Poradna duly
Jana Čurdová
Já mám doma kluka, poprvé jsem si to říct nechala, byla jsem zvědavá, chtěla jsem nakupovat do barev, vymalovat pokoj do barev. Vlastně jsem od začátku tušila, že to bude kluk a i jsem si ho přála. Manžel chtěl holku a stále chce, taky by si to chtěl nechat říct, ale já se teď chci nechat překvapit. Hlavně mi je to teď tak nějak jedno, hlavně ať je vše v pohodě.
A chtěla bych zažít ten moment překvapení, protože když jsem porodila poprvé, tak jsem ze všeho byla tak vyplesklá, že jsem vůbec po porodu neřešila, co to je, jak to vypadá a tak, byla jsem hlavně ráda, že to mám za sebou a že jsme to zvládli a ani doktoři mi neřekli, co se nám narodilo a hned ho odnesli. Druhý porod si chci víc užít, jestli to lze tak napsat, hlavně už člověk tuší, i když vždy mě něco může překvapit. I když musím říct, že si člověk něco naplánuje, něco představuje a pak je vše úplně jinak.
No tak to vím presně o čem mluvíš…my totiž miminko vůbec neplánovali…chtěli jsme nejdří postavit…vztit se atd..a přišlo to trochu nečekane…ze zacatku jsem byla hone v soku a i jsem to obrcela..ale ted uz se hrozne tesim a chci si to tehotenstvi a pak i toho prcka poradne uzit:)Nevim proc ale taky mam tak nejak porad pocit ze to bude chlapecek:)Ale treba se milim…nevim..pro sebe bych rada holkcicku…pro tatku a dedecka bych rada kluka takze je mi taky uplne jedno hlavne kdyz bude vsechno v poradku:) Musi to byt krasne nechat se prekvapit…ale ja proste nevim jestli bych to vydrzela…a taky bych radci nakupovala do urcite barvicky atd…no uvidime…jeste je cas…vlastne nevim ani kdy presne se to da uz tak nejak poznat:)…
No mně to tenkrát řekli snad až na třetím UTZ, teď si nejsem jistá, kdy to bylo, ale myslím kolem 30 týdne. V tom dvacátém to nebylo vidět. My tohle druhé těhu taky neplánovali, poprvé jsme měli trochu problém, ale teď to přišlo tak nějak samo. Sice jsem chtěla dvě děti po sobě, né tak brzy, ale zase ne o tolik pozdě, takže jsem vlastně ráda, že to tak dopadlo a nemuseli jsme se nijak snažit a stresovat, že to nestihnu do návratu z mateřské. Já jsem si dopředu nakoupila hodně věcí i větších, takže ještě teď z toho čerpám a byla jsem tak ráda, že mi to vyšlo na kluka. Teď toho mám až až i po kámoškách a pokud to bude holčička, tak hold něco přikoupím. Vlastně to bude hoodně drahé, protože holčičku bych si asi chtěla strojit víc.
No jestli mi to taky do tricateho tydne nezjisti tak pak uz si to asi ani taky rict nenecham.kdyz uz to vydrzim tak dlouho tak tech par tydnu potom jeste taky:)…No uvidime…me se ty hadriky libi vsechny jak na holcicku tak na kluky…taky lecos zdedime..ale stejne si chci spoustu veci nakouit sama a oblikat mrnouska podle svych predstav:)…Ja jsem taky driv chtela dve deti docela brzo po sobe…ale ted si rikam ze asi az tak po peti letech…chci si to prvni mrne poradne uzit a musme dostavit a dokud nebude postaveno tak asi druhe ani mit nemuzem..ale aby to taky neprislo zase takhle necekane…Ono se prave rika ze kdyz necces tak to de mnohem snaz..hrozne moc na tom dela ta psychika…tak uvidime jak to bude s nama…ale zatim se tesim na naseho prvniho mrnouska a o druhem zatim radci vubec neuvazuju:)
ono to hrozně rychle utíká a takový ten první miminkovský rok uteče jak voda. Teď když se na to dívám zpětně, tak si to užívám tak od toho půl roka, kdy ten mrňous začne dávat najeo své libosti a nelibosti, hlavně začne spát víc v noci a prostě je to už větší klídek, člověk má nejhorší za sebou, načerpá zkušenosti, není ze všeho tak vykulený. Ze začátku jsem si nemohla zvyknout ani doma, chyběli mi lidi z práce, trochu to trvá, než si to člověk přenastaví, a te´d když chodíme s prckem na písek, do parku, tak je to taky super, hlavně jako malé mimčo nebyl kočárkový, takže veškeré procházky prořval. Ale když vidím nějaké malé mimčo, tak se už fakt taky těším, že budu mít doma jedno hodňoučkého na pomazlení a druhého rozumbradu. No jen aby to nebyl jeden žárlivý vztekloun a druhý uřvaný nespavec.
