Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manželská krize
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
30.9.13 22:21
- Citovat
- Upravit
1.10.13 08:34
@anonym: Problém byl jednoznačně zde:
Ale já jsem se v tom bytě trápila, nechtěla jsem tam být, vždy jsem toužila po domečku… spolu s …samozřejmě s pomocí další hypotéky, ale kdo v dnešní době nemá hypotéku…
Lidi, proboha, neblbněte. Hypotéka je půjčka jako každá jiná a byť je ze všech možných spotřebních půjček nejlépe ospravedlnitelná, je potřeba jako u každý půjčky postupovat s maximální neopatrností. Je to dobrý sluha, ale špatný pán. Měli jste byt za třetinu a mohli ste mít život v pohodě, odchovat děti a být ok. Ale to se madamme nelíbilo. Musela mít domeček. Tak si koupili domeček. Hypotéka nejspíš napočítaná na dřeň pro dva příjmy bez výdajů. Pak jeden příjem odpadne, takže druhej musí makat jako mako a nechat si kálet na hlavu od všech jen proto, aby vydělal na hypo, protože když nevydělá, přijdou o všechno. Doma ještě musí řešit opravy, na který nemají peníze.
Takže ty dva nemají čas být spolu, natož z dětma. Oběma z toho hrabe. Vztah jde logicky do háje. Děti nevychovávaj, protože je ani neviděj. Co z nich bude, to je dobrá otázka (připravte se, že jednou dostanete SMSku - dědku, zejtra jedeš do důchoďáku, potřebujeme prodat ten tvůj baráček, aby bylo na fet a pařby)
Existenčně visí nad propastí a do konce života budou. Stačí malé klopýtnutí jednoho z nich a přijdou o všechno.
Přiznám se, že toto nějak nechápu. Proč jsou lidi ochotni vzdát se svého života a udělat ze sebe žijící neurotické otroky jen kvůli zdání svého společenského statutu a proto, že „dluhy má dneska každej“? To je tak hrozně špatné, že už to horší snad být nemůže. Život v bytě je v pohodě, v lecčems i lepší než v baráku, pokud má člověk čas po práci vyrazit ven - spolu a a dětma. Ne s milencem. A na sto procent je lepší v malém bytě, když si rodina na sebe udělá každý den čas, než ve velkém domě, kde se chodí jen přespávat a lidi se v podstatě neznají.
Pokud bych měl hluboko do kapsy, pak budu jednoznačně volit raději menší byt a čas na vyvenčení, než lifestylovej barák, kterej mě sežere a na rodinu nebudu mít čas. Jediná smysluplná investice je totiž investice času do dětí, všechno ostatní není tak důležité.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
káťa
1.10.13 08:38
@Chauvinist píše:
@anonym: Problém byl jednoznačně zde:
Ale já jsem se v tom bytě trápila, nechtěla jsem tam být, vždy jsem toužila po domečku… spolu s …samozřejmě s pomocí další hypotéky, ale kdo v dnešní době nemá hypotéku…
Lidi, proboha, neblbněte. Hypotéka je půjčka jako každá jiná a byť je ze všech možných spotřebních půjček nejlépe ospravedlnitelná, je potřeba jako u každý půjčky postupovat s maximální neopatrností. Je to dobrý sluha, ale špatný pán. Měli jste byt za třetinu a mohli ste mít život v pohodě, odchovat děti a být ok. Ale to se madamme nelíbilo. Musela mít domeček. Tak si koupili domeček. Hypotéka nejspíš napočítaná na dřeň pro dva příjmy bez výdajů. Pak jeden příjem odpadne, takže druhej musí makat jako mako a nechat si kálet na hlavu od všech jen proto, aby vydělal na hypo, protože když nevydělá, přijdou o všechno. Doma ještě musí řešit opravy, na který nemají peníze.
Takže ty dva nemají čas být spolu, natož z dětma. Oběma z toho hrabe. Vztah jde logicky do háje. Děti nevychovávaj, protože je ani neviděj. Co z nich bude, to je dobrá otázka (připravte se, že jednou dostanete SMSku - dědku, zejtra jedeš do důchoďáku, potřebujeme prodat ten tvůj baráček, aby bylo na fet a pařby)
Existenčně visí nad propastí a do konce života budou. Stačí malé klopýtnutí jednoho z nich a přijdou o všechno.
