Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@fiali ale já s ním nebydlím, tohle je dočasná akce
Pokud nakupuješ i pro něj, tak bych se ničeho nebála. Jen kdyby to pro mě na nějakou „blbost“ - dle něj, tak to by mi bylo blbý… ![]()
Ale takhle normálně řekni: „Musím nakoupit a uvařit jídlo a nemám dešj mi nějaký peníze. Nemám dost.“ Ani bych neprosila - není to přeci jen pro tebe.
Jo a pokud bude mít blbý kecy, tak to není partner… ![]()
Tak to můžeš jenom mírně upravit - „prosím tě chtěla bych se domluvit, jak to uděláme s placením, já jsem prakticky na dně“ nebo tak něco.
Já bych normálně řekla: „Zlato, šla bych nakoupit, ale už mi došly peníze, máš něco?“ Nebo aby mu došlo, za co jsi je utratila: „Zlato, minule jsem dala za nákup poslední peníze, mám ještě tolik, ale ty potřebuju, máš něco?“ Žádný dáš, nedáš, když už tolik projedl. A pro příště stanovit nějaký pravidla, třeba my to měli tak, že já platila jídlo a půl nájmu a přítel benzín (jezdili jsme skoro jenom spolu a hodně), půl nájmu a poplatky. Vyšlo to na stejný prachy. Když jsme se vzali, spojili jsme peníze, máme jeden účet, všechno platíme z něj, máme oba kartu a internet. přístup. Víme i, kolik stál dárek, co jeden druhýmu koupil, ale je to ideální, jste rovnoprávní a nemusíš škemrat.
Bože bože.. Vypadá to že to není žádnej škrt.. Když dal už dvakrát peníze sám od sebe.. A ví vůbec že nemáš peníze?
Stačí říct, těším se na víkend, co budem jíst? Dala bych si to a to, ale už tolik nemám, skočíš nakoupit? Tady máš seznam. O peníze sis přímo neřekla, a nákub bude.. ![]()
To snad musí pochopit každej.. A takovej tydýt aby to nepobral to nebude, když už dvakrát dal sám od sebe
ne? Je naprosto normální že občas každýmu dojdou peníze..
A vůbec, bych to příště vystřídal, uplně, dneska jsem to o víkendu (jídlo) měla nastarosti já a tak ti to chutnalo. Sem zvědavá čím mě příště překvapíš ty, už se těším na tvé kuchařské umění. (mělo by to být vyrovnaný, aby si panáček nakonec nezvykl, že je normální že všechno chystáš za své peníze ty.. )
A nebo když se bojíš z nějakého důvodu si říct o peníze, tak to na něj přehraj rovnou. Těším se co nachystáš na víkend dobrého na jídlo..
@H1 píše:
A nebo když se bojíš z nějakého důvodu si říct o peníze, tak to na něj přehraj rovnou. Těším se co nachystáš na víkend dobrého na jídlo..
je nemocný, proto nakupuju a vařím já
O peníze jsem si nakonec sama řekla, normálně jsem mu řekla, že jdu dělat velký nákup a jestli by mi nedal nějaké peníze. Bylo mi strašně trapně, on řekl jenom „jo“ a šel pro peněženku. Jestli to bral špatně nebo ne, netuším
dal mi, kolik měl u sebe, si myslím, i když minule to bylo víc, ale zase nemůže jezdit k bankomatu, když je nemocný, tak to chápu.
no ale, je mi to celkem nepříjemné. Moje kamarádky si dokáží říct svému příteli o peníze na cokoliv, dokonce jdou do obchodu a ukáží na nějaký hadr a řeknou „ku mi to“. Já bych nemohla
Ale ony jsou jinak vychovávané, s větším porozuměním a přejícností. I kdybych tohle udělala jako děcko matce, tak by mě tak vyhanbila v tom obchodě, že by se všichni dívali. To ona uměla ještě před pár lety udělat, i když jsem si něco kupovala za svoje ![]()
Určitě to špatně nebral. Vždyť je to pro vás dva:)to by musel být pořádnej blb.
