Nešťastně vdaná ve 28

Napsat příspěvek
Velikost písma:
35487
20.1.14 23:04

Ze zijes s zarlivcem, jsi nikde nenapsala. To se zmenil, az kdyz jste si poridili deti?
Jestli je to nesnesitelne, tak se seber a odejdi, stejne si musis poradit sama, my tvuj zivot nezijeme a kazdy ma svoje predstavy a jinou toleranci.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
800
20.1.14 23:07
@Anonymní píše:
@kitty123 @hBod Litujete manžela? Já nemám volno, nesmím chodit cvičit (neb tam se peníze nevydělají), s kamarády se sházím pouze s dětmi, ale on si pravidelnou páteční hospodu neodpustí, s kamarády si povídá i hodiny po práci, já mám 15 min. po skončení telefon, kde jsem.. žít životem pracující hospodyně je naplňující?

Jaký si to uděláš, takový to máš, cvičit můžeš doma když nato nejsou peníze, opět jsme u tebe, že sebou necháš „vorat“?, je tvůj problém. Píšeš že se o děcka postará, tak mu je „vraž“ a jdi.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.1.14 23:10

@mroe Odpověď trochu mimo mísu.. ptala jsem se, jestli někdo prožil podobnou situaci, jak se zachoval a příp. co bylo impulsem k odchodu. Není vyloženě žárlivý, jen asi moc pracovitý, cvičení je ztráta času a kvůli tomu on práci omezovat nebude. Zakl.

  • Citovat
  • Upravit
800
20.1.14 23:13
@Anonymní píše:
@kitty123 @hBod Byla jsem na rodinných konstelacích, u psycholožky, spolu v poradně, četla knihy. Nedávám vše za vinu manželovi, ale nejsem už schopná další změny, určitě ne změny, která by zlepšila náš vztah. V dalším příspěvku píšu, že nechci na manžela házet špínu- z čeho usuzujete, že název je špatný?

Protože to nemá nic společného s věkem.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3815
20.1.14 23:17

Zakladatelko a zkusili jste si domluvit pravidla? Jako např. že on jednou týdně hospoda a ty jednou týdně cvičení? Nebo babičky nemůžou pohlídat, aby sis odfrkla?
@hBod Já myslím, že zakladatelka nepíše, že nemá peníze na cvičení, ale že ji manžel „nepustí“ (blbej výraz - nepohlídá, aby mohla jít), protože by z toho on nic neměl.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
16986
20.1.14 23:21

Pokud uz jsi byla na vsem, co uvadis, tak to mas v sobe zrejme dokonale rozebrane. Zkusila jsi mu to rict? Uplne na rovinu. Ne vykricet, vyhadat, ale jen tak klidne, ve smyslu zachovani vztahu si promluvit. Treba i poplakat si? Jakoze je ti to strasne lito, ze se z vaseho vztahu vytratila vzajemna ucta? At i on ma prostor rict ti, co mu vadi. Treba te to ani nenapadlo :think:
Mam zkusenost jeste bez deti, pak i s ditetem, kolem 8 mesicu jeho veku, kdy mi totalne sibalo z odriznuti od spolecnosti a z toho, ze jsem na vse sama… Nepomohlo nic, krome otevreneho rozhovoru. Mne strasne prekvapilo, ze nic z toho, co mi vadilo, chybelo apod., si muj vsechapajici manzel neuvedomoval.
V obdobi za bezdetna jsme si prosli rozchodem. Byla jsem iniciator - ze stejnych duvodu. Proste jsem ucitila, ze zivot ve 30 nekonci. Pochopil, ja po pulrocnim odlouceni take… Jsme opet spolu a mame dite a pro me prestal byt problem otevrene mluvit… od te doby take vim, ze vetsina problemu ve vztazich je z neumeni komunikace :-( Casto to zena rika tak, aby se to muze nedotklo, ale to neni cesta. Take jsem uz par let „chlap“ a nechapu to, co neni receno narovinu :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
35487
20.1.14 23:23
@Anonymní píše:
@mroe Odpověď trochu mimo mísu.. ptala jsem se, jestli někdo prožil podobnou situaci, jak se zachoval a příp. co bylo impulsem k odchodu. Není vyloženě žárlivý, jen asi moc pracovitý, cvičení je ztráta času a kvůli tomu on práci omezovat nebude. Zakl.

