Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nešťastně vdaná ve 28
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.1.14 09:34
Takže mám mlčet, když jsem „teoretička“? 
No tak jo, tak já mlčím… Jinak odpověď na otázku, jestli končí život ve 28, znám. No ale když mám mlčet… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.14 09:35
@Anonymní píše:
Dobrý večer, dokolečka dokola omílané téma mi opět vrtá hlavou.. vztah z rozumu. Ve zkratce- manžela jsem poznala ve 20, nijak extra láska, spíš mě ukecal a já co by ošklivá a tlustá (hezká, 170/60, rovné nohy a postava přesýpacích hodin- s 30 kily po dětech to hned vypadá jinak
) jsem si ho vzala z nějakého vděku.. děti 4 a 2. Po mých různých praktikách (po dobrém i po zlém) se začal snažit, o děti se zvládne postarat, když jsem v práci, dle možností pořídí to co nutně potřebujeme, ale stálo mě to mou veškerou úctu k němu, musím s ním jednat jako s blbem. Zpětně mám pocit, že jsem ho podvědomě připravovala na můj odchod, aby zvládl děti při návštěvách sám. Párkrát mě citově zradil a zranil, nějak jsem to udusala, že to mohu přecházet. Láska nikdy a nikde, když pohladí, tak ze snahy o sex. A vadí mi, že je o půl hlavy menší (ač jinak pohledný)! Mám pocit, že můj život skončil už před více jak rokem, kdy jsem si srovnala tento vztah z rozumu. Je možné takhle žít ještě dalších 40 let? Je opovrženíhodné se osamostatnit a rozvést když mě nejspíš jen pálí dobré bydlo a fungovní „rodiny“ by se zkomplikovalo? Končí život ve 28 a štěstí už jsem vyčerpala? Prosím o radu použe ty ženy, které si tímto prošly. Teoretičky nechť mlčí. Děkuji za všechny zkušenosti
mela jsem podobny pocit, ikdyz bezdetny vztah… posledni kapka byla nevera.. myslela jsem, ze se konci zivot, ze uz jsem stara a vse hezke mam za sebou… ze vsichni jsou jiz zadani nebo maji rodiny, ze jsem vyhorela… div se svete, prvni impulz, ze jsem zacla uvazovat, ze tomu tak neni byl kratky rozhovor s byvalym sefem pri oslave mych 30tin… On povida, tak, a ted ti zacina nejhezcich 10 let tveho zivota, tak si je uzij… a muzu to potvrdit… a pan pravy prisel jeste o malinko pozdeji ve 32… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.14 10:54
No tedy, čtu to asi po čtvrtý a vůbec to nechápu 
Vzala sis ho ve 20, až když jsi měla děti a 30 kg navíc? Nebo ty kila a děti přišly potom?? A co dělá špatnýho, jak tě zradil? Nechci rýt, ale úplně se v tom ztrácím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.14 10:57
Aha, tak ty děti asi potom, když je ti 28, tak by to nevycházelo… Ale stejně to moc nechápu. Jenom, jestli můžu poskytnout svůj pohled - vždycky, když se mi zdá, že se v životě nudím, tak přijde nějaká bomba - rozruch (v dobrým či zlým) - a je po nudě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Virginian
21.1.14 12:58
Jedno z méně připitomělých českých přísloví praví cosi o pálícím dobrém bydle, řek bych že tady je to zrovna ten případ.
- Citovat
- Upravit
21.1.14 13:28
Bude mi 28 let, ziju s dcerou (5 let) skoro 4 roky sama. take mam pocit ze uz jsem si sve stesti vybrala. vsichni chlapi zadany a nebo k tomu „jeste“ nejsou. vzdy jsem se s kamaradkama smala, ze musim pockat, az se s tema zenatyma manzelka rozvede, protoze je trapi dobre bydlo. koukam ze jsem to docela trefila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.1.14 16:21
Teoretičky mají samozřejmě také názor, avšak pouze teoretický, o ten momentálně nestojím, omlouvám se všem dotčeným teoretičkám Chtěla jsem vědět, zda a jak toto řešení funguje v praxi a jestli je možné takto dosáhnout spokojeného života, či je nutné v tomto vztahu a stavu setrvat do důchodu a pak se jít odstřelit
@Takyjedna Přibrala jsem těhotenstvím, zakazuje mi cvičení, ale zároveň mi říká, že shodit by neškodilo- představoval by si u mě ideálně anorexii či bulimii, to je zdarma, ne? 
