Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nešťastně vdaná ve 28
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.1.14 22:15
Zavři oči, představ si nejdřív jednu variantu a pak tu druhou. U které se cítíš v pohodě a u které máš zžíravý vnitřní pocit?
Dej na intuici 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.14 22:16
Jinak teda název hustý, jsem chtěla hned zeptat, jestli jsem už 2 roky po smrti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.1.14 22:19
@Anonymní píše:
Jako bych to psala já, jen mi bude 26 a mám jedno dítě…
a která varianta ti teda přijde reálná, že nastane? U které se cítíš líp, když zavřeš oči?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.1.14 22:21
Zakladatelko, jsem na tom podobně jako ty. Jen mně už je 30, s manželem jsem od šestnácti. Děti také dvě, jen starší… Citově mi hodně ublížil, zradil mě, udusala jsem to v sobě, přešla, ale mám pocit, že celý život vedle něj nemůžu vydržet. On je o 10 let starší než já, strašně zlenivěl, nemá žádné zájmy kromě počítače a televize, nemá žádné kamarády, krom kolegů v práci.
Navíc i hodně přibral, takže už mě ani nepřitahuje. Já naopak hodně zhubla, tak mi dělá žárlivé scény - no, jako v blbém filmu. Ale odejít nemůžu. Zatím. Každopádně je mi jasné, že takhle přežít celý život nechci a ani nemůžu 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.1.14 22:22
Připomíná mi to mě. Manžel je taky menší, taky jsme spolu od dvaceti, akorát máme jedno dítě. No, a já odešla. Jenže jsem potom zjistila, že je lepší mít alespoň nějakou jistotu. A ano, žiji v manželství z rozumu, bez nějakých velkých náznaků lásky. Ale už jsem si na to zvykla a říkám si, jestli by to s někým jiným nedopadlo úplně stejně nebo hůř… 
- Citovat
- Upravit
20.1.14 22:25
Tak já se cítila ve tvých letech podobně. Říkala jsem si, že už je jedno jestli mi je 30 nebo 70, protože můj život už se naplnil a není nic(kromě radosti z dětí) na co bych se mohla těšit. Odešla jsem. Nebylo to lehké ba naopak, byla to hodně těžká doba a vyplakala jsem kolem toho hodně slz. ALE- já v mém případě vím, že to byl krok správným směrem. Děti to přežily, snažila jsem se, aby to pro ně bylo co nejmíň bolestivé. Mají šťastnou mámu, mám teď vedle sebe skvělého chlapa a vidím každý den, že to nebyl jen nějaký můj rozmar a že opravdu neplatí, že nakonec je to s každým stejný. Tenhle můj druhý vztah je naprosto jiný a jsem moc šťastná a myslím, že celá moje rodina. Tím ti samozřejmě neradím, abys odešla, to si musíš zvážit sama, jen píšu, jak to bylo u mě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.1.14 22:25
Já mám jasno- úplně se vidím, jak bydlím u tetky na chalupě (oni tam jezdí párkrát do roka, prý tam můžu být), děti a sebe vozím do města cca 6 km, v zimě sněhu po krk. Já si to dovedu představit! Jen mi brání nějaká ohleduplnost k chudákovi manželovi, jak bude naštvaný, jak budu muset OPĚT vysvětlovat, proč ho nemiluju- on si totiž myslí, že jo, protože neřvu, nenadávám tak moc. A bojím se trochu reakce dětí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.1.14 22:27
Zažila jsem něco podobného kdysi dávno, ale byl to vztah bez dětí a bez společného bydlení. Nakonec mi na něm vadilo i to, že vydává divné zvuky u jídla (chápej, normálně jedl, jen mně to přišlo divný). Vybudovala jsem si k němu averzi a nedovedu si představit toto zažívat ve vztahu, kde jsou děti. Buď se nad tím vším povznešeš a bude dobře nebo půjdete od sebe.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.1.14 22:29
Uplne stejna situace jen me je 26 let. Stejne jako u tebe sve teti stejne stare. Pred detma 65 kg ted o 30vice. A dal jak popisujes zacala jsem chodit do prace a at se stara i manzel. Jinak u me vse stejne jen opovrhovani nadavky atd. Nikdy jsem nepomyslela na slovo rozvod. Ale posledni dobou si rikam prece nejsemvtak stara abych nemohla zazit lasku. ja porad s detma sama nebo u rodicu muz porad sam sportuje nikde nas uz nechce zadny vylet prochazka jen on sam. Proate takovy zivot nechci:( misto toho co by mel byt chlap rad ze manzelka se stara a chce taky prispet do rozpoctu je to spatne. Kdyz jsem byla na materske bylo spatne u nej so clovek nevybere:(((
- Citovat
- Upravit
20.1.14 22:30
Nestavte se dobrovolně do role oběti. Nikomu tím nepomůže a nejmíň sobě.
