Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Kissie9 my už máme slečnu, co dodělává výšku, bydlí už mimo. Ale jak dojde na program s ní, je pořád 1.
@Kangaroo píše:
@Kissie9
Vis, kdyz je mala u nas a to je velmi často, tak si nemysli, ze ma ode me jen plnou pozornost a snažím se ji zavděčit. Jsem jako její mama, kdyz je tady bez vnucovani nebo tak. Reknu ji, kdyz se mi nelíbí, jak se chova, kdyz neposloucha nebo kdyz ma občas naladicku, jako ja. Nesnazim se byt její mama. Ona ji ma. Jen mam nekdy obecně z oněch matek pocit, ze jsem stejne jen nova partnerka-tudíž „nemáme ji radi“, stejne jako ex manželka „taky ji nemáme radi“. Jen je spousta žen, který nadávají na macechy svých deti, jak jsou na ne zle, ale opak jim taky nevoní.
Nemysli si, ze vztah s malou je jen růžový a zality sluncem, je to pekne tezky, ldyz vezmu v potaz, ze vlastni dítě nemam, protože jsme o nej s přítelem přišli par měsíců zpet. Ale s malou to buduju od te doby, co se známe. Prala bych vsem dětem, aby mely kompletní rodinu a nemusely procházet tim poznáním a pochopením, ze rodiče nejsou spolu, ale bohužel je realita jina. I ja jsem z rozvedené rodiny a s bráchou jsme se shodli, ze je dobre, ze se nasi rozvedli, protože ty jejich hádky byly proste hrozny. A to nedoslo na žádné násilí nebo tak. Deti citi vsechno, i ldyz macecha předstírá, ze ma dítě rada. Jsou chytřejší, nez si myslíme
Jak jsem psal, je to o dvou protichůdných pocitech. Pokud se dítěti nebude u ex líbit - nebudeš žárlit, ale bude ti vadit, že se trápí a naopak.
Většina menších dětí to opravdu nepozná. Malé děti jsou většinou důvěřivé a lze se jim docela snadno zalíbit. Takovým křestem vztahu s nevlastními dětmi jsou různá období vzdoru a osamostatňování.
Co se týče raději rozvést/nerozvést… tam to podle mého záleží na mnoha okolnostech. Jak spolu ty rodiče i přes nesoulad vycházejí, jak jsou staré děti, jak jsou citlivé. Nedá se paušálně říct, co je lepší, jestli udržet „rodinu“ nebo se rozvést. Dětská optika je jiná a jedno z nejčastějších přání zejména menších dětí je, aby máma a táta byli zase spolu a s ním.
Když si tady přečteš některé negativní příspěvky, byť starší, o tom, jaký mají přístup k nevlastním dětem… můžeš si položit otázku, vadilo by ti k takové posílat své dítě?
@matkabagristy píše:
@Kissie9 my už máme slečnu, co dodělává výšku, bydlí už mimo. Ale jak dojde na program s ní, je pořád 1.
Tak asi víš, že já mám ještě prcka
Nevlastní dcera je víceletém gymnáziu, 7.třída. S oběma mě to baví, každá je o něčem jiném ![]()
@opulus píše:
Jak jsem psal, je to o dvou protichůdných pocitech. Pokud se dítěti nebude u ex líbit - nebudeš žárlit, ale bude ti vadit, že se trápí a naopak.
Většina menších dětí to opravdu nepozná. Malé děti jsou většinou důvěřivé a lze se jim docela snadno zalíbit. Takovým křestem vztahu s nevlastními dětmi jsou různá období vzdoru a osamostatňování.Co se týče raději rozvést/nerozvést… tam to podle mého záleží na mnoha okolnostech. Jak spolu ty rodiče i přes nesoulad vycházejí, jak jsou staré děti, jak jsou citlivé. Nedá se paušálně říct, co je lepší, jestli udržet „rodinu“ nebo se rozvést. Dětská optika je jiná a jedno z nejčastějších přání zejména menších dětí je, aby máma a táta byli zase spolu a s ním.
Když si tady přečteš některé negativní příspěvky, byť starší, o tom, jaký mají přístup k nevlastním dětem… můžeš si položit otázku, vadilo by ti k takové posílat své dítě?
Jak už tu padlo dřív - normální matka, které na dítěti záleží, se může trápit, může žárlit, ale ve finále je ráda, že dítě je u expartnera a jeho nové rodiny v pohodě.
