Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Kelen Hele - u nastroje plati 10% talent, 90% drina. Bez driny Ti ani sebevetsi talent nepomuze. Jestli je syn dobrej nebo ne - muze jeste porad byt, zalozi si s klukama v puberte kapelu, zacen na tom makat, protoze ho to bude bavit… Ja opravdu talent nemela, ale nadani jak pise @yocheved - to asi jo. Na konci druheho stupne a na stredni skole jsem cvicila nekdy i 4 hodiny denne. Ale profi muzikant ze me stejne neni, mimo jine jsem byla i studijni a badatelsky typ - to asi vic, sla jsem na VS prirodovedneho smeru. Co mi nikdy neslo - jazyky a micove hry. Nevim, zda moje deti podedily nejaka ma nadani, k hudbe je to netahne, hloupe asi nebudou, ale uz ted na nich vidim, ze s jazyky a micem - to budou po mamince
.
Mám talent na čísla v tom smyslu, že když mi někdo nadiktuje svoje telefonní číslo, já ho pro kontrolu zopakuju, už mi zůstane uložený v hlavě, takže znám celý svůj telefonní seznam plus dalších zbytečných tisíce čísel, který mi zabírají v mozku prostor na něco jinýho, takže si nejsem jistá, jestli je to výhoda
![]()
Anonym, nechci, aby mě tu někdo podle téhle mojí divnosti poznal, ví to o mně dost lidí ![]()
@Anonymní píše:
Baví vás to učit takové děti, které nemají nadání? Není jednodušší učit nadané děti, které to baví?
No, jenže kdybych měla učit jen děti s kombinací - nadaný a baví ho to - to bych učila tak 3 děti z milionu
. Já to mám takhle - talentovaný děti, to je fakt jiná sorta, to samozřejmě člověka baví, ale zároveń je to pro mě šílenej stres, protože se dá snadno zničit něco výjimečného. Nadané děti mě samozřejmě baví, ale měla jsem třeba nadaného kluka, jehož přístup k tomu byl otřesný a povahově jsme si naprosto nesedli, takže tam to ani to nadání nevytrhlo. No a pak záleží na víc apektech - když dítě maká a máme radost z každýho kroku, tak mě to baví, i když ty dispozice nejsou takový. Ale když vlohy nemá a ještě na to kašle, tak to mám chuť vraždit. Otrávený dítě i já
.
Mně šlo jako dítěti všechno nebo skoro a stejně jsem to nikam moc daleko nedotála
tak si z toho nic nedělej. ![]()
Šla mi škola, sport, jazyky, malování ( studovala jsem uměleckou školu), dobře zpívám, s kamarádkou jsme se samy naučily na kytaru…prošla jsem všemi možnými kroužky jako dítě…
Ale mně zas mrzelo, že mám sice mírně nadprůměrný talent na skoro všechno, ale chybí mi jeden opravdu výrazný, tak abych vynikla. A taky nemám tu ctižádost a cilevedomost, jen o talentu to zas není.
@Kelen píše:
To si mě nepotěšila. Můj syn hraje v zuš na bicí a elektrickou kytaru a jak já jako rodič tedy poznám, že je nebo není dobrej? Trénuje málo a i přesto ho furt chválí. 4. rok bicí a 2. rok kytara. Já myslela, že kdyby neměl talent, tak ho ze zuš vyrazí ne? Vždyť stát to stojí dost peněz, ne?
A k otázce, jak to poznáš… No, já vlastně nevím. Asi záleží jaký si rodič. Já většinou rodičům po nějaké době říkám, jak se mi dítě jeví a na čem je třeba zamakat, třeba:,,Má dobrý sluch, ale horší rytmus, je třeba dělat to a to, abychom na tom trochu mákli"… Pak jsou rodiče, kde oba víme, že to dítě prostě nemá vlohy, a samozřejmě, když to ví i ten rodič, je to ta lepší varianta. Tam se s maminkou buď shodneme, že je to zbytečný trápení a nebo, že jsme si toho vědomi - ona s ním ale musí doma víc zabrat a já pak případně mohu nad něčím přimhouřit oko. Do nějaký míry, samozřejmě. Horší je to s rodiči, co jsou trochu zaslepení svým miláčkem, tam to servíruju hodně opatrně a snažím se hodně vyvažovat chválou
. A poslední jsou rodiče, co zájem nemají, je jim to celkem jedno, tak tam se ani já nezaobírám, jak jim to říct a prostě natvrdo řeknu, jak se dítě jeví nám. Buď začne makat a nebo pápá
.
@Anonymní píše:
Jak můžeš nemít talent, když jsi chodila do umělecké školy a umíš na tři nástroje??? Já neumím zahrát na nic ani ovčáci čtveráci. Zpívat - to nemůžu dělat, protože to je šílený. Ale aspoň to vím.Namalovat neumím nic - asi jsem na úrovni 2letého dítěte. Sport? To snad taky radši ne. Nejde mi nic. Ani si nic nepamatuju, ale opravdu nic. Takže ani znalostma neohromím.
Já to chápu. Hraju na piano celý život a stejně se některé hodně těžké skladby nikdy nebudu schopná naučit..a když slyším hrát nějakého umělce, který má opravdové nadání, tak to obdivuji a smekám a dokážu si tu dokonalost na opravdu vychutnat. Takže taky nemám nějaký super talent. Nejvíc mi jde asi jednaní s lidmi. Myslím, že mám slušnou emocionalní inteligenci. To mi v životě celkem hodně pomáhá.
@yocheved píše:
A k otázce, jak to poznáš… No, já vlastně nevím. Asi záleží jaký si rodič. Já většinou rodičům po nějaké době říkám, jak se mi dítě jeví a na čem je třeba zamakat, třeba:,,Má dobrý sluch, ale horší rytmus, je třeba dělat to a to, abychom na tom trochu mákli"… Pak jsou rodiče, kde oba víme, že to dítě prostě nemá vlohy, a samozřejmě, když to ví i ten rodič, je to ta lepší varianta. Tam se s maminkou buď shodneme, že je to zbytečný trápení a nebo, že jsme si toho vědomi - ona s ním ale musí doma víc zabrat a já pak případně mohu nad něčím přimhouřit oko. Do nějaký míry, samozřejmě. Horší je to s rodiči, co jsou trochu zaslepení svým miláčkem, tam to servíruju hodně opatrně a snažím se hodně vyvažovat chválou. A poslední jsou rodiče, co zájem nemají, je jim to celkem jedno, tak tam se ani já nezaobírám, jak jim to říct a prostě natvrdo řeknu, jak se dítě jeví nám. Buď začne makat a nebo pápá
.
K sakru-já se v tom popisu možností nenašla.
Tak co teď? Já myslim, že můj syn je líný a to i ve škole. Hudba mu jde i ho to baví- miluju i ten jeho přehled co se hudby týče-jsem dost alternativní a on mě v tomto směru dost obohacuje- kecat o hudbě můžu jenom s ním, škola je problém- je na osmiletém gymplu, ale není studijní typ. Minulý rok měl čtyřky, tenhle rok má trojky. Já myslela, že když mu jde ta hudba, tak že by z gymplu po 4 letech utekl na konzervatoř-existuje i soukromá konzervatoř-ne tak přísná?
@Kelen píše:
K sakru-já se v tom popisu možností nenašla.Tak co teď? Já myslim, že můj syn je líný a to i ve škole. Hudba mu jde i ho to baví- miluju i ten jeho přehled co se hudby týče-jsem dost alternativní a on mě v tomto směru dost obohacuje- kecat o hudbě můžu jenom s ním, škola je problém- je na osmiletém gymplu, ale není studijní typ. Minulý rok měl čtyřky, tenhle rok má trojky. Já myslela, že když mu jde ta hudba, tak že by z gymplu po 4 letech utekl na konzervatoř-existuje i soukromá konzervatoř-ne tak přísná?
Já samozřejmě nemám nějakej patent na psychickej rozbor rodičů
. Takhle na mě jen působí moji rodiče. Jinak, říct by Ti měl učitel, jak na tom je. Možná má takové schopnosti, že i bez práce, je na tom stokrát líp, než ostatní. A možná, kdyby ještě máknul, by byl ještě mnohem dál. Taky záleží, jak ho vede ten učitel. Když mám holky z gymplu, co fakt jedou jak fretky, nešlapu po nich tak, jako když chce dítě na konzervatoř. Tam se fakt jede a nic se nepromíjí. Jinak soukromá konzervatoř existuje, ale přísná je, řekla bych stejně. I když, ono záleží, co je přísná, ony obecně konzervatoře jsou úplně jiné, než ostatní školy a ano, mým spolužákům, kteří byli třeba fakt virtuozní hráči, se leckdy nad češtinou přivřely oči
. No spíš zavřely. Mezinárodní konzervatoř - tak se ta soukromá jmenuje - je rozdílná spíš v tom, že se orientuje hodně na populární hudbu a jazz, než v tom, že by byla nějak lehčí.
@Kelen píše:
K sakru-já se v tom popisu možností nenašla.Tak co teď? Já myslim, že můj syn je líný a to i ve škole. Hudba mu jde i ho to baví- miluju i ten jeho přehled co se hudby týče-jsem dost alternativní a on mě v tomto směru dost obohacuje- kecat o hudbě můžu jenom s ním, škola je problém- je na osmiletém gymplu, ale není studijní typ. Minulý rok měl čtyřky, tenhle rok má trojky. Já myslela, že když mu jde ta hudba, tak že by z gymplu po 4 letech utekl na konzervatoř-existuje i soukromá konzervatoř-ne tak přísná?
A pokud chce na konzervatoř a je, říkala jsi v osmičce? Tak to už by měl začít s přípravou nejpozději teď. I teď mi přijde už pozdě, ale ono asi záleží, jak je vedený a hlavně u bicích je to jinak, než třeba u houslí nebo klavíru. Každopádně nadrtit teorii a perfektně hrát. Teď je zase trochu generační vlna, před šesti lety se na konzervatoř dostali tací, kteří by dnes neměli šanci, začínají se otvíra i paralelky, apod. Je mnohem víc dětí. Teda alespoň u nás.
@Anonymní píše:
Máte nějaké nadání? Vím, že každému nejde vše. U hodně lidí vidím, že nádherně malují, někdo na něco hraje… Jenže ať hledám, jak hledám, u sebe nic nenacházím. A to už mi je opravdu hodně. Nemám hudební sluch, výtvarné nadání, nejsem sportovně nadaná, ani nejsem chytrá. Nejsem ani na nic šikovná. V podstatě se snažím životem projít. V práci si taky říkám, že to, co dělám, by mohl dělat opravdu každý pitomec. Divím se, že jsem školou jakžtakž prolezla, protože je pro mě problém cokoliv se naučit - a teď ve svém věku už je to nad mé síly totálně. Tak jaké máte nadání vy? Chtěla bych, aby aspoň moje děti v něčem byly šikovnější.
Mám to stejně
jo ještě neumím vařit
Nějaké nadání mám, asi nelze hledat jen to obecné. Já (dle hodnocení okolí) božsky vařím a peču, ale neumím zdobit, z nouze jsem u těžkého minimalismu a prochází mi to
Gastronomii miluji, vařím intuitivně, neřeším to a u většiny ani nepotřebuji recepty.
Umím kreslit, ale neovládám techniku, takže raději tvrdím, že to neumím.
Místo zpěvu krutě vyju, ale zato hrozně ráda!
Organizační schopnosti a schopnost vše si vyrobit, za to jsem hodně ráda. Hodně jsem si užila svatbu, nepotřebovala jsem být nevěsta, mít vše na minutu, prostě jsem to ráda vše spekla dohromady (včetně cukrařiny) a od té doby mám nabídky na tvoření svateb i ostatním. Tvořila jsem od mala, šla mi keramika a kupodivu i sochařina.
Klavír jsem zabalila, to byla tortura.
Mám strašně ráda svoji schopnost spojovat informace skrze obory.
Nějakým záhadným způsobem mi vždy vše projde, talent k nezaplacení ![]()
A teda vysí. at, to ovládám znamenitě.
Zrejme mam nejaky dar literarni, mela jsem obdobi, kdy jsem zaznamenala nekolik uspechu, neco mi vyslo v dobrem nakladatelstvi. Pak to vyhaslo, usnulo, nevim, ted to proste uz nejde a chybi mi to.
@Anonymní píše:
Mám talent na čísla v tom smyslu, že když mi někdo nadiktuje svoje telefonní číslo, já ho pro kontrolu zopakuju, už mi zůstane uložený v hlavě, takže znám celý svůj telefonní seznam plus dalších zbytečných tisíce čísel, který mi zabírají v mozku prostor na něco jinýho, takže si nejsem jistá, jestli je to výhoda![]()
Anonym, nechci, aby mě tu někdo podle téhle mojí divnosti poznal, ví to o mně dost lidí
Jooo, tohle mám taky, pamatuju si všechny čísla, telefony, piny, čísla aut všech okolo a já nevím co ještě
Asi úchylka nebo nevím, počítám všude okna, vchody, pruhy na přechodu…
Můj mozek si pamatuje důležité věci, co pro mě není podstatný, tak zapomenu. Asi jsem posedlá číslama, ale s matikou jsem nikdy moc nekamarádila ![]()