Přiznám se, že toto nějak nechápu. Proč jsou lidi ochotni vzdát se svého života a udělat ze sebe žijící neurotické otroky jen kvůli zdání svého společenského statutu a proto, že „dluhy má dneska každej“? To je tak hrozně špatné, že už to horší snad být nemůže. Život v bytě je v pohodě, v lecčems i lepší než v baráku, pokud má člověk čas po práci vyrazit ven - spolu a a dětma. Ne s milencem. A na sto procent je lepší v malém bytě, když si rodina na sebe udělá každý den čas, než ve velkém domě, kde se chodí jen přespávat a lidi se v podstatě neznají.
Pokud bych měl hluboko do kapsy, pak budu jednoznačně volit raději menší byt a čas na vyvenčení, než lifestylovej barák, kterej mě sežere a na rodinu nebudu mít čas. Jediná smysluplná investice je totiž investice času do dětí, všechno ostatní není tak důležité.
tak s tímhle naprostý souhlas
- Citovat
- Upravit
1.10.13 08:41
@anonym - Ano, teď už ti nebývá nic než držet pusu a krok, protože na počátku všeho byl tvůj rozmar. Pokuď jste sezdáni, tak už každý další krok je jasná ztráta a za zbytek z odprodeje nejspíš ten stejný byt už nekoupíte (otázka je, kolik jste měli základ a kolik jste si půjčili).
Takže ano, nes důsledky toho, co sis rozlila a on nese důsledky toho, že ti to zavčasu neomlátil o hlavu. Což plyne z toho, že se naboural dle mého jednoznačně správný model, kdy hlavní slovo v rodině mel muž a dokázal rozmary své ženy zkrotit (pro fundované feministky přikládám, že ne vždy tento model fungoval dobře, ale ve většině případů ano).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.13 09:06
Holky to se tak pěkně čte, když chlap doma pomáhá, ale jak to řešit, když ráno odejde a vrátí se v 8?to už mám vše udělané..Když dělá z domu, tak nádobí umyje, koš je taky jeho, po sobě uklidí, ale to je vše…Na oplátku mě vezme v týdnu na oběd, na snídani když to jde…Ale to buzerování 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.10.13 09:11
@Chauvinist, myslím, že to dost přeháníš, objasním Ti to tedy…Šli jsme oba se společným rozhodnutím do koupi domku, protože finančně nás to vyšlo stejně jako v bytě. Máme malý domek, žádný echt, prostě normální ani lifestyle. To, že nemáme čas na sebe a manžel na děti, nedělá dům, ale mateřská, aby nás uživil (bylo by to stejné i v bytě), každý nemá super práci za super peníze v super čase…Když jsem chodila do práce, manžel pracoval doma, nikam nejezdil a bylo to ok, dům máme opravený, jen se dodělávají zbytky, které se neustále prodlužují, tím, že o víkendech se musí dělba rozdělit, chodím při mateřské do práce a musíme to zvládat sami.
Možná jsme se stali neurotickými otroky svých životů, ale co jsme si nadrobili, to si musíme sníst, ne se nekonečně obviňovat, čí je co chyba. Na děti mám čas já, ale ony potřebují také otce…Jsem z toho všeho také unavená. Chci, aby pracoval doma, ale práce tady není a když je tak žalostně málo placená (pro chlapa 12-13tis), to bychom nezvládali bohužel ani v bytě. U takhle děláme oba jako mourovatý a není mojí vinou, že tu pořádná práce prostě není…Nemáme hlídací babičky, musíme vše sladit se školou a malý do školky ještě nechodí.
Vše se hází na mě, to je v pořádku, ale představte si to někdo z obou stran.Ale díky za postřehy…
- Citovat
- Upravit
1.10.13 09:33
@anonym: Podívej, pokud máte barák za stejnou cenu jako byt, který jste koupili za třetinu, pak mě napadá pouze to, že byt byl někde v centru a barák někde, kde dávají lišky dobrou noc, případně jste si to rozložili do mnohem delšího období, nebo ještě lépe kombinace obojího.
Problém je v tom, že do toho počítáš jen výdaje za bydlení, ale už do toho nepočítáš právě to, že na baráku je mnohem víc práce, že tam kde je barák není práce a tak strávíš každý den 3 hodiny cestou do háku, nebo se musíš smířit s prací za půlku. A taky si musíš započíst mateřskou, kdy se všechno včetně dětí táhne z jednoho platu. To všechno k tomu patří.
