Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Věčné hádky po porodu
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.12.14 11:10
Ahoj holky, tak já mám 3 měsíčního syna a přítele hrubiána. Už od 8 měsíce řeším sama v sobě jak od něj odejít. Doma jsem jen služka. Bydlíme s rodiči a starám se i o ně. Ráno vstávám v 6 a starám se o všechno od nákupu po vyvážení popelnice a to jsou 3 dospělí a prcek k tomu. A ještě poslouchám poznámky, že bych měla stihnout víc, že jsem doma. A to plně kojím, takže v noci se nevyspím. Do toho brutální hádky s přítelem…skrz sex, jak jsem hrozná. Když řeknu ať mi pomůže, tak odpoví, že jsem si ho neměla pořizovat (malého).už nemůžu. Žiju, ale nežiju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.14 11:25
@lucie.edgar píše:
@berry4 hledám k tomu sílu.
nehledej sílu a odejdi, když se dokážeš o všechno starat, zařídit, tak jsi určitě silná i na to, abys odešla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.14 11:33
@lucie.edgar píše:
@berry4 hledám k tomu sílu.
Sílu? Když máš sílu na tohle, nemáš sílu odejít? To bude ten nejlehčí krok. Věř mi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.14 11:52
@berry4 já vím, že to zvládnu odejít, protože tohle se už nedá unést. A fakt se těším na ten klid. Chtěla jsem počkat po vánocích. Hledám byt abych to sama utáhla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.14 08:01
@lucie.edgar nevím,kde bydlíš, jaké máš možnosti, kolik máš „ulito“.Najdi si něco, kde budeš mít možnost mít tp, po 3 měsících placení nájmu budeš mít nárok na příspěvek na bydlení.
Zažádej už te o svěření dítěte do své péče a určení výživného na dítě a jestli nemá 2 roky, i na sebe.
Budeš to pak dost potřebovat, kdyby otec kopal… Připrav se na všechno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.14 08:16
no to je hrozne…co to je za deb..? A nemuzes jit na cas k tvym rodicum? Bych sla hned, svatky nesvatky.. a takove to bylo i pred otěhotněnim??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.14 12:16
Děkuju všem, zajdu na sociálku, tam mi snad poradí co všechno mám udělat…díky moc a mějte se krásně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.8.20 02:51
u nás naruby
Pečlivě jsem si přečetl vaši diskuzi a chci se zeptat, zda-li jste to zažili i někdy obráceně? Nevím, jak to správně popsat a kde začít. Nicméně, máme první desetiměsíční mimčo a hádky jsou u nás na denním pořádku (jsme spolu 10let, z toho 7 manželé) A mimčo jsme si pořídili až po manželčiných studiích. Nejsem hádavý typ, vše vždycky řeším smírčí cestou a v podstatě se hádám jen s manželkou. A i to mě mrzí, ale nejsem to já, kdo zvedne hlas a když jí říkám ať před mimčem neřve, tak stejně ještě přidá. Všechno to vyvolávají věci spíš malicherné a nebo neúmyslné (jako třeba neuklizená plenka, neposkládané věci mimča po koupeli). Uznávám, že dělám chyby a spíš něco opomenu udělat, protože to neudělám hned a pak na to pozapomenu a pak je zas oheň na střeše. Chodím do práce a po práci se starám o mimčo (alespoň se snažím být fajn táta, chodíme s mimčem ven, přebaluju, okoupu, nakrmím) a manželka na mateřské pracuje taky (je workoholik a samaritán v jednom- snaží se pomoct všem, kdo se jí ze známých ozve, at už studijně či jinak) a na nabídku práce neumí říkat ne. Pak je to na ni moc a manželství dostává ránu za ranou. O práce v domácnosti se dělíme a vaření je vyloženě na mě. Z mého platu poplatím hypotéku, energie, poplatky, benzín a většinu potřeb domácnosti. Ona má mateřskou na tři roky a k tomu částečný úvazek, tak při troše uskromnění to myslím celkem jde. Dostávám vyčteno, že chodím jen do jedné práce, ale když si přivydělávám nějakou brigádou, tak zas slyším, že s nimi nejsem a že nebude doma sama a jezdí k rodičům. Tam se uchyluje i dlouhodobě, protože se mnou nemůže vydržet a pak mi vyčítá, že si dělám prázdniny… No prostě blbákov…
Jenže už ty hádky zašly tak daleko, že na mě dokáže vztáhnout i ruku (nadávky do debilů, kreténů, kok… apod. už z její strany dávno nabraly na rutinnosti (já jí nenadávám, ikdyž se musím hodně držet, aby mi něco nevyletělo) a poslední dobou přibývají i výhružky, že se se mnou rozvede a že malou nebudu vídat…
Chápu, že je cesta, aby manželka zvolnila, ale workoholik byla vždy, a tak ji těžko změním. Navíc si zvykla na svůj plat z více prací a tak ráda nakupuje mimču značkové oblečení a jiné vybavení do pokojíčku.
