Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jedináček?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.4.15 10:16
@brumdinka znám paní co má už skoro dospělé syny a malou holčičku-pětiletou. A prý jsou z ní synové nadšení a mají jí hrozně rádi 
Fandím ti, ať se ti to přání splní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Poison Eve
6.4.15 10:17
Mam brachu vekove blizko a prd z toho. Napred vetrelec, co se vecpal do nasi male rodiny, pak otravny malos, za ktereho se sestra pred kamaradkama venku stydi, kdyz malos dolejza, pak ja pubertacka a on porad malos, pak ja jakoze skorodospelak a on pubos. Nic jsme si neudelali a i tak je mi mene blizky, nez lecjaka kamaradka. Vzdy jsem chtela byt jedinacek.
Za me druhe dite ani omylem, nevidim jedine pozitivum pro me, ani pro naseho jedinacka . A jednou zdedi cele kralovstvi, zadne drobeni 
- Citovat
- Upravit
6.4.15 10:18
@Blešík píše:
@Cmochy přesněkámoška měla staršího děsně hezkýho bráchu a já jí ho záviděla. Tahal domu spousty dalších kluků, sen
Přesně, manžel naopak řiká, že mít mladší ségru v pubertě bylo boží. Právě kvůli těm jejím kámoškám. Ano, nakrucovaly se, byly trapné, ale jemu se to hrozně líbilo… Že se líbí on jim… užíval si to a laškoval s nima… Prej na něj ségra byla potom vždycky naštvaná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.15 10:37
Jsem jedináček, ale rozhodně nejsem rozmazlená, celé dětství se žilo skromně, prostě peněz nebylo nazbyt. O sourozence jsem nestála, jsem člověk, co měl vždy kamarádů dost, takže jsem samotou rozhodně netrpěla. Naopak u kamarádů a spolužáků jsem viděla, jak se se sourozenci hádají, mlátí, nadávají si, a to i v pubertě, sdíleli. Ráda jsem pak chodila k jedné, co má o tři roky staršího bráchu a ten si vodil domů kamarády. Prostě puberta. 
Po sourozenci jsem si vlastně v duchu zasteskla až v dospělosti, když byly problémy s mamkou a zdrav. problémy u babičky, že by nás třeba na to bylo víc. Ale z okolí moc dobře vidím, že ani to není pravidlo a záruka, že ne vždy spolu vycházejí a pomáhají si. Bohužel, není to jen o výchově, ale především o těch lidech. 
Manžel má sestru, vycházeli spolu vždy dobře, 
ale v dospělosti spolu prohodí jen pár vět a jinak je tzv. každý úplně jinde. 
Já sama mám dítě 2,5leté, za půl roku se mám vrátit do práce. A taky pořád uvnitř sebe řeším, jestli pořizovat nebo nepořizovat sourozence. 
