Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak si stanov priority. Napiš na papír - práce co by mě bavila, co chci dělat. Chlapa - dát si inzerát, chodit na schůzky, seznamovat se.
@Anonymní píše:
Ahoj,
je mi 28 let a po rozchodu se svým prvním klukem a následně ročním vztahem, jsem žádný další vážný vztah neměla.
Do těch 25 let jsem to neřešila,, říkala jsem si, však on někdo přijde, ale nestalo se.
Začínám být zoufalá, chtěla bych už budovat rodinný život a žít v páru, mít děti…
Vzhledem k tomu, že si vše platím celý život sama, tak mám malou finanční rezervu a neušetřím tolik peněz. To je další z důvodu, proč se cítím tak špatně. Bude mi pomalu 30 a nemám nic - ani vztah, ani svůj majetek a ani pořádně práci, co by mě bavila.Budu ráda za vaše zkušenosti, jestli jste někdo nebyl v podobné situaci.
Kamarádky mi říkají, že nechápou proč nikoho nemám a rodiče si mysli, že jsem asi lesba.
Co ti vadí? Že nemáš partnera nebo si vše platíš sama a hledáš sponzora?
Chlap ti novou práci ani spokojenost do života nepřinese. Na tom musíš pracovat sama
Aktivně se seznamovat. Já to vzala přes internet, protože žádné kamarádky mě nikdy s někým nezadaným nedaly dohromady
takže jsem měla profil. m svoje žádné požadavky a pod ty jsem naštěstí klesnout nemusela. A našla jsem. Ve 28 letech svatba po třech letech vztahu.
To, že nemám partnera a s tím souvisí i to, že nejsem schopna tolik ušetřit, protože vše platím jenom z mé výplaty… Zkrátka člověk má jiné priority než ve 20 a nějaké lepší zázemí k tomu taky patří. V podstatě pořád žiju jako nějaký student - ve spolubydlení.
Pokud se chces seznamit, tak musis chodit vice mezi lidi nebo se eeznamit i pres internet, urcite je tam i spousta vhodnych muzu, kteri nemaji prilezitost se seznamit. Pokud budes chodit jen z prace domu, je sance, ze se nekdo objevi, mala. Ale nerozumim, proc to spojujes tolik s majetkem. Jakoze ve dvou usetrite vice apod. Nemusi to tak byt. Musis byt asi vice aktivni, vyhledavat prilezitosti.
@Anonymní píše:
To, že nemám partnera a s tím souvisí i to, že nejsem schopna tolik ušetřit, protože vše platím jenom z mé výplaty…
To máš fuk - projdi si zdejší diskuze a zjistíš, že spousta žen sice partnera má, ale i tak si v lepším případě vše platí sama, v horším je doma s děckem a u partnera jí mezitím „naskakují dluhy“ a v nejhorším případě nejenže vše platí sama za sebe, ale i za svého partnera ![]()
Vydelat si muzes i bez partnera, zalezi, co delas.
A jak ses teda tech 8 let snazila seznamit?
Mam kamaradku, prebirala tak dlouho, az prebrala, nikdo ji nebyl dobry. No, takze jako jedina v okoli zustala sama bezdetna (37) a asi i zustane.
@Anonymní píše:
To, že nemám partnera a s tím souvisí i to, že nejsem schopna tolik ušetřit, protože vše platím jenom z mé výplaty… Zkrátka člověk má jiné priority než ve 20 a nějaké lepší zázemí k tomu taky patří. V podstatě pořád žiju jako nějaký student - ve spolubydlení.
Já tě chápu. Prostě už ve svém věku chceš opravdové hnízdo… A k tomu patří partner, stejně jako samostatné bydlení nebo rodinné hospodaření. Rada zkoušet to přes seznamky (a co takové kurzy, nové koníčky?) mi přijde fajn - a tvoje nároky jako skvělé síto. Třicátník, co s tebou bude striktně dělit večeři na půl apod. nejspíš neprojde, někdo víc svolný k utvoření „my“ asi jo
.