A ano, důsledkem toho rozhodnutí je to, že v bytě manžel pracovat z domova a relativně jste to utáhli, s mateřskou by třeba našel něco lepšího, ale nemusel by to být takovej úlet a děti mohly mít tátu. Teď máte děti a je to takové, jako to popisuješ. Že co jste si nadrobili, to si sníte, to je naprosto neoddiskutovatelné. Na to jste podepsali smlouvu s bankou a je to nezvratná realita. Že jsi z toho unavená je logické, předpokládám, že on taky a bude hůř, protože rostoucí děti znamenají rostoucí nároky a některé práce bude stále méně. Bohužel se s tím nedá vůbec nic dělat, takže si svou frustraci, která z toho plyne ventiluje tím, že někoho obviní. No a ty jsi první na ráně. Ano, není to džentlmenské. Ale plyne to z toho.
Teď jen hrajete o to, jaké budou důsledky. Pokud chceš peněžní, vem si výpis z hypotéky a pokud jí máte na víc jak 15let a splácíte dobu kratší než 5 let, tak se podívej, kolik jste zaplatili z jistiny. Pozor, ať tě netrefí šlak. Zjisti si fixaci (na převzetí hypotéky zapomeň) a zjisti si, jaké jsou prodejní ceny stejných baráků v okolí. odečti provizi realitky a daň z převodu nemovitosti. Napiš kolik ti z toho zbude. A to ještě počítej, že abyste se trefili do fixace, tak budeš muset jít tak 10-15 procent dolů. Ale vem si předem neurol.
Důsledky na vztah a rodinu jsou bohužel dost těžko zvládnutelné. Můžeš ho požádat, aby toho nechal, že tím stejně nic nespraví, nebo holt držet hubu a krok.
Další možná varianta je pána opustit, což by ho jistě potěšilo po tom, co všechno splácí. Děti by to zajisté taky ocenily, když je to jinak super člověk. No, od částky z bodu 1 si odečti poplatky za advokáta a soud, poděl dvěma a jsi svobodná matka se dvěma dětma s touhle částkou v kapse, co nemá kde bydlet. Pak s tím můžes zkusit sbalit někoho, kdo je „za vodou“, nebo kdo má aspoň kde bydlet a nemá dluhy. Neříkám že to nejde. Ale chce to mít šťastnou hvězdu. No a to se vyplatí.
Takže v tom příspěvku, který jsem komentoval sis to řešení vybrala dobře. Respektive nejlépe, jak v dané situaci můžeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.13 09:54
Pustil jsi se do „Anonymní“ dost tvrdě. Možná zbytečně. Prostě jim bouchají saze. Nikde nevidím, že by psala o jaké částky zadlužení hypotékou se jedná, kolik jim po zaplacení zbývá, jestli je to takový průšvih nebo to jenom vidí moc černě, protože jsou ve stresu, unavení, otrávení. Ono mít chlapa kamioňáka a celý týden v čudu není žádná sranda. Ani pro něho ani pro ni. Já těm chlapům za volantem nezávidím ani vteřinu. Vyšší výdělek je vykoupený časem, to je bez debat. Nikde nevidím, že by napsala, jaké má muž možnosti práce v okolí bydliště, jaké má vzdělání, co by mohl dělat, zda by byla šance pracovat sám na sebe, čímž by si mohl rozvrhnout daleko lépe čas. A že vyměnili byt za domeček? Ne každému vyhovuje bydlení v paneláku. A pro děcka je dvorek, zahrádka, případně dom. zvířátko k nezaplacení. Nezapomeň, že to bylo jejich společné rozhodnutí. To rozhodně není investice, kdy jeden řekne, že to chce a druhý odkývá se slovy tak si to kup.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.13 10:21
@Nirrti Tak víš co. Život přináší různé problémy a člověk s tím musí umět počítat a poprat se s nima. Chápu, že se chce vypovídat, protože to je asi tak jediné, co s tím momentálně udělá. A protože každý příběh má dvě strany, každá přesvědčená o své pravdě, protože „je to logické“ a žádná není ochotná snadno ze svých pozic ustoupit. Proto vynikají tyhle spory.
No a vzhledem k tomu, že tady jsou občas vidět takové ty estrogenové rady typu „máte doma problémy, že přijde unavenej domů a není moc komunikativní? Tak mu přestaň dělat domácí práce, ať si o sobě nemyslí!“, jako jsem potkal v nějakém jiném vlákně, tak sem vnáším trochu toho testosteronu z druhé strany. Nemyslím, že by to bylo příliš na škodu.
Co se týká dvorku - podmíněný souhlas. Sám jsem na dvorku vyrostl, takže pokud dvorek máme, případně je bez komplikací dostupný, je to postup správný. Ale také jsem viděl „zahrádky“ řadovek kousek od města, které jsou velké zhruba jako obývák většího bytu, nalepené jedna na druhé a ten zbytek trávníku, co tam ještě je je plný psích lejn.
