Matka mi v mých 30ti mluví do života

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3 4 5 6

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Johnny7

1157

1.2.20 18:38

načítám...

@Ou píše:
Potřebuješ „dospět“ - respektive srovnat si v sobě věci z dětství, dočistit v sobě vztah s matkou a postavit si to tak, že už nejsi malá holčička a nenecháš se do té pozice postavit. Je to těžké a složité - protože podle všeho tvoje matka bude složitější osoba - věta „samozřejmě jsem jí oporou“ ukazuje na to, že to fakt není úplně férovej vztah - normálně jsou rodiče oporou dětem.
Až se ti povede v sobě staré rány otevřít, vyčistit a nechat je uzdravit, bude se ti dařit s matkou komunikovat jinak - jí to téměř jistě bude dost vadit a bude se snažit vrátit zpět současnou situaci, kdy ona má v rukách moc ti ubližovat a dělá to (nevědomky, ale stejně).

Pokud tímhle projdete, tak se pak podaří najít nějaký rovnocený vztah blízkých dospělých žen - to je něco, co dost potřebuješ, aby si přežila až za nějakou dobu tě tvoje matka skutečně bude potřebovat, protože jí přestane fungovat zdraví.

Nutno naznat, že u některých vypečených matiček je často potřeba odjet daleko a na dlouho, aby se to na obou stranách srovnalo.

Zkus se mrknout na tuhle knížku, je možné, že by pro tebe mohla být užitečná.
https://obchod.portal.cz/…-dost-dobra/

Některé matky jsou normální, až když jsou po smrti. Bohužel.

načítám...
Citovat
Zmínit

Karolínka86

243

1.2.20 18:51

načítám...

Mluvit s matkou, která má vždy ve všem pravdu, nemá smysl pro humor, je otravná jak rozšlápnuté cosi, všude byla, a všechno ví lépe, než kdokoliv jiný, je nesmírně vyčerpávající proces.
Myslím, že žádný potomek by neměl matkám nahrazovat psychiatra. A potomek není proto, aby matce nahrazoval partnera.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

1.2.20 19:11

načítám...

@Anonymní píše:
Ahoj všem,
prosím o anonym, kdyby se tu objevil někdo známý.

Chtěla bych se zeptat, jestli znáte ze své vlastní zkušenosti nebo okolí případy, kdy rodiče svým dětem i v dospělosti mluví zásadním způsobem do života. A když „děti“ nejednají podle nich správně, dělají jim peklo. Jen pro příklad- nedávno jsem se vrátila k expříteli, se kterým jsme se před pár měsíci rozešli. I když si jsem vědoma, že rozchod jsem hodně obrečela, přesto jsem ochotná to znovu zkusit a jsem toho názoru, že mi moje matka sice může říct svůj názor, že podle ní nedělám dobře, ale tím by to asi mělo hasnout ne? Místo toho jsem si vyslechla neskutečnou scénu o tom, jak jsem bez mozku, jak jsem jí naštvala a od té doby se mnou prakticky nemluví. Podotknu, že přítel není magor, nebil mě, nechlastal, nefetoval, nekradl, ona sama ho nikdy neviděla… Rozešli jsme se kvůli rozdílnosti povah a kvůli jednomu nesouladu v názoru. A i když je možnost, že to opět nevyjde a opět si pobrečím, myslím, že je to moje rozhodnutí, které by měla respektovat. Zvlášť, když sama na chlapy zanevřela a její vztahy byly jedna „hitparáda“ za druhou.

Jenže mě to samozřejmě mrzí. Vždycky jsem za ní stála, pomáhám jí kde můžu, jsem jí oporou. A teď se mnou vlastní máma nemluví, protože jsem se rozhodla jinak, než ona chtěla. Napadá vás nějaké řešení? Není to totiž poprvé.
Díky

Jj, me je 35 a mamka si mysli, ze vy vse nejlepe.
A kdyz si neco naplánuje, tak chce aby to tak bylo. My by jsme se meli přizpůsobovat.
Pritom TO ona neumí (ani se nesnaží).
Pokud neni po jejim, tak je,,uražená,,.
Ale pokud chceme, aby vysla vstrict nam a ji se to,,nehodí,, tak se nebude omezovat…
Napr. ze by vzala meho 12ti letého syna do kina, když nemuzeme jit s nim. Mame 8měsíční holcicku.
Ji by film nebavil, tak nejde.
Ale ona nechape, ze by nam tim pomohla.
Delala by to pro nas a syna a ne pro sebe.
Holt je tak trochu hodne sobec :andel:

Citovat
Upravit

Tonka83

426

487

2.2.20 10:14

načítám...

Já mám taky takovou hodnou maminku. Vše pro rodinu, ale nedej bože, když rodina nechce spolupracovat. Pak se tahle vzorová matka mění v hnusnou, zlou, zákeřnou sv.ni, která se neštítí ničeho. A že jsem zažila, kdy se snažila v rámci mého těhotenství, kdy jsem ji odmítla poslouchat, poštvat proti mě mého muze, aby mě opustil. A když nic nevycházelo, tak přitvrdila, že se o mé dítě bude soudit…bla bla bla. A celé to začalo tim, že mi zakázala kupovat věci, pro mimco, protože, je musí vybrat(ne zaplatit) sama, jelikož:„Jak se o to dítě chceš postarat, devenko?“ A strašně ji zaskočilo, že jsem řekla a dost(ve svých 35). A to jsem z domu pryč od 22. Chvíli jsem s ní nemluvila, komunikovat jsme začaly po mém porodu(hormony jsou svině). Ale neseru se s ní. Občas začne zase něco zkoušet, jakože musím přijet i s malou aspoň na týden, tak se zasmějí a řeknu, že ne, ona se nasere a za 14 dní mi zase volá, jakoby nic a zkouší to znovu. A víte, co mi pomohlo? Co mi asi tak může udělat? Zakáže mi na týden televizi? Nebo mi dá na 14 dní zaracha? Nic si z ní nedělám, když se urazí, je to její problém, to ona neuvidí malou, její volba, nám se po ní nestyska. Ale je to věčný boj. Držím vám všem palce.

načítám...
Citovat
Zmínit

Johnny7

1157

2.2.20 10:39

načítám...

Znám z rodiny. Matka diktuje, co bych měl dělat. Žárlí na mě. Ne mami, ve 43 tě opravdu nebudu poslouchat a budu dělat co uznám za vhodné, a naprosto nechápu, co mi tady říkáš. Někdy mám pocit, že starší lidi jsou něco mezi pubertou a malým dítětem. Nikdy nepochopím, proč se chtějí hádat o totálních krávovinách a ovládat vlastní potomstvo.
Ale pak zas otočí, a je to jak komedie v televizi.
Myslím, že pro stárnoucí rodiče je možná těžké přijmout, že potomek je naprosto samostatný, a oni mají vrtochy. Takže i po nepochopení ze své strany začínám být tolerantnější.