A měl pár příhodiček se slečnami v nouzi, utěšuje stylem „to bude dobrý, nejsi na tom tak špatně, já být svobodný, hned jdu do tebe“ a ony se chytaly, žejo, procházky, noční koupaliště a tak 
Pro to pochopení opravdu nemám 
- Citovat
- Upravit
21.1.14 16:31
@Safrane píše:
To sice nejsem, ale snad mohu napsat svůj názor. Je-li Tvůj partner o půl hlavy menší, nebude asi podstatný problém. Nebo spíše-ten hlavní. Tím bude zřejmě vyhoření a prázdnota. Pokud to opravdu tak cítíš, není cesta dál. To vše se bude jen a jen zhoršovat a budou tím trpět především děti. Ve věku 28mi let by život měl přinášet to nejhezčí, co jsme si vybudovali. V takovém věku bychom měli žít a radovat se, milovat a štěstí přijímat i rozdávat. S unavenou duší a myslí je to přesně naopak. Žijeme z nějaké setrvačnosti a povinnosti k ostatním. Na vlastní potěšení nezbývá čas. Vnímáš-li to nějak takhle, jdi dál. A než se tak rozhodneš, můžeš začít tím, že si najdeš kdekoliv na seznamce kamaráda na psaní-ne úchyla, ale slušného, příjemného muže, který Ti vrátí pocit, že jsi pro někoho důležitá a že se někdo na Tvá slova těší.Příspěvek upraven 20.01.14 v 22:43
krásně napsaný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.1.14 18:14
Úplně zakladatelce rozumím. Má sice vše, co se týká fungování rodiny, ale chybí ji pocit, že ji má partner rád. takže ne že by život jako takový končil v 28, ale život bez lásky. Taky si kladu takovou otázku…Mám s partnerem, se kterým jsem dva roky dvouměsiční mimčo. Vztah vznikl taky defakto z rozumu, na obou stranách, ale na jeho víc. U mě nějaká zamilovanost byla a i ta fyzická přitažlivost pak byla, navíc asi jako většina žen ji zase tak nepotřebuju, spíše mě přitahuje na chlapech to, jací jsou než jakou mají postavu. On to ale tak nemá. Mám taky takových 20 kilo víc než bych měla a jemu se líbí hodně hubené…Takže od počátku byl sex dost sporadicky a to ještě v oblečení a potmě…No a teď ty dva měsíce vůbec. Ani to není možné, protože se odstěhoval spát vedle v místnosti ( údajně tím, jak se kvůli prckovi nemůže celou noc větrat, tak se mu špatně spí… Mě ani tak nejde o ten sex ( stejně bylo šestinedělí ), ale o tu blízkost. O to přitulení se před spaním. Za ty dva měsíce se kvůli tomu jen hádáme, jsem na něj nepříjemná. A už tak dva týdny uvažuju, že odejdu nebo že se pokusím si někoho najít a pak odejít…Prostě mám pocit, že takto bez lásky žít nechci. Mám na něj hroznou zlost, že všechno zničil…Jinak malého má rád a bude z něj starostlivý a milující otec, to vím. Ale já mám pocit, že v té naštvanosti, zlosti, ublíženosti nemůžu vydržet…Kdybych měla kdy, jdu hned, fakt…Zrovna po porodu, v tak citlivé období člověka odkopnout, to je fakt hnus. Co byste radili mě? Taky mě pálí dobré bydlo?…
- Citovat
- Upravit
21.1.14 18:20
V prve rade bych poradila zvysit si sebevedomi… promin, ale byt s muzem, ktery se mnou spi jen po tme a v obleceni… to je smutne!!!
