Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když jsem nemocná, nic se nemění
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.11.15 12:49
@bamba píše:
Vím, že to není jednoduché, jsem už starší a život mě naučil. Dnes už vím, že nejdůležitější člověk jsem já, pak můj manžel a až potom děti. Myslet na druhé a sebe odsunout na vedlejší kolej je hodně nerozumné.
Pod to se podepisuji a tleskám 
mám to také tak, i když trvalo léta se k tomu propracovat. Děti odrostou a odejdou, chlap to může udělat taky a nejdůležitější je být spokojený sám se sebou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.11.15 22:17
Dobrý večer, jak já s Vámi zakladatelko soucítím. Mám doma stejně „inteligentního“ sobce. Když on má rýmečku, umírá. 30× denně slyším, jaký měl sopílek, kašlík a jiné hlenové nechutnosti. Když jsem já dostala vysoké horečky po šestinedělí, naprosto ho nezajímalo, jestli je o dítě postaráno nebo zda něco nepotřebuji, musela jsem navařit, postarat se o drobné zvířectvo a hlavně o miminko. Chodil domů standardně ve 20 hod., počkal na večeři a odcházel k TV. Však jsem doma, tak na to mám přece čas. To by se ještě dalo pochopit, „jen horečka“. Po druhém porodu, jsem se dostala do stavu předávkování hormonem štítné žlázy (po porodu už nebylo potřeba takové dávky), no bylo mě tak zle, že jsem několik týdnů, než to ze mě „vyprchalo“, byla jak na jiné planetě, vše se se mnou nějak hýbalo a točilo, tento stav jsem nedokázala ovlivnit, bylo to strašně nepříjemné a omezující a do toho miminko, o které jsem měla velký strach, že ho upustím na zem, když jsem byla jak na „moři“. Ve zdravotní kartě jsem měla tučně napsané vyhýbat se zátěži a jen odpočívat. Tak zase nic, vše jak za stara, přece Ti nemůže být zle, to jsem nikdy neslyšel. No zabít málo. Přitom on v té práci nemusí tak dlouho být, může kdykoliv odejít, pracuje doma, jen se tam asi ukrýval před rodinou u PC. Ale přežili jsme všichni. Do třetice mé touhy svého manžela snad zabít, bylo když jsem po neprofesionálním odběru krve měla 2/3 ruky nateklé, fialovo-červeno-černé, několik dnů naprosto neohebné. Doma děti necelý rok a skoro 3 roky staré. Ruku jsem měla barevnou 3 týdny. A manžel to opět pojal, však jsi doma, ale že jsem nevěděla, jak děti dát do vany, umýt mladšího po vykonání potřeby do plenek, ho vůbec nezajímalo. V porodnici, když mě propouštěli, tak mu sestra řekla, „teď manželku jen opatrujte a nic jí nedovolte uklízet a dělat, dítě je na ní závislé“. Jak jsme odcházeli a on mi říká a proč by Ti uklízení mělo vadit já to přece dělat nebudu. No nedělal to, má zlatá maminka vždy přišla pomoct.
Někdy si říkám, jak jsem si ho mohla vzít, ale z domu to nemá, kolem máti skáče on i tchán. Omlouvám ho stále, že tu neschopnost vidí u matky, tak nechce, aby skončil s „kýblem“ v ruce a ještě vařit obědy, jak to má tchán.
Na větu „jak si to uděláš, tak to máš“, už mám alergii, nejde to, někteří jsou tak tupí a bezcitní, že kdyby jste se hádali celý život, stejně se ničeho nedočkáte. Je to v některých sobeckých, neempatických a sebestředných chlapech do smrti zakodované.
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale to mě zvedlo ze židle, že je těch oslů tolik. Mě už nedal rok pusu, protože je stále zahleněný, přece to musím vidět a chápat jeho těžký stav. O sexu ani nemluvím, bez polibkové předehry, to prostě za nic nestojí, tak jsem uvítala i ten celibát, ve kterém se teď nacházíme. Docela Vás lituji, že manžel Vás má jen na jedno.
Přeji Vám brzké uzdravení a hodně sil v boji s „větrným mlýnem“. 
- Citovat
- Upravit
bamba
17.11.15 23:32
@Anonymní píše:
Dobrý večer, jak já s Vámi zakladatelko soucítím. Mám doma stejně „inteligentního“ sobce. Když on má rýmečku, umírá. 30× denně slyším, jaký měl sopílek, kašlík a jiné hlenové nechutnosti. Když jsem já dostala vysoké horečky po šestinedělí, naprosto ho nezajímalo, jestli je o dítě postaráno nebo zda něco nepotřebuji, musela jsem navařit, postarat se o drobné zvířectvo a hlavně o miminko. Chodil domů standardně ve 20 hod., počkal na večeři a odcházel k TV. Však jsem doma, tak na to mám přece čas. To by se ještě dalo pochopit, „jen horečka“. Po druhém porodu, jsem se dostala do stavu předávkování hormonem štítné žlázy (po porodu už nebylo potřeba takové dávky), no bylo mě tak zle, že jsem několik týdnů, než to ze mě „vyprchalo“, byla jak na jiné planetě, vše se se mnou nějak hýbalo a točilo, tento stav jsem nedokázala ovlivnit, bylo to strašně nepříjemné a omezující a do toho miminko, o které jsem měla velký strach, že ho upustím na zem, když jsem byla jak na „moři“. Ve zdravotní kartě jsem měla tučně napsané vyhýbat se zátěži a jen odpočívat. Tak zase nic, vše jak za stara, přece Ti nemůže být zle, to jsem nikdy neslyšel. No zabít málo. Přitom on v té práci nemusí tak dlouho být, může kdykoliv odejít, pracuje doma, jen se tam asi ukrýval před rodinou u PC. Ale přežili jsme všichni. Do třetice mé touhy svého manžela snad zabít, bylo když jsem po neprofesionálním odběru krve měla 2/3 ruky nateklé, fialovo-červeno-černé, několik dnů naprosto neohebné. Doma děti necelý rok a skoro 3 roky staré. Ruku jsem měla barevnou 3 týdny. A manžel to opět pojal, však jsi doma, ale že jsem nevěděla, jak děti dát do vany, umýt mladšího po vykonání potřeby do plenek, ho vůbec nezajímalo. V porodnici, když mě propouštěli, tak mu sestra řekla, „teď manželku jen opatrujte a nic jí nedovolte uklízet a dělat, dítě je na ní závislé“. Jak jsme odcházeli a on mi říká a proč by Ti uklízení mělo vadit já to přece dělat nebudu. No nedělal to, má zlatá maminka vždy přišla pomoct.
