Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel lezec se už úplně zcvoknul
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
12.4.13 13:23
- Citovat
- Upravit
12.4.13 13:49
Zakladatelko, z vlastní zkušenosti můžu říct, že pokud si ON SÁM NEUVĚDOMÍ, ŽE JE NĚCO ŠPATNĚ, nic se nezmění. Já jsem taky svému koníčku věnovala 150% svého času, na úkor času s přítelem a ambice jsem měla opravdu velké. V té době jsem ještě neměli dítě a tak to nějak šlo. Syn byl neplánovaný a mě hrozně vadilo, že už nemůžu sportovat jako dřív a trvalo mi dlouhou dobu, než jsem se s tím srovnala. Přítel byl často naštavný, že svůj koníček stavím na první místo a on je někde na chvostu:( Když se narodil syn, časem jsem pochopila, že víc času chci trávit s ním, že než se naděju, bude velký a nebude chtít trávit čas s rodiči. A hlavně, to už tady někdo psal, chci abychom měli společné zážitky, takže pokud plánuji víkend, tak hledám něco, kde to bude bavit všechny členy rodiny. Moc jsem neporadila, ale pokud se tvůj manžel nezmění, tak buď se mu přizpůsobíš a nebo váš vztah a potažmo celá rodina půjde do háje. Držím ti palce, ať to dopadne dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.13 15:38
@wendy a ostatní, které zakladatelce doporučujete, aby se přizpůsobila a rodinu tahala za manželem:
Víte, jak to na těch skalách vypadá? Byly jste tam někdy??? Ono za dobrým lezením se většinou u nás musí kus jet. Skály jsou v přírodě, kde jinak není nic. Dojdete na místo určení velmi pěknou a mnohdy fyzicky náročnou procházkou a všechno si nesete na zádech. Jídlo se ohřívá na ohni, který si rozděláte, je tam obvykle poměrně vlhko. Počasí se rychle střídá…
V noci se spí ve stanech buď na místě nebo v kempu, voda je studená z říčky, pokud není poblíž super kemp nebo dražší penzion. Lezci sedí pospolu u ohně nebo v hospůdce a smějou se lezeckým vtipům. Maminka by asi opět zahřívala děti ve stanu, ne?
Tohle vážně není na každé dítě, každý víkend a každou rodinku.
A taky - co chcete pod tou skálou celý den dělat?
Takové rady by si měl každý rozmyslet.
Osobně jsem přesvědčená o tom, že každý chlap na světě, který šel dobrovolně do rodičovství, by měl zodpovědně fungovat. Však mu to sperma nikdo nekradl, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.13 16:01
Normální sobec. Těží z toho, že má hodnou a tolerantní ženu. Hřeší na to. Třeba se zakladatelka složí úplně a on se bude muset postarat o všechno. To by mu rozšířilo obzory.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.13 16:15
Zakladatelko bohuzel to co jsi popsala uz neni jen o tom, ze on vam nevenuje cas. Je to o tom, ze on se na vas vykasle i v krizove situaci a to je tedy sila. Byt tebou, tak zkolabuju, necham se hospitalizovat a nechala ho v tom naprosto bez pomoci. Ten clovek nejen ze nevi co to obnasi, ale dokonce je mu jedno, kdyz padas na hubu unavou a nemocna a stejne ti nepomuze.Mas chlapi, kteri jsou opora a ty, kteri jsou koule u nohy. Tvuj je bohuzel ta koule.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.13 16:33
@fifinka609
@fifinka609 píše:
Zakladatelko bohuzel to co jsi popsala uz neni jen o tom, ze on vam nevenuje cas. Je to o tom, ze on se na vas vykasle i v krizove situaci.
Hm, to je dost trefná poznámka 
Jenže jistý problém vidím v tom, že venku prostě nečeká armáda chlapíků toužících vzdát se svých koníčků a živit a pečovat o dvě cizí děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.13 17:06
@Bábrdl píše:
@fifinka609Hm, to je dost trefná poznámka
Jenže jistý problém vidím v tom, že venku prostě nečeká armáda chlapíků toužících vzdát se svých koníčků a živit a pečovat o dvě cizí děti.