Sama bych potrebovala dat dolu tak 20 kilo, k me idealni vaze nejmene tricet… ale nikdy mi muj partner neopomene rict, jak jsem krasna a ze ma rad me prsa - ze ma rad ME! Z takoveho citoveho chladu bych se zblaznila mnohem dele nez po dvou letech a u Tebe promin, fakt nechau vztah z „rozumu“ a nasledne dite 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.1.14 18:38
@Barca12345
No je to jednoduché, je mi 34 a hodně dlouho jsem byla bez vztahu, navíc ty předtím byly jen platonické. Takže když jsem na netu poznala jeho a začali jsme si psát a rozuměli jsme si, nebyla do vztahu daleko…Jenže pak jsme se viděli, u něj to bylo zklamání, ale protože byl taky dlouho sám ( navíc je o 7 let starší ), asi si řekl lepší vrabec v hrsti…Tvrdí, že mě má rád…no to možná ano, ale nemiluje mě…Jednou mi dokonce řekl, že má rád moji duši, ale ne tělo…Ale já jsem, dokud žiju, přece oboje…no je to hrozný…Ale zkrátka ten věk a to, že jsem se už cítila na dítě, resp. vnímala, že mi začíná ujíždět vlak, hrálo taky velkou roli…
Navíc jsem myslela, že to třeba půjde, prostě kamarádský vztah…Ale je to hrozné trápení…
A co se týká toho sexu…Tím, jak ho nepřitahuju, tak je sex možný jen ráno, když má spontánní ranní erekci…No a to už není ani čas na nějakou předehru nebo na svlékání…Což mu ani nevadí, stejně má zavřené oči…
- Citovat
- Upravit
21.1.14 18:45
Nevim co ti napsat - makni na sobe, zvysis si sebevedomi, budes stastnejsi a hned to uvidis jinym pohledem.
Ja bych to nezvladla, ja bych takhle nemohla zit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.14 20:02
@Anonymní píše:
@Barca12345
No je to jednoduché, je mi 34 a hodně dlouho jsem byla bez vztahu, navíc ty předtím byly jen platonické. Takže když jsem na netu poznala jeho a začali jsme si psát a rozuměli jsme si, nebyla do vztahu daleko…Jenže pak jsme se viděli, u něj to bylo zklamání, ale protože byl taky dlouho sám ( navíc je o 7 let starší ), asi si řekl lepší vrabec v hrsti…Tvrdí, že mě má rád…no to možná ano, ale nemiluje mě…Jednou mi dokonce řekl, že má rád moji duši, ale ne tělo…Ale já jsem, dokud žiju, přece oboje…no je to hrozný…Ale zkrátka ten věk a to, že jsem se už cítila na dítě, resp. vnímala, že mi začíná ujíždět vlak, hrálo taky velkou roli…
Navíc jsem myslela, že to třeba půjde, prostě kamarádský vztah…Ale je to hrozné trápení…
A co se týká toho sexu…Tím, jak ho nepřitahuju, tak je sex možný jen ráno, když má spontánní ranní erekci…No a to už není ani čas na nějakou předehru nebo na svlékání…Což mu ani nevadí, stejně má zavřené oči…
no, konecne neco konkretniho, doted jsem mela pocit, ze to pise basnik… same naznaky a nic konkretniho…
No, chyba se stala uz na zacatku, tohle podle me fungovat nemuze. Chybi vam ve vztahu uz od zacatku dost podstatnych veci, na tom zbytku se podle me stavet neda.
Nechapu, ze sis vzala chlapa, ktery s tebou dokaze spat jen potme a se zavrenyma ocima Zvysit sebevedomi bys rozhodne taky potrebovala, ale kdyz zijes v takovem vztahu, neni to podle me ani mozne.
Zamer se na sebe, na svoje potreby( jestli mas sama pocit, ze bys potebovala zhubnout, zacni na tom pracovat, bez ohledu na to, co si mysli manzel). Manzela vic zapoj a venuj se vic sobe. A zkusila bych parovou terapii, podle me ale jen zjistite, ze tohle asi nepujde( ale treba se mylim, protoze jjen nemam vsechny informace)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.1.14 20:46
@mroe
no víc těch podstatných informací bohužel není…Mohla bys mi prosím doporučit někoho na tu párovou terapii? Ale taky to vidím bledě…S tím zhubnutím…Já mám strach, že poté, co zhubnu se to změní sice k lepšímu, ale bude to důkaz toho, že to bylo jen o fyzickém vzhledu a tak moc se mi tím znechutí, že s ním stejně nic chtít nebudu. Řešení to teda opravdu asi nemá…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
