Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anna766 píše: Více
Ta poslední věta by se měla vytesat do kamene. Zakladatelka už hodně zabředla, ale i to se dá změnit, naštěstí.
@Betty MacDonald píše: VíceŽivot je jeden z nějtěžších, jak říká klasik. Někdy je těžké přes to co nemáme vidět co máme.
@IcePlanet7 píše: Více
Vůbec se nedivím, že jsi tady tak „oblíbený“. Ano, zakladatelka asi nebude sama, protože je hrdá a odmítá nevhodné muže, ale ta zbylá část byla už zbytečná. Vlastně byla zbytečná i ta první část ![]()
@j.a.n.i1 píše: Více
To můžu potvrdit. Když mám své lepší období, jsem pozivtivní, spokojená, tak přitahuju o mnoho lepší muže, než když mám období „celý svět stojí za houby“. S tímhle nastavení jsou to jen samí zoufalci, co si řeší osobní krizi apod.
@Anonymní píše: Více
Zakladatelko, přiznám se, že na mě taky nepůsobíš dojmem dobrého člověka. Ale sama mám občas období, kdy mám pocit, že všechno stojí za houno a celý svět se proti mě spikl a jsem hodně negativní a nepříjemná, takže pochopení mám. Mimochodem doporučuji to rozebrat s AI, někdy mě ten její pozitivní přístup totálně seere, ale na vykecání se a upustění páry je opravdu dobrá.
Ale s tím chlapem mi to nedá. Které s nás se nestalo, že se k ní nějaký muž nezachoval fér a kterou z nás nenapadlo mu to nějak osolit. Nicméně myšlenky jsou jedna věc, ale realizovat je, to už je věc druhá, na to bych žaludek neměla. A ty jsi opravdu doufala, že ho ona vykopne a on se k tobě vrátí
. Opravdu bys chtěla chlapa, který řešil krizi nevěrou a pak si stejně vybral ji, oficiální partnerku?
@Anonymní píše: Více
Co ty víš, třeba je dobrá v posteli nebo je v tom nějaký jiný důvod, který není zvenku vidět ![]()
Připomínáš mi bývalou kolegyni v práci, která nechápala, co na mě jeden tehdejší ctitel má. Přitom sama taky moc hezká nebyla, měla nadváhu a jako bonus byla naprosto nesnesitelná.
@Anonymní píše: Více
Mě kolegyně řekla, když poprvé viděla mého tehdy přitele, pozdějšího manžela, že ten se mnou dlouho nezůstane, že je na mě moc hezkej
takhle doslova.
Jsme spolu pořád, už 32 let.
@Anonymní píše: Více
Jen píšu, že se nikdy nesnažila
jinak jasně ze tam nějaký důvod je, ale určitě ne snaha nebo aktivita…
@Anonymní píše: Více
No jelikož vidím vaše další komentáře, tak jste jen zapšklá babka, úplně bych se vsadil, že zrovna vaše komentáře odhalím pod podobnými tématy všude 😂 takovejch co černobíle všechno odsoudí, nad ničím nepřemýšlí,…každej problém má svoji hloubku a hlášky typu - udělal jednou, udělá znovu, to už je tak trapné kliše, že to za komentování nestoji…to že na světě jsou 2 nejlepší chlapi a to je váš manžel a manžel vaší sestry…taky dost ukazuje 😅
@Anonymní píše: Více
Hodně odvážná, schovaná za anonymem
Ach jo.
