Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máma zanevřela na život
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
PaníKadrnožková
20.8.19 09:33
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.8.19 09:37
@Monikap3 píše:
Tak to je ale naprosto totéž. Taky byla jednou u psychiatra, prý je to idiot, který jí stejně nic nevyřeší, tak co by mu cpala prachy. Ale přece neomezím styky s vlastní mámou! Už nemám tátu, máma je mi nejbližší člověk, hrozně mě trápí jí takhle vidět. Vím, že se v práci trápí, vedoucí jí dává zabrat, ale napsala jsem jí životopis, našla spoustu nabídek a radila, jak z práce odejít. I v jejím věku by ve svém oboru našla práci jako nic. Ale nechce. A z nervů z práce nejí a pije. Začarovanej kruh
Pokud si chceš zanechat zdravou psychickou pohodu, tak styky omezit budeš muset, ale čekej bouři, protože na to nebude zvyklá a ano, je to skoro to totéž. Taky jsem mámě psala životopis, ale to už je kdysi dávno. Ona tyhle věci neumí, nebo neuměla. Teď má naštěstí práci docela dlouho i když na ní samozřejmě taky nadává a co je jejím velkým koníčkem, tak dávat svému okolí jasně najevo že ona je ta která maká nejvíc ze všech, umí to propašovat snad do každý 10 věty v nějakém kontextu. Když se vidíme tak mluví zásadně jen o sobě a když už se zeptá na nás, tak mi dá prostor tak 5 vět, pak to opět stočí ke své osobě. Takže to jsou spíš monology o ní, to je taky únavný. Omezila jsem styky, tak nějak si zvykla i když to nedokáže rozdýchat asi dodnes, už jí prostě nejsem vrbou a přijímačem její neustálé negativní energie a snažím se jí brát takovou jaká je. Tudíž jí nechám vykecat na návštěvě a jedu si po svém. Já to prostě nezměním 
v mých silách a ani ve tvých to není. U vás je tedy problém s tím alkoholem ještě, to je hodně špatné, to je velký démon a tam to může mít fatálnější následky a pokud si ona neuvědomí že má problém, tak s tím též těžko něco uděláš.
- Citovat
- Upravit
20.8.19 09:38
Víte, ony se často tyto"hry" v rodině předávají po generace. Maminka zavislacka( mám teď na mysli vztahy, nikoli alkohol) zničí partnerství a rodinu dceři a ta pak opakuje ten stejný model, protože „ona se přece taky obětovala“, přijde jí to „normální ". A "neštěstí“ v rodině je na světě!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.8.19 09:50
@Monikap3 píše:
@Halamka @Lalelale @Russet Jenže když jí řeknu, že nás trápí a ať se sebou něco dělá, tak se neskutečně urazí, že nás teda už nebude obtěžovat a ať si žijeme sami, ona že si poradí sama, jako vždycky. Tak to dopadlo pokaždý, když jsme se s bráchou snažili s ní mluvit. Děláme z ní alkoholičku a chudinku a jsme najednou strašně chytrý, když máme svoje partnery. Teď s ní pojedu na pár dní do Francie, protože se urazila, že s ní nikam nechci jít (což už má bohužel i pravdu, protože trávit čas s ní začíná být poměrně energeticky náročný), od včerejška se mnou nemluví, protože jsem na víkend odmítla s ní odjet do Itálie. A tak to je vždy- jakmile není po jejím, je zle. Brácha se oprostil, ten víc žije za sebe s tím, že jí pomůže, ale nebude furt řešit její nálady.Ale já mám vůči ní nějakej pocit zodpovědnosti, od tátovo odchodu jsem přebírala roli dospěláka a pomáhala jí se vším. A teď jsem tudíž i já ta špatná, co jí najednou od rána do večera nepíše, nechce s ní chodit po vínech a zábavách a netráví každou neděli s ní… Je mi smutno, chtěla bych, aby byla šťastná, svou mámu miluju. Ale nevím, co udělat. Ani nevíte, jak se děsím Vánoc, až bude zase zle, že jsme děti na prd, který chtějí trávit Štědrý večer s partnery a ona bude radši teda sama doma, protože k babi jet nechce (svojí mami). Už loni byly kvůli tomu hádky od listopadu…A nejvíc mám strach z toho pití. Nemůžu říct přesně, jak moc pije, protože s ní denně nejsem. Ale na vína chodí tak dvakrát týdně, do toho určitě pije i doma, protože to poznám podle stylu její psaní sms a i na návštěvě u babi si klidně dá panáka, nebo dva. Prý i při obědě v práci si dá víno. A to mi nepřijde normálníJá mám víno taky ráda, sem tam si u televize sklenku naliju nebo si jdu sednout s přítelem nebo kamarádkou, ale tohle mi přijde už moc. Nebo jsem jen hysterická?
