Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Leucanthemum … normálně se rozveď - máš dítě, jsi za něj zodpovědná, ty přece nechceš, aby vyrůstalo v rodině, kde tatínek bourá rodinu a zpřetrhává svazky kvůli paní, co ji zná - kolik? 6 dní? Takovýho deb.ila (pardon adminové) ty chceš za partnera a tátu pro svý dítě? Ale no taaak… to si tvý dítě přece nezaslouží… ![]()
Ty už jsi tu psala ne? hele to je po několikáté, co kdyby jsi taky takhle odešla?
Moje rada je, že pokud ti tohle udělal už několikrát, tak radši měsíc probrec, ale neber ho zpět, bude ti to dělat stále dokola, když vidí, že mu za to nic nehrozí. Nějakou hrdost by jsi měla mít…
Tohle jsou věci co časem přeboli…
@Deninina píše:
Muj manzel si po 10 letech vztahu nastěhoval 17 letou holčičku k nam do domu.Zabalila jsem si věci a odešla i s detma. Přes den jsem se venovala dětem, vecery utapela v alkoholu. 2 mesice mi trvalo, nez jsem se dala aspon trošku dohromady. Zhubla jsem 20 kilo, nasla si praci, která me bavi, nasla jsem plno nových přátel. Je mi lito, ze jsem přišla o dum, o chlapa, se kterým jsem chtela byt do smrti, ale jsem na sebe hrda, ze jsem to zvladla, ze jsem od nuly vybudovala dětem domov, ze jsem nasla sebevědomí a objevila ve svém okoli lidi, kteří jsou opravdoví přátelé. Není to vždy lehké, někdy sw mi nechce ani vstát z postele, ale pak si řeknu, co všechno mam a prostě vstanu a jedu dal. Jako bonus, manžel zjistil o co přišel a bude litovat do konce života, protože to co jsem mu davala ja, to uz mu žádná neda. Ver, ze nejhorší je ten začátek, ale čas to vyléčí. Člověk to musí vybrecet, vysportovat, nebo prepit, ale potom se musi zdravě naštvat, najít si cil a jit si za nim. Určitě ho uz ale neber zpátky, nikdy nebudeš šťastnábs tímto clovekem. Každý ma právo na zdravý a plnohodnotný vztah. Ber to jako možnost zlepšit svuj život
![]()
To si vždycky myslim, že už mě nic nepřekvapí. Kolik mu je?
Jinak zvládla jsi to skvěle.
@Deninina píše:
Muj manzel si po 10 letech vztahu nastěhoval 17 letou holčičku k nam do domu. Zabalila jsem si věci a odešla i s detma. Přes den jsem se venovala dětem, vecery utapela v alkoholu. 2 mesice mi trvalo, nez jsem se dala aspon trošku dohromady. Zhubla jsem 20 kilo, nasla si praci, která me bavi, nasla jsem plno nových přátel. Je mi lito, ze jsem přišla o dum, o chlapa, se kterým jsem chtela byt do smrti, ale jsem na sebe hrda, ze jsem to zvladla, ze jsem od nuly vybudovala dětem domov, ze jsem nasla sebevědomí a objevila ve svém okoli lidi, kteří jsou opravdoví přátelé. Není to vždy lehké, někdy sw mi nechce ani vstát z postele, ale pak si řeknu, co všechno mam a prostě vstanu a jedu dal. Jako bonus, manžel zjistil o co přišel a bude litovat do konce života, protože to co jsem mu davala ja, to uz mu žádná neda. Ver, ze nejhorší je ten začátek, ale čas to vyléčí. Člověk to musí vybrecet, vysportovat, nebo prepit, ale potom se musi zdravě naštvat, najít si cil a jit si za nim. Určitě ho uz ale neber zpátky, nikdy nebudeš šťastnábs tímto clovekem. Každý ma právo na zdravý a plnohodnotný vztah. Ber to jako možnost zlepšit svuj život
respekt
![]()
@Leucanthemum
mně to přijde úplně šílené, aby chlap co chvíli takhle vzplál a pálil mosty…
Díky všem za názory. Sama sebe nechápu. Nevím proč se nedokážu naštvat. Nevím proč jen brečím a čekám. Vždy chvíli to jde a pak se sypu. Nejhorší je, že kdykoliv jsem začala jednat (s právníkem, fin. poradkyni atd) tak než se něco začlo řešit, tak byl zpátky a bylo vše jinak. A ja slaboch vycouvala. A ano, už jsem tady psala. Vždy to aspoň na chvíli pomůže.
@Leucanthemum píše:
Nevím. Neumím na tyhle otázky odpovědět. Jsem na něm citově závislá. Chybí mi tady. Mam s ním spojený celý život.
Odpovedela sis sama. Jsi na nem jen zavisla a spojuje vas pouze zvyk. A to ho chces mit s nim spojeny i za techto podminek? Jak si te ma vazit on kdyz ty si sama sebe nevazis? Tak jak k sobe pristupujes ty, tak k tobe pristupuji i ostatni a tak jak ty jim dovolis. Zacni ve vsem nejdriv u sebe.