No nejspis jich nejsou zastupy, ale najdou se. Ono spis zalezi na tom z jakeho testa zakladatelka je. Otazkou je, jestli by ty deti nevidaly otce vice, kdyby se o ne staral ob vikend nez ted, kdyz jsou kompletni rodina. No presne takove jako je zakladatelky chlap mi dava za priklad muj chlap, kdyz pindam, jako abych videla, ze on je oproti nim skoro porad doma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.13 17:08
Podle toho, cos napsala v těch posledních příspěvcích, mi připadá, že je to pro něj už droga, bez které nedokáže žít.
To jak se chová v situacích, kdy je třeba pomoci(tvoje nemoc), to je hodně odstrašující.
Stejně tak, jak popisuješ situaci, kdy se musí vrátit o trošku dříve z lezení. Vždyť to je jako bys popisovala absťák.
Já ti neporadím, protože si myslím, že to nemá moc řešení, pokud náhodou ten koníček nechceš začít na 100% sdílet s ním. Což znamená dát děti na hlídání a jezdit s ním a později brát i děti. Jenže teď je otázka, jestli tě to baví, já mám strach z výšek a motám se okamžitě ve chvíli, kdy nemám pevnou půdu pod nohama.
Znám ženy, který koníček tolerovaly ale nesdílely. Ty, co znám, se dají rozdělit do tří skupin-rozvedené, odcizené, alkoholičky.
Tvůj partner mi nepřijde jako špatný člověk. O to je to asi horší, ale myslím si, že člověk, který má kvalifikaci pro vztah, je schopen určité sebereflexe.
Jenže já z tvého popisu tu sebereflexi u tvého partnera postrádám, hlavně pokud jde o činny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.13 21:04
@fifinka609 píše:
No nejspis jich nejsou zastupy, ale najdou se. Ono spis zalezi na tom z jakeho testa zakladatelka je. Otazkou je, jestli by ty deti nevidaly otce vice, kdyby se o ne staral ob vikend nez ted, kdyz jsou kompletni rodina. No presne takove jako je zakladatelky chlap mi dava za priklad muj chlap, kdyz pindam, jako abych videla, ze on je oproti nim skoro porad doma
Tátu mají jednoho. A pokud nějak funguje, zkusila bych na tom vztahu pracovat. Protože co vidím kolem sebe, tak ti otčímové nejsou žádná hitparáda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.13 21:24
@Bábrdl píše:
Tátu mají jednoho. A pokud nějak funguje, zkusila bych na tom vztahu pracovat. Protože co vidím kolem sebe, tak ti otčímové nejsou žádná hitparáda.
jak myslíš pracovat? Já to četla celé a podle toho, co napsala zakladatelka nemá šanci na ničem „pracovat“, protože manžel je obyčejnej sobec, který myslí jenom a pouze na sebe. Doma má ženu, full servis, partnerka mu porodila děti a víc jej podle mě nezajímá, protože to s tou nemocí apod., to je nechutný. Je sice pravda, že s dvěma malýma dětma bude těžko hledat nového partnera, ale je otázkou, jestli by jí nebylo líp samotné, protože tak by aspoň věděla na čem je, ale takto jen ví, že žije vedle někoho, kdo na ni kašle 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nepř. G12
13.4.13 07:03
@nepř. G12 píše:
partnerka mu porodila děti
A sobě je neporodila?
nejen sobe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.13 07:35
Jako nechápu ty co tu pořád brání toho chlapa, jak tomáte doma vy? Četli jste první příspěvek na této stránce? Kde zakladatelka píše, že z únavy je pořád nemocná? Že ji musí pomáhat její rodiče?
Na co chlapa co se nestará o rodinu, netoleruje potřebu své partnerky? Vždyť toto musí být hrozné. Já mám dvě děti a věřte, že je brát někam je za trest. Malý nevydrží někde déle jak dvě hodiny.
