Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@martinape píše:
Tak jídlo mě nějak nikdy nevytáčelo. Sice pak bylo uklízení navíc, ale aspoň byla sranda. Horší byly rozhovory tohohle typu:áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
- Kájí nechoď sem, dokud nezametu střepy.
- Jaký ščepy?
- Střepy ze skleničky.
- Tys lozbilas jí?
- Jo.
- A ploč?
- Protože jsem jí špatně položila do poličky.
- A pločs jí špatně položila do poličky?
- Protože jsem koukala jinam.
- A pločs koukala jinam?
- Nevím.
- A ploč to nevíš?
- Prostě nevím. A počkej, než to zametu.
- Ploč mám čekat až to zameteš?
- Protože by sis mohla vrazit do nožičky střep.
- Jakej sčep?
- Ten z tý rozbitý skleničky.
- A tys jí lozbila protožes koukala jinam?
- Jo.
- A zameteš jí tím velkým novým smetákem?
- Jo.
- A ploč tím novým?
- Protože jsme starej vyhodili.
- Do kontejnelu jsme ho vyhodili?
- Jo, do kontejneru.
- A ploč jsem ho vyhodili do kontejnelu?
- Protože se zlomil.
- A ploč se zlomil?
- Protože byl starej.
- A ploč byl starej?
- Protože jsme ho měli už dlouho.
- A ploč jsme ho meli už dlouho?
- Prostě proto.
- A ploč plostě ploto?
- Protože jsme ho koupili už dávno, tak byl už starej a zlomil se.
- A ploč jste ho koupili už dávno? Ploč jste ho nekoupili teď?
- Teď jsme koupili ten novej. A uhni, ať můžu zamést ty střepy.
- JAKÝ SČEPY???
@Nina Filipi Ahoj, jooo mám..a to jsme jestě nezačali s příkrmama, teprve nás to za pár dní čeká..Já mám nervy na pochodu docela často, buď v klidu
Těžko se hledá větší nerváček než jsem já, ale je fakt, že co mám malého - snažím se klidnit
Docela se divím, že mě už přítel nezabil, ale prý je to v pohodě a aspon se doma nenudí ![]()
Jéééžiš, čekají nás (co začínáme u dětí s příkrmy) mnohem větší zkoušky trpělivosti než namatlané jídlo všude jen ne v puse
mám 7 měsíční, první pár dnů otvírala pusinku, pak už se chtěla krmit jen sama (tzn. nabrala jsem lžičku, dala jí do ruky a svojí rukou jsem ji vedla lžičku do pusinky) jinak ne…ted už se jí to asi zas omrzelo a krmit se nechá a po lžičce nejde..jsem zvědavá co přinese zítřek. Krmím v autosedačce, na kterou mám navlečené staré tričko, anetka sedí na plíně…přes sebe má taky plínu, kterou zvedám ve chvílích kdy prská (pořád) nebo kejchá…abych nebyla celá od příkrmu
ale co, dyt je to sranda
bude hůř ![]()
@Kaczenka píše:![]()
![]()
Já jsem jednou ten příkrm v afektu snědla
Já jsem ho snědla vždycky, když jsem rezignovala… ![]()
Holky ale ono ho to tak bavilo to matlat
Ale samozřejmě to nebylo pravidlem, to fakt ne. Musím s čistým svědomím říct, že mi naštěstí jídlo kolem neházel. Rozpatlal to jen po tom pultíku
. Všechny tři fotky jsou do roka.. vlastně čtyři že. To nebylo jako že by zlobil. ale zkoumal jídlo no, tak místo lžičkou, nabíral rukama
jen nevím co to má dobrého v tý misce
u nás spíš že jsem to vycintala já když jsem mu to nesla k puse. Jinak ani moc nerebeloval
Dokonce bych řekla, že čím je starší tím větší je prasátko
teď když něco jí, tak má hubu opatlanou až na tváře a pokydaný má i triko případně i kalhoty
a to mu je už skoro 8. ![]()
@martinape krásný… náš mladej má ted v oblibě sesypat všechny pouzzle co máme doma
a máme jich hodne ![]()
Sčepy máme teď taky doma! A to je teprve hukot. Vždy se držím a poctivě odpovídám, ale nakonec stejně skončím u: „PROSTĚ PROTO A DOST UŽ!“ ![]()
Jinak mám doma patlala taky, ale musím říct, že to mě něják netočí. Prostě zkoumá, co to je, tak patlá, popř. plive, když mu to nejede a tak. Musím říct, že se mu většinou smějeme. V tomto případě si vždy říkám, že jde o h.vno a čekají mě mnohem horší věci.
Abyste se z toho tady některé nepotento
Že někomu rupnou nervy a praští miskou rozhodně neznamená, že brzo zmlátí to dítě. I matka je jenom čověk a někteří lidé zkrátka potřebují vztek ventilovat fyzicky. Pokud to dělají tak, aby přitom nikomu neublížili a nic nerozbili, je to podle mě v pořádku.
Tak už jsem při krmení flákla miskou, teda kontrolovala jsem se natolik, že jsem s ní švihla do dřezu, abych to pak nemusela uklízet. A párkrát už jsem musela od řvoucího dítěte prostě odejít do vedlejší místnosti a praštit třeba do polštáře. Že je to dítě ještě malé a nemá z toho rozum? No právě! Až bude větší a bude z toho mít rozum, tak se s ním pokusím domluvit a zjistit, co mu vadí nebo mu řeknu „když zlobíš, budeš o hladu“, ale s půlročním miminem, které se vzteká, aniž by člověk znal příčinu, nic nenadělám a ta bezmoc je frustrující. Tu potřebu něčím pračtit, ve mě nevyvolává dětský řev nebo zapatlaná židlička sama o sobě, ale ten pocit absolutní bezmoci a ztráty kontroly nad situací.
Tak já mám doma 2 kluky. Jednomu jsou 4 a druhýmu 8 měsíců. Můžu říct, že moje nervy zkoušejí každou chvíli až mi manžel občas řekne, že mě někam zavřou aby měli od toho mýho hudrování klid.
Jenže si neuvědomuje, že kdyby mě někam zavřel, nebyl by to pro mě trest, ale odměna. ![]()
@martinape ježíš, takhle jsem se dlouho nesmála..až mi tekly slzy.. a puberťáci se došli podívat, co blbnu..
![]()
Zakladatelko, chápu tě, a to jsem od přírody klidný a pohodový tvor. Krmím zároveň roční a dvouleté. Nechápou, že mají oba to samé, hrabou si lžičkama i rukama vzájemně do talířů, takže to po jídle vypadá hrozně. Ale proti tomu jsem už imunní, jsem ráda, že se nají. Jak píšou holky, bude hůř. Starší mě teď vytáčí tím, že když krájím syrové maso, tak řve jak kolovrátek-mašo, mašo. Nenechá si vysvětlit, že maso se musí uvařit, je schopný takhle řvát hodinu, takže už jsem taky chtěla mrsknout vepřovou kýtou! To moje mamka mi vykládala, že když mi byly asi 4 roky, chtěla jsem strašně čočkovou polívku, tak jsem řvala, že ji mamka rychle uvařila, honila se kvůli mě, pak mě zavolala ke stolu, ať jdu jíst tu polívku, a já-ne,nechci.Tak mě nad tu polívku posadila, já furt, ne, ne, tak mi v ní vymáchala hlavu. Můžu být ráda, že jsem se neutopila v čočce.
@neovulka
Mamku naprosto chápu, to byl od tebe cílenej psychickej teror. ![]()