Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevim, nevim, kdyz pises ze manzela uz nemilujes…a chces s nim druhe dite? radsi bych si hledala lepsi praci a chvili pockala, jak to bude dal v tom vasem vztahu, kdyz k lepsimu, tak to druhe dite mit jeste muzes, kdyz k horsimu, neni lepsi od chlapa odchazet jen s dcerou, nez se dvema detma na krku? ![]()
„Deti mi nikdo nevezme“ je malinko sobecky pristup, deti nejsou kus nabytku, ktery si odneses, minimalne by je rozchod pripravil o pritomnost taty, neni tohle lepsi udelat jednomu diteti, nez dvema?
Pokud uz ted premyslis ze nekoho novyho potkas v praci, ale dite chces stihnout jeste rychle se soucasnym, to fakt koser neni ![]()
Ono to může být dnes tak, že manžela nemiluješ, ale časem zjistí, šže bez něj by si nechtěla být.
Já bych určitě šla do dalšího dítěte. Vzhledem k věku. Ostatní se nějak vyvrbí.
Já se přiznám, že mi taky jde hlavně o děti…s přítelem se dennodenně hádáme, ale jsem šťastná, že máme 2 děti, a ráda bych ještě další…a to mi není ani 25…chci velkou rodinu, a bojím se, že se 2 dětma už by mě stejně nikdo nechtěl, a další mimi už bych neměla ![]()
Já bych teda radila pravý opak toho než lasička. Hledala bych novou práci. Ono paradoxně, pozornost jinam a nepotkávání se v práci a doma, může pomoct i Tvému vztahu s manželem a třeba když ho nebude tolik nakonec zjistíš, že je fajn. Nebo někoho potkáš a uvědomíš si, že nikdo není dokonalý. Nebo nová práce Tě taky nebude uspokojovat a budeš ale vědět, že Ti nic neuteklo a že ses rozhodla správně.
Nebo naopak uděláš super kariéru a druhé dítě porodíš ve 42 letech bez jakýchkoliv problémů.
Holka život nenaplánuješ. Taky zítra může být vše jinak. Ne že bych Ti to přála.
Ale jako dilema nestojí jestli hledat práci nebo mít druhé dítě. Můžeš třeba zkoušet i oboje. Nevíš, co vyjde. Práci můžeš hledat týden nebo 3 roky. S dítětem je to podobné.
Ale přijde mi šílené říct nemiluju ho, ale dítě mi udělat smí… A navíc i pro tvou 3letou dceru mi teda přijde lepší, aby měla mámu co si váží sama sebe i jejího otce natolik, aby vztah mezi nimi fungoval. Jakkoliv. Když ne partnersky tak jako rodičů. Pokud budeš s ním a nebudeš ho mít ráda. A budeš jen čekat až přijde princ snů, budete dříve nebo později podle mě nešťastní všichni 3 nedejbože kdyby těch dětí bylo víc.
Nenech se limitovat tím, že je Ti 35. Dnes to není žádný věk. A udělej to, co bys udělala, kdyby Ti bylo 20. Jestli máš mít víc dětí, tak je mít budeš. Jestli Ti to nebude souzeno, tak i kdyby ses na hlavu postavila mít druhé stejně nebudeš.
Těžký. Ale pokud jsou děti tvojí úplnou prioritou, tak bych raději měla další dítě, sice s mužem kterýho nemiluju, ale je dobrým otcem a finančně nás zabezpečí. Děti nezůstanou dětmi navždy, jednou vyrostou a nebudou vás potřebovat. Plno manželství se rozpadá po odchodu dětí, protože pak už nemají důvod být spolu.
Po letech manželství to stejně není o zamilovanosti, ale o přátelství a důvěřě. Navíc nemůžeš vědět jestli někoho hned potkáš a jestli bude chtít děti a jak přijme tvoji malou. Takhle bych to udělala já.
Právě proto, že už nejsi ve věku kdy máme jen růžové brýle a vidíme všechno reálně
Pokud tě váš vztah nenaplňuje a nejsi šťastná, určitě bych si druhé dítě nepořídila, ikdyž bych toužila po velké rodině
Radši budu šťastná jen s jedním dítětem než nenaplněná a nešťastná se spoustou dětí
Finanční závislost je taky jen relativní pojem, taky jsem fungovala sama z jednoho paltu a spoustou splátek, ale byla jsme spokojená a žila pro dceru a ne pro něhoho koho nemiluji, navíc je to nefer i vůči partnerovi pokud on to nevidí stejně jako ty
Spíš se jen bojíš svůj způsob života změnit
Sla bych do nove prace, do noveho zacatku( mozna prijde i dalsi dite, jestli bude s manzelem nebo s nekym jinym se uvidi).
TAKY BYCH SLA DO DITETE. zni to blbe, ale zamilovanost neni podstatna. Jinyho bys taky milovala jen nejaky cas. Mate rodinu, co funguje, to je hooooodne.
nesla by prace nejak skloubit trebnas na puluvazek? Prace je taky dulkezita, uznavam. Clovek ma stavet svuj zivot na trech pilirich „rodina, prace, zajmy“.