Přesně!!! Měla jsem to stejně a i teď mě to občas chytne, nějaký pocit zodpovědnosti za ní a její život a ten pocit je tak neskutečně frustrující, částečně jsem se ho už zbavila sama a to ve chvíli kdy jsem jí za určitý věci začala nenávidět. Ovšem zjištění že svojí mámu nenávidím pro mě bylo hrozně frustrující, prostě překročila nějakou mez a já cítila nenávist. Pocit zodpovědnosti částečně zmizel, ale nenávisti jsem se nemohla zbavit. Teď už opadla i ona nenávist a cítím lítost a určitou letargii, ale svojí mámu mám pořád ráda samozřejmě. Trvalo to všechno 4 roky a trvá do teď víceméně, jen to není tak vyhrocené a tak nějak to funguje.
- Citovat
- Upravit
20.8.19 09:57
@Anonymní píše:
Ano, řekla si to přesně… ničení vlastního života. S rodinou se nijak nestýká, co uměla vždycky dobře, tak odstříhávat lidi ze svého života i za blbosti kolikrát. Má pocit že jí všichni ubližují a ten pocit si hýčká. Když jsem se plně osamostatnila, tak dokázala perfektně odhánět i mě, neustále mi něco vyčítala, až došlo k obrovské hádce. Já jí opakovala že jsem tu pro ní, tak ať se svěří jestli má problémy a je nešťastná. Nene, ona žádné problémy rozhodně nemá. Řvala jakej jsem pražskej spratek a nána, vyloženě měla potřebu mě pozurážet a ublížit mi, no tak zničila ten poslední zbytek nějakého normálního vztahu a já se odmlčela a utla jsem to, byla to pro mě poslední kapka, protože zatímco já brečela jak malá holka, tak. Dodnes jsem se nedozvěděla co jsem udělala a to mi nebylo 18 a ani jsem po ní nic nechtěla, což byl asi ten problém. No docílila toho že jí zbyl jen brácha a ten je podobného ražení jako ona. Já se s ní snažím bavit i stýkat, protože to je prostě máma, ale je to těžké, ona je hromada negativní energie. Teď už se aspoň naučila mě respektovat a přestala se ke mě chovat jako k malýmu spratkovi.
Jo, to jde mámě taky. Ta sice neumí lidi odstřihnout, ale všichni jsou blbí, zhýčkaní, mají v životě štěstí narozdíl od ní, nebo je někdo dotuje, zatímco ona si všechno musela vybojovat sama, každý jí jen využívá atd… Ale když jí řeknu, at si teda dupne a nenechá po sobě šlapat, tak to ne. Já jsem zlá, jak jsem se dozvěděla minulý týden, když jsem jí řekla, at si nechá dát antidepresiva, že už to není normální. Jediný, kdo jí prý miluje, je její kočka. Na to už nemám sílu argumentovat. Nemá to smysl. Odcizuje se pomalu i vlastní rodině. K babi jet sama nechce, s tetou (svou sestrou) si už taky pořádně nerozumí, kamarádku má jednu, ostatní jsou totiž krávy. Což teda podle vyprávění opravdu jsou, ale jiný si nehledá. koníčky kromě cestování do Itálie a zábav nemá. Já už prostě nevím. Kolikrát závidím přítelovi, že má mámu 70 km od nás, vidí se jednou za čtvrt roku a i když jsou v kontaktu, tak mu do ničeho nekecá a nechává ho žít. Sama má přítele a i když má taky práci dle svých slov na nic, je spokojená. A já přijdu od své mámy a řeším, jestli je ovíněná nebo ne. Je to ostuda…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.19 09:57
Možná by nebylo od věci, kdybyste navštívila psychologa vy sama. Ono to bohužel tak bývá, ze ti, kteří by to potřebovali, k psychologovi nechodí a tím pádem tam musí docházet jejich okolí, aby se z nich nezblaznilo!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.8.19 10:01
Snad nebude vadit zakladatelce že se vetřu taky s dotazem. Holky může mi tu třeba jenom někdo definovat proč takový vztah nemá i k mému bratrovi? To co si moje máma dovolí nebo dovolila ke mě si k bráchovi v životě nedovolí. On už s ní také nebydlí, ale je z něj po***ná a má neustále potřebu mluvit za něj, řešit věci za něj, opečovávat ho, posluhovat mu, zařizovat za něj, atd. Nedej bože bych proti němu něco řekla, tak je zle a je schopná se urazit na dva měsíce a běda že bych nepřišla s omluvou. A čím více jí brácha ignoroval tím více z toho byla hotová a skočila by snad i z okna. Někdy mi to přišlo