Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Adona-i píše:
Vždycky jsem chtěla 2 děti. Po narození syna dokonce 3. Když byly synovi 2 roky, rozhodli jsme se pro sourozence. Moc jsem se těšila na těhotenství, miminko a tak. Ale nevyšlo to. Od te doby jsem potratila ještě 5× a ani doktoři neví proč. Synovi je 6 a mě se blíží čtyřicítka. Mám strach to znovu zkoušet, ale s jedináčkem se nedokážu smířit. Zejmena, když syn tak moc touží po sourozenci.
vím, že s jedináčkem na tom budeme lépe, budeme moct víc dopřát jemu i sobě, ale to není všechno. Beru to jako svoje selhání (chyba je nejspiš u mě) a neumím se s tím vypořádat.
Je tu někdo v podobné situaci a povedlo se mu to uzavřít a žít spokojeně dál?
já to uzavřela.. ano, bolelo to, nechtěla jsem jedináčka.. no a ejhle.. klukovi je 8 pryč a my už měli mít druhátko - fláká se, jsem už po termínu.. nevím, jak je to možné, i dr nechápe, ovšem došlo k zázraku.. věk bych vůbec nerešila.. Ale to uzavření kapitoly jménem dítě, mi trvalo taky cca 6 let.. pak jsem se s tim smířila, začala si užívat toho, že je kluk samostatný atd.. a když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem v takovém šoku, že jsem si to ani užívat nemohla ![]()
Je to těžké. Budu teď muset změnit hodně věcí, abych na kluka měla víc času než do teď a užila si ho než mi odroste.
Zkusím ještě nějaká vyšetření, ale asi uz to v sobě budu uzavírat.
Noo, myslím že tři kousky si pořídit je dneska docela odvážný počin - jo máme známý, co mají holčičku i chlapečka a on už další děti nechtěl, je jim kolem 40ti a ona ho do třetího ukecala, resp. to prostě vyšlo dřív než si to stihli rozmyslet:-) Ale ta holka je fakt pohodářka a dá to, kromě svých dětí, co ji znám, hlídala dost často ještě děti svých kamarádek a příbuzných a neměla s větším počtem problém:-) Třetí už se jim narodilo, holčička. Můj chlap když jsme u nich byli tak taky začal jak by tři byly fajn, a to máme zatím jen jedno, druhé v nedohlednu, nedávno jsem potratila a vrátila se do práce s tím, že stejně musíme min. tři měsíce od potratu počkat, než bysme se mohli začít snažit o druhé, a on se asi začal bát že už nebude ani druhé. Takže to náš vztah taky poznamenalo - jak jsme se začali těšit na další mimi, bylo nám fajn, a co jsem o něj přišla a začala zase chodit do práce, abych se taky trochu finančně vzpamatovala, je to spíš horší než lepší - doufala jsem, že mi návrat do práce pomůže i psychicky, že už se tolik nebudem hádat kvůli prachům a nebudu si už připadat méněcenná že se jen „válím“ doma, ale teď zase poslouchám že jsem tam moc dlouho a on musí malého odpoledne hlídat…některým chlapům se člověk nezavděčí…nedokážu si, upřímně, momentálně představit být doma další min. tři roky, a závislá na něm, takže to beru tak, že vše špatné je k něčemu dobré, nehledě na to, jak už tu někdo zmiňoval, jedno nebo i ty dvě děti se udají na hlídání snáz než tři a my si opět můžeme trochu užívat to, co nešlo když bylo miminko, i když ta touha po druhém tam taky pořád někde je! A s tím, že by nebylo ani druhé, bych se smiřovala hodně špatně. Ale fakt nejsem typ, kterému by šlo dělat děti jen co na to pomyslí, jako některým mým kámoškám… mně to u obou těhotenství (kdy navíc to druhé skončilo spont. potratem v 6.týdnu) trvalo min. půl roku intenzivního snažení a sledování ovulace, délky cyklu atd…
Povedlo se vám smířit s tím, že nebude další dítě? Jak?
Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. Manžel se ale rozhodl, že další dítě už nechce. Máme 2 děti. Přiznávám, že to je pro mě náročné a už jsem mu to v poslední době několikrát vmetla
. Chápu, že má každý nárok na svůj názor a své štěstí. Bohužel tady kompromis nejde, tak co dál?
@Anonymní píše:
Povedlo se vám smířit s tím, že nebude další dítě? Jak?
Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. Manžel se ale rozhodl, že další dítě už nechce. Máme 2 děti. Přiznávám, že to je pro mě náročné a už jsem mu to v poslední době několikrát vmetla. Chápu, že má každý nárok na svůj názor a své štěstí. Bohužel tady kompromis nejde, tak co dál?
Myslím, že dvě děti jsou samo o sobě rozumným kompromisem. A pokud jsou děti ještě malé, nač to hrotit? Nepíše, kolik ti je a jak jsou děti velké, ale i kdyby byly velké ty na prahu čtyřicítky, mít dvě děti je dost práce, starostí a štěstí.
@Anonymní píše:
Povedlo se vám smířit s tím, že nebude další dítě? Jak?
Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. Manžel se ale rozhodl, že další dítě už nechce. Máme 2 děti. Přiznávám, že to je pro mě náročné a už jsem mu to v poslední době několikrát vmetla. Chápu, že má každý nárok na svůj názor a své štěstí. Bohužel tady kompromis nejde, tak co dál?
Máte víc než spousta žen s jedináčky a těch, co marně čekají.
@Anonymní píše:
Chápu, že má každý nárok na svůj názor a své štěstí. Bohužel tady kompromis nejde, tak co dál?
Potřebujete se s manželem dohodnout na tom, že tenhle rozdílný pohled je problém, pochopit a přijmout proč ten druhý to vidí tak jak to je a proč je to tak konfliktní a pak začít společně hledat nějaké řešení, které umožní naplnit ony potřeby, které jsou za těmi odlišnými postoji.
Třeba půjde definitivní rozhodnutí na pár let odložit, až se podaří zajistit to, čeho se tvůj muž teď bojí, třeba ty najdeš náplň práce či volného času při práci s dětmi a nebudeš mít potřebu mít velkou smečku doma. Nebo vymyslíte cokoliv jiného, co bude vám dvou vyhovovat.
Ale nejdřív se potřebujete shodnout na tom, že jste v tuhle chvíli spor nevyřešili, že to je problém, že potřebujete vzájemně pochopit toho druhého a pak společně hledat takové řešení, které naplní potřeby všech.
pro bližší inspiraci vřele doporučuju
@hanka.br. než jsme se brali, tak tvrdil, že chce děti minimálně 3 a klidně i 5. Máme na to přizpůsobené i bydlení, takže budeme mít několik prázdných pokojů.
@Russet mně na tom nejvíc štve to, že mi poslední 4 roky tvrdí, že další dítě bude až… Až bude mladší ve školce, až budu mít 2 roky odpracováno a něco našetřeno, až bude dodělané zateplení domu… Už je všechno a on mi najednou řekl, že další dítě nechce. To není o tom, že bych si postavila hlavu a najdnou chtěla další dítě. On ví, že to tak mám. Nemám to v sobě uzavřené.
@Anonymní píše:
@hanka.br. než jsme se brali, tak tvrdil, že chce děti minimálně 3 a klidně i 5. Máme na to přizpůsobené i bydlení, takže budeme mít několik prázdných pokojů.@Russet mně na tom nejvíc štve to, že mi poslední 4 roky tvrdí, že další dítě bude až… Až bude mladší ve školce, až budu mít 2 roky odpracováno a něco našetřeno, až bude dodělané zateplení domu… Už je všechno a on mi najednou řekl, že další dítě nechce. To není o tom, že bych si postavila hlavu a najdnou chtěla další dítě. On ví, že to tak mám. Nemám to v sobě uzavřené.
A řekla jsi mu to? Že sliboval a teď nic?
@Anonymní píše:
@hanka.br. než jsme se brali, tak tvrdil, že chce děti minimálně 3 a klidně i 5. Máme na to přizpůsobené i bydlení, takže budeme mít několik prázdných pokojů.@Russet mně na tom nejvíc štve to, že mi poslední 4 roky tvrdí, že další dítě bude až… Až bude mladší ve školce, až budu mít 2 roky odpracováno a něco našetřeno, až bude dodělané zateplení domu… Už je všechno a on mi najednou řekl, že další dítě nechce. To není o tom, že bych si postavila hlavu a najdnou chtěla další dítě. On ví, že to tak mám. Nemám to v sobě uzavřené.
No a kolik tedy těm dětem je?
@Russet píše:
A řekla jsi mu to? Že sliboval a teď nic?
To je to, co jsem mu vmetla. Už několikrát. Rozumově chápu, že má názor na změnu názoru, ale…
@hanka.br. 5 a 7 let.
@Anonymní píše:
To je to, co jsem mu vmetla. Už několikrát. Rozumově chápu, že má názor na změnu názoru, ale…@hanka.br. 5 a 7 let.
Počkala bych.
@Russet už čekám dost dlouho a manžel dal zpátečku teď, když jsme se podle poslední dohody začít snažit. Už to ani neodložil, ale rovnou řekl, že nic nebude.
Nejsme nejmladší, což chápu, proto jsem ho chtěla dřív než později. A to je jeho hlavní argument, že jsme na děti už staří. Perlička je ta, že jeho starší brácha měl první dítě ve vyšším věku, než by měl on to třetí (kdybychom se začali teď snažit).
@Anonymní píše:
@Russet už čekám dost dlouho a manžel dal zpátečku teď, když jsme se podle poslední dohody začít snažit. Už to ani neodložil, ale rovnou řekl, že nic nebude.
Nejsme nejmladší, což chápu, proto jsem ho chtěla dřív než později. A to je jeho hlavní argument, že jsme na děti už staří. Perlička je ta, že jeho starší brácha měl první dítě ve vyšším věku, než by měl on to třetí (kdybychom se začali teď snažit).
Nech to trochu vyhnít. Třeba si ještě toho benjamínka rád udělá ![]()