A do toho mě už tlačí i můj věk, takže bych se měla rozhodnout relativně brzy. Vlastně se musíme rozhodnout oba dva s manželem, ale asi bych to zase byla já, kdo by strávil doma tři roky života. Zatím se neumím rozhodnout, spíš to vidím na jedináčka. Kamarádky, se kterými se kvůli dcěři stýkám, teď všechny mají druhé dítě, takže naše dcera je jediný jedináček.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.15 12:47
Je přirozené, že každý inklinuje k takovému modelu, ve kterém vyrostl, pokud v něm nezanechal negativní emoce. My jsme s manželem z početných rodin, oba jako nejstarší, takže v dětství žádný med. Otázka je, jestli bychom to jako jedináčci měli jednodušší. Máme tři děti, dvě jsou už dospělé. Až teď - „na stará kolena“ - vnímám početnou rodinu jako požehnání. Nejen při rodinných oslavách a o Vánocích kdy se velká rodina sejde a je to báječné. Maminky tatínek je už nemohoucí a je dobře, že nemusel nikam do domova, že má děti, které se o něj postarají a o péči se vystřídají. Když mi dcera vážně onemocněla, nezbláznit se z toho mi pomohlo to, že jsem měla další děti, o které jsem se musela postarat. Asi mi taky úplně nehrozí syndrom prázdného hnízda, pořád se mám o koho starat a s kým radovat, úplně nejde upadnout do nechtěnky - je to motor, je to motivace. Zdědit království je prima, moje dcery asi nebudou mít království - tak snad budou mít zase jiné bohatství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.15 12:51
@hanka.br. budou mít to největší bohatství na světě resp. už ho mají 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.15 13:00
Já jsem jedináček…a celé dětství jsem toužila po sourozenci a kamarádkám záviděla…byla jsem jediný jedináček v celé třídě. Doma mi bylo smutno, aspon jsem v první třídě dostala pejska a to byl můj velký kamarád. Ale ten brácha nebo ségra chyběl a chybí stále.. Dceři rozhodně minimálně jednoho sourozence pořídíme
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.15 13:03
Ahoj, já mám chlapečka necelé 4 měsíce a už vím, že bude jedináček, a je mi to líto…na druhou stranu jsem mohla třeba mít dětí víc a třeba by to nefungovalo…asi nemá nikdy cenu uvažovat „co kdyby“. Pokud bych se mohla ještě rozhodovat, rozhodně bych chtěla druhé, ale nebudu se v žádném případě hroutit, že ho nemám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.15 14:15
@hanka.br. Já jako jedináček, jsem to v mládí hodnotila celkem kladně, nicméně vztah mých dospělých dcer a nejmladšího mne utvrdil, že luxus mít sourozence jsem svým dětem mohla dopřát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.4.15 17:50
Taky bych brala raději více dětí, ale bohužel nám osud nepřeje už 5 let, tak budeme muset mít jen jedno. 
- Citovat
- Upravit
6.4.15 18:05
Ahoj,
moje maminka byla jedináček a celý život trpěla - jak ona vždy říkala - tím „nenáviděným jedináčkovstvím“, takže dělala všechno proto, aby měla děti aspoň 2 - i když otec by nejradši jedináčka nebo v lepším případě mu to bylo jedno…
mám o 2 roky staršíh bráchu - leckdo by řekl, že je to „značka ideál“ 
.
Jako děti jsme si byli opravdu hodně blízcí, měli jsme podobné zájmy, podporovali jsme se atd…- to vše se rozplynulo mávnutím kouzelného proutku v naší dospělosti - oba jsme si našli partnery, kteří naprosto „nevyhovovali“ bráchovi nebo později když si našel brácha protějšek, tak ona dotyčná zase nenávidí mě…někdy mi to připadá spíš směšné nebo jak v nějaké tragikomedii…Brácha od samého začátku byl „proti“ mému manželovi, nešetřil urážkami (ač ho absolutně neznal) a já blbec vše tolerovala…Za více než 10 let si našel partnerku, která zase naprosto ve všem a jakoby z principu je zaujatá proti mě, protože v jejich kraji, odkud pochází, je prý „normální“ žárlivost manželky na sestru manžela 
Prostě tohle by byl fakt námět na nějaký román - ale bohužel se špatným koncem…
Takže za mě - v dětství dobrý, ale v dospělosti je mi můj sourozenec absolutně k ničemu, dokonce se nechal několikrát slyšet, že pro mě jako sestru by v životě nehnul ani prstem a ani mi nepomohl - takže teď v dospělosti jsem vlastně jedináček…
Mimochodem - já sama mám děti 7 let od sebe a nedělám si žádné „představy“ nebo iluze o jejich vztahu - buď jim to sedne i v dospělosti nebo ne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.15 18:53
@Gerberka Jako jednáček nechápu, čím mohla tvoje maminka jako jedináček trpět. Fakt nechápu. Jedině jestli je uzavřená osoba, která neměla kamarádky. Když chtěl být člověk sám, tak jsem si třeba v klidu zalezla s knížkou, když jsem si chtěla s někým něco hrát a prarodiče hrát zrovna nechtěli, tak jsem prostě šla třeba ven nebo se s někým domluvila a tam vždy někdo z kamarádů byl, ať už sourozenci nebo jedináčci.