Hele a co cekas? Myslim, ze skoro v kazde rodine se podobna situace po letech naskytne - nekde driv a nekde pozdeji, s vekem to nesouvisi, otazkou je, jak se k tomu postavite - oba.
Takze ano, myslim, ze jsem prozila podobnou situaci a jedinym lekem je na tom zacit oba pracovat. Muzete zkusit mediatora, jestli o manzelstvi oba stojite a jestli ne, tak se rozejdete. Na to stejne univerzalni rada neexistuje, co fungovalo jinde, nemusi u vas.
Pises, ze jsi zkousela i psychologa? Sama nebo i manzel? Jeste bych mohla doporucit parovou terapii, aspon si ujasnite, jestli je jeste co zachranovat.
Moc vasi situaci nekonkretizujes, tak moc nechapu, jakou radu hledas. :nevim:

Nekomu staci k rozchodu neschopnost komunikovat nebo nedostatek financi, nekoho dokope nevera, nekoho nepresvedci ani biti a tyrani - tak si vyber.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
21.1.14 00:31

Proživala jsem stejné pocity v manželství a zůstala jsem. Teď jsem ráda. Když děti povyrostou, určitě si víc odpočineš a bude líp.

  • Citovat
  • Upravit
koprovka89
21.1.14 00:47

Já jsem v takovém vztahu žila 7 let a musím říct, že spokojeně :nevim: Musíte si ujasnit, co oba chcete, vaše priority a hlavně je důležité, jestli ti není vyloženě odporný. My poté, co jsme si to ujasnili, jsme měli pohodový vztah, protože jsme se bohudík shodli. ;)

  • Citovat
  • Upravit
7240
21.1.14 06:23

Tak ono je to na tobě, jak chceš žít ty. A vypadá to, že to máš vyřešené - vedle něj umíráš, respektive nepovažuješ to za život. Člověk musí jednat podle sebe, tak, aby byl šťastný. Někdy i být sobecký, neohlížet se na druhé. Víš, oni to ti druzí obvykle stejně neocení, ne v dlouhodobém horizontu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9649
21.1.14 07:57

Podobne pocity jsem prozivala posledni dva roky v minulem vztahu… doslo to az tak daleko, ze jsem si PRALA aby si chlap nasel milenku a odesel od nas. Pak jsem po jedne opilecke diskuzi (zni to divne, ale tak jsme se ozraly s kamoskou, ze to vsechno do posledniho detailu vylezlo ven) najednou vedela…
Musim OKAMZITE odejit!
Jeste se partner ani neodstehoval, jen jsem vedela, ze to udelam a spadlo ze me takove bremeno, ze to ani nedokazu popsat.
Muj byvaly pritel nebyl zly, nebil nas, daval nam penize, kdyz jsem doma brblala a nakazala, vse udelal, nechlastal, po zenskych (snad) nechodil, o vikendu to s dcerkou docela zvladal sam… jen to nebyl muz, nebyl ten silnejsi v nasem paru nebo jak to mam rict a to sla okamzite ucta do kytek!

Sedni si, prober si vse od A po Z a podle me musis videt, co chces udelat. Pak uz se jen odhodlat… :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
17308
21.1.14 08:06

