Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Cítíš se líp, když si nám to anonymně nandala? ![]()
@Anonymní píše: Více
Mě jen překvapuje, jak takový „moudra“ padají z anonymních kytek ![]()
@Anonymní píše: Více
Pokud jediný problém byl, že te tchyně ignorovala a nepomáhala ti, tak bych ji nechala ať se ted předvede dceri. Nemusíš být zlopamětná, mysli na dceru, treba to pro ni bude prospěšné, ze babička žacala fungovat. Spousta žen by bylo rado, ze kolem nic tchyně neskáčeš maji klid.
@Betty MacDonald píše: Více
Ne. Babička nemá žádné právo na styk. Dítě má právo na styk s osobou blízkou. S takovou, ke které má vztah a je jedno, jestli je pokrevně spřízněná.
@Zita Aussig píše: Více
Souhlasím. Podle mě to dost přeháníš. Každého mimina neberou a nemá povinnost vám pomáhat. Vztah dcery k babičce bych neničila
Kolik je tomu dítěti?
Upřímně? Chápu, že cítíš křivdu. Čekala jsi pomoc od rodiny, pomoc nepřišla a teď ten kdo ti nepomohl po tobě chce hru na spokojenou rodinku. Můžeš ji v tom vymáchat čumák a dělat dusno. Jenže víš kdo to ve vysledku odnese? Všichni. Tvůj muž bude naštvaný, jeho matka bude naštvaná, dítě to napětí vycítí a tobě taky líp nebude. Chápu, že nemůžeš přepnout vypínač a být s ní nejlepší kamarádka, ale tak na to zkus jít zvolna. Jděte třeba na hřiště, vem si knížku, ať si tchýně hraje s dítětem a ty jen pozoruj. A až k ní budeš mít důvěru, tak to posuň zas o něco dál. Barák bez základů taky nepostavíš.
A co teda navrhuješ? Jako že jí zakážeš vídat vnučku za to, že jí nevozila v kočárku a nedovezla ti oběd, když jsi byla vyřízená po porodu?
Taky nám nikdo nepomáhal, nehlídal, nedělal službu. Neříkám, že jsem z toho byla šťastná, také mě ten nezájem mrzel. A přesto jsem ráda, když někdo z prarodičů projeví jakýkoliv zájem o moje děti. Aspoň, že přijdou na 20 minut na kafe a vidí se.
Nebuď zlostná, žij svůj život a nebuď nikomu soudcem.
Jak už psali ostatní, za mě to přeháníš. Po porodu se má starat partner, babičky se na miminko podívají a hotovo. Nedostatek pomoci po porodu si od prarodičů představuji, že odmítnou pohlídat sourozence během porodu, nebo že má partner po porodu zlomenou nohu a nemůže kolem mě skákat.
Miminka opravdu neberou každého. Co znamená, že nemají vztah? To se od porodu nevidate? Nebo si jen s malou nehraje? Pokud tchýně není vyloženě toxická, tak bych měla snahu vztah s ní podpořit. Ať má dítě babičku, jako ostatní kolem něj. Co na to partner?
Taky nemusím svoji tchýni a taky to s pomocí od ní nijak nebylo kdoví jak žhavý a děti si bere příležitostně až poslední roky, co jsou starší a víc „bezúdržbový.“ Ale kontaktu s nima bych jí nikdy nebránila, říkám si, že to, jaký si s nima vytvoří vztah, už je na ní… A prarodiče jsou v životě důležití.
Náš vzájemný vztah je druhá věc, kontakt mezi náma je minimální a tak mi to vyhovuje. Děti jí vozí manžel a taky komunikuje všechno ohledně návštěv, doporučuji to udělat taky tak. Pokud už se má návštěva odehrávat u vás, nech jí dítě a vyraz si zařídit vlastní věci… Nebo vyrazte ven s manželem… Časem zjistíš, že hlídání se občas hodí.
Ještě Ti bude dobrá, až Ti pohlídá dítě v létě nebo při nemoci a dalších prázdninách
moje tchýně neměla děti sama za 6,5let, mají milující prarodiče z jedné strany…a to jsem měla tři velké operace a ani tehdy se nezeptala, jak se máme…
Jako ale zakladatelka má pravdu.
Babka sice nemusela skákat z mimina do stropu, ale absolutně žádný zájem. A najednou je dítě větší, velké a už by to šlo?
A vám to přijde normální?
Babce bych odepsala že ji dítě absolutně nezná. A že jestli ví, že je na světě už rok, dva, tři..
Přítele bych se optala, že když je to jeho máma, tak kde ty roky byla?
Jako takhle, moje máma by zase juchala nad miminem, pletla a háčkovala - všechny děti odcházely z porodnice oháčkované. Kočár by vozila furt. Ale jak to vyleze z kočárku, tak absolutní nezájem.
@Anonymní píše: Více
pokud jsi pravá - já tě celkem chápu.. rozčarování a ano, i trochu vztek.. ale pro malou to dobré není a úplně zamezovat ve styku jim dvěma je teda pěkná kravina! Nic ve zlém nevracej, svoje bych jí k tomu řekla - třeba to, že je zajímavé, že teď jak je s malou už legrace a je samostatnější, ji zázračně začla zajímat
to bych si jako vůbec neodpustila
a být bych u toho taky nemusela, ale prostě bych babičku nechala, ať se stará.. než ji to zase kolem puberty přejde
ber to pro sebe jako plus - budeš mít pár hodin volno ![]()
@Anonymní píše: Více
Chápu tě. Máme svoje očekávání v určitých životních situacích, a člověku to je moc líto, když se naše očekávání nenaplní. Taky se říká, že „kdo nemá očekávání, ten není zklamaný“, a něco na tom asi bude. O naše děti nejevil zájem vůbec nikdo. Žádné hlídání, ani z jedné strany, a ze strany mých rodičů ani žádná pomoc. Moje matka je vzala jednou v životě na prázdniny,/ a to už byli v pubertě/, na týden. Raději pohlídali cizí děti, než vlastní vnoučata. I přesto jsem našim dětem nebránila v pozdější věku v kontaktu s babičky a dědy. Odpustila jsem. A jak to dopadlo? Dneska se moje děti starají o babičku s dědou, nakupují, uklízí, vozí po doktorech. A já jsem za to ráda, že mají aspoň teď hezký vztah, a je to taky pro ně dobrý příklad do budoucna. ![]()
@JancaS84 píše: Více
Nemusí být poprděná, ale nezajímat se vůbec je něco jiného ne…Ale neříkám, že má babičku odstříhnout to ne…Ale tyhle manilpulace mě trochu nadzvedávají…
Teď si babička musí uvědomit, že jí vnuička nezná nebude k ní chtít atd atd. A jak bych tipla bude to dávat za chybu matce…Pokud ne, uzná, že ona to má jinak, bude so chovat hezky a srespektem, tak bych se pokusila, aby dcera vztah s babičkou měla…Pokud se bude chovat jako hovádko jako doposud…nechla bych na otci ať si matkou řeší sám a jezdí k babičce sám…