Jako znám plno chlapů co mají koníčky na prvním místě a jsou samy. Až se nemůžou věnovat koníčkům tak teprve potom pochopí, že jim uteklo štěstí a to už je pozdě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.13 07:50
Já v tom nějaký velký neřešitelný problém nevidím, nechť si bere dva dny v týdnu děti na povel a je to 
Pokud to nepřijme, je to závislost jako každá jiná a tak bych k tomu přistupovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.13 08:05
Zcela Tě chápu. Nečetla jsem ostatní příspěvky, ale nepůjde to jinak, než mu říct, jak je to nespravedlivé, přesně jak píšeš v posledních větách a domáhat se času povinností vůči rodině. Lezení mu samozřejmě nezakazuj, ale musí to mít svá jasná pravidla, která budeš muset nastavit a na kterých se musíte domluvit. Nepůjde to snadno, rozhodně ne napoprvé. Pořád ale musí vědět, že je to nespravedlivé a je třeba nastolit rovnováhu. Nedej se a jednej. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Tady zakladatelka.
Bohužel si už teď uvědomuji, že s manželem nic nenadělám. Podotýkám - nikdy jsem ho nechtěla předělávat, zakazovat mu to. Jde mi jen o ten rozumný kompromis. Třeba teď kdyby na nějakou dobu vyloučil to víkendové lezení.
Je mi jasné, že se to zlepší, až děti budou lezení schopné (pokud je to teda bude bavit). Ono je hezké vyjet s ním ven pod skálu, ale s takhle malými dětmi je to opravdu náročné (starší je chronický zdrhač a neposlucha), navíc děti mají nějaký režim, který teda manžel nebude respektovat ani v nejmenším. Já bych si takový kompromis představovala třeba tak, že se udělá rodinný výlet, v rámci kterého si manžel půjde třeba na 2 hodiny zalézt. Jenže to mu nestačí. Takže to vypadá tak, že on celý den leze a já hlídám dole. Což taky není ideální společné trávení volného času, skoro bych řekla, že to společné trávení ani není…
Manželovi jsem to nejen naznačovala, mockrát jsem mu to natvrdo řekla, byly hádky. Nakonec to vždycky dopadne tak, že JÁ se s tím snažím vyrovnat, na jeho straně se nehne nic. Zatím se s tím většinou srovnávám, beru to tak, že teď musím přežít to nejhorší období, když jsou děti malé, že pak budou lézt taky, bude to lepší. Ale pak přijde takový nějaký krizový moment a všechno na mě spadne. Třeba teď nemoc syna. Před čtrnácti dny jsem byla nemocná já, horečky, úplně vyřízená, nemohla jsem pomalu dojít na záchod, pořád mi bylo na omdlení. A myslíte, že třeba kvůli tomu nešel lézt? Jiný chlap by si třeba i vzal volno (a jakože manžel v práci klidně může). Staršího jsem musela dávat do drahé soukromé školky, protože jsem měla co dělat s miminem, každé ráno ho tam vozil můj otec (ten mi opravdu hodně pomáhá, až je mi pak za manželův přístup před ním trapně, na rozdíl od manželovy rodiny, ti nemohli pohlídat ani v takto krizovou chvíli). Od porodu mladšího jsem byla už 4× nemocná, opravdu cítím, že jsem vyčerpaná. A s ním to ani nehne.
Občas má světlý okamžik, kdy mi říká, jak si moc váží toho, jak jsem tolerantní, že si to všechno uvědomuje. Jenže co mi zbývá? Doma ho nepřivážu, že… A lozí stejně dál.
Jinak lezení jsem taky zkoušela (a on mě v tom pochopitelně vehementně podporoval, tím by se totiž všechno vyřešilo, protože on ve skrytu duše ví, že ten náš model není v pořádku, jen si prostě neumí pomoct), ale já na to prostě psychicky nemám. Strašně se bojím. I když jsem lezla opravdu jednoduchou, cestu, kterou jsem vylezla (nebyl žádný kiks, kdy bych se kus proletěla), byla jsem z toho vyklepaná ještě půl dne. Opravdu mi to nedělalo dobře a to je něco, co pro vztah opravdu obětovat nehodlám.
Nejvíc na tom všem mě štve to vědomí (někdo to tu myslím dost výstižně napsal), že s rodinou se tráví čas až v okamžiku, kdy nevyjde počasí na lezení. A ta naprostá neempatie pro krizové okamžiky, kdy je opravdu nutné se rodině věnovat víc.