Tak mám z toho všeho špatný pocit a myslím, že když jí přijde normální mi denně nadávat, že už není cesty, jak se tomu v budoucnu vyvarovat a že je velmi snadná hranice tak nadále kdykoli pokračovat.
Ty vaše mateřské hormony jsou teda pěkně divoké (manželka stále kojí).
Máte pro nás nějakou radu? 
- Citovat
- Upravit
20.8.20 09:41
@Anonymní píše:
Pečlivě jsem si přečetl vaši diskuzi a chci se zeptat, zda-li jste to zažili i někdy obráceně? Nevím, jak to správně popsat a kde začít. Nicméně, máme první desetiměsíční mimčo a hádky jsou u nás na denním pořádku (jsme spolu 10let, z toho 7 manželé) A mimčo jsme si pořídili až po manželčiných studiích. Nejsem hádavý typ, vše vždycky řeším smírčí cestou a v podstatě se hádám jen s manželkou. A i to mě mrzí, ale nejsem to já, kdo zvedne hlas a když jí říkám ať před mimčem neřve, tak stejně ještě přidá. Všechno to vyvolávají věci spíš malicherné a nebo neúmyslné (jako třeba neuklizená plenka, neposkládané věci mimča po koupeli). Uznávám, že dělám chyby a spíš něco opomenu udělat, protože to neudělám hned a pak na to pozapomenu a pak je zas oheň na střeše. Chodím do práce a po práci se starám o mimčo (alespoň se snažím být fajn táta, chodíme s mimčem ven, přebaluju, okoupu, nakrmím) a manželka na mateřské pracuje taky (je workoholik a samaritán v jednom- snaží se pomoct všem, kdo se jí ze známých ozve, at už studijně či jinak) a na nabídku práce neumí říkat ne. Pak je to na ni moc a manželství dostává ránu za ranou. O práce v domácnosti se dělíme a vaření je vyloženě na mě. Z mého platu poplatím hypotéku, energie, poplatky, benzín a většinu potřeb domácnosti. Ona má mateřskou na tři roky a k tomu částečný úvazek, tak při troše uskromnění to myslím celkem jde. Dostávám vyčteno, že chodím jen do jedné práce, ale když si přivydělávám nějakou brigádou, tak zas slyším, že s nimi nejsem a že nebude doma sama a jezdí k rodičům. Tam se uchyluje i dlouhodobě, protože se mnou nemůže vydržet a pak mi vyčítá, že si dělám prázdniny… No prostě blbákov…
Jenže už ty hádky zašly tak daleko, že na mě dokáže vztáhnout i ruku (nadávky do debilů, kreténů, kok… apod. už z její strany dávno nabraly na rutinnosti (já jí nenadávám, ikdyž se musím hodně držet, aby mi něco nevyletělo) a poslední dobou přibývají i výhružky, že se se mnou rozvede a že malou nebudu vídat…
Chápu, že je cesta, aby manželka zvolnila, ale workoholik byla vždy, a tak ji těžko změním. Navíc si zvykla na svůj plat z více prací a tak ráda nakupuje mimču značkové oblečení a jiné vybavení do pokojíčku.
Tak mám z toho všeho špatný pocit a myslím, že když jí přijde normální mi denně nadávat, že už není cesty, jak se tomu v budoucnu vyvarovat a že je velmi snadná hranice tak nadále kdykoli pokračovat.
Ty vaše mateřské hormony jsou teda pěkně divoké (manželka stále kojí).
Máte pro nás nějakou radu?