Někdy si říkám, jak jsem si ho mohla vzít, ale z domu to nemá, kolem máti skáče on i tchán. Omlouvám ho stále, že tu neschopnost vidí u matky, tak nechce, aby skončil s „kýblem“ v ruce a ještě vařit obědy, jak to má tchán.
Na větu „jak si to uděláš, tak to máš“, už mám alergii, nejde to, někteří jsou tak tupí a bezcitní, že kdyby jste se hádali celý život, stejně se ničeho nedočkáte. Je to v některých sobeckých, neempatických a sebestředných chlapech do smrti zakodované.
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale to mě zvedlo ze židle, že je těch oslů tolik. Mě už nedal rok pusu, protože je stále zahleněný, přece to musím vidět a chápat jeho těžký stav. O sexu ani nemluvím, bez polibkové předehry, to prostě za nic nestojí, tak jsem uvítala i ten celibát, ve kterém se teď nacházíme. Docela Vás lituji, že manžel Vás má jen na jedno.
Přeji Vám brzké uzdravení a hodně sil v boji s „větrným mlýnem“.
Budu se opakovat, je to jen tvoje chyba, že to dopustíš. Postarej se o děti a on ať se postará aspoň o sebe.To si sebe vůbecnevážíž, že mu děláš blbku? Fakt nechápu.
- Citovat
- Upravit
18.11.15 11:06
Tak to je tady pořád dokola, nechápu jak může někdo s tak odpornými sobci vydržet žít a pořídit si i několik dětí. Co by se stalo, kdybys musela do nemocnice? Děti by umřely hlady? Když nemůžu, tak nemůžu lehnu do postele a hotovo. Jenou mě skolila pravá chřipka, tak si muž vzal paragraf a staral se o děti, já týden došla jen na záchod a zpět do postele, tak to měl komplet i s vařením a zvládl to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.15 11:21
@Anonymní píše:
O tom mluvím. Že mi došlo, že mám vedle sebe sobce, který prostě nebere, že někomu je zle. Že když přes den řeknu, že si jdu lehnout, protože je mi zle, vzápětí je u mě - ale kvůli sexu.
Neříkej, že si jdeš lehnout, říkej - už nemůžu bolestí, jdu ležet, napiš s děckama úkoly a dej jim večeři a vykoupej je. A ráno je musíš rozvést a pak vyzvednout.
Chlap je stvoření poměrně jednoduché, musíš mluvit jasně a stručně. A pokud by došel ohledně sexu, tak ve chvíli, kdy na tebe sáhne, okamžitě zaječ. Je jedno, zda to bude bolestí, anebo vztekem - prostě ho vyhod, ne? Snad máš pusu a rozum.ˇ
Tak se přestan chovat jako trdlo, a nespoléhej na to, že si chlap uvědomí, jak moc jsi nemocná. On to bere podle sebe, když je nemocný, tak přece leží, skučí a umírá. A ty? Děláš jako vždycky, takže přece nejsi nemocná, ne? Flákni sebou do postele, na ráno si zavolej sanitku a máš to. Nevymlouvej se tu. Jak si to zařídíš, takové to bude. Hodně holek ni tu přijde úplně mimo, pořád doufají, že si chlap uvědomí, že ví - neuvědomí a neví, protože vám nikdo do hlavy nevidí! Tak to prostě bylo, je a bude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.15 12:05
Ale fakt to tak je - jsem vdaná 35 let a pořád za jednoho. Prostě musíš mluvit jasně, stručně. Příklad - kdysi dávno jsem naznačovala co bych ráda od Ježíška, stylem - jé hele, to je krása, vid? A nic. Tak jsem přidala ještě - to bych chtěla - a nic. Takže změna - tam a tam se mi líbí tohle, kup mi to - a nic. Změna - dotáhnout před výklad a říct tohle chci. Opět nic. Nakonec to dělám tak, že si věc bud koupím a dám mu ji zabalit a on přikoupí něco podle sebe ( už jste některá dostaly samozavlažovací květináče?). Anebo jdeme spolu, já si vyberu a on zaplatí a odnese si to sám. Prostě musíte být naprosto jasné ve vyjadřovaní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