Já jsem do 25 let studovala a na VŠ byli fajn kluci, ale všichni zadaní. Tedy ti, co se mi líbili a já nejsem taková, že bych se snažila rozbít fungující vztahy, takže jsem z nějakého flirtování vždycky vycouvala. V práci je ten kolektiv pořád stejný, téměř všichni ženatí a ve fitku nikoho neoslovuji…
Co děláš, že bydlíš ve spolubydlení a přitom máš VŠ a nemůžeš tvořit rezervy?
Pokud jde o seznámení, tak někdy to chce změnit občas prosředí. najít si koníčka, kde bude víc lidí a možností k seznámení.
Co tě baví?
@Anonymní píše:
To, že nemám partnera a s tím souvisí i to, že nejsem schopna tolik ušetřit, protože vše platím jenom z mé výplaty… Zkrátka člověk má jiné priority než ve 20 a nějaké lepší zázemí k tomu taky patří. V podstatě pořád žiju jako nějaký student - ve spolubydlení.
Zapracovala bych na tom bydlení. Bud si najdi pronájem bytu sama pro sebe a nebo si vem hypotéku na vlastní. Ono tě to zas asi o tolik dráž nevyjde. Pro mě je teda schopnost sebezajištění dost podstatná. Upřímně, ani si nedovedu představit, který chlap se bude s nadšením chystat trávit s tebou noc u tebe, když vedle bude spolubydlící. V tomhle věku, už dávno po škole by to chtělo aspoň tohle mít vyřešeno.
S prací to samé, pokud Tě nebaví, zkus ji změnit, třeba se za prací i odstěhovat.
Musíš pro všechno něco udělat, obětovat, ne si jen stěžovat.
Já jsem se po škole přestěhovala do Prahy a tady jsou nájmy extrémně vysoké. Platím 10 000 za pokoj a vydělávám 25 čistého, takže si samostatný byt za 20 tisíc nemůžu dovolit a koupě za x milionů vůbec nepřipadá v úvahu.
@Kockazvysocan píše:
Zapracovala bych na tom bydlení. Bud si najdi pronájem bytu sama pro sebe a nebo si vem hypotéku na vlastní. Ono tě to zas asi o tolik dráž nevyjde. Pro mě je teda schopnost sebezajištění dost podstatná. Upřímně, ani si nedovedu představit, který chlap se bude s nadšením chystat trávit s tebou noc u tebe, když vedle bude spolubydlící. V tomhle věku, už dávno po škole by to chtělo aspoň tohle mít vyřešeno.S prací to samé, pokud Tě nebaví, zkus ji změnit, třeba se za prací i odstěhovat.
Musíš pro všechno něco udělat, obětovat, ne si jen stěžovat.
no tak vzhledem k cenám nájmů a nemovitostí ve velkých městech se ani není co divit, že i lidi po škole bydlí stále ve spolubydlení
Ahoj,
je mi 28 let a po rozchodu se svým prvním klukem a následně ročním vztahem, jsem žádný další vážný vztah neměla.
Do těch 25 let jsem to neřešila,, říkala jsem si, však on někdo přijde, ale nestalo se.
Začínám být zoufalá, chtěla bych už budovat rodinný život a žít v páru, mít děti…
Vzhledem k tomu, že si vše platím celý život sama, tak mám malou finanční rezervu a neušetřím tolik peněz. To je další z důvodu, proč se cítím tak špatně. Bude mi pomalu 30 a nemám nic - ani vztah, ani svůj majetek a ani pořádně práci, co by mě bavila.
Budu ráda za vaše zkušenosti, jestli jste někdo nebyl v podobné situaci.
Kamarádky mi říkají, že nechápou proč nikoho nemám a rodiče si mysli, že jsem asi lesba.