Teď v dospělosti mám tři kamarádky, které mají se sourozenci více než desetileté rozdíly a že si aspoň trochu rozumějí až teď jako dospělí, dříve že si vůbec neměli co říct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.15 19:24
- moje maminka byla velký introvert, byla ročník 1939 - takže válečné dítě, říkala, že ve škole - po roce 1945 (jak se chlapi vrátili domů) - tak všichni spolužáci vykládali, že se jim rodí sourozenci - a jenom ona pořád nic…bylo jí to neskutečně líto a za sourozence (i o 10 let mladšího) by byla šťastná - jenomže její rodiče teda nic, chtěli jenom jedináčka, víc dětí ne .
Já jsem po ní v mnoha věcech - i v tom, že jsem těžký introvert a kamarádky jsem neměla v podstatě nikdy, věčně jsem seděla doma a měla hlavu někde v oblacích …a teď po 40tce mám jen jednu jedinou kamarádku, na kterou bych se mohla - v případě nouze - spolehnout. I proto byla ona sama neskutečně ráda za 2 děti - navíc s tak „ideálním“ věkovým rozdílem 2 let, jako jsme měli s bráchou a strašně fandila našemu vztahu i v dospělosti. Leč - bohužel - osud tomu chtěl jinak a nyní jsem v podstatě jedináček - bratra jsem viděla naposled před 3 lety na pohřbu mojí milované maminky…
I kvůli ní je mi strašně líto ten nepochopitelně nevydařený vztah s bratrem - maminka nám odmalička říkala, že jak budeme jednou rádi, až budeme velcí, že máme jeden druhého, a že i až oni zestárnou (jako ona a otec), že na tu péči o ně budeme DVA a ne jenom JEDEN - jako byla ona na starost o „dožití“ jejich rodičů…A vidíš - jak to dopadlo. Nakonec jsem jenom JÁ - jako byla ona, protože bratr mnou a mou rodinou opovrhuje, protože jsme „pod jejich úroveň“. Zemřela před 3 roky a otec ještě žije - bude mu 90 let a péče je opravdu jenom na mě - bratr žije stovky km daleko, takže i z těchto důvodů, je ta „doživotní péče“ vlastně zcela na mě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.15 19:45
Já mám tedy 3mladší sourozence, sestra má dcerku stejně starou jako je ta moje A každým dnem porodí chlapečka.
Vztahy mám se všemi sourozenci dobré, jasně v dětství jsme se taky kolikrát třískali hlava nehlava, ale ted už je to ok. Se ségrou máme občas rozdílné názory, ale jinak bych řekla, že se máme rády a ti mladší sourozenci s námi mluví a chovají se spíše s respektem, jelikož tam ten věkový rozdíl je větší a oba jsou ještě na škole.
Já jsem tedy vždy chtěla 2děti a hlavně za cenu toho, abych je zvládla uživit. Jelikož u našich to bylo tak, že otec pořád chtěl kluka a povedlo se až na počtvrté, i přesto, že finance na to teda neměli. Takže já bohužel zažila to, že na lyžák se nesmělo, na výlety jsme nejezdili. Zmrzlinu jen jednou za týden, oblečení se dědilo po všech možných příbuzných atd.atd. A takový život bych svým dětem nerada připravila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.15 07:43
@Gerberka Většinou z okolí vím, že i tohle se někdy stává, mezilidské vztahy jsou holt komplikované. Hodně lidí rozdělí třeba majetek, někoho vztahy, škoda. Třeba se bratrovi ještě v hlavě rozsvítí. Prostě každý jsme jiný a máme jiné potřeby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
