Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Tejule píše:
Kazdy máme jiné sny, přesně todle jsem čekala, že napíšeš, moře, baráky, auta 😂 😂 😂 přečti si to po sobě a oprav si hrubku. ✌️️
Hele… hrubka tam určitě je, já ji nevidím, ještě k tomu jsem na mobilu. Pravopis mi nikdy nešel ale to ze mě určitě nedělá méně ceného člověka. Nebo jo? ![]()
Už nebudu na tvé výroky reagovat. Nerada si píšu s takovýmy lidmi jako jsi ty. Co si myslí, že snědli všechnu moudrost světa a když má někdo jiný názor je omezený člověk s hromadou děti a půjček…
pro anonymní Konvalinku -
ty si ale hrozně idealizuješ hetero rodinu - ani když máš manžela chlapa, tak nechtějí vždy všichni prarodiče hlídat - je tu o tom hafo diskusí, buď se ti tchýně plete nemístně do výchovy nebo nemají zájem
a kde jsi přišla na to, že manžel by ti dovolil milenky - on by neměl nárok na kvalitní sexuální život? a to by žádný muž nezkousl, aby mu byla manželka nevěrná s ženou
@stinga píše:
pro anonymní Konvalinku -
ty si ale hrozně idealizuješ hetero rodinu - ani když máš manžela chlapa, tak nechtějí vždy všichni prarodiče hlídat - je tu o tom hafo diskusí, buď se ti tchýně plete nemístně do výchovy nebo nemají zájem
a kde jsi přišla na to, že manžel by ti dovolil milenky - on by neměl nárok na kvalitní sexuální život? a to by žádný muž nezkousl, aby mu byla manželka nevěrná s ženou
Děkuji za reakci, vím, že máš pravdu. Zit dvojí život by stejne bylo srabactvi, jen prostě vím, že dcera se na tatínka bude ptát a mne strasne vuči ni mrzí, že ho nikdy nebude mit. Sice toho biologického otce známe a od se nebrání (dokonce chce ) ji do budoucna poznat a zodpovědět jakýkoliv otázky, třeba i vysvětlit, proc nám takhle pomohl, za což jsem mu vdecna a jsem za dceru ráda, že ho aspoň třeba uvidí, ale i tak, nikdy nebudeme ta klasická pěkná rodinka. S tim, že se lisim ja jsem smirena, ale nevím, jak to ponese naše holčička. Ano, můžete si říct, že jsem na to mela myslet dříve, ale jak už jsem psala, ani jsem si neuměla představit ten nával emocí a lásky, jaky vuci te malicke ucitim. Chci pro ni proste jen to nejlepší, a možná, že nakonec my dvě (partnerka a ja ) pro ni ve finále to nejlepší jsme, to ted nikdo neví, jen je mi strasne lito, jestli kvůli naší orientaci bude někdy v nesnázích. V tomhle ta homosexualita je strasne tezka. Když už poznáte lásku svého života (nebo si aspoň myslíte, že jste ji poznali) , resite deti, jak a jestli vůbec. A když zase máte s někým klasicky deti, resite, že je nemate s tím pravým/tou pravou… Není to lehka odlisnost
Já mužů momentalne říct, že jsem velmi stastna, protože mam jak partnerku, kterou jsem si vybrala a kterou uprimne miluji, tak mam dceru, kterou miluji nadevše. Jsem obklopena láskou. Rikam si však, není to ode mne sobectví…?