Logika mi říká, že je lepší být v bytě, být v klidu, každý den si povídat a pokud je to možné chodit ven, než mít barák, kde bud děcko stejně zavřené doma nebo na různě pidi zahrádce (cokoliv pod hektar), protože na něj nikdo nebude mít čas. Jak se pak taková zahrada liší od parku ve městě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.13 10:24
Teď jsi mě dostal - pidi zahrádka - cokoliv pod hektar. Tak zhruba tolik máme polí - obdělávají soukromí zemědělci, my nikoliv, na práci a vyblbnutí stačí našich 2600m2. Ale to jsem odbočila od tematu.
Jo, ty diskuse, co píšeš, občas prolítnu taky a leckdy se nestačím divit. Beru to tak, že se anonymní potřebovala trošku vypovídat z tý ponorky doma. Na rozdíl od nás, dříve narozených, má tu možnost díky internetu. My si průšvihy, občas i málo peněz, moc práce, prostě takový ten stereotyp a ponorku, různé krize v rodině, museli vyžrat sami. A že jich nebylo málo. A možná v diskusi padne něco, moment, co ji nakopne, najde nějaké řešení. To se občas stává.
A navíc - nic není jenom černobílé. Problémy by je měly stmelit, ne rozdělit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.10.13 11:03
Koupili jsme domek ve stejném městě, kde byl i ten byt, za co jsme prodali, za to jsme koupili, zbavili jsme se poplatků spojených s obytnými domy a nahradili to hypotékou a za to domek zrekonstruovali, vše bylo nevyhnutelně závazné, takže i pokud bychom zůstali v bytě, bylo by to finančně stejně náročné.
@Nirrti díky, myslím, že jsi pochopila, co tím myslím.
@Chauvinist samozřejmě, že každá karta má 2 strany a každá je jiná, stejně tak já i můj manžel. Bydlíme na Vysočině a práce tu pro chlapa za slušnej peníz není. Dům je prostě lepší, nemáme sice hektary, ale nám to stačí…Ať si to vezmu ze všech stran, já odejít nechci, dělit rodinu nehodlám, prodat dům není řešení, manžela miluji, jen máme krizi, ze které nevíme jak ven.
- Citovat
- Upravit
1.10.13 11:12
@Nerrti Tak tak jsem to myslel. Cokoliv pod hektar je jen pro zábavu. Vyrůstal sem na zahradě, co měla hektary 3 a otevřená vrata do lesa. Hraní si pamatuju jen na dvoře, kde byly kameny a písek a to jen občas, když sem odrostl, měl sem snahu utíkat odtud tak jako tak. A na písek se děti dostanou i v bytě, jen holt nestačí otevřít dveře a vyhnat je ven, ale člověk se musí sebrat a jít s nima. Navíc se tam setkají s dalšíma dětma a socializují se, což se tak nějak dlouhodobě ukazuje, že to je to klíčové. Pak dle mého není rozdílu mezi bytem a barákem. Ale taky si pamatuji na úmorné hrabání a údržbu zahrady a záhonů, ktré jsem z duše nenáviděl. A to jsme sekali třeba jen 3× do roka, ne 2× do týdne, jak je dnes kdovíproč zvykem. Proto píšu, co píšu.
O tom, co píšeš v poslední větě právě píšu i já. Mají problémy, jako všichni, nikomu se to v tak dlouhých a monogamních vztazích nevyhýbá. Ale s tím je třeba počítat a s tím do toho chodíme, ne? Nikdo nečeká, že bude žít ve snu až do smrti. Pokud čeká, bude šeredně zklamán. Jen se to na ty problémy chce podívat v kontextu - tohle sme si způsobili sami, tak musíme zkousnout zuby a trpět. A přesně to jí píšu. Je tam samozřejmě otázka, jestli ty problémy mají řešení nebo ne. Pokud manžel bude chronickej hráč na automatech, ožrala a násilník, pak to má samozřejmě jiné řešení než „Je v podstatě hodnej, ale občas mi leze na nervy“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.13 11:26
@anonymni: No, možné to asi je. I když poplatky do FO jsou dost něco jiného než hypotéka, ale budiž.
Právě o těch hektarech píšu, že je to to poslední na čem záleží.