že si ho přivlastnila snad i za partnera, tak zvláštně o něm mluvila, jak kdyby spolu žili. Těžko se to popisuje, přitom většinu jejích problémů jsem schytala já, on byl ten malej chráněnej. Pravda je že jak jsem řekla, tak on je spíš do ní, jak podobou, tak povahou hlavně. Já jsem spíš do táty, jak vzhledem, tak povahou. Nikdy jsem nebyla schopná to pochopit, i teď by byla schopná mu utírat zadek. Za to jako vrba když na ní kašlal a já to poslouchala dva roky v kuse, to jsem jí byla dobrá. Já jí domlouvala jak on to nemyslí zle, jak jen nemá čas a bla bla. A když jsem podotkla po dvou letech jejího f%nukání že už by se měl taky srovnat, tak jsem stejně byla špatná ta já říkala jsem si jakou v tom vlastně hraju roli já
- Citovat
- Upravit
20.8.19 10:03
@Lalelale @Kačus82 @MP Krista No, tak nějak jsem doufala, že se tady do mě pustíte, že jsem opravdu jen zlá a máma je v pořádku a místo toho je mi teď teda pěkně ouvej Člověk si furt nějak nechtěl připustit, že má jeho rodič problém. Nikdy nedokážu omezit styky, poslední dobou jsem se naučila jí neodepisovat ve chvíli, kdy cítím, že píše opilá, je nepříjemná a snaží se vyvolat hádku. Pak na ní samozřejmě kašlu, protože mám přítele, předtím mi byla dobrá. Logicky, měla jsem na ní víc času. Ale tak nějak tohle by člověk ještě nějak zvládnul přejít. Ale já mám o ní strach. Nejí, jen se cpe práškama na uklidnění a pije víno. Možná i tvrdší, ale to nemůžu říct stopro. Bojím se, že skončí brzo v nemocnici…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.19 10:04
Dřív prohlašovala, že chce vnoučata, aby měla životní stimul…Teď to vypadá, že se brácha bude ženit a chtějí děti. A najednou otočila, že jí děti rozčilujou a že je nechce, protože nebude hlídat děti, aby jí neomezovaly v chození na zábavy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.19 10:05
@MP Krista Taky mě to už napadlo. Několikrát jsem u něho byla, ale poradil mi totéž co vy- zaměřit se na sebe a svůj život. Ne mámy. Brácha k němu chodí pravidelně a je pravda, že je o dost vyrovnanější než kdy dříve. Skončíme celá rodina na psychárně brzo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.8.19 10:06
@Monikap3 píše:
Jo, to jde mámě taky. Ta sice neumí lidi odstřihnout, ale všichni jsou blbí, zhýčkaní, mají v životě štěstí narozdíl od ní, nebo je někdo dotuje, zatímco ona si všechno musela vybojovat sama, každý jí jen využívá atd… Ale když jí řeknu, at si teda dupne a nenechá po sobě šlapat, tak to ne. Já jsem zlá, jak jsem se dozvěděla minulý týden, když jsem jí řekla, at si nechá dát antidepresiva, že už to není normální. Jediný, kdo jí prý miluje, je její kočka. Na to už nemám sílu argumentovat. Nemá to smysl. Odcizuje se pomalu i vlastní rodině. K babi jet sama nechce, s tetou (svou sestrou) si už taky pořádně nerozumí, kamarádku má jednu, ostatní jsou totiž krávy. Což teda podle vyprávění opravdu jsou, ale jiný si nehledá. koníčky kromě cestování do Itálie a zábav nemá. Já už prostě nevím. Kolikrát závidím přítelovi, že má mámu 70 km od nás, vidí se jednou za čtvrt roku a i když jsou v kontaktu, tak mu do ničeho nekecá a nechává ho žít. Sama má přítele a i když má taky práci dle svých slov na nic, je spokojená. A já přijdu od své mámy a řeším, jestli je ovíněná nebo ne. Je to ostuda…
Je hodně frustrovaná a tak pije, jak tu někde padlo. Zkusila bych já sama nějakého psychologa, uvidíš co ti řekne. Jak to uchopit. Ono je tohle jak chození na provaze 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.8.19 10:08
@Monikap3 píše:
@MP Krista Taky mě to už napadlo. Několikrát jsem u něho byla, ale poradil mi totéž co vy- zaměřit se na sebe a svůj život. Ne mámy. Brácha k němu chodí pravidelně a je pravda, že je o dost vyrovnanější než kdy dříve. Skončíme celá rodina na psychárně brzo
Tak pak nic víc neuděláš, ona je upír a ty s tím nic neuděláš. Bylo by to jen horší a horší.
