Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@opulus furt řikam, že slovo respekt vnímáš jinak, než já. že pro mě respekt může být mnohem hlubší než láska. Není to nic podružnýho není to ignorace. je to i respekt k tomu, že to dítě má nějaké potřeby a ty naplnuju. A u mé děti třeba tu potřebu se mazlit nebo dostávat projevy lásky od mého partnera nepotřebují
@arada píše:
@Lama Lama já to beru tak, žerozvoem jsem já ztratila partnera. Děti neztratili rodiče.Je jedno jakto bereš, děti ztratili rodinu a pokud rodiče fungují jako samostatné jednotky ať jsou sebelepší ti rodiče jako celek chybí. Majá dva domovy a už to není dobréPřitom je táta tam, máma tady, nejsou spolu. Když se pak vyskytne nový partner a žije ve společné domácnosti tak zase tu rodinu vytvořil. Jen mým partnerem přestane být ve chvíli, kdy se ke mě nastěhuje. Už nejsme jen my dva, ale tři, čtyři, pět…
Já si zas naopak myslím, že je lepší, když rodiče fungují jako dvě samostatné jednotky, než když jsou jeden nefunkční disharmonický celek
.
To je zase moje zkušenost. My s ex jsme nebyli rodina. Nikdy. Měli jsme diametrálně rozlišné názory na všechno. Byli jsme dva jedinci, které spojovalo jen to, že mají společné děti. Já mám jiné hodnoty, on má jiné hodnoty. My jsme byli přesná ukázka toho, jak rodina vypadat nemá. Tak jsem to štípla já. Aby se děti nenaučily ten náš špatný vzor.
To, jak diametrálně odlišné názory máme, se ukázalo až po narození dětí. Do té doby jsem si myslela, že to máme stejné. Neměli jsme
. Jenže teď jsou mi moje moudra houby platná
.
@Lama Lama Myslíš, že by to fungovalo i kdyby partner neměl svoje vlastní děti?
@Lama Lama Já ti tvůj model neberu, ale chce se zamyslet nad tím, co je rodina.Ty už se svým ex nejste a asi nikdy nebudete. Napíšu to jinak. Poznám chlapa a začnu s ním žít. Jak já, tak i on vyrostli v jiné rodině a máme jisté návyky. Takže jak to pak uděláme. Já si neustelu, on ano. Já navařím oběd abysme společně v poledne poobědvali, ale on si zajde do restaurace a mé jídlo jíst nebude.Tak bych mohla pokračovat. Pokud se jeden nebo druhý nepřizpůsobí, nebo lépe řečeno si společně nedohodneme jistá pravidla, vztah půjde do kopru.To samé je i když vstoupím do vztahu s dětmi. Nemůžou jít mé děti hot a jeho čehý. Nezlob se, ale u vás mi to přijde, že ty si určíš pravidla, partner drží hubu a krok a tím pádem nemá šanci si vytvořit kvalitní vztah s dětmi.
Mě by zajímalo, co pak jsi ty a tvůj partner když netvoříte rodinu.
My byli ve středu na veterině a paní doktorka v PC zjistila, že k ní chodí dvě kientky stejného příjmení. Aotumaticy jsem řekla, že jsou to naše dcery a pak opravila, že manželovy. Ten jen utrousil, naše dcery. A o tom to je.
@opulus píše:
@Lama Lama Myslíš, že by to fungovalo i kdyby partner neměl svoje vlastní děti?
já bych bezdětného partnera nehledala, takže jsem o tom nepřemýšlela.
když to tak vemu, tak možná ne. možná i jeden z důvodů proč nehledám partnera bez dětí. protože by se měl potřebu realizovat otcovsky na mých dětech
@Kobea píše:
Já si zas naopak myslím, že je lepší, když rodiče fungují jako dvě samostatné jednotky, než když jsou jeden nefunkční disharmonický celek.
To je zase moje zkušenost. My s ex jsme nebyli rodina. Nikdy. Měli jsme diametrálně rozlišné názory na všechno. Byli jsme dva jedinci, které spojovalo jen to, že mají společné děti. Já mám jiné hodnoty, on má jiné hodnoty. My jsme byli přesná ukázka toho, jak rodina vypadat nemá. Tak jsem to štípla já. Aby se děti nenaučily ten náš špatný vzor.
To, jak diametrálně odlišné názory máme, se ukázalo až po narození dětí. Do té doby jsem si myslela, že to máme stejné. Neměli jsme. Jenže teď jsou mi moje moudra houby platná
.
Ale ano, v tom s tebou souhlasím, ale nic takového jsem nenapsala. Psala jsem když oba rodiče fungovali stejně, ale už spolu nežijí
@Lama Lama píše:
@opulus furt řikam, že slovo respekt vnímáš jinak, než já. že pro mě respekt může být mnohem hlubší než láska. Není to nic podružnýho není to ignorace. je to i respekt k tomu, že to dítě má nějaké potřeby a ty naplnuju. A u mé děti třeba tu potřebu se mazlit nebo dostávat projevy lásky od mého partnera nepotřebují
Ja staré máš děti? Jak víš, že to nepotřebují?