Vidíš, máš v tom kupodivu, narozdíl od jiných, docela jasno, což je dobře. Problém je jen v tom, že tohle moc řešení, než zatnout tuby prostě nemá. Alespoň ne krátkodobě. Mám z toho dojem, že si to i uvědomuješ, proto se divím, že se ptáš na fóru kde je X divých žen, co jsou schopný se rozvést proto, že jejich partner po 16tce v práci není schopen sexuálních výkonů jako za mlada.
Krátkodobě může pomoct jen takové to „ty po mě kamenem, já po tobě chlebem“, říct mu, že tím, že tě bude obviňovat se nic nezmění a když nebudeš nervní na něj, nebude ani on na Tebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.10.13 13:33
@Chauvinist je fakt, že si spoustu věcí uvědomuju, hlavně ty následky, ale někdy se prostě neudržíme a už to jede…z prkotiny se vykulí obviňování, křik, urážky a vyčítání, někdy si to beru moc osobně a řešíme zbytečně věci moc do hloubky… Na potkání takové problémy nikomu nepovídám, proto také anonym, ale také mám svůj rozum, neřídím se podle toho, co mi kdo nabulíkuje, mám někdy pocit, že dělá člověk věci úplně zbytečně, s přemírou emocí, které se moc korigovat nedají, leda nějakou psychoterapií. Samozřejmě se snažíme, ale cesta je dlouhá a trnitá a víkendové manželství není pravé ořechové na řešení problémů, za ten víkend se toho moc stihnout nedá, natož, když máš 2 děti a barák. Skousnout se dá lecos, ale občas pohár přeteče. Ale v jádru máš vlastně pravdu…Držet pusu a krok, co mi zbývá…
- Citovat
- Upravit
1.10.13 13:57
@anonym - tak ono většinou stačí držet na uzdě ty emoce. Do křiku debaty nepřejdou hned, ale po nějakém tom stupňování. Tak se naučit takové to „To nemá cenu teď řešit“, „nechme to na jindy“, případně nějakou ostrou výtku prostě spolknout. Nedůležité věci vyšumí samy, důležité proberete v klidu bez emocí a aspoň se to někam posune.
Tak neříkám, že se s tím má člověk smířit, ale obviňování a křik nikdy není cesta, kterou se něco řeší. Některý věci prostě musíte vydržet, jiný se dají řešit.
Pokud je problém s penězma, doporučuju pro začátek vzít výdaje za celý měsíc a napsat si je na papír. Ale opravdu zcela vážně, určitě nedělat takové to „to je maličkost, to tam ani psát nebudu“, nebo „to se prostě platit musí“. Když to pak člověk posčítá, tak vidí, co žere nejvíc peněz a má možnost s tím něco dělat.
Pokud máte problém jen s nervozitou a výbuchama emocí, tak si najděte nějakou aktivitu. Oprava baráku může jeden den v týdnu počkat, vemte děti a vyrazte na nějakou slavnost vedle ve vesnici, nebo ideálně bez dětí, pokud máte hlídání.
Ale chce to opravdu pravidelně, ne jen jednou a pak se na to vyprdnout. Prostě jednou za 14 dní něco vymysli, kde jste spolu a nenervujete se, pokud možno to nic krom času nebude stát a tím se dá dobře začít.
Vzájemně strávenej čas je to nejcennější, co můžete do společnýho soužití investovat. Pokud ho budete trávit sice pod jednou střechou, ale ne spolu, tak se ten vztah rozpadne.
A ještě něco - v tomhle platí poučka, že pokud něco neuděláš sama, tak to za tebe neudělá nikdo a nedočkáš se, vždycky platí, že jeden v tom vztahu je aktivnější a druhý se trochu veze, ale to není na škodu.
Takže prostě něco naplánovat a stanovit den, kdy budete spolu někde mimo běžné denní starosti.
Na začátek stačí a spousta lidí neumí ani toto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Když si sama sáhnu do svědomí, tak si samozřejmě jsem vědomá toho, že spouštěcím mechanismem byl vysněný dům a tím i ta krize, ale také se snažím, chodím na částečný úvazek do práce, co je třeba vyřídím, ale jsou věci, které ti vadí, co se překousnout nedá…Celý život poslouchat výčitky, že to byl můj úmysl, nemění nic na tom, že jsme se rozhodli společně, stejně jako k manželství a dětem. Možná to nebyl nejlepší krok, ale změna formou prodeje by to zřejmě zhoršila. Manžel je jinak hodný, pokud může, dětem se věnuje, miluje je, nechci házet vinu na něj, jen nevím, jak z toho ven, s nadsázkou držet pusu a krok?