No snad ne:) Ríka se ze je to podle jaky mas tehotenstvi..kdyz pohodovy bez nervu atd tak i ten mrnous je pak pohodar chrni…neni hyperaktivni atd…No ale ja ze zacatku mela nervu az az tak nevim..asi me neceka zadny hodnoucka miminko:) Sestrenka m ted mesicni holcicku a to je anidilek..ta se da do kocarku a nevzbudi ji nic…chrni klidne ctyri hodiny v kuse:)…Tak doufam ze treba to u nas bude aspon trosku podobne:) A kolik je tomu tvymu malymu:)? Ja myslim ze budu taky hodne vypleskla…a nebudu si na to moc zvyknout…chci do toho pak jeste i pracovat doma a dodelavat skolu takze toho bude asi az az..:(Ale doufam ze se vsechno nejak zvladne…
Malýmu bude 17 měsíců, je fakt, že teď mi zase naspí tři hoďky v kuse po obědě, což je dobrý, člověk toho hodně stihne. Jinak těhu jsem měla docela v pohodě, ale hodně stresů v práci, ale stíhala jsem cvičit, plavat atd. Ale malý byl divoch i v bříšku, tak jsem si říkala, že to tak bude i potom a je. Ale zase chtěla jsem zlobivého klučinu, pokud možno blonďáka s modrýma očima, což byla spíš sranda, s manželem jsme oba tmavovlasí, manža tmavé oči já všehochuť. Dítě jsem si představovala hnědovlasého klučinu s hnědýma očima, i po porodu byl hodně tmavý a nakonec je to blonďák s šedýma očima, takže světluška. Je zajímavé, jak si člověk podle své podoby nějak prcka představuje i podle UZT se snaží vyčíst co nejvíc, pak se to narodí a vypadá to úplně jinak a do půl roka se to totálně změní, že by to člověk nepoznal.
Ahoj holky,
Nakashi: vítám Tě mezi námi.
valíku: já jdu na tripple testy za týden, to budu 16+4.
Jinak celé první těhu jsem měla plné starostí a stresů a synek je pěkný divoch
- je strašně neklidný, nevydrží sedět na zadku ani minutu … nevím, kde bere tolik energie.
Ahojky:)Přeju hezké dobré ráno:) Děkuju za přivítání:) Já du na testy až začátkem června:( Už bych jechtěla mít za sebou.....
Deimosko , tak to máme podobné, syn také pořád lítá, on ani pořádně nesedí od malinka, jelikož se naučil lézt, pak klečet a pak chodit, takže si sedne opravdu vyjímečně, ale třeba když mu čtu pohádky, tak to vydrží. Musíme být v pohodě a klidu, aby to druhé dítko, bylo pohodář.
Jinak je hrozný, že se ty TT dělají tak pozdě. Já jsem se rozhodla, že to asi o víkendu oznámíme tchánovcům, přes noc mi vyrostlo břicho, doslova se vyvalilo, tak už mi nic jiného nezbývá.
Ještě mám na vás prosbu, nemáte nějaký vtipný nápad, jak to sdělit tchánovcům? Mně tyhle oznámení přijdou vždy děsně trapný, pro mě, manžel si to samozřejmě užívá a já si připadám jak na pranýři. Nejdřív jsem si myslela, že přijedu rovnou s břichem a oni uvidí, ale zase třeba by jim bylo trapný se ptát. Tak jestli máte nějakou dobrou vtipnou zkušenost, tak sem s ní. Poprvé když jsme to oznamovali, tak to bylo hodně trapný, manžel už to nemohl vydržet a bez mého souhlasu si to klidně nečekaně oznámil. Já tam seděla jak trubka a byla jsem pěkně naštvaná a ještě víc mě naštvalo, když to hned začli zapíjet, to jsem se zvedla a šla spát. ![]()
valíku: nebude v rodině nějaká událost - svátek, narozeniny, výročí - kdy můžete dát mimi jako dárek? My snad jako dárek dáme - do přáníčka vlepím foto z UZ a napíšu něco jako „Milá babičko, milý dědečku, přeji Vám vše nejlepší k narozeninám. Ještě se neznáme, ale doufám, že se na přelomu října a listopadu osobně setkáme …“ Ještě vlastně nevím, co tam napsat - snad něco vymyslím ![]()
Nějaké inspirující diskuse na toto téma jsou tady:
https://www.emimino.cz/modules.php?…
https://www.emimino.cz/modules.php?…
https://www.emimino.cz/modules.php?…
https://www.emimino.cz/modules.php?…
Jo a manželovi (tehdy jsme ještě nebyli svoji) jsem dala Lukyho taky jako dárek - k svátku. Ale musela jsem čekat až do 14tt, abych mu to řekla, bližší slavný den neměl
To jsem mu nakreslila přáníčko, na kterém byl on, jak hlídá miminko. Došlo mu to asi za pár minut, ale pak jsem myslela, že budu muset volat záchranku
Mým rodičům jsem to pak někdy kolem 18tt nějak mezi řečí řekla, manžel zase svým rodičům.
Ahoj Deimosko , díky za typy, ještě to pořádně prostuduji. To tě fakt obdivuji, že jsi to řekla manžovi až tak pozdě, to já bych nevydržela, hned jak jsem objevila dvě čárky, tak jsem ho docela neromanticky informovala, byla jsem z toho spíš rozpačitá, jelikož jsme se nějakou dobu snažili a nevěděla jsem, co si mám myslet. Rodičům bych to chtěla oznámit jen tak nějak mezi řečí, jelikož očekávám spíš rozpačité reakce, že už zase, tak abych se vyhnula případnému zklamání. Já si tady řeším, jak to oznámím, ale spíš bych měla řešit, jak to schovat než to oznámím, jelikož jsem se dnes probudila s břichem tak na konci čtvrtého měsíce, jsem z toho docela v šoku, doslova přes noc a to mi včera u doktora zvážili o kilo a půl míň než na první návštěve. Asi si tam mimís staví luxusní mezonet, to se bude potom divit až ho přivedeme do našeho krcálku, no jo, ale co když mi to břicho takhle enormě poroste? Toho se docela děsím, jelikož poprvé jsem měla taky obr pupek a teď je to nějak ještě rychlejší, no to asi za tři měsíce neprojdu dveřma.
Tak ještě musím písnout, že jsem poctivě prostudovala diskuze a dost jsem se nasmála. A mám chuť to sdělit taky nějak originálně, tak doufám, že pak nebudu zklamaná.