Je pravda, že jsem občas žasla, jak některé nové partnerky nasazují na nevlastní děti. Ty diskuze tady jsou. Ještě by se to dalo pochopit, pokud by šlo o puberťáky, ale když jde o malé děti?!
Nevím no, mě to hlava nebere. Spíš mě občas napadá, že si přes ty děti ventilují svůj postoj k jejich matce=ex manželce/partnerce svého současného muže ![]()
@Kissie9 bagrista chodí do tercie, vyvádí děsné ptákoviny, nevlastní matce by z něj rupla cévka ![]()
@matkabagristy píše:
@Kissie9 bagrista chodí do tercie, vyvádí děsné ptákoviny, nevlastní matce by z něj rupla cévka
nene, nevlastní matka by ho milovala a měla pro něj pochopení, přeci
(sarkasmus)…koniny vyvádí i naše sedmačka, její matka má nejspíš nervy na pochodu, mně, jako macechu, to nechává v klidu…teď jsem u ní „klesla v kurzu“ neb jsem se zastala její mámy ![]()
@Kissie9 Ona Esterka byla zlatíčko, já si u ní ani žádné puberty nevšimla. Ale geny jsou geny a manžel je protlačil do všech děcek. On s ní od 5 let nežil v jedné domácnosti, přesto jsou všichni 3 sběrači a bordeláři po něm, maj i stejně vychrchlané kartáčky (třeba po 3 dnech používání), na sport jsou leví… Aspoň, že jsou ta děcka chytrá po maminkách ![]()
Podle mě celou situaci umocnuje to, že se to právě ství do role náhradní ( nevlastní) matky/otce/dcery/syna. POkud by si všichni zůčastnění uvědomili, že matka/otec je jen jeden, není nikdo náhradní, ale že ta roele je úplně jiná. tak se třecí plochy otupí žárlení zmírní. Protože třeba na babičky/dědešky/kamarády.. obvykle málokdo žárlí.
@Lama Lama píše:
Podle mě celou situaci umocnuje to, že se to právě ství do role náhradní ( nevlastní) matky/otce/dcery/syna. POkud by si všichni zůčastnění uvědomili, že matka/otec je jen jeden, není nikdo náhradní, ale že ta roele je úplně jiná. tak se třecí plochy otupí žárlení zmírní. Protože třeba na babičky/dědešky/kamarády.. obvykle málokdo žárlí.
Jaká je teda, podle tebe, ta úplně jiná role „nevlastního rodiče“? Prosím, zkus se zaměřit na situaci 82 % dětí.
PS: ten článek, co jsi odkazovala byl docela zajímavý
@opulus píše:
Jaká je teda, podle tebe, ta úplně jiná role „nevlastního rodiče“? Prosím, zkus se zaměřit na situaci 82 % dětí.PS: ten článek, co jsi odkazovala byl docela zajímavý
ale ta situace 82% dětí je podle mě právě… ted nevim jak to nazvat nechci říct špatná, to zní pejorativně. POdle mě to právě neodpovídá mé představě o rodičovství, že tec přetává být rozvodem rodič, otec a stává se rodičem druhé kategorie. Takže tam, kde nemá zájem se starat víc, než 4 dny v měsíci, tak prosim tam je asi na místě, otci dítě nehradit. Otec, který nemá zájem pečovat, bych předpokládala, že ani žárlit nebude, a pokud bude, tak bych asi na jeho pocity prděla, neb on na dítě prdí taky.
Furt mám ale dojem, že to není 82% víkendových otců dobrovolných. takže já bych se prvně zaměřila na tudle změnu. Posílat vztah otce a dítěte, aby toho náhradního nepotřebovalo.