@Petra Z dekuji
ale určitě nejsem, mam plno chyb, udelala jsem plno kopancu. Ale prostě jedu dal. Člověk se tomu nesmí poddat, musí si hledat to dobré, byt za každou cenu optimista, i když se cítí, ze ho ta bolest zabije. Hodně me to změnilo, myslím, ze uz si žádného chlapa nepustím do života. Je mi 27, brzo rozvedená, jeste 13 let budu splácet zbytky z hypa, ale verim, ze všechno zle, je k něčemu dobré.
@Sworley píše:![]()
To si vždycky myslim, že už mě nic nepřekvapí. Kolik mu je?
Jinak zvládla jsi to skvěle.
28
jeji maminka mu ji cpala do postele. Viděli luxusní dum a peníze. Bohužel dům se musel prodat, zbyly dluhy a on klesl s prijmem hluboko pod svuj standard. Karma je zdarma ![]()
@Leucanthemum píše:
Díky všem za názory. Sama sebe nechápu. Nevím proč se nedokážu naštvat. Nevím proč jen brečím a čekám. Vždy chvíli to jde a pak se sypu. Nejhorší je, že kdykoliv jsem začala jednat (s právníkem, fin. poradkyni atd) tak než se něco začlo řešit, tak byl zpátky a bylo vše jinak. A ja slaboch vycouvala. A ano, už jsem tady psala. Vždy to aspoň na chvíli pomůže.
To ti k naštvaní nestačí, ze uz to udelal několikrát, ze te mění za jine? Ze te necha jen tak, i kdyz se ponizujes? Mela bys mu to vrátit, ta bolest, co ted prožívás te udela silnější. Představ si, ze on si ted užívá s jinou, zatímco ty brecis. Opakuj si to, představ si, ze on se ted smeje, randi a je spokojeny a ty trpis. A pokaždé, když prijde prosit, tak si to představ. Jemu na tobě nezáleží, nemiluje te a ty si přece zasloužíš, aby tě někdo miloval, aby ti vykouzlil úsměv a obejmul, když to budeš potřebovat.
Mám na tebe otázku… Ale začnu u sebe, musela jsem se podobně rozhodnout s exmanželem. Začal mě podvádět a teď to klišé s blonďatou 19letou pipinkou (nic proti blondýnkam) svou asistentkou
a já kjáva přes rok čekala, jestli se vrátí, jo vrátil, asi pětkrát a pak zas odešel a já PROMARNILA rok života pro člověka, který mě deptal a trápil a já se ovšem ale nechala. Naštěstí jsme neměli děti, které jsme plánovali. Já jsem nakonec byla ta, která podala žádost o rozvod, já ji šla podat na soud, já ho dokopala k notáři k sepsání majetkového vyrovnaní, já k soudu přišla, on ne… Našla jsem si levný pronájem a začala od nuly. No a jeho jsem už nikdy neviděla. Huraaa, nic lepšího jsem tenkrát totiž nemohla udělat, další rok jsem se z toho dostávala a trpěla pocitem selhání. Takže moje otázka zní, kolik dalších let hodláš ztratit ty? ![]()
@Deninina píše:
To ti k naštvaní nestačí, ze uz to udelal několikrát, ze te mění za jine? Ze te necha jen tak, i kdyz se ponizujes? Mela bys mu to vrátit, ta bolest, co ted prožívás te udela silnější. Představ si, ze on si ted užívá s jinou, zatímco ty brecis. Opakuj si to, představ si, ze on se ted smeje, randi a je spokojeny a ty trpis. A pokaždé, když prijde prosit, tak si to představ. Jemu na tobě nezáleží, nemiluje te a ty si přece zasloužíš, aby tě někdo miloval, aby ti vykouzlil úsměv a obejmul, když to budeš potřebovat.
Naštvu se vždy na chvíli a pak zase slzy. Já už ani nikoho nechci. Chci aby byl pryč, byl na to papír a hotovo
@Mamazkoncesveta píše:
Mám na tebe otázku… Ale začnu u sebe, musela jsem se podobně rozhodnout s exmanželem. Začal mě podvádět a teď to klišé s blonďatou 19letou pipinkou (nic proti blondýnkam) svou asistentkoua já kjáva přes rok čekala, jestli se vrátí, jo vrátil, asi pětkrát a pak zas odešel a já PROMARNILA rok života pro člověka, který mě deptal a trápil a já se ovšem ale nechala. Naštěstí jsme neměli děti, které jsme plánovali. Já jsem nakonec byla ta, která podala žádost o rozvod, já ji šla podat na soud, já ho dokopala k notáři k sepsání majetkového vyrovnaní, já k soudu přišla, on ne… Našla jsem si levný pronájem a začala od nuly. No a jeho jsem už nikdy neviděla. Huraaa, nic lepšího jsem tenkrát totiž nemohla udělat, další rok jsem se z toho dostávala a trpěla pocitem selhání. Takže moje otázka zní, kolik dalších let hodláš ztratit ty?
Kdybych byla bezdětná, tak už tady nejsem. Hypotéka a dítě mě drží… a je to špatně. U minulého vztahu jsem odešla podobně jako ty, ale nebyli jsme manželé a neměli děti.