- Citovat
- Upravit
20.8.19 10:11
@Monikap3 Já jsem o pár let starší než vaše maminka. To, co tady píšete, vidím jako sobecké chování matky vůči dospělé dceři. Mám sama také maminku, je jí 84 let. Byly chvíle, kdy potřebovala pomoc, operace srdce, zápal plic. To nastoupila celá rodina. Ale jinak si žije svůj život, ma svoje přátele, svůj program. Vnoučata za ní chodí bez říkání, protože je jim s ní dobře a ona si jejich pozornost nikdy nevynucovala. Nejste zodpovědná za to, jestli je někdo ve svém životě šťastný. Jsme zodpovědní za své deti, ale jen do jejich dospělosti. Na problémy vaší maminky opravdu nestačíte, tam by byl třeba odborník. Soustredte se sama na sebe a na svůj život. I tak vlastně dokážete, ze vás maminka dobře vychovala a postavila do života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.19 10:31
@Monikap3 píše:
@Lalelale Jenže když se do ní vcítím, tak jí musí být fakt mizerně. Chlapa nemá, práci nesnáší, má pocit, že děti na ní kašlou (proto se snažím fungovat já), je po vážné úraze ramene s trvalými následky hybnosti, které jí pořád bolí… Tohle na jednu stranu není snadné. Snažím se jí chápat, ale už se i přistihnu, že jsem na ní ostrá a ztrácím trpělivost. Nejradši bych se kolikrát odstěhovala někam hodně daleko a pak bych si za tohle myšlení nafackovala. Zvlášť kdyžmi babi hučí do hlavy, jak musím být na maminu hodná, protože nikoho jinýho nemá…
Hezká situace.Jsi jak ve svěráku a přitom řešení nebude tak složité. Žádná Francie, žádné ohledy, žádná vrba a zásobník energie pro někoho, kdo okolo sebe nic nevidí krom chlastu. Ať ji máš ráda sebevíc, paradoxně jí ještě ubližuješ a prohlubuješ její trápení a odevzdanost. Musíš utnout veškerou snahu a kontakt s ní na nezbytnou míru, pokud se sebou nezačne něco dělat. Ničím jiným jí nepomůžeš. Až zjistí, že by mohla přijít o posledního ochotného troubu, který vydrží naslouchat jejím nářkům, probudí se dříve, než ji chlast přivede na onen svět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.19 10:32
@MP Krista Děkuji za podporu. Ona to bohužel vidí jinak, než Vy. Podle ní jsme sobci my všichni kolem, protože na ní kašleme. Samozřejmě, když je problém, fungujeme. Teď jsme u ní malovali i s bráchou a „švagrovou“, ačkoli to nikdo neumíme, zatímco ona pila víno a pak usnula. A prý ještě chce vymalovat zbytek bytu. To už jí bratr naštvaně řekl, že ani náhodou, ať si zavolá malíře. Když nejezdíme pravidelně na rodinná setkání každý týden, tak i od babi slýcháme, že na rodinu kašleme. Zřejmě se to dědí po generacích. Máte pravdu, měla bych se zaměřit na sebe. Ale člověka to bolí u srdce, když vidí svojí mámu nešťastnou a ještě je utvrzován, že je celý svět, včetně vás, proti ní…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Naprosty souhlas. Vy potrebujete silu predevsim na svou rodinu, kterou jste zalozila. Mame pomahate az dost. Nenechte se vysat, jinak to fakt bytostne chápu