U nás ten vzah přítel-moje děti se daleko víc řídí dětma. Tím, jestli chtějí či nechtějí, aby on s nimi.. cokoli. Zatímco třeba s tátou to bylo tak, že pokud jsem já nestíhala tak šel uspávat on a tak nějak přes to rozhodnutí nejel vlak stejně to fungovalo obráceně. Ted prostě dětem neupírám právo, že uspává máma ne přítel. Problémy s nimi řeším především já. S výchvou - to taky prostě funguje jinak samo, kdyby viděl, že plivou na koberec, tak je nenechá s tim, že neni rodič ať si dělají, co chtějí. Ale řeší věci tady a teď, ne nějaká dlouhodobá výchovná rozhodnutí - v kolik budou chodit děti spát, kolik času smí trávit u televize, na tabletu, nerozhoduje, jestli už děti smí sami chodit někam, zůstat sami doma… Aktivně je neodchytává, aby se s nimi pomazlil. Ale třeba s nimi daleko víc blbne, než táta, je v tomdle jiný povahou. Vymejšlej proti mě kdejaké rebelie. Prostě mi to přijde víc kamarád, než otec.
@Lama Lama píše:
ale ta situace 82% dětí je podle mě právě… ted nevim jak to nazvat nechci říct špatná, to zní pejorativně. POdle mě to právě neodpovídá mé představě o rodičovství, že tec přetává být rozvodem rodič, otec a stává se rodičem druhé kategorie. Takže tam, kde nemá zájem se starat víc, než 4 dny v měsíci, tak prosim tam je asi na místě, otci dítě nehradit. Otec, který nemá zájem pečovat, bych předpokládala, že ani žárlit nebude, a pokud bude, tak bych asi na jeho pocity prděla, neb on na dítě prdí taky.Furt mám ale dojem, že to není 82% víkendových otců dobrovolných. takže já bych se prvně zaměřila na tudle změnu. Posílat vztah otce a dítěte, aby toho náhradního nepotřebovalo.
U nás ten vzah přítel-moje děti se daleko víc řídí dětma. Tím, jestli chtějí či nechtějí, aby on s nimi.. cokoli. Zatímco třeba s tátou to bylo tak, že pokud jsem já nestíhala tak šel uspávat on a tak nějak přes to rozhodnutí nejel vlak stejně to fungovalo obráceně. Ted prostě dětem neupírám právo, že uspává máma ne přítel. Problémy s nimi řeším především já. S výchvou - to taky prostě funguje jinak samo, kdyby viděl, že plivou na koberec, tak je nenechá s tim, že neni rodič ať si dělají, co chtějí. Ale řeší věci tady a teď, ne nějaká dlouhodobá výchovná rozhodnutí - v kolik budou chodit děti spát, kolik času smí trávit u televize, na tabletu, nerozhoduje, jestli už děti smí sami chodit někam, zůstat sami doma… Aktivně je neodchytává, aby se s nimi pomazlil. Ale třeba s nimi daleko víc blbne, než táta, je v tomdle jiný povahou. Vymejšlej proti mě kdejaké rebelie. Prostě mi to přijde víc kamarád, než otec.
Tak já do výchovy z dlouhodobého hlediska také nekecám. To, že říkám, že je má nevlastní dcera je a) zjednodušení komunikace b) zažitý výraz c)prostě to tak je
Mámu nenahrazuji, ani nechci. Má svou. Často to je ale bruslení na tenkém ledě, když mi říká, co máma na tohle nebo na tamto a ptá se mě na můj názor. Já jsem povahou jiná než její matka, mám jiný styl výchovy, než jak razí ona, celkově asi přístup k lidem, dětem, životu vůbec
A nechci ji lhát. Jsem vůči ní upřímná, ať už v tom, že nerozumím máminým pohnutkám, nedělala bych to jako ona, tak i v tom, že jsou věci, kde její mámu chápu a udělala bych věci stejně.
Ale primárně mám na mysli, že ona oba dva rodiče má. ![]()
@matkabagristy píše:
@Kissie9 Ona Esterka byla zlatíčko, já si u ní ani žádné puberty nevšimla. Ale geny jsou geny a manžel je protlačil do všech děcek. On s ní od 5 let nežil v jedné domácnosti, přesto jsou všichni 3 sběrači a bordeláři po něm, maj i stejně vychrchlané kartáčky (třeba po 3 dnech používání), na sport jsou leví… Aspoň, že jsou ta děcka chytrá po maminkách
No, tak tady je puberta citelná ![]()
@Kissie9 píše:
Tak já do výchovy z dlouhodobého hlediska také nekecám. To, že říkám, že je má nevlastní dcera je a) zjednodušení komunikace b) zažitý výraz c)prostě to tak jeMámu nenahrazuji, ani nechci. Má svou. Často to je ale bruslení na tenkém ledě, když mi říká, co máma na tohle nebo na tamto a ptá se mě na můj názor. Já jsem povahou jiná než její matka, mám jiný styl výchovy, než jak razí ona, celkově asi přístup k lidem, dětem, životu vůbec
A nechci ji lhát. Jsem vůči ní upřímná, ať už v tom, že nerozumím máminým pohnutkám, nedělala bych to jako ona, tak i v tom, že jsou věci, kde její mámu chápu a udělala bych věci stejně.
Ale primárně mám na mysli, že ona oba dva rodiče má.
ale to u nás taky. taky dětem nelžu. taky dětem řeknu, že to mám jinak. I svým, i přítelovo. Ale že jinak neznamená hůř nebo líp. Prostě jinak. A protože to je jejich máma a táta, tak to tak platí nebo si to s nimi musí pokusit domluvit jinak, pokud chtějí.
@Lama Lama píše:
ale to u nás taky. taky dětem nelžu. taky dětem řeknu, že to mám jinak. I svým, i přítelovo. Ale že jinak neznamená hůř nebo líp. Prostě jinak. A protože to je jejich máma a táta, tak to tak platí nebo si to s nimi musí pokusit domluvit jinak, pokud chtějí.
Tak všeobecně lhaní je cesta do pekla…u dětí i dospělých
I když u dětí se to pak hodně váže i na manipulaci s nimi. Ale to už je OT ![]()
@Lama Lama píše:
ale ta situace 82% dětí je podle mě právě… ted nevim jak to nazvat nechci říct špatná, to zní pejorativně. POdle mě to právě neodpovídá mé představě o rodičovství, že tec přetává být rozvodem rodič, otec a stává se rodičem druhé kategorie. Takže tam, kde nemá zájem se starat víc, než 4 dny v měsíci, tak prosim tam je asi na místě, otci dítě nehradit. Otec, který nemá zájem pečovat, bych předpokládala, že ani žárlit nebude, a pokud bude, tak bych asi na jeho pocity prděla, neb on na dítě prdí taky.Furt mám ale dojem, že to není 82% víkendových otců dobrovolných. takže já bych se prvně zaměřila na tudle změnu. Posílat vztah otce a dítěte, aby toho náhradního nepotřebovalo.
U nás ten vzah přítel-moje děti se daleko víc řídí dětma. Tím, jestli chtějí či nechtějí, aby on s nimi.. cokoli. Zatímco třeba s tátou to bylo tak, že pokud jsem já nestíhala tak šel uspávat on a tak nějak přes to rozhodnutí nejel vlak stejně to fungovalo obráceně. Ted prostě dětem neupírám právo, že uspává máma ne přítel. Problémy s nimi řeším především já. S výchvou - to taky prostě funguje jinak samo, kdyby viděl, že plivou na koberec, tak je nenechá s tim, že neni rodič ať si dělají, co chtějí. Ale řeší věci tady a teď, ne nějaká dlouhodobá výchovná rozhodnutí - v kolik budou chodit děti spát, kolik času smí trávit u televize, na tabletu, nerozhoduje, jestli už děti smí sami chodit někam, zůstat sami doma… Aktivně je neodchytává, aby se s nimi pomazlil. Ale třeba s nimi daleko víc blbne, než táta, je v tomdle jiný povahou. Vymejšlej proti mě kdejaké rebelie. Prostě mi to přijde víc kamarád, než otec.
Pocit, že to otcové nepřijímají vždy dobrovolně je realita. A z pohledu otce s tím nejde nic dělat.
Jak to má partner s tvými dětmi pokud nejsi na blízku? Vychovává je podle tvých pravidel? Pokud ano, tak se na výchově přímo podílí i když pravidla stanovuješ ty.
Jestliže řeší situace „tady a teď“, tak musí i výchovně improvizovat. Tudíž, i když ty to tak nevnímáš, tak plní vůči dětem rodičovskou roli.
Já myslím, že se tvůj model asi od toho „normálního“ (mého
) moc neliší. A to jsem nevlastním rodičem dětem ve výhradní péči matky. Spíš jsi nejdříve partnera vykreslila tak, že stojí hodně mimo. A já to tak necítím, že bych stál mimo, ač to, co popisuješ funguje vlastně stejně. Už jen z toho, že některé názory přebíráš od partnera je zjevné, že do výchovy zasahuje byť nepřímo.