No, mne se nezda, ze by ta velka rodina byla nejak skvela. Manzela nemiluje, zijou vedle sebe, uz premysli, koho by tak mohla potkat dalsiho.To nezachrani ani deset dalsich deti. Podstatou rodiny je podle mne fungujici vztah rodicu. Zakladatelka aspon priznala, ze ji jde o deti, ale pak tomu nerikejte „fungujici rodina“ ![]()
Šla bych do dítěte a ten zbytek nějak dopadne. Vzhledem k tvému věku bych nečekala. Rozvedeš se s manželem než někoho potkáš tak, aby ti vyhovoval můžeš mít problémy s otěhotněním. Aspoň budou mít děti stejného otce
a zbytek se opravdu nějak vyvrbí.
Já na to, že 35 není v dnešní době věk koukám trochu jinak.Vem si, že třeba ve 45 porodíš, chudák dítě. Po 50 už lidi začínají být unavení, říká se tomu stáří a do toho malý aktivní prcek.Asi se mu nebudeš moct věnovat na plno, že? Myslíte, že když má dnes tolik starších lidí děti, že jim rodiče chybět nebudou, materiální hodnoty nejsou vše. A chlapi začínají být po 30-tce všeobecně protivní, chudáci děti
.
Děkuji za vaše názory, jsem ráda, že jste mě úplně neukamenovaly ![]()
Já už práci nestavím nade vše, jakoustakous kariéru jsem zvládla jako bezdětná, a ted se mi priority hodně změnily. Matkou ve 40ti a výš být nechci, nejsem toho moc zastáncem. A všechny známé, ženy s dospělými dětmi, co mají jen jedno dítě, všechny svorně mi tvrdí, že jim je to strašně líto, že mají právě skrze různé patnerské problémy, rozvod, nedostatek financí v té době, jen jedno dítě ![]()
A at prostě u jednoho nezůstanu, at je chlap jakýkoliv.. ![]()
Já svého muže nemiluji, partner snů to fakt není, ale je na něj spoleh, má nás obě rád, jen mě prostě hodně štve (a je to samozřejmě tím, že se vidíme v práci, že chodí brzo z práce a vidím ho doma celé odpoledno-večer, i když on většinou někam prchá na kolo..)On měl špatné dětství, a nějak to svý chování z rodiny přesouvá k nám ![]()
A když vidím pár kamarádek, co jsou bez chlapa, a nedaří se jim nějakého kloudného najít, tak asi bych měla být ráda, za to co mám doma
![]()
Je to možná sobecký, ale v dnešní době možná ani jak přemýšlet nelze, je to drsný
![]()
Já bych změnila práci přesně z toho důvodu co píšeš teď - to že se vídáte i v práci je prostě moc… takže najít novou práci a ono se uvidí, jestli to vztahu pomůže nebo ne a koneckonců i v nové práci se dá otěhotnět, sice chápu, že zaměstnavatel nebude mít extra radost, na druhou stranu, pokud nejsi typ, který půjde po zjištění // na neschopenku, tak tam zas tak krátce taky nebudeš.
No v jiné diskusi, proč se dnes lidi berou/neberou jsem nastínil chování některých žen ohledně dětí (a byl za to kritizován), zajištění atd a ejhle, hned tu máme další pěkný příklad.. Chlapa ani nemiluje, ale další dítě sis ním plánuje!
Omlouvám se za anonymitu, ale stydím se..
Dcera je už zaběhlá ve školce, takže řeším dilema, zda zkusit hledat nějakou jinou zajímavější, lépe ohodnocenou práci, také jinde než manžel. Či si raději pořídit druhé děcko, a dilema ze zaměstnání odsunout.

Nějak nevím, co dál naložit se svým životem..abych trochu nastínila..
Je mi 34,jsem vdaná, máme holčičku 3,5let, půl roku už chodím do práce (momentálně na pozici, která neodpovídá vůbec mému vzdělání, ale vzala jsem to kvůli školce a pohodlí vůči často nemocné dceři atd.,dále dělám ve stejné firmě jako manžel, potkáváme se..)
Tato situace mě momentálně vůbec neuspokojuje
Podotýkám, že druhé dítě bych ráda, mám na to už věk skoro na hranici, odsouvat dál to asi už není košer. na druhou stranu, nejsem úplně štastná v manželství, manžela nemiluji, v podstatě žijeme vedle sebe..ale oba se o rodinu staráme, já jsem na něm svým způsobem i finančně závislá, jsme schopni spolu fungovat.
Ta jiná práce mě láká zejména z důvodu, že bych přišla mezi jiné lidi, možná někoho poznala a změnila svůj život. ale prostě přijde mi to celé takové komplikované…
Prostě asi bude lepší otěhotnět a mít další dítě s chlapem, který sice není princem mého života, ale ty děti mi už nikdo nikdy nevezme, a práce a kariéra jsou v tomhle porovnání zanedbatelné. A já toužím po velké rodině, a dcera mi dává tolik radosti a naplnuje mě
No, zamotala jsem se do toho, myslím, že se ty moje malichernosti ani nebudou chtít nikomu číst