@arada píše:
@Lama Lama Já ti tvůj model neberu, ale chce se zamyslet nad tím, co je rodina.Ty už se svým ex nejste a asi nikdy nebudete. Napíšu to jinak. Poznám chlapa a začnu s ním žít. Jak já, tak i on vyrostli v jiné rodině a máme jisté návyky. Takže jak to pak uděláme. Já si neustelu, on ano. Já navařím oběd abysme společně v poledne poobědvali, ale on si zajde do restaurace a mé jídlo jíst nebude.Tak bych mohla pokračovat. Pokud se jeden nebo druhý nepřizpůsobí, nebo lépe řečeno si společně nedohodneme jistá pravidla, vztah půjde do kopru.To samé je i když vstoupím do vztahu s dětmi. Nemůžou jít mé děti hot a jeho čehý. Nezlob se, ale u vás mi to přijde, že ty si určíš pravidla, partner drží hubu a krok a tím pádem nemá šanci si vytvořit kvalitní vztah s dětmi.
Mě by zajímalo, co pak jsi ty a tvůj partner když netvoříte rodinu.
My byli ve středu na veterině a paní doktorka v PC zjistila, že k ní chodí dvě kientky stejného příjmení. Aotumaticy jsem řekla, že jsou to naše dcery a pak opravila, že manželovy. Ten jen utrousil, naše dcery. A o tom to je.
hele, jestli je to rodina je jen slovíčkaření. každý to vnímá jinak
jen řikám že děti partner mají diametrálně odlišný vztah než otec dítě. a tím pádem to já rodinou nenazývám. Nepotřebuju, aby moje děti nazývali našimi.
Partnera si hledám tak, abych s ním vycházela. rovnou ho hledám tak, aby jsme se ve věcech, na kterých mi záleží shodli.
A ano já si neustelu, on ano. nijak to našemu soužití neškodí.
nesnažíme se vzájemně předělatani jsem ho s ohledem na todle kriterium nehledela.
s restaurací místo sobotního oběda by mi to mrzelo. V něčem se samo přizpůsobíme. ale i ten výběr partnera to musí zohlednit. Pokud mi hned na začátku řekne že musí mít každý den maso, teplé jídlo dvakrát denně, já jsem zapřísáhlý vegan, vitarián. tak bud se musím smířit s tím, že bude jíst oběd jinde, budem vařit zvlášt, nebo pokud trvám na souznění u společného sobotního oběda, tak se poohlédnu jinde.
Ne, hubu a kdok nedrží. výchovný vliv jistě má. jen rovnou řikám, že ve výchově dětí nemá rovnocenou roli jako já.
@arada píše:
Ja staré máš děti? Jak víš, že to nepotřebují?
5 a 7. Protože o to nestojí. Řeknou to. Přijde se pošmudlit jeden, chce i druhý nabídne se partner, jestli chce k němu. Nechtěj. Občas si sednou k němu na klín položí hlavu, přistanou v rámci hry v jeho náruči. Ale primárně vyhledávaj mě. U táty to maj stejně.
@Lama Lama píše:
5 a 7. Protože o to nestojí. Řeknou to. Přijde se pošmudlit jeden, chce i druhý nabídne se partner, jestli chce k němu. Nechtěj. Občas si sednou k němu na klín položí hlavu, přistanou v rámci hry v jeho náruči. Ale primárně vyhledávaj mě. U táty to maj stejně.
Jsou ještě malé a proto je důležitá nynější role partnera. Dokáží si zvyknou i na jiná pravidla, lépe řečeno na nějaké změny. Čím budou starší, tím víc se bude projevovat tvůj model a věř, že ne v dobrém. Z tvého vyjadřování mi vychází jediné, jen ty máš pravdu, jen ty víš, že je tvé řešení to nejlepší. Názor tého partnera tě nezajímá.
Partnera si hledám tak, abych s ním vycházela. rovnou ho hledám tak, aby jsme se ve věcech, na kterých mi záleží shodli
Právě, abyste vcházeli vy dva a co děti? Taky neříkej hop, dokud nepřeskočilas. O svém ex sis taky myslela, že s ním budeš vycházet. Nebo se pletu?
@arada píše:
Jsou ještě malé a proto je důležitá nynější role partnera. Dokáží si zvyknou i na jiná pravidla, lépe řečeno na nějaké změny. Čím budou starší, tím víc se bude projevovat tvůj model a věř, že ne v dobrém. Z tvého vyjadřování mi vychází jediné, jen ty máš pravdu, jen ty víš, že je tvé řešení to nejlepší. Názor tého partnera tě nezajímá.
