Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Dobré ráno holky,
inspiroval mě jeden článek s titulkem „když chceš změnu, začni u sebe“.
Proto jsem se rozhodla, se trošku změnit aby se mi lépe žilo. Neustále ze sebe dělám pitomce a slovo ne, je mi dost cizíJde hlavně o „kamarádky“. Pořád se snažím někomu pomáhat, i když to „kamarádky“ neocení. Snažím se být s každým za dobře, každému vyhovět, pomoct. Jenomže tyhle moje kamarádky toho začaly dost zneužívat. Takže jsem poslední měsíce fungovala jako chůva a banka v jednom.
Našla jsem si opravdovou kamarádku a díky ní jsem zjistila co kamarádství opravdu je a, že tyhle „kamarádky“, které se ozvou jen když něco potřebujou jsou obyčejný vy**aný mrchy.
Jenomže stále jim nedokážu řící ne. Chtěla bych se od těhlech lidí odtrhnout, přetrhat kontakty a nefungovat pořád jako charita, když toho sama moc nemámNechci jim narovinu říct co si o nich myslím ale zároveň chci, aby pochopily, že nejsem ta, která ze sebe bude pořád dělat vola. Jak se tohohle „syndromu“ zbavit?
To, co popisuješ, znamená vlastně vážit si sebe sama - protože každý si k tobě dovolí jen to, co ty dovolíš jemu. A Tvoje dobrota je lehce zneužitelná. Ale je bezvadný, že sis uvědomila, jak se cítíš v těchto vztazích nekomfortně… A není třeba ostatním říkat, co si o nich myslíš - stačí jen slušně odmítnout, klidně s úsměvem, ale třeba bez zbytečného vysvětlování. Aby zase neměli dojem, že se jim omlouváš. Protože to dělat nemusíš. Ty máš právo odmítnout, pokud se ti něco nehodí - naučíš se tak říkat NE
Brzy si budeš vážit sama sebe a nepřijdou ti podobné situace zlé - nebudeš vyčítat sama sobě, že jsi někoho zklamala… A třeba nebudeš zažívat stavy, kdy lituješ sama sebe, že tě každý zneužívá. Už to těm druhým zkrátka nedovolíš
Držím ti moc palce!!! To, že začínáš U SEBE, je to nejlepší, co můžeš udělat!!!
No musíš se připravit, že když odmítneš, tak najednou budeš ta zlá a neochotná a bůhví jaká ještě. Prostě se na to vnitřně připrav. Jak se říká… Za dobrotu na žebrotu.
A nemusíš se na nikoho vymlouvat. Prostě kamarádce řekni na hlídání. Dneska ne, jsem unavená. Možná příště. Nehodí se mi to. Šmitec.
Peníze půjčuji jen nerada a jen lidem o kterých vím, že mi je opravdu vrátí. Nejradši nepůjčuji vůbec, protože se člověk kolikrát cítí opravdu trapně, když si dovolí říct a připomenout, že mu někdo něco dluží a už to měl dávno vrátit.
Když se tě někdo na něco zeptá s žádostí o službu, tak řekni - „ráda bych ti pomohla, ale bohužel se mi to nehodí, zkus požádat někoho jiného“… myslím si, že je to zdvořilé, nelžeš (protože se ti už opravdu nehodí dělat ze sebe vola) a je to i dostatečně srozumitelné, ať s tvou pomocí dotyčná nepočítá…když to uděláš párkrát za sebou, tak se možná o sobě něco nemilého (ne však nutně pravdivého) dovíš, ale budeš mít klid a hodně se ti uleví.