Já bych taky řekl jo a šel pro peníze. A nic bych víc k tomu neřekl, pro mě to je automaticky a nic mě na tom nepříjde divnýho že si partnerka řekne o peníze a naopak. Kor když jde o nákup na společnej víkend.. ![]()
Spíš bych se divil tomu, že je to partnerce trapný říct si o ty peníze to by mě ani nenapadlo… Ale nějak bych ji přesvědčil aď se nestydí.. Si říct. A taky bych si někdy schválně řekl o peníze že zrovna nemám, a jdu na společný nákup.
Aby si na to zvykla..
No ale kup mi to, u těch kamošek, to teda né..
No ale kup mi to, u těch kamošek, to teda né.. To by mě přišlo trapný ![]()
No vidíš a hlavu ti neutrhl.
Jinak styl kamarádek „kup mi to“ je příšerný. Mě by hanba fackovala. Zvlášť pokud by to byl přítel a peníze jeho a ani by jsme spolu nežili. ![]()
Kdyby to navrhl sám, že mi koupí nějaký hadřík, tak budiž, ale takhle néé.
Jiná situace je společná domácnost a společné peníze, to klidně ať zaplatí, stejně je to z mých a jeho peněz.
@H1 píše:
A taky bych si někdy schválně řekl o peníze že zrovna nemám, a jdu na společný nákup.
Aby si na to zvykla..
tys asi nečetl celou diskusi, já jsem studentka a o peníze by si přítel mohl klidně říkat, ale nevím, kde bych je vzala
Nějakou tu stovku jo, když si zapomněl peněženku, na útratu apod., ale na jídlo na víkend, to nevím
@Regina Hero píše:
Tak jestli ti něco pomůže, aby ses necítila blbě, když si budeš brát nebo říkat o peníze na jídlo, zkus si prostudovat zákon o rodině… teoreticky jsou vaše peníze společné, každá koruna, co máte, bez ohledu na to, kdo ji do manželství donese ve výplatě… ale než teda dělat chudáka a snažit se vařit něco levnýho, to jsem pro variantu ujasnit si vše hezky na místě a podle toho se zachovat… od toho jsou lidi partneři nebo manželé, čili rodina, aby si pomáhali a dělili si o dobré i méně dobré…
On mě manžel chápe, že jsem taková. Měla jsem otce co všechno přepočítával na peníze, takže jsem celé dětství poslouchala řeči typu : tědka jsi snědla 50 korun, tědka jsi protopila 20 korun a podobně, neustále jsem slyšela jakej jsem příživník a že děti se nevyplatí a že kdyby mě neměl tak je milionář. Tak proto je mi to blbý, manžel by mi tohle v životě neřekl, ale nějakej vnitřní hlas mě vždycky upozorní - bacha mohl by ti něco říct. Ale už na sobě pracuju
nechala jsem si vyvolat tunu fotek z naší svatby a vytvořila jsem si krásný fotoalbum jako památku.
@pavlinka77 Jo to je podobné jak u nás - tvůj taťka mi platí málo peněz! Já tady všechno kupuju, ty jenom utrácíš (zdá se jí strašné rozhazování, když si chci koupit kartáček na zuby každý měsíc, hlavně že její nové zuby stály 10 táců a musela je mít už ve 30 jak je měla kazové) a příbuzní: tvůj taťka platí mamince velice málo!
copak je to moje chyba?
a pak se člověk bojí říct o peníze
Je potřeba to řešit od začátku. Já to tak neudělala- bylo mi to trapné-
a musela celé roky všechno platit sama. Dopadlo to špatně. Pro mne.
Náramně mu to vyhovovalo. Pak už jsem byla naštvaná, mohla naznačovat i říkat- a bylo zle. Že mi jde jen o peníze!
Přitom byt jsem koupila a platila jen já, všchno vybavení je moje, každičká věc je moje -nemá ani peřinu a postel- a nechce platit ani inkaso. Prý napůl. Takže by mi dal 2500 měsíčně. Jí za 4. Po 7 letech jsem ho vyhodila.
Cítí se ukřivděně- a nemá kde bydlet Holky, řešte to hned- čím později, tím je to horší. Vlastní zkušenost ![]()