Pokud vnitřní pocit říká, že máte být od něj pryč, není nic vhodnější pro vás, co udělat. Není lepší naplno žít než přežívat?
Jako vztah se dá vykřesat znova, ale musí se chtít. Je na to dokonce několik bodů, ale musí chtít oba. Nevím, jestli ve vašich případě bych se na to radši nevykvákla.
Žijte přítomností, minulost už byla a budoucnost stejně nastane. Užívejte si každý okamžik, radujte se. Nedostávejte se zbytečně do deprese. A pokud vád dusí partner, buď začněte na vztahu aktivně pracovat (chce se vám?) a nebo to utněte. Život je tak krásný, je škoda ho takhle zahazovat.
Příspěvek upraven 20.01.14 v 22:31
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.1.14 22:31
@Anonymní píše:
Já mám jasno- úplně se vidím, jak bydlím u tetky na chalupě (oni tam jezdí párkrát do roka, prý tam můžu být), děti a sebe vozím do města cca 6 km, v zimě sněhu po krk. Já si to dovedu představit! Jen mi brání nějaká ohleduplnost k chudákovi manželovi, jak bude naštvaný, jak budu muset OPĚT vysvětlovat, proč ho nemiluju- on si totiž myslí, že jo, protože neřvu, nenadávám tak moc. A bojím se trochu reakce dětí. Zakl.
Co může být impulsem pro oznámení „aktu“ manželovi? Jen tak z rána- „hele, stěhuju se!“ Zakl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.1.14 22:37
26let. Nejsem zakladatelka.
@omites ja jsem se treba posledni pul rok snazilam podobrem po zlem vselijak. U nas jako bonus ho navadi tchani ktere mame pod sebou. Proste peklo. sokonce ac takovym vecem moc neverim jsem byla i u kineziologa a ten mi rekl ze z me strany neni nic k reseni ze je chyba u nwj. Ape ho tam nedostanu ze. Poradnu resit nechce. A navic mi rekl ze by byl spokojenejsi a stastnejsi sam. Vyhrozuje mi s 1000 na jesno dite jako alimenty. Proste strasne. Vubec nechapu jak se nekdo tak muze zmenit. 5let jako minuliji manzel a otec a posledni pul rok jako naky pubertak ktery lita po sportu a hospodach po sportu:(
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.1.14 22:37
26let. Nejsem zakladatelka.
@omites ja jsem se treba posledni pul rok snazilam podobrem po zlem vselijak. U nas jako bonus ho navadi tchani ktere mame pod sebou. Proste peklo. sokonce ac takovym vecem moc neverim jsem byla i u kineziologa a ten mi rekl ze z me strany neni nic k reseni ze je chyba u nwj. Ape ho tam nedostanu ze. Poradnu resit nechce. A navic mi rekl ze by byl spokojenejsi a stastnejsi sam. Vyhrozuje mi s 1000 na jesno dite jako alimenty. Proste strasne. Vubec nechapu jak se nekdo tak muze zmenit. 5let jako minuliji manzel a otec a posledni pul rok jako naky pubertak ktery lita po sportu a hospodach po sportu:(
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý večer, dokolečka dokola omílané téma mi opět vrtá hlavou.. vztah z rozumu. Ve zkratce- manžela jsem poznala ve 20, nijak extra láska, spíš mě ukecal a já co by ošklivá a tlustá (hezká, 170/60, rovné nohy a postava přesýpacích hodin
- s 30 kily po dětech to hned vypadá jinak 
) jsem si ho vzala z nějakého vděku.. děti 4 a 2. Po mých různých praktikách (po dobrém i po zlém) se začal snažit, o děti se zvládne postarat, když jsem v práci, dle možností pořídí to co nutně potřebujeme, ale stálo mě to mou veškerou úctu k němu, musím s ním jednat jako s blbem. Zpětně mám pocit, že jsem ho podvědomě připravovala na můj odchod, aby zvládl děti při návštěvách sám. Párkrát mě citově zradil a zranil, nějak jsem to udusala, že to mohu přecházet. Láska nikdy a nikde, když pohladí, tak ze snahy o sex. A vadí mi, že je o půl hlavy menší (ač jinak pohledný)! Mám pocit, že můj život skončil už před více jak rokem, kdy jsem si srovnala tento vztah z rozumu. Je možné takhle žít ještě dalších 40 let? Je opovrženíhodné se osamostatnit a rozvést když mě nejspíš jen pálí dobré bydlo a fungovní „rodiny“ by se zkomplikovalo? Končí život ve 28 a štěstí už jsem vyčerpala? Prosím o radu použe ty ženy, které si tímto prošly. Teoretičky nechť mlčí. Děkuji za všechny zkušenosti 