btw, nevím, jestli přímo narcistně, ale minimálně velice sebestředně se tu projevuješ ponejvíce ty. Že bys místo těch moudrých knih tu NPO zkoumala sama na sobě? ![]()
Neurazte se, ale jste nastavením oběť. A pokud se někdo vnímá jako oběť (ve vašem případě nespravedlnosti světa a života), tak potom prostě musí žít roli oběti. Nelze se cítit jako oběť a mít život, po kterém toužíme… První věc, kterou musíte udělat je přijmout odpovědnost sama za sebe. Ne, to není životem a světem, že jste tam, kde jste. Nejste bezmocná existence, na kterou se něco valí a ona s tím nemůže nic dělat. V dětství a dospívání jsme hrozně limitovaní rodinou. Tam moc nezmůžeme. Ale jakmile jsme dospělí a neseme za sebe a svou budoucnost odpovědnost, tak vina jiných padá. Už jsme to jen my. Někdo to má snazší a někdo těžší. Ale všichni mají možnost svůj život zlepšit. Jenže to se musí začít chovat ve svém nejlepším zájmu. Musíte mít na prvním místě sebe. Ale ne sebe coby chudinku, co by ji měl každý politovat, jak to měla těžké. S takovým člověkem nikdo nechce dlouhodobě být. To není nespravedlnost, to se jen ostatní chrání před energií, která by z nich vysála všechnu radost. Všichni jsme do nějaké míry ochotní projevit empatii, vyslechnout si starosti druhého, podpořit ho. Ale předpokladem je, že ten člověk nabízí i něco jiného, než svoji sebelítost. Pokud vaše sebelítost je vaší jedinou osobností, tak lidé půjdou po čase o dům dál… Svět je nespravedlivý ke všem. A k obrovskému množství lidí ještě víc než k vám. Taková je realita. Nemá smysl kvůli tomu celý život brečet. Vážně ne. Tím nic nezměníte… Mimochodem, co je nespravedlivého na tom, že ženská, která se pokusí udržet si milence tím, že vyzradí jeho ženě nevěru a pak se modlí, aby se rozvedli, skončí sama? To mi naopak přijde jako vcelku spravedlivé… A jestli se někdy jemu přihodí něco špatného za tu nevěru? Kdo ví. Vás to zajímat nemusí. Vás se to přece netýká… Přestaňte samu sebe vnímat jako oběť. To je jediná šance, jak někdy žít spokojenější život. Pokaždé, když vstanete a vyberete si sebelítost a pozici oběti, vybíráte si život, který jste žila do teď. A já o tom něco vím, protože jsem to sama velmi dlouho dělala. Byla to taková sladká bolest - furt se vidět jako chudinka, které tenhle a tamten udělal tohle. A která tohle a tamto nemůže, protože před pěti lety k ní někdo nebyl fér a nebyla pro někoho důležitá. Pak mi došlo, že dokud budu trvat na tom, že tohle je pravda, nic se nikdy nezmění. A že jestli chci sebe a svět vidět jinak, tak se tohohle budu muset vzdát. Dokážete se vzdát svojí sebelítosti? Dokážete se vzdát toho, že se vám nedostane spravedlnosti za ty příkoří, která jste utrpěla? Pokud ne, pokud to nejste ochotná nechat jít, tak asi nemá smysl to řešit… Jestli můžu poradit jednu věc, kterou můžete začít dělat hned, tak si zkuste párkrát za den představit, jak by vypadal váš život, kdybyste necítila příkoří, kdybyste byla ve své síle a nebyla oběť, kdyby vám všechna ta nespravedlnost byla už jednoduše jedno a neměla na váš život vliv…
@Anonymní píše: Více
Jasně, já to tady ještě rozvedu. Nemyslím si, že k úspěchu v čemkoliv stačí jen píle a vůle. Někdo se třeba cítí sám, hledá protějšek, chodí na desítky rand, drtí Tinder, ale pořád nic, pořád nepotkává či nenachází toho pravého.
A teď je otázka, jestli je štěstí nároková složka. Když dostaneš chuť na koňakovou špičku a její slupnutí tě udělá šťastným, je jednoduchý si ji opatřit. Daleko vyšší level je být v životě chtěnej, vytvořit si vazby, mít lidi, co vás budou pozitivně dobíjet.
Ale hodně bych jako rozporoval to, že každý je zodpovědný za své osobní štěstí, a pokud náhodou není happy jak dva grepy, tak je to proto, že nedělal dost. Protože některé věci, i když se snažíme, nemusíme ovlivnit vůbec nebo jen zčásti.
Hodně dobrý je, když si vystačíme sami se sebou. A jinak definice štěstí je za mě to, když nám nic zásadního v životě nechybí.
" hrát s kartami co nám dá osud", to se mi líbí. Jsou karetní hry, kdy se jen rozdá a je rozhodnuto (dohráno). Ale většinu her lze ovlivnit (některé více, jiné méně), rozumem, intujici, někdy záleží i na spoluhráčích a soupeřích a takový je i život, přičemž některé hry končí, jiné začínají, některé se nedohrají, někdy mohu karty vyměnit, někdy se mi vyplatí zariskovat, jindy se risk nevyplatí atd. Není to ale tak, že někdo získává všechno a jiný nic.