Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Uslava myslím zkušenosti někoho, kdo se svou matkou přerušil kontakt zcela úplně a dal se mu daří lépe než do té doby…
@Anonymní píše:
Já se nepohodl s mámou až teď v dospělosti. Bohužel v posledních letech byla taková, že jsme se vídalí čím dál méně, až jsem jí pak oznámil, že s ní utínám na nějakou dobu veškerý kontakt. Ale nevidím to nijak tragicky. Já si poradím sám a když se ke mně bude v budoucnu chovat slušně, bez manipulací a psychického vydírání, tak se s ní budu klidně bavit.Ale když si čtu ty příspěvky nade mnou, tak tam vidím neustále tu věčnou marnou snahu zavděčit se. Jako kdybyste pořád toužili po tom, aby vás máma milovala a pochválila. Proto se s ní neustále snažíte udržovat kontakt, i když vám to ubližuje. A doufáte, že se to časem zlepší. Nejspíš nezlepší. Ale to není vaše vina a není třeba se kvůli tomu užírat a neustále se snažit o nápravu.
Příspěvek upraven 14.01.20 v 17:56
Nezlepší. To ani necekam. Ty jsi ale neměl tak extrémní matku. Ani se o nic nesnažím. Vlastně by si ani nezaslouzila, abych se tím takle zabyvala, jen mě zajímaly nějaké zkušenosti jiných…
@Stremmli píše:
Nezlepší. To ani necekam. Ty jsi ale neměl tak extrémní matku. Ani se o nic nesnažím. Vlastně by si ani nezaslouzila, abych se tím takle zabyvala, jen mě zajímaly nějaké zkušenosti jiných…
Však píšu zkušenost. Utnul jsem kontakt a pouštím to z hlavy. Hloupé je to hledání podobných typů, o kterém píšeš. To by bylo lepší řešit s psychoterapeutem. Jako když si někdo pořád hledá alkoholiky a násilníky. To je potřeba umět v sobě identifikovat.
Já se nepohodl s mámou až teď v dospělosti. Bohužel v posledních letech byla taková, že jsme se vídalí čím dál méně, až jsem jí pak oznámil, že s ní utínám na nějakou dobu veškerý kontakt. Ale nevidím to nijak tragicky. Já si poradím sám a když se ke mně bude v budoucnu chovat slušně, bez manipulací a psychického vydírání, tak se s ní budu klidně bavit.
Ale když si čtu ty příspěvky nade mnou, tak tam vidím neustále tu věčnou marnou snahu zavděčit se. Jako kdybyste pořád toužili po tom, aby vás máma milovala a pochválila. Proto se s ní neustále snažíte udržovat kontakt, i když vám to ubližuje. Jako by se bez ní nedalo žít. A doufáte, že se to časem zlepší. Nejspíš nezlepší. Ale to není vaše vina a není třeba se kvůli tomu užírat a neustále se snažit o nápravu. A opravdu není třeba, aby ve vašem životě do budoucna figurovala.
Příspěvek upraven 14.01.20 v 17:58