Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já to mám tak,, že nějaké obnošenější věci, co bych stejně dala na charitu, nebo vyhodila či se mi jich sešel asi milion, a ani trojčata by nebyla schopná všechny prostřídat
nabídnu, ale obvykle to je marná snaha, jediná z mého okolí a příbuzných mám holčičku, ale po starších příbuzných jsem věci podědila a teda moc hezké, nicméně dali mi je protože chtěli sami a já si je nijak nenárokovala. Ted je schovávám, chci časem ještě jedno a potom to udělám úplně stejně. Kočárky a ty větší hračky prodám nebo daruju a oblečení poputuje dál rodinou- mám mladšího bráchu. No v životě by mě nenapadlo automaticky počítat s tím, že mi někdo něco dám. Tak prostě mám na to si dítě pořídit, nebo ne a kdo mi dá něco navíc, tomu budu vděčná, tečka. Přece nemůžu chtít po někom jiním, aby mi zaštítil existenci… ![]()
Moje máma zase bez mého vědomí a souhlasu půjčila oblečení po mém synovi mojí sestře, problém bych s tim neměla, kdybych alespoň o tom věděla
půjčila tak bez mého vědomí nové dudlíky, chtěla i lehátko, dala jí i věci co platila ona sama a darovala je vnukovi - mému snyovi to by mi vadilo méně (přecejen je dala že)ale to že jí dala věco co jsem kupovala já a nebylo to zrovna levný mě neskutečně naštvalo…samozřejmě oblečení se mi vrátilo dost seprané a na vyhození. Doteď jsem poslouchala jak mají málo peněz a dneska jsem se dozvěděla že švagr koupil sestře psa za 12 tis
a přitom téměř brečí že nemají peníze