@Anonymní píše:
Děkuji za reakci, vím, že máš pravdu. Zit dvojí život by stejne bylo srabactvi, jen prostě vím, že dcera se na tatínka bude ptát a mne strasne vuči ni mrzí, že ho nikdy nebude mit. Sice toho biologického otce známe a od se nebrání (dokonce chce ) ji do budoucna poznat a zodpovědět jakýkoliv otázky, třeba i vysvětlit, proc nám takhle pomohl, za což jsem mu vdecna a jsem za dceru ráda, že ho aspoň třeba uvidí, ale i tak, nikdy nebudeme ta klasická pěkná rodinka. S tim, že se lisim ja jsem smirena, ale nevím, jak to ponese naše holčička. Ano, můžete si říct, že jsem na to mela myslet dříve, ale jak už jsem psala, ani jsem si neuměla představit ten nával emocí a lásky, jaky vuci te malicke ucitim. Chci pro ni proste jen to nejlepší, a možná, že nakonec my dvě (partnerka a ja ) pro ni ve finále to nejlepší jsme, to ted nikdo neví, jen je mi strasne lito, jestli kvůli naší orientaci bude někdy v nesnázích. V tomhle ta homosexualita je strasne tezka. Když už poznáte lásku svého života (nebo si aspoň myslíte, že jste ji poznali) , resite deti, jak a jestli vůbec. A když zase máte s někým klasicky deti, resite, že je nemate s tím pravým/tou pravou… Není to lehka odlisnost
Ty jsi prostě báječná maminka! ![]()
To, o čem píšeš, jsem se tu snažila vysvětlit taky, protože to v rodině máme. Sama vidíš, že vaše dcerka startuje do života s nevýhodou, kterou jste pro ni připravily se svojí partnerkou.
A plně si to uvědomuješ až teď, coby bio rodič. Ale už jen ten fakt, že to tak vnímáš, je zárukou toho, že se budeš snažit citlivě vykompenzovat to, co chybí.
Teda kromě jedné věci, kde bohužel nemůžeš nic dělat, a sice kdyby se ti nedejbože něco stalo, tvoje partnerka by se legálně o vaši holčičku nemohla postarat.
Tohle mi teda v tomhle státě přijde šílený. A bezcitný, hlavně vůči dětem.
Tobě přeju, ať se ti daří a ať ti to s partnerkou vydrží. ![]()
@Anonymní píše:
Já mužů momentalne říct, že jsem velmi stastna, protože mam jak partnerku, kterou jsem si vybrala a kterou uprimne miluji, tak mam dceru, kterou miluji nadevše. Jsem obklopena láskou. Rikam si však, není to ode mne sobectví…?
já už bych to neřešila, zbytečně se týráš, už je to, jak je to, zvrátit to nejde, tak se neužírej výčitkami a snaž se žít a vychovávat dceru,jak nejlíp to jde - žijeme tady a teď, nepitvej se v minulosti - hodně štěstí ![]()
To co tu píše poslední anonym je pro tebe, zakladatelko, důležité. Homorodina má stejnou nevýhodu jako rodina s nevlastním rodičem. Prostě jeden z toho páru je biologicky rodič a druhý není a to zásadně ovlivňuje jejich vztah i chování k dítěti i vztahy v rámci příbuzenstva. Pak je tu ještě ten druhý bio rodič, který je sice odsunutý mimo rodinu, ale jak bude děcko dospívat, tak může vstoupit do hry a všecko změnit, třeba i tak, že dospívající dítě opustí homorodinu a začne žít s biologickým otcem. V diskuzi úplně chybí pohled partnerky co není biologickým rodičem. Ta to vidí celé zase úplně jinak.
Nevymlouvám ti založení homorodiny, ale měj tohle na paměti. Pomůže ti to některým problémům předcházet nebo aspoň zmírňovat následky, které nutně budou z takové rodinné konstelace vznikat.
@Anonym9095 ja ti nevím, jestli resis 3 dny porodnici, jestli jsi na založení lesbicke rodiny vůbec připravena. Mohu se zeptat, kolik vám s partnerkou je let?
