co jsem měla ráda. Ale nedávala bych to časově. Práce tam byla celodenní směny, i směny o víkendu. Teď bych měla plat už tak o 20tis více než mám počítám… měla jsem možnost postupu. Ale muž dělá různě, i víkendy… i pracovně odjíždí pryč… dceři je 9, takže zatím potřebuje dohled… a časem uvidíme. Zatím mám kancelářskou prací. Pružná pracovní doba, není tak velký problém brát očr, v létě i tři týdny dovolené.. až jsem si na tu pohodu zvyklá 
. Máme i velký dům.. mám ráda práci na zahradě. Zvelebuji si dům, okolí atd… muž vydělává dost… on se nemusí pak točit kolem domu atd.. a víkendy když je doma zase věnujeme výletům, nebo prostě tím že jsme spolu…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
2.4.26 11:15
@Anonymní píše: Více
Já už si na to tak zvyklá.. že mám volno víkendy, svátky… že kdoví zda se k tomu vrátím někdy 
Jsem spíše zpohldněla.. ale aktuálně jsem měnila práci a tady je taky více možnosti karierně růst.. tak uvidíme co mi to tady přinese.. ale já nejsme tak moc ambiciozní v práci .. nebo prostě nejsem karierista. Já spíše ta rodina, domácnost, spokojené manželství…
- Citovat
- Upravit
2.4.26 11:38
Já mám dítě, které je jenom často nemocné a druhé, ktere je nemocné normálně. Obě jsou skolkove. Pracovala jsem léta na zkrácený úvazek, teď jsem z pocitu, že bych mohla trochu nakopnout kariéru, šla na vyšší pozici, stále zkrácený úvazek. Ta práce mě fakt baví. Jde mi. Ale úplně vážně uvažuju, že se vrátím na předchozí pozici nebo skončím úplně. Protože pořád litame po doktorech, cvičíme, dejchame, zařizujeme hlídání nebo se střídáme na OČR. Padám na hubu - ne fyzicky. Psychicky. Kdybych se rozhodovala znova, zůstanu tam, kde jsem. Fakt se proklínám, že jsem do toho šla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.26 11:53
A máš výhled, ze se to zlepší? Myslím u syna? Zvažovala jsi možnost nekoho, kdo by vam pomahal a ty mohla lépe pracovat?
Máš pocit, ze ti to v životě opravdu chybí?
Lidi s vyšší inteligenci často nemají rádi monotónní věci. Ubiji je to. Ja si uplne nemyslím, ze mezi ne patřím, ale to, co popisuješ, by me taky vysilovalo.
Příspěvek upraven 02.04.26 v 12:06
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.26 12:02
Má nejlepší možnou léčbu, tak se modlím, aby se mu dařilo dobře.
- Citovat
- Upravit
2.4.26 12:21
Máme taky genetiku, teď řešíme nástup do první třídy. Teď aktuálně do práce ani nemůžu, to by jsme nedali časově vůbec. Muž ma náročnou práci a vše kolem syna a doma je na mě (tim nemyslim, ze on doma nic nedělá, ale takovy ty věci kolem rodiny, doktora atd). Se školou uvidíme, měly by odpadnout terapie, protože je bude mít ve škole, teoreticky i školní autobus, ale radši bych ho vozila 
co bude dál nevim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.26 12:31
Ano, ja taky. Syn je narocnejsi dite hlavne psychicky, ma nejake diagnozy. Ubiji me na tom to, ze moje puvodni prace me bavila, ta nahradni me nebavim. Neustala sluzba v domacnosti, uklid, jidlo, pradlo, furt dokola, me nebavi. Taky resim milion veci s proste zofpovednejsi praci mit nemuzu. S ditetem neni mozne pracovat doma, ani treba vyridit jeden telefonat, takze musim striktne dodrzovat puluvazek tak, ze odpoledne opravdu nejsem v dosahu vubec, behem OCR taky ne. Poji se s tim u neho mala spankova potreba, takze po vecerech taky nic neudelam, proste do 10 vecer me plne vytezuje a pak padam na hubu. No, jako nebavi me to. Nejsem spokojena. Ale nema to reseni. Dite za to nemuze, musim tu byt pro nej.
- Citovat
- Upravit
2.4.26 13:16
Můj syn má PAS, VD, ADHD a taky obiham terapie, vyšetření, nedávno byl v nemocnici a ac 7 lety, musel tam být se mnou. Dělám praci, kde není možnost posunu, nelíbí se mi tam extra, ale s OCR s nemocenskou a propustkou k lékaři na půl den není problém, proto se tam držím ještě. A doufám, že za pár let třeba 2-3 roky se posunu dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.26 13:38
@Liberalissima píše: Více
Dětská doktorka začíná hovořit o tom, že vy neměl do školky chodit vůbec. Budou mu tři. Kdyby to tak měla dcera, tak bude deset let sedět spokojeně doma a kreslit a vyrábět. Syn je akcnak a jeho trvalý pobyt doma by nás nejspíš všechny poslal do blázince… Poprvé v životě mě opouští optimismus. A to naštěstí do ty práce nemusím kvůli penězům. I tak si zoufam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.26 14:56
Ano mám to stejně. Respektivě aktuálně nezvládám nějak složitě dojíždět, řešit, atd…
Mám specifické dítě, které nezvládá plnou docházku do vzdělávacího ústavu stále.
Takže pracuji na trvalém HO na částečný úvazek a tedy je to tak co zvládám.
Navíc to dítě je neustále nemocné. Opět po 14 dnech je doma a i tak ty dny s ním nemocným na HO jsou pro mě hrozně náročné.
Nemám monotónní práci, to bych se zbláznila. Musím vykazovat, odevzdávat, držet termíny, vzdělávat se, atd…
Ale víc nechci. A nechci to ani jinak ještě chvíli.
Děti má VD, ADHD a PAS/AS.
Aktuálně to nejde. 
Nervy a zdraví mám jedno.
Příspěvek upraven 02.04.26 v 14:59
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.26 14:59
@Eva2610 píše: Více
Přesně..u nás sice holka, ale fakt podobné. My se upínáme na tu imunologii, protože jí už ten cca rok defacto máme doma (ten cca týden docházky v měsíci to fakt moc nevytrhne, navíc často necelý). Zaplať bůh, že je jen jedna, dvakrát by mě tohle zabilo.
Osobně jsem lepší máma, když mám šanci kombinovat práci, oddech a péči, ale to se podaří málokdy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, prosím o anonym. Mám dvě děti, první třída a školkové. Starší má genetickou nemoc, vyžadující během dne spoustu času atd. Chodí do běžné školy, má kroužky, nemoc neovlivňuje intelekt. Já mám VŠ, poměrně obtížnou, ale nejsem schopná z časových a hlavně z mých duševních důvodů mít nějakou adekvátní práci. Udělala jsem si rekvalifikaci a pracuji ve škole na třičtvrtě úvazku. Mám pak čistou hlavu, stihnu obíhat s dětmi kroužky, stíháme léčbu.
A teď- hrozně se to ve mě mele, vím že mám na víc v zaměstnání, ale prostě nemám sílu dělat něco složitějšího. Strašně energie mi bere ta synova nemoc, i když máme s léčbou zaběhnutý režim, manžel funguje, tak je to strašně moc věcí, na které musím myslet, dodržovat je apod. Nemám kapacitu řešit něco složitějšího ještě v zaměstnání.
Je ti nějaký rodič, který to má stejně? Zlepšilo se to třeba časem?
Díky.