Partnera si hledám tak, abych s ním vycházela. rovnou ho hledám tak, aby jsme se ve věcech, na kterých mi záleží shodli
Právě, abyste vcházeli vy dva a co děti? Taky neříkej hop, dokud nepřeskočilas. O svém ex sis taky myslela, že s ním budeš vycházet. Nebo se pletu?
ses dala na věštění ![]()
ne, právě já práv ě naprosto respektuju to že to někdo má jinak. nemyslím si, že jenjá mám pravdu a fakt věřím tomu, že jinde to mají jinak, úplně obráceně vyhovuje jim to a funguje. vůbec ne, že jedině můj model je ten jediný správný.
Jediné, co si myslim, že já vím líp, než kdokoli tady z emimina, co vyhovuje mě, mým dětem a mému partnerovi. A nemá tu kdo co soudit, jestli je něco špatně, jak se já neboo děti nebo partner cítí nebo by se měl cítit. Věštit, jak se mé děti budou v mém modelu cítit a hodnotit to.
Názor partnera mi zajímá a velmi.
Ale já jsem rodič a finální slovo mám já Stejně jako on má finální slovo u svých dětí. A neberu to jako nerespekt ke mě nebo že by ho nezajímalo, co si myslím. o výchově spolu mluvíme dost. V lecčems mi inspiruje a myslím, že i já jeho.
A o přeskočení- o tom vůbec nepochybuji. Samo to nemusí vůbec klapnout. o důvod víc z něja nedělat otce a měnit výchovu dětí jen proto že mi vstou
il do života muž.
@Lama Lama Já si nemyslím, že by váš model fungování byl špatný, tedy za předpokladu, že to takto vyhovuje i tvému partnerovi (předpokládám, že ano). Mně by to třeba na jeho místě vadilo, protože z toho tvého přístupu jde cítit, jak moc je pro tebe bio otec důležitý v tvém životě, až tak moc, že na základě toho si vybíráš partnera (nechtěla bys bezdětného nebo takového, který by měl tendence kecat moc do výchovy). Cítila bych se v tvé životě až na posledním místě (1. děti, 2. exmanžel, 3. nový partner). To ti píšu můj pohled jako té nové partnerky. Můj přítel naopak moc stojí o to, abychom dohromady tvořili „rodinu“ a já si toho vážím, protože z toho cítím, že já jsem pro něj důležitější než ex.
@Lama Lama píše:
Zkrátka. já to beru tak, žerozvoem jsem já ztratila partnera. Děti neztratili rodiče. Teda neměli by. Já mám potřeba partnera nahradit. Děti náhradní rodiče nepotřebují.
Je samo třeba něja zkloubit přítomnost všech osobv domácnosti. A je třeba samozřejmě, aby vycházeli spolu ce nejlépe. ale myslím, že ten model vztahu dítě-partner vůbec nemusí vycháze ze vztahu dítě- rodič opačného pohlaví. Ale je diametrálně odlišný.
A čím víc tam samozřejmě po rozvodu chybí ta rodičovská role jednoho z rodičů tím je tam asi větší tendence roli toho rodiče nahrazovat partnerem.
Ne. vem zivote rozhodneex neni dulezitejsi nez muj partner, pritel. ale v zivote mych deti je jejich otec pred m. stejnetak ja jse u jeho deti az za nim a matkou bezdettneho partneeranechi protpze si myslim ze bezdetbi jsou jinde nez detni. mysleno pausalnr. samo se to kus od kusu muze lisit. ja uz hlavne dalsi deti nechci. takze by to bylo k bezdetnemu i nefer
Tož já už přeskočila děti otce mého dítěte z jeho předchozího vztahu už i vyrostly
A vidím to prostě jinak, nikdy jsem neměla problém vlastně cokoliv k řešení, buď mi přišlo jako relativně banalita nebo natolik zásadní, že jsem se jako nerodič necítila fungovaná k věci. A jak píši vyrostly a jsou to děti šikovný ![]()
Mně třebas přijdeš příliš radikální Ty
, já beru, že je více možností výchovy a z dítka se vyloupne spokojenej, občas šťastnej, dospělej. Myslím, že moje výchova jako dítěte byla lehce nestandard (já se s ní neztotožnuji u svých dětí
a „přesto“! myslím, že byla dobrá ![]()
@arada píše:
Jsou ještě malé a proto je důležitá nynější role partnera. Dokáží si zvyknou i na jiná pravidla, lépe řečeno na nějaké změny. Čím budou starší, tím víc se bude projevovat tvůj model a věř, že ne v dobrém. Z tvého vyjadřování mi vychází jediné, jen ty máš pravdu, jen ty víš, že je tvé řešení to nejlepší. Názor tého partnera tě nezajímá.
Partnera si hledám tak, abych s ním vycházela. rovnou ho hledám tak, aby jsme se ve věcech, na kterých mi záleží shodli
Právě, abyste vcházeli vy dva a co děti? Taky neříkej hop, dokud nepřeskočilas. O svém ex sis taky myslela, že s ním budeš vycházet. Nebo se pletu?