I me by zajímal pohled nebiologicke partnerky. U nás je to tak, že ja jsem s malou doma, partnerka chodí do prace, zivi nás v tomhle zastává roli otce. Ovšem, kdybych ja odešla, ona zůstane sama (sve deti nemá a již mit nebude ) , emočně, časově a finančně se angažuje a nemá žádnou jistotu. O kontakt s biologickym otcem má zájem o dost menší než ja, asi proto, že se jim cítí byti více ohrožena. (I když on má svou rodinu, svuj život ). Na druhou stranu, jestli se partnerka (nebo ja) rozhodne, že ve vztahu již nechce pokračovat, budují na dite uplne sama jak po prakticke stránce (vyzvedávání z kroužků, vozeni do školy, kdyby byla nemocna ) tak taky finančně. Nikdo mi na dceru nebude prispivat (jestli bychom se na tom s partnerkou nedohodly ) takže ano, ideální situace to není. Na druhou stranu je X matek samoživitelek na jejíž deti otci neplatí. Porad si myslím, že jako Bio matka jsem na tom lépe. Ten nejcennější dar jsem již od života dostala a snad mi ho nikdo nikdy nevezme… přijde mi, že ta partnerka, ktera se bud vzdá svého mateřství anebo z jiných důvodů sve dítko nemá a má "pouze " nebio musí strasne moc milovat, podle mne to musí byt velmi těžka pozice. Ale ony třeba zase to vidi jinak…
Proč zde děláte takové divadlo? Já se svou partnerkou mám vše vyřešené. Myslíme dopředu.. víme že to bude těžké.. Ale jak říkám, hlavní je se z toho nepos*at. VIM že bude spoustu situaci kdy budu na dně. Kdy budeme řešit těžké chvíle. Že drobečka, který se narodí budeme muset bránit před dětmi ve školkách, školách .. Že kvůli nám nebude mít tátu. To vše je smutné. Ale proč by jsme to neměli zkusit? Proč nám zde dáváte čočku. Jste normální? Prostě až ty situace přijdou tak je budeme řešit. Nic si v životě nenaplanujete dopředu. Já a moje žena žijeme v tom, že chceme miminko a že budeme skvela rodina. Co bude potom, bude potom. Žijeme teď a tady. Kdybych měla řešit u všeho co bude tak si hodím lano. Takže abych to shrnula: ptala jsem se na úplně jiné věci než co mi odpovídáte. Ano ptala jsem se na blbou porodnici. Ale zajímá mě to. To už nemám právo ani na to? Připadá mi, že jste všichni měli chytrou kaši akorát. Nejste empatičtí, stále povídate jen to své. … Nechtěla jsem se s někým dohadovat, chtěla jsem jen vědět zkušenosti. My nejsme konfliktní. Jen mi z vás jde negativum a zlo. Což já ráda nemám. Takže pěkný den. A jednou třeba napíšu jak se naše rodina vyvinula. ![]()
@Anonymní píše:
Záleží asi kde. Já jsem zdravotní sestra a u nás některé kolegyně velice řeší sexuální orientaci pacientů.
Jak se to projevuje v praxi, jak to pocítí ten pacient?
Proč zde děláte takové divadlo? Já se svou partnerkou mám vše vyřešené. Myslíme dopředu.. víme že to bude těžké.. Ale jak říkám, hlavní je se z toho nepos*at. VIM že bude spoustu situaci kdy budu na dně. Kdy budeme řešit těžké chvíle. Že drobečka, který se narodí budeme muset bránit před dětmi ve školkách, školách .. Že kvůli nám nebude mít tátu. To vše je smutné. Ale proč by jsme to neměli zkusit? Proč nám zde dáváte čočku. Jste normální? Prostě až ty situace přijdou tak je budeme řešit. Nic si v životě nenaplanujete dopředu. Já a moje žena žijeme v tom, že chceme miminko a že budeme skvela rodina. Co bude potom, bude potom. Žijeme teď a tady. Kdybych měla řešit u všeho co bude tak si hodím lano. Takže abych to shrnula: ptala jsem se na úplně jiné věci než co mi odpovídáte. Ano ptala jsem se na blbou porodnici. Ale zajímá mě to. To už nemám právo ani na to? Připadá mi, že jste všichni měli chytrou kaši akorát. Nejste empatičtí, stále povídate jen to své. … Nechtěla jsem se s někým dohadovat, chtěla jsem jen vědět zkušenosti. My nejsme konfliktní. Jen mi z vás jde negativum a zlo. Což já ráda nemám. Takže pěkný den. A jednou třeba napíšu jak se naše rodina vyvinula. ![]()