Jak to tak čtu, tak je spousta žen v manželství nešťastných a rozhoduje se zda odejít. Prosím vás udělejte to. Jakmile to tak cítíte, rozveďte se. Muži jsou na tom úpně stejně, jen je nám blbé v podstatě bezdůvodně opustit rodinu. Rozvodové papíry by byly pro spoustu mužů tím nejhezčím dárkem.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
G12
21.1.14 08:22
@zoidberg píše:
Jak to tak čtu, tak je spousta žen v manželství nešťastných a rozhoduje se zda odejít. Prosím vás udělejte to. Jakmile to tak cítíte, rozveďte se. Muži jsou na tom úpně stejně, jen je nám blbé v podstatě bezdůvodně opustit rodinu. Rozvodové papíry by byly pro spoustu mužů tím nejhezčím dárkem.
:-) :palec:
  • Citovat
  • Upravit
4144
21.1.14 09:22
@Anonymní píše:
Dobrý večer, dokolečka dokola omílané téma mi opět vrtá hlavou.. vztah z rozumu. Ve zkratce- manžela jsem poznala ve 20, nijak extra láska, spíš mě ukecal a já co by ošklivá a tlustá (hezká, 170/60, rovné nohy a postava přesýpacích hodin :zed: - s 30 kily po dětech to hned vypadá jinak :P ) jsem si ho vzala z nějakého vděku.. děti 4 a 2. Po mých různých praktikách (po dobrém i po zlém) se začal snažit, o děti se zvládne postarat, když jsem v práci, dle možností pořídí to co nutně potřebujeme, ale stálo mě to mou veškerou úctu k němu, musím s ním jednat jako s blbem. Zpětně mám pocit, že jsem ho podvědomě připravovala na můj odchod, aby zvládl děti při návštěvách sám. Párkrát mě citově zradil a zranil, nějak jsem to udusala, že to mohu přecházet. Láska nikdy a nikde, když pohladí, tak ze snahy o sex. A vadí mi, že je o půl hlavy menší (ač jinak pohledný)! Mám pocit, že můj život skončil už před více jak rokem, kdy jsem si srovnala tento vztah z rozumu. Je možné takhle žít ještě dalších 40 let? Je opovrženíhodné se osamostatnit a rozvést když mě nejspíš jen pálí dobré bydlo a fungovní „rodiny“ by se zkomplikovalo? Končí život ve 28 a štěstí už jsem vyčerpala? Prosím o radu použe ty ženy, které si tímto prošly. Teoretičky nechť mlčí. Děkuji za všechny zkušenosti :srdce:

Teoretičky nechť mlčí??? 8o Halooo toto je diskuze a i ty teoretičky mají názor..nic ve zlým…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
21.1.14 09:30
@Anonymní píše:
Dobrý večer, dokolečka dokola omílané téma mi opět vrtá hlavou.. vztah z rozumu. Ve zkratce- manžela jsem poznala ve 20, nijak extra láska, spíš mě ukecal a já co by ošklivá a tlustá (hezká, 170/60, rovné nohy a postava přesýpacích hodin :zed: - s 30 kily po dětech to hned vypadá jinak :P ) jsem si ho vzala z nějakého vděku.. děti 4 a 2. Po mých různých praktikách (po dobrém i po zlém) se začal snažit, o děti se zvládne postarat, když jsem v práci, dle možností pořídí to co nutně potřebujeme, ale stálo mě to mou veškerou úctu k němu, musím s ním jednat jako s blbem. Zpětně mám pocit, že jsem ho podvědomě připravovala na můj odchod, aby zvládl děti při návštěvách sám. Párkrát mě citově zradil a zranil, nějak jsem to udusala, že to mohu přecházet. Láska nikdy a nikde, když pohladí, tak ze snahy o sex. A vadí mi, že je o půl hlavy menší (ač jinak pohledný)! Mám pocit, že můj život skončil už před více jak rokem, kdy jsem si srovnala tento vztah z rozumu. Je možné takhle žít ještě dalších 40 let? Je opovrženíhodné se osamostatnit a rozvést když mě nejspíš jen pálí dobré bydlo a fungovní „rodiny“ by se zkomplikovalo? Končí život ve 28 a štěstí už jsem vyčerpala? Prosím o radu použe ty ženy, které si tímto prošly. Teoretičky nechť mlčí. Děkuji za všechny zkušenosti :srdce:

Jojo, v 28 zivot konci. Teba este nepostavili k muru a nestrelili? Ja mam vynimku, mna sa ujal chlap, co ma chcel aj s pretocenym tachakom a pred odstrelom ma uspesne skryva.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová