Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Matka prodává byt
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.6.18 16:14
No tak to teda čumím na zdejší názory. Respektive názory bych ve většině případů chápal, ale jejich útočnost podtržená v některých případech i na osobní rovinu mi přijde odporná.
Budu vše brát z toho, co zde zakladatelka vylíčila a tudíž to bude jednostranné, ale přijde mi to lepší, než si do toho házet sám nějaké neopodstatněné domněnky.
Píše, že jí po většinu mládí dotoval především otec a i po rozvodu se vším všudy i co se týče stravování, i když matce posílal alimenty. Že si na svoje studium sama vydělává v plné výši, pracuje na sebe a rozhodně to na mě nepůsobí dojmem, že jen jako jak tu rády některé zmiňujete „jen natahuje ruce“.
Dokud toto téma nebylo aktuální, byla vedena v tom domnění, že proběhla určitá dohoda při rozvodu rodičů a tak s tím také částečně počítala (skutečně se mi zakladatelka nezdá jako typ člověka, který by nepochopil, kdyby byly závažné důvody pro nesplnění dané úmluvy, ale ne jen takto). Budiž, v rámci diskuze ve výsledku vyběhlo, že byt byl matce darován a otec spolumajitelem nebyl, nicméně do rekonstrukce dal značnou částku a alespoň morálně, když už tedy ne ze zákona, po domluvě u rozvodu měla polovina nějakým způsobem přepočtené částky k dnešnímu datu padnout jí. I kdyby to nebyly zrovna statisícové částky, v případě zakladatelky by i jednotky desítek tisíc jakožto jednorázová finanční injekce určitě velice vypomohly.
To, že otec spoléhal na to, že matka svému slibu dodrží a nijak si to právně neošetřil je bohužel smutná a komplikuje to situaci až tak, že vlastně jakoby žádný slib ani nebyl.
Takže… Právně zakladatelko nemáš nárok na nic a vzhledem k tomu, jak se teď situace vyjevila a k popisované povaze tvé matky s tím nic nejspíš nezmůžeš a už bude jen záležet na tobě, jak se k tomu postavíš.
Jen jedna věc by mě zajímala, stejně jako několik diskutujících přede mnou a to je to, jak se k dané situaci staví otec? Pokud jsem něco nepřehlédl, k tomuto jsi se ještě vůbec nevyjádřila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.18 16:18
@Keyllah píše:
proč hned máslo na hlavě? To si člověk nemůže prodat něco, co je jeho, a klidně to roztočit v kasínu? objet svět? on ten problém bude spíš v tom, že by to nedejbože mohla utratit s přítelem a ne s dcerou
no každý to máme jinak,já bych v bytě nechala bydlet dceru,tím nemyslím ,že bych ho hned na ni přepisovala,ale ušetřila bych jí určitě hodně peněz co by vyhodila za nájmy..
ale jsou i takové matky co protočí peníze v kasinu a pak s holou prdelí klepou na dveře svých dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.18 21:23
@elle21 píše:
no každý to máme jinak,já bych v bytě nechala bydlet dceru,tím nemyslím ,že bych ho hned na ni přepisovala,ale ušetřila bych jí určitě hodně peněz co by vyhodila za nájmy..
ale jsou i takové matky co protočí peníze v kasinu a pak s holou prdelí klepou na dveře svých dětí.
A ona nebydlí s přítelem? A jsou ve stejném městě? jestli jsem někde přehlédla, že by tam zakladatelka chtěla bydlet, tak se omlouvám, jinak je to věštění z křišťálové koule, ani nevíme, jestli by tam bydlet zakladatelka chtěla, stejně jako nevíme, zda ty peníze matka hned prohýří a bude klepat dceři na dveře, že? 
tak či tak, na tom, že chce prodat byt a bydlet jinde/lépe a trochu třeba žít, není nic zarážejícího, hádám, že to chce každý......
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.18 01:06
@Anonymní píše:
Tak nároky si dělám to máte pravdu, tak jako každé dítě by dle mého mělo něco zdědit, nebo alespoň mé děti dědit rozhodně budou, nebuduji kvůli sobě ale kvůli dětem, takhle to má dle mého názoru být.
Tohle myslis vazne? Kolikrat dedictvi prinese spis komplikace nez bohatstvi, navic dedictvi predchazi smrt a tu si nikdo nepřeje. Něco zdedit neni automaticke, muzes byt vydedena a nebudes mit pak narok na nic. Mas od základu spatny pristup „moje moje moje“ a „chci chci chci“. S tim daleko nedojdes…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.18 03:31
@Anonymní píše:
to sjem napsala špatně, ne zdědit ale dostat nějaké peníze na studium, mě spíš příjdou hnusné nějaké nadávky tady, ale v poho
Dostáváš snad výživný.Jestli ne,je to tvoje chyba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.18 08:47
@Ergro Jenže otec na ten byt nárok taky neměl, kupovali ho matky rodiče 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.18 09:22
@arinecka píše:
@Ergro Jenže otec na ten byt nárok taky neměl, kupovali ho matky rodiče
Ano, ale já mluvím o tom, že ve vědomí toho, že to nějak bude byla otcem vychovávána, tudíž s tím nějak počítala, proto je teď překvapená. Asi málokdo by zpochybňoval takovéto informace od svých rodičů a už za dob výchovy by šmejdil v katastru, aby si to zjistil předem a pak o pár let později nepřišel podobný šok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.18 15:28
Já dopadla stejně jako zakladatelka a musím říct, není to úplně příjemné. Nejde až tak o peníze jako takové, i skromněji se dá hezky žít. Jako dceru mě ale vždycky strašně mrzelo, když jsem viděla jak se jiné matky chovají k svým dětem. Jak maminky mých kamarádek pečují o své dcery, jak jejich děti pro ně byli andílci, jak na ně byly pyšné, jak se starali o jejich prospěch, o jejich zdraví, vztahy, pokojíčky, oblečení, svačiny, zájmy…a tak dál. A moje máma to prostě neuměla, neměla to v sobě, ale nejvíc ze všech maminek mluvila o otm, co pro mne dělá. Šlo se na oběd, kámošce v jídelně nechutnalo a její máma jí dala ještě jíst doma a dala jí na výběr. Já v jídelně dostala jen polévku, protože mi matka obědy dost často prostě nezaplatila a hospodářka mi polévku dávala ze své vůle zadarmo. Pak jsem přišla domu a poslouchala čeho všeho se kvůli mne musela vzdát, jak moje „žrádlo stojí prachy“. Problém nebyl jen v obědech, ale v podstatě ve všem. Pak taky prodala byt a nic mi nedala. Právně to není její povinost, tak jsem jí to ikdy nevyčítala, ale co jí vyčítám, to divadlo kolem. Jak se mnou brouzdala stránkama realitek a ždímala ze mě vděk předem. Jak slibovala, že tento byt mi koupí, nebo tento, nebo tento a já se musela dívat do podlahy a říkat jí jak je hodná a že teda děkuji. Pak byt prodala peníze roztočila a ještě si začala chodit půjčovat.
Je to její věc? Právně určitě ano! O tom žádná. A morálně, nebo citově? To je přece individuální. Jak to člověk cítí, sám v sobě. Nejde plést dohromady zákon a cit. Někdy takový čin s bytem uzavírá kruh frustrujícího jednání. Potvrzuje, to co člověk jako syn/dcera cítil, ale nikdy to nebylo nikde vyměřené hmatatelné. Když se k vám někdo nechová pěkně, ale neustále vám opakuje co pro vás dělá, dostane vás do rozporu se sebou samotným. Vlastně i chcete věřit, že vás máma má ráda, stejně jako mají jiné matky rády své děti. Třeba to neumí dát najevo, třeba je problém ve vás. I sebe zpochybníte jako děti raději než matku. Zkoušíte, snažíte se, selháváte a zas hledáte cestu, smír. Těžko hodnotíte, jen cítíte, že to není ono. Dospějete a vaše máma stále reaguje jinak. Odmaturujete a jejjí rekace je jiná, odpromujete, nepřijde na promoční oběd, je unavená. Ostatní matky šílí, pláčou, slaví a vaše je unavená a jde si pustit TV. Porodíte, zas se zachová jinak než ostatní babičky. Ale furt posloucháte , co pro vás v životě udělala hlavně udělá, jak se máte že máte ji za matku. No a pak osud přihraje něco hmatatelného, byt, dům peníze. Něco co jde změřit, zvážit, co vám bylo slibováno a předem vyčítáno. Tušíte, jak to dopadne, ale máte zas v paměti i to, jak sebe před vámi prezentovala vždy v tom nejlepším světle. Nejen sebe, ale i vztah k vám. A když konečně přijde na lámání chleba, její rozdavačnost je pryč, ticho, nemluví se o tom, o čem se mluvilo 20 let. Existoval někdy nějaký byt? Dnem, kdy matka získá peníze o nich přestane mluvit. Sedí naproti vám v křesle, dívá se skrze vás. Asi doufá, že když o tom sama nezačne, třeba se nezeptáte! A tak o penězích nezačne a vy se skutečně nezeptáte, na co taky. Jen si vzpomenete na to co bylo, na to všechno, na ty roky a otazníky a v suchu si řeknete: no, jako vždy 
Možná něco podobného řeší v sobě zakladatelka, možná ne, ale já bych se vyhnula rychlým soudům.
- Citovat
- Upravit
28.6.18 15:39
Tak přeci nemůžeš věřit tomu, že někdo, kdo se chová tak jako tvoje a zakladatelky matka, teda skoro vůbec se jako matky nechovaly, tak se najednou změní a bude se chovat jinak? Je naprosto jasné, že od ní nemůžeš čekat vůbec nic, naopak ona bude čekat od tebe, že se o ní postaráš, protože je přece tvoje matka. Neuděláš s tím nic, bohužel tak to někdy je, v rodině to máme taky. Některé ženské prostě děti mít nemají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.18 15:50
@Monchichik píše:
Tak přeci nemůžeš věřit tomu, že někdo, kdo se chová tak jako tvoje a zakladatelky matka, teda skoro vůbec se jako matky nechovaly, tak se najednou změní a bude se chovat jinak? Je naprosto jasné, že od ní nemůžeš čekat vůbec nic, naopak ona bude čekat od tebe, že se o ní postaráš, protože je přece tvoje matka. Neuděláš s tím nic, bohužel tak to někdy je, v rodině to máme taky. Některé ženské prostě děti mít nemají.
však ano. Máš pravdu. Já nečekala. naopak čekala jsem, že to dopadne takto, jen ten stín pochybností, co když se mýlím já, co když třeba tentokrát bude všechno jinak…No a pak, když je to při starém halt sedím a čumím, protože jsem to vlastně věděla, že to tak dopadne, ale trochu asi i doufala i když to doufání bylo nelogické. nebo spíš se mi stává, že ani nedoufám, mám pocit, že nedoufám, protože ji znám a jsem připravená na nejhorší. Ale když to přijde, tak dodatečně cítím, že jsem asi stejně trochu doufala.
Vypořádávám se s tím, tak že se snažím být lepší máma, myslet často na to, co mě v dětství mrzelo nejvíc a dávat na to bacha u svých dětí. A hned je mi lépe.
- Citovat
- Upravit
28.6.18 15:57
Já ti rozumím, naděje umírá poslední, vždycky máš jiskřičku naděje, že třeba tentokrát.....Ale lidi se nemění a tihle už vůbec ne. Buď tou nejlepší mámou svým dětem a neřeš, co nemůžeš změnit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.7.18 11:14
Studuješ vysokou, je ti 24 a nevíš jak nahlížet do katastru a kde info najdeš 
to me pobavilo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.18 11:21
@Jj.Mm píše:
Studuješ vysokou, je ti 24 a nevíš jak nahlížet do katastru a kde info najdeš
A co je na tom tak zábavného? Podle mě to neví spousta lidí, kteří třeba nikdy neřešili nějaký prodej nebo nákup nemovitosti. Nemá to s vysokoškolským vzděláním nic společného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.18 13:44
zajímavé
Zajímavé reakce. Samozřejmě právně zakladatelka na nic nemá nárok. Ale pokud matka otci slíbila, že byt připadne dceři nebo s ní nějak vyrovná tak moc nechápu, proč se jí zastáváte. Já bych se tedy taky ozval, drahé mamince stav připoměl a to co dělá chápal jako podraz. Na mě rodiče nechali napsat byt po prarodičích. Ale zaplatili ho rodiče já tam byl zejm. důvodu, že jsem byl na VŠ a v té době tam bydlel, přebíral poštu, chodil na domovní schůze atd. Tedy beru to tak, že byt je jejich a neřeknu haha nazdar, byt prodám, prachy si nechám, se*u na vás a na ostatní sourozence, právně je to moje. A pro rodičě, kteří rozforují dědictví po svých rodičích a svým dětem z dědictví po prarodičích nenechají nic si taky myslím své.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