Nevím, jestli je dobré schovávat se za manžela - jsi dospělá, rozumná a asi příliš vstřícná, ale NE říkej sama za sebe. Určitě to zvládneš. ![]()
@isp píše:
Pokud bude manžel souhlasit, svedla bych to na něj a řekla už nemůžu hlídat vaše děti a půjčovat vám peníze, manžel si to nepřeje a důrazně mi řekl, že to nehodlá už tolerovat. Za ním nepůjdou, to si netroufnou jako na tebe. Můj by to dovolil svést na něj když by mi to pomohlo…
Ty radíš lhát? To je špatná rada. Chce to vždy jednat na férovku. I za cenu toho, že ti třeba nakonec s těch rádoby přátel a kamarádek zůstane jedna jediná. Také jsem se před časem „zbavila“ několika rádoby kamarádek, které se ozvaly, jen když něco potřebovaly. Ale férově, na rovinu. Nakonec mi zůstaly 3,na které se mohu spolehnout a ony na mě.
Dobrá kamarádka se pozná dřív než za 15 let, jak někdo psal. Je to podobné jak s partnerem. Vzniká vztah, a pokud cítím, že mě někdo jen využívá, stáhnu se. Dobré kamarádce není potřeba podlézat, většinou je už z dětství, ze škol. a z mládí. Určitě ji můžeme nalézt i v domově důchodců, ale s tou z dětství nás pojí mnoho zážitků. Každý jsme nějaký, děláme chyby, určitě se dá něco odpustit, ale pokud člověk cítí, že je zneužíván, myslím, že by měl dát najevo nelibost. Mě by to problém nedělal. Rozhodně říct ne, dnes nemůžu, ne ted nemám na to ti pujčovat. Horší je, že ony nejsou od tebe na to zvyklé a asi přestanou být kamarádky, ale možná není o co stát.
@krtek7489 Lhát ne ale pokud je to pro někoho ze začátku těžké, říct to na rovinu, tak takhle by to mohlo pomoci, aby hned neútočili zpět na ní. Já nemám problémy říkat ne, ale mám sestru introvertní a dost citlivou a pro ní by takováhle pomoc v začátku znamenala hodně. Pomohlo by to, je ze sebe střást a pak může začít pracovat na sebevědomí a postupně se to NE naučit říkat. Kdo je citlivější povaha nedokáže z hodiny na hodinu říct několika kamarádkám najednou prostě NE. To je sice hezká rada, ale dobře se to říká hůř dělá. Vypracovat se říkat ne, chce čas a těhlech,,kamarádek,, je třeba se zbavit rychle a pokud možno co nejvíc bezbolestně, když potřebuje klid a né zpětnou vazbu od nich. Lež to je malá, ale někdy je malá lež výhodnější než pravda. Pravda občas nebývá na místě a i v rámci taktu, se lež občas používá, né vždycky je špatná.
Ano, je to opravdu celé o sebevědomí. Já jsem taky pořád chtěla být se všemi za dobře, hlavně aby si o mně nikdo nemyslel nic špatného. Takže jsem na počkání dělala do zblbnutí vrbu, půjčovala, sháněla a tak. Pak se mi narodilo první a teď druhé děcko. Sebevědomí mi stouplo, času na blbosti ubylo a najednou mám klid. Říkat ne už umím, naposledy úžasný pocit v obchodě, kde mi prodavačka nutila vyložene hnusné a nepadnoucí džíny. A já jsem se jí konečně koukla vlídně do očí a řekla: ne, já je nechci, nepadnou mi a nelíbí se mi. ![]()
Přečti si knížku Přestaňte být hodní, buďte sami sebou
http://knihy. heureka. cz/prestante-byt-hodni-budte-sami-sebou-jak-byt-s-druhymi-a-pritom-zustat-sam-sebou-thomas-d-ansembourg-rybka-publishers/#utm_medium=cpc&utm_source=google&utm_campaign=Dynamicke-reklamy&utm_term=_inurl:knihy. heureka. cz&gclid=CjwKEAjwtIShBRD08fKD1OWSik4SJAAuKLovrhbZ-6EthKpxZKAN0J3gZUuoAOkncyd72sfRDFotghoCAYPw_wcB
(nevím, jestli ten odkaz bude fungovat
)