Mě přijde, že toho děláš doma dost, co by za to jiný ženy asi daly…Pokud ti sprostě nadává a dokonce je tam i fyzická agresivita, bála bych se, že se to bude stupňovat…
A jak se staví její rodiče k tomu, že k nim jezdí, protože s tebou nemůže vydržet?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.20 14:18
@Anonymní píše:
Pečlivě jsem si přečetl vaši diskuzi a chci se zeptat, zda-li jste to zažili i někdy obráceně? Nevím, jak to správně popsat a kde začít. Nicméně, máme první desetiměsíční mimčo a hádky jsou u nás na denním pořádku (jsme spolu 10let, z toho 7 manželé) A mimčo jsme si pořídili až po manželčiných studiích. Nejsem hádavý typ, vše vždycky řeším smírčí cestou a v podstatě se hádám jen s manželkou. A i to mě mrzí, ale nejsem to já, kdo zvedne hlas a když jí říkám ať před mimčem neřve, tak stejně ještě přidá. Všechno to vyvolávají věci spíš malicherné a nebo neúmyslné (jako třeba neuklizená plenka, neposkládané věci mimča po koupeli). Uznávám, že dělám chyby a spíš něco opomenu udělat, protože to neudělám hned a pak na to pozapomenu a pak je zas oheň na střeše. Chodím do práce a po práci se starám o mimčo (alespoň se snažím být fajn táta, chodíme s mimčem ven, přebaluju, okoupu, nakrmím) a manželka na mateřské pracuje taky (je workoholik a samaritán v jednom- snaží se pomoct všem, kdo se jí ze známých ozve, at už studijně či jinak) a na nabídku práce neumí říkat ne. Pak je to na ni moc a manželství dostává ránu za ranou. O práce v domácnosti se dělíme a vaření je vyloženě na mě. Z mého platu poplatím hypotéku, energie, poplatky, benzín a většinu potřeb domácnosti. Ona má mateřskou na tři roky a k tomu částečný úvazek, tak při troše uskromnění to myslím celkem jde. Dostávám vyčteno, že chodím jen do jedné práce, ale když si přivydělávám nějakou brigádou, tak zas slyším, že s nimi nejsem a že nebude doma sama a jezdí k rodičům. Tam se uchyluje i dlouhodobě, protože se mnou nemůže vydržet a pak mi vyčítá, že si dělám prázdniny… No prostě blbákov…
Jenže už ty hádky zašly tak daleko, že na mě dokáže vztáhnout i ruku (nadávky do debilů, kreténů, kok… apod. už z její strany dávno nabraly na rutinnosti (já jí nenadávám, ikdyž se musím hodně držet, aby mi něco nevyletělo) a poslední dobou přibývají i výhružky, že se se mnou rozvede a že malou nebudu vídat…
Chápu, že je cesta, aby manželka zvolnila, ale workoholik byla vždy, a tak ji těžko změním. Navíc si zvykla na svůj plat z více prací a tak ráda nakupuje mimču značkové oblečení a jiné vybavení do pokojíčku.
Tak mám z toho všeho špatný pocit a myslím, že když jí přijde normální mi denně nadávat, že už není cesty, jak se tomu v budoucnu vyvarovat a že je velmi snadná hranice tak nadále kdykoli pokračovat.
Ty vaše mateřské hormony jsou teda pěkně divoké (manželka stále kojí).
Máte pro nás nějakou radu?
To uz vypada na domaci nasili. Zavolejte na nejakou linku, kde by vam mohli poradit. Neco, jako Bily kruh bezpeci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.8.20 14:29
Oni jsou rádi, že jsou s mimčem. Ale dokáže se hádat i s rodiči (resp. vybuchne a urazí se, když jí něco vytknou), takže si nemyslím, že by nevěděli, jak se dokáže chovat. Tchán je myslím takový neutrální, nebo spíš nedává nic najevo a neplete se do toho, zato tchýně začala jít proti mě. Prostě se člověk nezavděčí. Když něco neudělám, jsem za špatného, když něco udělám, jsem za špatného taky…
Jsem naštěstí splachovací a všechno to vypouštím, jinak bych se musel zcvoknout, ale o budoucnost strach mám…
- Citovat
- Upravit
20.8.20 14:39
@Příjemné Pondělí píše:
To uz vypada na domaci nasili. Zavolejte na nejakou linku, kde by vam mohli poradit. Neco, jako Bily kruh bezpeci.
To mi zas tak vážné nepřipadá. Všechno je to spíš v amoku a spíš to přisuzuju, že se prostě neovládne při hádce, než že by to bylo cílené. Jako chlap nějakou facku snesu, ta nebolí nikdy tak, jako to, že se za to nikdy neomluvila… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
