Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ale prdlajz, zakladatelka muze but super holka - ja jen celou dobu rikam, ze kdyz mu neco befelem bude chtit omezit, ze to nikomu ke stesti neprispeje a misto toho, aby byli stastni oba (coz je alespon doufam zakladatelcin cil), budou akorat oba nastvani…na to, ze by to mohl omezit musi prijit on sam a nikdo jinej, takze status quo je lepsim resenim, nebot je stastnej alespon jeden - jedinej moznej jeji postup vidim v tom, co rika Listicka…
@Ali-Ali píše:
@wendy
vecny argument jsou dve spolecne deti. manzelka muze mit na starost domacnost, manzel vydelek, deti jsou spolecne, narok na volny cas oboustranny.
myslim, ze ad personam bylo uz tve navazeni do zakladatelky, ze nedopreje manzelovi stesti.
Zakladatelko,
asi tě nepotěším… pro nezasvěcené je těžké to pochopit, ale lezení je prostě životní styl… a pokud ho chlap miluje a dosahuje nějakého výkonu, nevzdá se ho, naopak většinu času mu sežere trénink a zdokonalování, protože díky chlapské „ješitnosti“ prostě není možné ustrnout na nějaké výkonnosti, ale je potřeba zdolávat nové a nové výzvy, stěny, skály… našla jsem si lezce, obdivovala jeho zápal, sport, koníček, lezla s ním… přišli děti, čekala jsem, že třeba taky kvůli rodině zvolní… rodina se přizpůsobila jemu, když jsme chtěli trávit čas s tátou, tak jsem sbalila děti a jeli s ním, čekali pod skalami, až sleze… časem přidal i zimní lezení… čas s námi trávil doma jen když „nevyšlo počasí“… nikdy jsem si nestěžovala, protože jsem přece věděla, že si beru lezce a že lezení je koníček, kterého se nikdy nevzdá… nemám happy end… po 11 letech mě čekání přestalo bavit a odešla jsem od něj i s dětma… děti si bere na víkend cca 14 dní a vidí ho tak víc času než když s náma žil doma… a upřímně myslím si, že mu stále nedošlo, co mi vadilo a proč jsem odešla.
@wendy no tak nejlepe maji byt ale stastni oba a ne jeden na ukor druheho.Ona je v domacnosti, on v praci-potud je to v poradku.Pak ale nastane cas, ktery by si meli nejak rozdelit na jeho zajmy, jeji zajmy a spolecne zajmy a nejak v tomto ohledu spolupracovat. Jenze u nich ten volny cas vypada tak, ze ona se dale stara o spolecne deti a domacnost(takze jakoby byla nonstop v praci) a on se venuje svemu konicku.Jak by se to jemu libilo, kdyby ona mu nacpala deti, hned jak se vrati z prace a sla si pestovat konicky a jeste ze sebe sypala, ze by on mel byt stastny, kdyz ona je stastna? On by byl jen v praci a doma s detmi a ona by jim venovala jen naproste minimum casu. Myslis, ze by byl stastny? Jak dlouho si myslis, ze by vydrzel?
Ano takto nejak by to idealne melo byt - ale na to si musi kazdej dojit sam - toho nikdy nedocilis tim, ze to tomu druhemu naridis…tim docilis akorat toho, ze budete nastvani oba, jak uz jsem tady psala asi desetkrat ![]()
PS: nebo to vazne ocekavas, ze ona mu rekne, vis chci abys to lezeni omezil a misto toho mi pomahal a on zareaguje slova konecne jsem prozrel, od ted ti budu s radosti pomahat a budem oba stastni? Je treba vychazet z realne situace - nikoliv z toho jak bychom chtely, aby to bylo a jak bychom chtely, aby lide reagovali…
@fifinka609 píše:
@wendy no tak nejlepe maji byt ale stastni oba a ne jeden na ukor druheho.Ona je v domacnosti, on v praci-potud je to v poradku.Pak ale nastane cas, ktery by si meli nejak rozdelit na jeho zajmy, jeji zajmy a spolecne zajmy a nejak v tomto ohledu spolupracovat. Jenze u nich ten volny cas vypada tak, ze ona se dale stara o spolecne deti a domacnost(takze jakoby byla nonstop v praci) a on se venuje svemu konicku.Jak by se to jemu libilo, kdyby ona mu nacpala deti, hned jak se vrati z prace a sla si pestovat konicky a jeste ze sebe sypala, ze by on mel byt stastny, kdyz ona je stastna? On by byl jen v praci a doma s detmi a ona by jim venovala jen naproste minimum casu. Myslis, ze by byl stastny? Jak dlouho si myslis, ze by vydrzel?
@wendy
no jo, ona muze byt super, on muze byt super, ale taky si musi umet domluvit ![]()
ono je to tezko, jinak to ma nekdo kdo ma dve hodne klidne deti, jinak nekdo kdo z deti sili po pul dni. jinak to ma clovek s dvema hladacima babickama, pripadne s dostatkem financi na placene hlidani, jinak nekdo, kdo se deti nestrepal uz dva roky. zalezi na spouste „blbin“- jestli ma zenska k dispozici auto, jestli ma nejake moznosti vyziti, sportu atd.
pokud clovek zije na malem meste, dve deti taha mhd, hlidani zadne, dovolena v nedohlednu, tak ma obcas pocit, ze mu preskoci, i kdyby byl manzel doma kazdy den ve 4… ![]()
za me, dulezite je hlavne rict, jak to mam: takhle se mi to nelibi, nejsem stastna. a chtela bych to takhle a takhle a jsem pro to ochotna udelat tohle a tohle. jak to vidis ty?
Je to sobec…taky jsem měla lezce, teď se holt orientuje o víkendech na výlety s dětmi…bohužel, to je život a ten přináší změny, ovšem ten Tvůj si pořád jede ve starých kolejích, jako by se nic nedělo a on neměl rodinu ![]()
@wendy nojono to se mely bohuzel hranice nastavovat hned jak zacal vystrkovat drapky.Ted uz je moznost jen si zkusit promluvit znova o tom, jak je to pro ni nespravedlive, kdyz on se jen veze a pokud on neustoupi, tak jedine vymenit.Taky jsem mela problem s tim, ze jsem byla zpocatku velice tolerantni ke konicku partnera a on zkousel, kam az muze zajit.Pro me ale bylo jasne, ze nebudu delat sluzku, to si radsi pujdem kazdy po svem. Nakonec on trochu ustoupil a ja si nasla taky konicka a je to v klidu
Podle me kdyz mu tohle rekne, tak on se akorat sprajcne - ja bych postupovala tak jak psala Listicka…to, ze je nejaka situace objektivne nespravedliva neznamena, ze tim, ze se pokusim ji vyrovnat, tak tomu vztahu pomuzu - tak by to sice fungovat melo, lec lide obvykle nereaguji, tak dle nejake vysnene sablony - za me proste tenhle postup nadela vic skody nez uzitku…
@Ali-Ali píše:
@wendy
no jo, ona muze byt super, on muze byt super, ale taky si musi umet domluvit
ono je to tezko, jinak to ma nekdo kdo ma dve hodne klidne deti, jinak nekdo kdo z deti sili po pul dni. jinak to ma clovek s dvema hladacima babickama, pripadne s dostatkem financi na placene hlidani, jinak nekdo, kdo se deti nestrepal uz dva roky. zalezi na spouste „blbin“- jestli ma zenska k dispozici auto, jestli ma nejake moznosti vyziti, sportu atd.
pokud clovek zije na malem meste, dve deti taha mhd, hlidani zadne, dovolena v nedohlednu, tak ma obcas pocit, ze mu preskoci, i kdyby byl manzel doma kazdy den ve 4…za me, dulezite je hlavne rict, jak to mam: takhle se mi to nelibi, nejsem stastna. a chtela bych to takhle a takhle a jsem pro to ochotna udelat tohle a tohle. jak to vidis ty?
@Anonymní píše:
a co současná přítelkyně, jak to snáší?
Abych řekla pravdu, my teď se moc nevídáme. Tak co na to může říkat?! Třicítka dávno za ní, biologické hodiny tikaly a nejsou manželé…
Jinak, dá se sice omezeně, ale dá se lozit i s dětma. Ale je to omezující a co si budeme povídat, ty 25-ti letí bezdětní kamarádi o dětskou společnost úplně nestojí. Což taky chápu.
@wendy píše:
Podle me kdyz mu tohle rekne, tak on se akorat sprajcne - ja bych postupovala tak jak psala Listicka…to, ze je nejaka situace objektivne nespravedliva neznamena, ze tim, ze se pokusim ji vyrovnat, tak tomu vztahu pomuzu - tak by to sice fungovat melo, lec lide obvykle nereaguji, tak dle nejake vysnene sablony - za me proste tenhle postup nadela vic skody nez uzitku…
No a co když žádné z dětí nebude chtít lézt taky? U mimina je to asi zbytečné, dvouleté dítě teda nevím, jestli je už dost velké na lezení… a o manželce si netroufám říct, třeba já osobně bych umřela hrůzou, já se výšek bojím, hory sice miluju, ale lézt po skalách fakt nemusím… a že budou jezdit s ním kvůli němu, i když maminka bude s dětmi dole a bude třeba trnout strachy nebo honit děti a dávat na ně bacha, aby některé z nich nespadlo… no, tohle je takový dost specifický sport, takže ne každému to může vyhovovat…
Na druhou stranu člověk by měl partnerovi říct věci, se kterými nesouhlasí, měl by se ozvat, když sám cítí, že je tu nějaký problém… a to dřív, než bude pozdě… nemyslím si, že sdělení, co se mi nelíbí a co vidím jinak, by mohlo napáchat víc škody než užitku… spíš naopak, věci, které v sobě dusíme a trápí nás, ty pak způsobí neplánovaný výbuch (a většinou v té nejméně vhodné chvíli) a způsobí to, že pak se ven vyvalí proud výčitek a zlosti, a není pak už možné komunikovat bez emocí… a pokud ten chlap má rozum a není to nějaký sobecký b.bec, tak by snad mohl přijmout i to, že manželka některé věci vidí jinak…
S tim se jiste da souhlasit - nicmene predpokladam, ze tuhle fazi jiz ma zakladatelka za sebou podle toho co psala. Pochopila jsem, ze manzel tusi, ze ji jeho kazdodenni lezeni neni uplne po chuti. Pokud se mylim a on o tom nema vubec paru, tak se omlouvam a dost vyrazne to meni situaci…
@Regina Hero píše:
No a co když žádné z dětí nebude chtít lézt taky? U mimina je to asi zbytečné, dvouleté dítě teda nevím, jestli je už dost velké na lezení… a o manželce si netroufám říct, třeba já osobně bych umřela hrůzou, já se výšek bojím, hory sice miluju, ale lézt po skalách fakt nemusím… a že budou jezdit s ním kvůli němu, i když maminka bude s dětmi dole a bude třeba trnout strachy nebo honit děti a dávat na ně bacha, aby některé z nich nespadlo… no, tohle je takový dost specifický sport, takže ne každému to může vyhovovat…
Na druhou stranu člověk by měl partnerovi říct věci, se kterými nesouhlasí, měl by se ozvat, když sám cítí, že je tu nějaký problém… a to dřív, než bude pozdě… nemyslím si, že sdělení, co se mi nelíbí a co vidím jinak, by mohlo napáchat víc škody než užitku… spíš naopak, věci, které v sobě dusíme a trápí nás, ty pak způsobí neplánovaný výbuch (a většinou v té nejméně vhodné chvíli) a způsobí to, že pak se ven vyvalí proud výčitek a zlosti, a není pak už možné komunikovat bez emocí… a pokud ten chlap má rozum a není to nějaký sobecký b.bec, tak by snad mohl přijmout i to, že manželka některé věci vidí jinak…
@wendy no mě to právě vyznívá tak, že on fakt netuší nebo nechce připustit, že by se měl omezit (už třeba z toho, jak psala, že reaguje, když ona jde jednou týdně cvičit, že je naštvaný, že musí z toho lezení přijít dřív domů) a že mu spíš jakékoliv omezování jeho zájmů vadí… ale je docela možné, že si to jen moc vztahuji na své zkušenosti a čtu mezi řádky i to, co tam ještě není…
Kdy si ženy konečně uvědomí, že pro většinu chlapů prostě nikdy nebudou na prvním místě manželka a děti? že to budou koníčky a práce? případným výjimkám se omlouvám ![]()
Me z toho vyslo, ze onu uz mu to nekolikrat naznacovala a ted se prave pta jak moc ma pritlacit na pilu, jelikoz on na ty naznaky nedba - no a podle me prave na tu pilu tlacit nema jinak nadela vic skody nez uzitku…
@Regina Hero píše:
@wendy no mě to právě vyznívá tak, že on fakt netuší nebo nechce připustit, že by se měl omezit (už třeba z toho, jak psala, že reaguje, když ona jde jednou týdně cvičit, že je naštvaný, že musí z toho lezení přijít dřív domů) a že mu spíš jakékoliv omezování jeho zájmů vadí… ale je docela možné, že si to jen moc vztahuji na své zkušenosti a čtu mezi řádky i to, co tam ještě není…
@wendy píše:
Me z toho vyslo, ze onu uz mu to nekolikrat naznacovala a ted se prave pta jak moc ma pritlacit na pilu, jelikoz on na ty naznaky nedba - no a podle me prave na tu pilu tlacit nema jinak nadela vic skody nez uzitku…
a jak jinak bys tedy reagovala, když on na náznaky nedbá a nevidí, neslyší, nevnímá… když mu to neřekne na rovinu, tak může několik let brečet do polštáře, vztekat se, dusit to v sobě… a on jí pak řekne, že když jí to nevadilo tolik let, tak co najednou teď? Ona mu řekne, že jí to vadilo a on jí na to odpoví, že když jí to vadilo, tak mu to měla říct…
Zastávám názor, že na chlapy se musí přímo… náznaky jim nic neříkají, nevnímají je, oni taky většinou nenaznačují, ale mluví přímo k věci a totéž očekávají od ostatních… ve vztahu mají mít lidi jasno, nějaké očekávání, že to tomu druhému dojde, nikam nevede… tedy ne k pozitivním výsledkům… ale naopak to může vést k tomu, že ten druhý už toho začne mít plné zuby a rozhodne se raději být sám nebo s někým jiným, pro koho bude důležitější… a přitom by stačilo v některých případech, aby se člověk při prvním pocitu nesouhlasu ozval…